Alberta Einsteina zná každý. A asi každý zná jeho ikonickou rovnici E=mc2. Já osobně jsem se s jeho rovnicemi seznámil o něco podrobněji (napsal jich o hodně víc, než je tuhle jednu) a to zejména v okamžiku, kdy jsem si jeho teorii relativity vytáhnul jako otázku u státnic. Uf. Ale zvádli jsme to tenkrát s Albertem dobře. Co mě ale tenkrát nenapadlo, že spolu sdílíme koníček, který má sice hodně společného s fyzikou, ale úplně z jiného konce. Jachting. Teprve po mnoha letech jsem zjistil, že Albert Einstein byl také nadšený jachtař.
Génius v nesnázích
Představte si Alberta Einsteina. Většině z nás naskočí obraz rozcuchaného génia stojícího před tabulí popsanou krkolomnými rovnicemi. Málokdo si ho však představí v promočených kalhotách, s větrem ve vlasech, jak se zoufale snaží vymotat svou malou plachetnici z rákosí. A přesto byl právě tento obraz pro slavného fyzika stejně typický jako jeho teorie relativity. Jachting byl Einsteinovou celoživotní vášní, únikem a zdrojem radosti, přestože byl, řečeno s láskou, notoricky špatným kapitánem.
První láska: plachetnice jménem Delfín
Einsteinova láska k plachtění se zrodila už ve Švýcarsku, ale naplno propukla až v Německu. K padesátým narozeninám v roce 1929 dostal od přátel dar, který navždy změnil jeho volný čas – elegantní sedmimetrovou plachetnici typu „jola“. Einstein jí dal jméno Tümmler (Delfín) a okamžitě si ji zamiloval. Kotvila na jezeře Templiner See poblíž jeho letního domu v Caputhu u Postupimi a stala se jeho soukromým vesmírem.
Byl to však vesmír, ve kterém platily fyzikální zákony stejné jako jinde, ale jejich objevitel je s oblibou ignoroval. Einstein byl kapitánem spíše teoretickým. Nesnášel motory, a tak se spoléhal výhradně na vítr. Často vyplouval sám, bez ohledu na předpověď počasí, a s jakousi geniální umíněností se mu dařilo nasedat na mělčiny, narážet do břehů a ztrácet se. Jeho žena Elsa o něj měla neustálý strach. „Ten jachting je taková jeho malá věda,“ říkávala, „ale většinou to končí tak, že ho někdo musí odtáhnout zpátky domů.“
Místní záchranáři a rybáři už slavného profesora dobře znali. Pohled na Einsteina mávajícího o pomoc z bezmocně se pohupující lodi nebyl ničím výjimečným. On sám si z toho ale těžkou hlavu nedělal. Naopak, své jachtařské příhdy bral s humorem sobě vlastním
Loď jménem „Šunt“
Své vášně se nevzdal ani po emigraci do Spojených států v roce 1933. Jeho přátelé se mu složili na novou loď, tentokrát o něco menší, asi pětimetrovou šalupu. Einstein ji pojmenoval Tinif, což v jidiš znamená něco jako „šunt“ nebo „krám“. Tento název dokonale vystihoval jeho sebeironický přístup k vlastním jachtařským dovednostem.
Na vodách u Long Islandu a později na jezeře Saranac pokračoval ve svém typickém stylu plachtění. Zapomínal sledovat vítr, nevšímal si ráhna hrozivě se pohupujícího nad jeho hlavou a často se tak hluboce zamyslel, že si ani nevšiml blížící se bouře nebo mělčiny. Jednou dokonce najel s lodí na skálu a prorazil trup.
Proč? Únik k jednoduchosti
Proč tedy muž, jehož mysl se zabývala nejsložitějšími otázkami vesmíru, tak miloval aktivitu, ve které byl tak nešikovný? Odpověď je prostá: jachting pro něj nebyl sportem ani způsobem dopravy. Byl pro něj únikem k jednoduchosti, do světa přírodních živlů.
Ve světě plném abstraktních konceptů, teoretických rovnic a nekonečných myšlenkových experimentů mu plachtění nabízelo něco hmatatelného. Vítr, voda, lano v ruce a pohyb lodi. To byly jediné proměnné, kterými se musel zabývat. Na vodě mohl úplně vypnout tu část mozku, která se snažila odhalit tajemství kosmu.
Sám jednou řekl: „Nejlepší nápady přicházejí, když na problém aktivně nemyslím.“ A plachtění bylo dokonalým prostředím pro takové „nemyslení“. Voda šumící pod přídí, vítr v lanoví a plachty ve větru mu čistily hlavu způsobem, jakým to nic jiného nedokázalo. Na lodi neexistovala teorie relativity, jen relativní rychlost větru a lodi. A tak mohl myslet na základní otázky vesmíru úplně odjinud a z jiného konce. Z kokpitu s pínou v ruce.
Albert Einstein možná nebyl kapitánem, kterého byste si najali na cestu přes oceán. Ale byl dokonalým příkladem toho, že podstata jachtingu nespočívá v dokonalosti manévrů, ale ve svobodě, kterou přináší. Ve spojení s přírodou a v tichu, ve kterém se může zrodit ten nejgeniálnější nápad.
Grafika: AI
Chcete předcházet nehodám na moři? Doporučujeme knihu Nehody plachetnic.
Pro členy Námořního klubu platí na všechny naše jachtařské knihy sleva 50 %. Nejste členem? Více informací najdete zde. Nebo se rovnou přidejte.