Susie Godall – plavba a záchrana statečné jachtařky na Golden Globe Race 2018

0
32

Vracíme se k letošnímu Golden Globe Race (GGR) a plníme slib. Susie Godall (29) je podle našeho interního hlasování nejsympatičtější závodnicí. Ona tedy je nejen nejsympatičtější, ale i jediná závodnice – žena, a zároveň je z celého startovního pole i nejmladší. Mnoho starších a zkušenějších závodníků závod nedokončilo, a v době, kdy už si vychutnávali teplo domova, probíjela se Susie řvoucími čtyřicítkami. Bohužel ani jí se nepodařilo závod dokončit. Její loď se převrátila přes příď, pravděpodobně následkem ztráty směrového ovládání po vyřazení větrného kormidla. Susie s lodí udělala kotrmelec a přišla o stěžeň. Následná záchranná operace naštěstí dopadla úspěšně. Jako malý hold jsme se rozhodli o Susie napsat článek i s podrobnostmi její plavby a záchrany.

Susie nám byla odpohledu sympatická. (foto z nácviku přežití v ledové vodě)

Rodačka z Velké Británie vyrůstala v jachtařské rodině a odmala na lodích strávila většinu svého volného času. Od 11. let závodila ve třídě Laser a místo univerzitního vzdělání odešla na ostrov Wight, kde pracovala jako instruktorka jachtingu. Následovala práce na palubách luxusních jachet v Austrálii; plachetních i motorových a přesun do firmy Rubicon 3. Zde pracovala v posádce expedičních plachetnic, které firma používá k dobrodružným plavbám spojených s výukou jachtingu například v oblasti Skandinávie a za polární kruh. Po prvním roce povýšila na kapitánku.

Začátek oprav…

S jachtařskými zkušenostmi, ale bez lodě, sponzora a povinného minima 2000 námořních mil sólo plavby se 26 letá Susie přihlásila do Golden Globe Race (GGR).

Zde si uděláme malou odbočku. Oproti prvnímu závodu GGR v roce 1968, kde mohl odstartovat v podstatě každý, kdo dal dohromady loď a trochu zásob, doba pokročila. Paradoxně je podstatou zájmu o GGR plavba osamělých jachtařů na hranici únosnosti techniky i člověka, ale riziko nesmí překročit mez, při které by docházelo k fatálním nehodám. To by nikdo nesponzoroval a peníze jsou, jako vždy, až na prvním místě. Takže aby šlo o život, ale nic se nestalo, nastavili organizátoři množsví opatření. Přihláška nezaručuje, že závodník bude organizátorem přijat ke startu. Podmínkou je min. 8000 mil na moři a 2000 sólo, přičemž závodník musí demonstrovat, že umí postavit provizorní oplachtění při ztrátě stěžně a také ho použít k plavbě. Celý seznam různých bezpečnostních prvků a výbavy spolu s pravidly a povinnostmi soutěžících má 62 stran.

… z Adrinane se stává DHL Starlight.

Susie zvolila techniku skoku se stavbou křídel v průběhu pádu. Za všechny úspory a půjčku koupila loď – Rustler 36, navrženou v 80tých letech 20. století, čímž splnila další podmínku závodu – startovat mohli jenom “retro” lodě v podobném designu a vystrojení jako v roce 1968. (Lodě musí být navržené před rokem 1988 a délky 9,75-10,97 metrů, s průběžným kýlem a s kormidlem zavěšeným na skegu. GPS, plotter, satelitní telefon na palubě jsou, ale zapečetěné pro případ nouze nebo pro povinná hlášení organizátorům. Závodníci používají sextant, mapu, tažený log, magnetický kompas… dlouhovlnné rádio můžou používat bez omezení s výjimkou personalizovaných informací o počasí.).

Rustler 36 byl  nakonec nejpočetnější model na startu – z osmnácti si ho vybralo šest závodníků. Následně Susie začala hledat sponzory, organizovat celou kampaň a přípravu, přičemž současně opravovala loď a pracovala. Maratón emailů byl odměněn partnerstvím s logistickou společností DHL, v jejichž barvách loď vystavila na London boat show jako DHL Starlight.

Přední kajuta se nění na vodotěsnú komoru.

