20.2.2012 – pondělí - dnes jsem byl od rana 6 hodin do 18 hodin za kormidlem a mel jsem mokrou a chladnou plavbu v NW/6-7. V 18 hod. jsem si sel delat veceri, ustavil kurs pro Burlaka /Willson v tomto vetru a hlavne v poryvech je bez sance) a vitr behem vareni Stepanske hovezi s bramborovou kasi dale zesilil ke 40 kt, takze jsem zastavil. K TA to mam 1572 Nm. Cely den bylo zatazeno s obcasnym mrholenim. Vlny stoupaji k 6 m a zacinaji se zabalovat. Tlak dale klesa o zhruba 1 mB/hod. Cekam, jak to bude dale. Kazdopadne ted si musim alespon na tri hodiny odpocinout. Ruce mam promrzle, ale je to lepsi. Uz jsem schopen po prichodu od kormidla zapalit hned varic. Ta Nospa, cviceni a Indulona pomohla. Bohuzel necitlivost na koncich prstu se nelepsi a nejsem schopen delat silove prace. Snad se to take vrati. Jinak jsem OK.

Velice si cenim ctecku elektronickych knih Kindle. Se zanedbatelnou vahou mam asi 200 ruznych knih. Behem hlidkovani si ted dost ctu i zabavnou literaturu. K ni jsem se uz leta poradne nedostal. iPad take vyuzivam jako iPod. Je to pohodlnejsi nez mit sluchatka na usich a casto to mam pustene celou noc. Sluchatka me dost otravuji.

21.2.2012 – úterý - dnes jsem prosedel za kormidlem 12 hodin a jsem docela promrzly. Bohuzel nejde ustavit oba autopiloty na kurs. Willson nejde pouzit, protoze vitr se pohybuje v rozmezi od 10 do 28 kt, a to se lod opravdu neda vyladit. Tak jsem nasadil Burlaka na kurs o 30 st N, aby to alespon plulo dopredu. K TA to mam 1532 Nm. Vcera jsem si sel kolem 23. hodiny lehnout na hodinku. No, vysledek byl, ze jsem se probudil v 06:30, jak jsem tvrde spal a byl z redchozich dvou dnu unaven.Dnes v 19:30 LT jsem protnul polednik 112 40S – Cape Inspection (W Australie) a vplul do australskych vod. Ruce se zase o trochu zlepsily a jinak jsem OK.

22.2.2012 – středa - vcera jsem sel nakonec spat az po pulnoci . Musel jsem odsolovat 9 litru. Pak zesilil vitr na 35 – 40 kt az do rana. Od rana do ted jsem kormidloval 11 hodin. Nez jsem mohl zapalit s tema myma rukama varic, tak to trvalo asi pul hodiny. Citlivost se vraci, ale silovy problem zustava. Ted klesl vitr az na 10 kt, tak jsem na chvili dal Willsona. Protoze je vsak dost rozhoupano a chodi vysoke bocni vlny, tak jsem nastavil Burlaka (zadobocni kurs bez poryvu). Zatim se drzi na kursu. Pres den bylo polojasno a jen dvakrat asi 10 minut sprchlo. K TA to mam 1490 Nm.

Mam pripraveny material na siti bourkove kosatky /omlouvam se, ale pouziji reklamnich platen firem/ az to ruce dovoli, tak se na to vrhnu. Je to ten z knihy Ewanse (doporucoval i kolega Novak – diky). Doma jsem sice nad tim uvazoval, ale protoze jsem dal prednost metode Hove To a veril elektronickym autopilotum, tak jsem bourkovou kosatku neudelal. Ted by se to hodilo. Tisicere diky Burlaku – a to stal jen par korun /za gumicuk/ – a chvili casu, nez se podari ho nastavit. Lihem neni treba pritapet. Staci se to tu prijatelne ohrat, kdyz varim caj nebo jidlo. Navíc jsem stejne vetsinu casu u kormidla.

Jinak jsem OK. Jen me dnes trochu pobolival zaludek. Udelal jsem si instantni slepici polevku v poledne a suchy chleba a jiz je to OK.

Aktuální poloha Petra Ondráčka na plachetnici Singa.

Protože se začátek jachtařské sezóny se blíží a před prvním vyplutím bude možná vhodné osvěžit znalosti, případně získat nové, připravil FRANTIŠEK NOVOTNÝ v návaznosti na jeho knihu ZA KORMIDLEM NEJEN NA JADRANU sérii přednášek. První z nich se bude konat dne 29.2.2012 a jejím tématem bude navigace, vedení lodě, práci s mapami, s GPS a další. Součástí přednášky bude i možnost získat knihu s podpisem Františka Novotného „Za kormidlem nejen na Jadranu“ za výhodnou cenu (případně další literaturu).

