Píše Ája:
Jak už jsme několikrát naznačovali, nejen, že jsme se chystali koupit loď, už jsme si ji i vybrali. Při srpnové dovolené na Orlíku, viz minulý článek, se nám tam moc líbila jedna z půjčovaných plachetnic. Začali jsme se na ni šéfika vyptávat – po tom, co nám o ní řekl, se líbila ještě víc. Plachetnice Carmen má zajímavou historii a její proporce navíc přesně odpovídaly tomu, co jsme hledali. Ocelová, stavěná v Čechách na oceánskou plavbu, robustní – v loděnici jí říkali bitevník. Jen byla o chlup větší, než jaký byly naše představy. Tomu se ale rozhodně nedá říkat překážka.
Takže krátce ke stavbě plachetnice. Majitel Zdeněk Bařina v sedmdesátých letech koupil plány na ocelovou námořní plachetnici od Van de Stadta. Tento Holanďan patří ke světové špičce lodních konstruktérů. Než ale Zdeněk loď stihl dostavět, sebral mu v sedmdesátem čtvrtém bolševik pas a s cestováním měl utrum. Zpomalily proto i práce na Carmen. Že by Zdeňkovi pas vrátili, když navíc podepsal Chartu, se vážně nedalo čekat. Loď se během let několikrát stěhovala. Z původního místa pod vltavským mostem v Holešovicích šla na Trojský zámeček, kde majitel pracoval. Pak zasáhl další soudruh a rozestavěná plachetnice musela areál opustit. To už bylo kolem roku 1987 a Carmen, tenkrát ještě Vera, zamířila do jachtklubu na Císařskou louku. S dokončením se nespěchalo. Prioritu mělo stavění loděnice a jejího zázemí na Cindě, kde si chlapi všechno dělali sami. Nicméně i na Carmen trochu času zbylo, dostala tříválcový motor Zetor, Zdeněk vyrobil všechen nábytek. Chyběly vesměs už „jen“ plachty, nátěry a hlavně vybavení. No a přišel rok 1989 a Zdeňkovi vrátili pas.
A konkrétní čísla a parametry:typ lodi: Maid of Erin, architekt Van de Stadt, Holandsko
délka: 37 ft – 11,3 m
délka na vodorysce: 9,2 m
trup: jedenkrát lomená šarpie
materiál: ocel
šířka: 3,15 m
ponor: 1,67 m
výtlak: 7,2 m3
základní oplachtění: 71,1 m2
motor: Nanni diesel 21 HP
nádrže: nafta asi 80 l, rozdělené; voda asi 300 l, rozdělené
výška stěžně: 12 m 97 cm
v kýlu má Carmen 2 300 kg olova
6 lůžek (2 v přední kajutě, 4 v hlavní, z toho 2 hundekoje – trubičková lůžka zavedená po stranách pod sedačky kokpitu) záchod, lednice (kterou ale vyndáme, rozhodli jsme se, že nebude potřeba), lihový vařič, kompas, radarový odražeč.
hloubkoměr, rychloměr, zřejmě vyměníme vařič, protože líh není k dostání všude, solární panely, určitě budeme pořizovat nová lana, Filip už vymyslel, jaké navigační přístroje a VHF rádio budeme používat a už čekáme, až nám to přijde domů. Jsou potřeba nová světla, kotvy, ačkoliv možná nějaké alespoň záložní dostaneme. Potřeba je nový kotevní řetěz, nejméně dvacetimetrový. Potřeba budou nové baterie, člun, no a to jsem vyjmenovala jen ten nutný základ, na který jsem si vzpomněla.
Dál musíme pořídit věci týkající se bezpečnosti, jako je záchranný ostrůvek, který bude jednoznačně nejvyšší investice, všechny vesty, harnesy (popruhy), síť kolem zábradlí, světlice, EPIRB bóji, což je další bezpečnostní prvek, který umožňuje lokalizaci lodi a další a další.
kompletně projít elektriku, vyměnit kabely. S tím nám pomůže můj táta. Plachty máme, včetně bouřkové kosatky, ale je potřeba ušít nové a ty původní s sebou vzít jako zálohu. Samozřejmostí jsou veškeré nátěry. Brousit toho budeme asi minimum. Vyčistíme nádrže, uděláme generálku motoru a hlavně se s ním musíme podrobně seznámit. Stejně tak se musíme seznámit s celým záchodovým a vodovodním systémem. Na výměnu bude veškeré těsnění. Na palubu nalepíme nějaký protiskluz. Potřebujeme konstrukci na bimini (stříšku nad kormidlo) a případně sprayhood, to je ochrana přední části kokpitu před vodní tříští a větrem vyrobená asi z plátna a s plastovými průhledy. Dost možná ale minimálně bimini vyřešíme třeba celtou přes ráhno a bude.
Kýl prodloužený o trimovací kormidlo, které je ale přišroubované a tak funguje jen jako prodloužení kýlu. Na lodi je většina věcí udělána na manuální „pohon“. Žádný rolfok (navíjí plachty), plachty se vytahují ručně. Není kormidelní kolo, ale páka. Kolo má převody, je to složitější mechanismus než pína (páka). Není tam kotevní vrátek (naviják), tahá se to ručně. Může se to zdát méně pohodlné, ale je to velice praktické – je to totiž opravitelné.
Od jara do zimy 2015 budeme muset stihnout vše, co si vymyslíme. Na jaře 2016 chceme vyrazit. A to buď do středomoří, anebo na Balt. Když nám to půjde, v listopadu 2016 vyrazíme přes Atlantik. Takže rok 2015 se ponese v duchu oprav a příprav a o tom to tu bude dál.