V rámci tréninku Susie v roce 2016 absolvovala sólo plavbu do Karibiku a zpět. Na základě shromážděných zkušeností loď prošla rozsáhlými úpravami. V rámci odlehčení byly odstraněny zbytečnosti jako kotevní vrátek nebo teaková paluba. Kromě váhy se zohlednila případná netěsnost či důsledky poškození vlnami. Zbytečné otvory byly zalaminovány, poklopy vyměněny, otevíratelná okna nahrazena menšími a pevnými. Přibyl laminátový pilothouse se solárním panelem a množstvím úchytů pro bezpečnější pohyb ve vlnách. Přední kajuta dostala pevnou vodotěsnou přepážku a masivní dveře. Celkově se při úpravách věnoval důraz odolnosti lodi vůči potopení a mechanické zátěži.

To není zbloudilé foto z ponorky, to jsou pořádné vodotěsné dveře.

V březnu 2018 se loď vrátila na vodu a Susie absolvovala povinnou plavbu s provizorním oplachtěním, následovalo osazení nového stěžně s takeláží a cesta do Falmouth, kde se konaly briefingy, setkání s novináři a hlavně kontroly součástí povinné výbavy lodě, za účelem získat zelenou kartu a povolení ke startu. Znovu se kontrolovaly různé detaily lodě, včetně vodotěsnosti kokpitu, poklopů, velikost a pevnost oken, stav motoru, předkládala se lékařská zpráva, certifikáty o absolvování zdravotnických kurzů (např. šití ran, podávání injekcí, popáleniny, postupy při hypotermii). O odpovědné, tříleté přípravě britské jachtařky svědčí to, že zelenou kartu dostala jako první z celého pole startujících.

Povinné použití provizorního oplachtění před závodem.

Po slavnostní prohlídce se celý závod přesunul do Les Sables d’Ologne, kde startuje i Vendee Globe. Na programu byly různé oslavy a hlavně start, který byl stanoven na 1. července 2018.

Susie Godall se od začátku držela velmi dobře a převážně se pohybovala okolo 4 až 6 místa. Po počátečním zvykání si na moře (první dny označila za hrozné) probíhaly další týdny bez velkých událostí, možná s výjimkou zlomeného spinakrového pně (závodníci vezli rezervní). Kromě plavby a povinných hlášení vedení závodu se věnovala také sběru vzorků mořské vody a planktonu pro vědecké účely (výzkum mikroplastů v moři). Co se ukázalo problémem, byl sběr deště, se kterým závodníci počítali jako se zdrojem pitné vody. Nejen Susie, ale i jiní závodníci měli v průběhu závodu málo srážek. Mark Sinclair musel kvůli nedostatku vody dokonce odstoupit.

Kvalitní sponzor je základ. Ideálně v barvách vhodných pro záchranné operace. DHL Starlight v plné kráse i se svou půvabnou kapitánkou.

Další týdny a měsíce byl postup celého závodního pole otázkou počasí. Závodníci dostávali informace o počasí pouze od vedení závodu, případně co byli schopni zachytit vysílačkou. Pravidla přísně zakazovala přijímání personalizovaných meteorologických údajů s optimální trasou. Výjimkou byly informace od vedení v případě nebezpečí jako extrémní poryvy větru či výskyt ledu. Jak to tak bývá – buď závodníkům foukalo málo nebo zase moc. Hlavně po překonání Mysu Dobré naděje. U Australského mysu Leeuwin se Susie musela otočit a chvíli mířit zpět, aby se vyhnula bouři.

120 dní od startu (30.10.) zakotvila u Hobartu v Austrálii na povinnou zastávku, při níž závodníci předávali filmy (pokud se rozhodli točit na klasickou filmovou kameru), nechali se vyfotit a z paluby rozdávali rozhovory s médii. Susie zastávku využila k očištění trupu od porostu a opravy větrného kormidla. Zatím se tento kus výbavy ukázal jako Nemesis hned několika závodníků, kterým jeho porucha znemožnila pokračovat.

Susie Godall, Robin Knox-Johnston (vítěz GGR 1968, vpravo) a Alex Carozzo (účastník GGR 1968).

Od břehů Austrálie vyplula až 5.11. kvůli bouřím kolem Tasmánie. 19.listopadu se začala přibližovat k Ukemu Randmaa, který byl na 3. příčce průběžného pořadí. Další dny se ho snažila dohnat. Zároveň se jí znovu ztenčily zásoby vody a absenci deště doplňoval ještě slabý vítr.