Detail přednášky:

Přednáška je určená všem jachtařům a skiperům vyplouvajících na moře, stejně jako začátečníkům a adeptům jachtařského řemesla.
Kde a kdy přednáška koná: 29.2.2012 od 17:30 do 20:00 ve školícím sále InGarden, Nad Primaskou 292/45, Praha 10 InGarden
Přednášející: František Novotný, kapitán s více jak třicetiletou praxí, držitel licence A – Yachtmaster Ocean, zkušební komisař Ministerstva dopravy ČR, spisovatel a publicista.

Přihlášky: Na přednášku se můžete přihlásit na adrese: jaroslav@ifp-publishing.cz .
Obsah přednášky: Navigace v pobřežních vodách, vedení lodě, používání map, opravy map, navigace s GPS, plán plavby, vedení lodního deníku.

Cena: 400 Kč. (splatné nejlépe na místě; pokud byste chtěli platit přes účet, kontaktujte mě). Minimální počet účastníků je 10.

První vlaštovka v nové sekci Literatura.

13.2.2012 – pondělí

Dnes bylo jasno a 12 st. na slunci. Zpomaleni bylo vlivem casteho bezvetri. Ve 40 se da plout, ale ja vydrzim za kormidlem jen asi 8 az 10 hodin. Pokud se neda pouzit Burlak, tak musim zastavit na odpocinek i vareni. Dalsi zpomaleni je vlivem uprav kursu, kdy vlastne musim kvuli autopilotum klickovat a plout casto mimo kurs. K rukam Ti upresnuji:  Zadnou mast proti bolesti jsem nenasel. Ja mam problem s tim, ze posledni dva clanky vsech prstu nemaji citlivost, obcas brni a boli, kdyz je musim stisknout a jsou napuchle. V klidu neboli. Dnes to bylo trochu lepsi, kdyz jsem nemusel kormidlovat. Dekuji MUDr. Weisovi za dalsi sdeleni, jak mam pokracovat, ale nez nasadim leky, jak pises, tak jeste radsi zkusim to cviceni a odpočinek. Ten vypada, ze bude, jsem v H /vysi/ a dalsi dva dny mohu ocekavat slaby vitr.

Dnes jsem take zjistil, ze trojuhelnicky v krabickach zacaly plesnivet. Asi v teple vytekly a tam se udelala plisen. Ve vnitr to neni. Tak jsem je ocistil tim sterilnim sprejem a dal do kuchyne do krabice po susenem mleku. Prosla jim samozrejme take lhuta trvanlivosti. Vlastne vse krome konzerv, hotovych jidel a chleba – vlastne vsechny slakosti a ted i trojuheklnucky, jsou s proslou lhutou. Snad to nezanecha nasledky, ale jist je musim. To se však vedelo. S tim se nic nenadela. Vsechny zdravim a jsem rad, ze Zdenek je po operaci doma a celkem OK. Zdenku, zravim Te a setri se.

Porostlý bok lodě

Škrabka na potvory.

14.2.2012 – úterý - dnes foukal stale slaby WSW do 8 kt, tak jsem nechal pracovat Willsona a odpocival jsem rukam a svalum (ruce, zada a bricho) po vcerejsim vice jak trihodinovem cisteni praveho boku lode od tech potvor sneku. Byl jsem v kajute – cetba, delal jsem videa a fotky pro web a Vladimira a transformoval jsem si dalso knihy do ctecky (Kindl). Dnes posilam fotky. Delfiny se mi zase nepodarilko natocit, tak jen neco z toho maleho legracniho mroze. K T0 to mam 305 Nm. Brumla chodi a dava obvykly vykon. To zacerneni krytu jeste nemusi znamnenat, ze se ubrousily cele uhliky. No, ale docela me to znervoznuje. Cely den bylo zatazeno, ale neprselo.

Krome rukou a dnes se k tomu pridaly i na urcitou dobu i prsty na obou nohach (ted vecer to zmizelo) jsem OK. Leky jsem zatim nebral, protoze se musi vyjasnit, oc vlastne jde, jak jsem to vcera popsal (prosim o konzultaci s MUDr. Weisem). Vcera v noci jsem nejak nemohl spat, tak jsem si cetl a vzpominal na Tebe a na Mokre. Pritom jsem dostal neprekonatelnou chut na sladke, tak jsem snedl zbytek minonky (2 tafle), pulku tatranky a dve kosticky cokolady. Je to hrozne muceni, kdyz vidis tu zasuvku, kde ty sladkosti jsou. Kdyz jsem dojedl Granko, tak najednou uz mne nechybi. Asi nejlepsi metoda je to opravdu snist a definitiva utlumi potrebu. Tak jsme zvedav, zda vydrzim s tim planem snidani – tafli minonky, nebo pak budu rezat tatranky a tri kosticky cokolady.