5. Prosince (157 den plavby) záchranné koordinační centrum Falmouth zachytilo vysílání Susiena EPIRBu (nouzového vysílače) s pozicí cca 2000 od Mysu Horn. Při posledním hlášení předchozího dne se DHL Starlight nacházela uprostřed bouře s 60 uzly větru. S porouchaným větrným kormidlem se Susie snažila loď stabilizovat vodní kotvou.

Větrné kormidlo, druhý „muž“ za kormidlem a zdroj potíží pro mnoho závodníku GGR.

Po zachycení nouzového signálu se vedení GGR se Susie okamžitě spojilo. V první textové zprávě nahlásila ztrátu stěžně, trup lodi v pořádku. V následném telefonátu satelitním telefonem popisovala, že loď udělala přemet přes příď a následně se znovu napřímila. Mladá jachtařka se právě chystala na palubu. Náraz ji vrhl přes kajutu, přičemž ztratila vědomí a prožila lehký otřes mozku. Když se probrala a dostala na palubu, podařilo se jí odstranit poškozenou takeláž a vyčerpat vodu. Zároveň probíhala záchranná operace koordinovaná záchranným centrem v Chile. K její poloze byla navedena nákladní loď Tian Fu.

Další den Susie bojovala s důsledky otřesu mozku. Kdo zažil ví, jaké to na hrubém moři muselo být. Následky otřesu mozku provází únava, ztráta rovnováhy, nevolnost a zvracení. V dané situaci byla DHL Starlight bez dopředného pohybu a divoce se kývala ve vysokých vlnách bez kompenzačního účinku tlaku plachet. Výsledkem byla silná mořská nemoc a ztráta tekutin. Susie strávila dva dny v kabině, snažila se odpočívat, nemohla přijímat tekutiny a zároveň se měla připravit na záchrannou operaci. Minimálně potřebovala nahodit motor, aby měla možnost manévrovat, připravit se na použití záchranného ostrova a obléknout se do úvazu, vesty a vhodného oblečení.  

Jediné foto ze záchranné operace. Susie v péči jeřábu z Tian Fu.

Záchranná operace spočívala v přiblížení obrovského carga Tian Fu (loď má 115 metrů a 38 000 tun) k plachetnici a vyzvednutí Britky pomocí jednoho z lodních jeřábů. Rizikem byly vlny a zásadně odlišný pohyb obou lodí. Vše se podařilo a Susie byla 7. prosince bezpečně na palubě a na cestě do Punta Arenas, kde podstoupila lékařské vyšetření a setkala se s rodinou a médii.

Susie Godall byla zatím poslední z účastníků GGR, který musel závod předčasně ukončit. Z 18 startujících stále soutěží 6. Vítěz Jean Luc Van Den Heede je v cíli. Mark Slats dorazil na druhém místě 31. ledna v noci. Uku Randmaa a Istvan Kopar bojovali o 3. místo u břehů Argentiny, Tapio Lehtinen se probíjel k Mysu Horn. Igor Zaretsky je technicky stále v závodě, ale jeho poničená loď je vytažena na břehu v Austrálii, potřebuje opravy. On sám je v rodném Rusku kde čeká, zda se bude muset podrobit operaci. Pravidla mu umožňují závody dokončit v rámci tzv. Chichester class, pojmenované podle Francise Chichestra, který při své historicky první sólo plavbě kolem světa také jednou zastavil v Sydney, aby opravil loď. Zaretsky se může vrátit a dokončit závod mimo pořadí. Každopádně 12 závodníků je v lepším případě doma, v horším se zotavují ze zranění, která utrpěli.

Samotní organizátoři po Susiině ztroskotání vydali tiskovou zprávu, kde se se k vysoké „úmrtností“ vyjádřili. Jednak jsou podle Francouzského námořnictva bezpečnostní opatření závodu nejlepší, jaká se kdy na podobný závod vztahovala a jednak zdůraznili, že všichni závodníci si byli vědomi nároků, které na ně budou kladeny. Jak dále uvedli, nehody jsou a budou součástí extrémního jachtingu, ale zároveň jsou i velkou školou námořního umění a po skončení závodu Robin Knox-Johnston (vítěz GGR z roku 1968) vypracuje podrobnou zprávu o jejich příčinách a ponaučení z nich. Pevně doufáme, že se nám ji podaří získat i pro Krásu jachtingu.

Foto:
goldengloberace.com
susiegoodall.co.uk
instagram.com/susiegoodallracing