Západ slunce v Indickém oceánu.

15.2.2012 – středa - dnes byl den hruzy s vetrem – vlastne bez betru. Od 05 az do 16 hod bylo absolutni bezvetri, a pak prisel E protivitr do 8 kt. Mam stoupacku a nejsem na kursu. K T0 to mam 271 Nm. Cely den bylo zatazeno a 10 st v poledne. Slaby vitr uz zase trva dva dny. Je to napor na nervy, ale nelze nic delat, jen cekat. Vyuzil jsem toho k vycisteni zachodu, vymene pradla a uklidu. Uvidim, co dale bude s vetrem. Podle modelu GFS by se mel kolem pulnoci vitr stocit na W/3-4. Tak snad bude model platit a zase se pohnu vice dopredu k T0. Vcera jsem poslal Markovi na web nova fota. Jinak jsem OK a ruce beze zmeny. Na nohach to zmizelo.

16.2.2012 – čtvrtek - Mam ostrou stoupacku a jsem mimo kurs (padam pod 46S). Upravil jsem T0 na T1 (46S, 110E )a ocekavam, ze se konecne stoci vitr k W. K T1 to mam 228 Nm. Je zatazeno a obcas poprchava a tlak pomalu klesa – asi 0,O5 mB/hod.Co se tyce casoveho posunu, tak zatim mam o 5 hodin vice nez Ty (opet to mas obracene). Jakmile protnu polednik 105E, tak nastavim novy lodni cas – UTC+7 a tedy budu mit o 6 hodin vice  nez Ty. Co se tyce rukou, tak je to beze zmeny, ale nehorsi se to. Zvlaste, kdyz jsem ted nemusel dva dny moc kormidlovat a dnes to taky vypada, ze to zvladne Burlak. Nenasel jsem Profenid (3x vse prohledal), tak jsem zatim vzal dnes rano Nos-pa a dalsi planuji vecer – kolik dni to mam brat?. Nevim, zda tedy ma cenu brat Panadol? Zeptej se prosim, MUDr. Weise.

17.2.2012 – pátek - dnes jsem mel docela dobry plavebni den ve W/3-4. K T0 to mam 130 Nm. Nastavil jsem novy lodni cas – UTC + 7 hodin, takze vuci Tobe jsem v predstihu o 6 hodin (mam ted 20:50). Cely den jsem kormidloval a ted kormidluje Willson a ja odsoluji. Mam ted zvysenou spotrebu vody, kdyz kazdy den varim 1.5 litru caje do termosky. Pres den bylo jasno a ted vecer se zatahlo. Uvidim, zda to prinese silnejsi vitr. Zitra zvazuji nastaveni noveho waypointu TA l Tasmanii (46 30S, 150E).Taky hlasim, ze po vzeti 3x No-spa se ruce a nohy docela zlepsily. Beru 2x denne a cvicim a nekolikrat denne mazu Indulonou. Jiste pomohlo, ze ted jsem dva dny nemusel dlouho sedet u kormidla. Mam z toho radost. Budu to brat 3 dny. Jinak jsem OK. K veceri jsem mel livanecky a budou i zitra k snidani. Uz se mne je dari delat tak, ze vypadaji jako livance a ne ta cupanina ze Stedreho vecera. Chut na sladke se take zmensuje diky prikusovani usetreneho sucheho chleba od snidane nebo od polevek a piti caje, do ktereho pridavam citronovou a ovocnou stavu.

18.2.2012 – sobota – dekuji za dva e-maily a obsahle rady a zpravy. Ruce opet o trochu lepsi, tak snad bude brzo OK. Hodlam vypotrebovat to jedno platicko Nos-pa a pak prestanu a uvidim reakci. Puncochy na noc svlikam. Rano je to drsne je vlhke oblekat. Vyjimcne je mam dva az tri dny v bourlivem pocasi. Dnes byl od rana den katastrof. Nejdrive vysadil levy solar (prerezavely plusovy kablik, zase nejaka prasklina v jeho silikonove izolaci), pak dvakrat Willson. Solar opravit nebylo snadne, protoze uz tech asi 19V docela brnelo i pres me zatim neuplne citlive prsty. K tomu docela jeste foukalo a byly vysoke vlny. Musel jsem novy kus kabelu delat v chirurgickych rukavicich. Willson se zasekava uz pri male namaze. Nejdrive stacilo s nim zatrepat a bylo na pul hodiny OK. Ale odpoledne uz ani to nestacilo. Tak jsem cely driver rozebral a promazal. Skripe v tom loziskovem pouzdru jako u tech predeslych. Stejne v nem ale skripe a je to otazka , zda odejde dnes nebo velice brzo.Ted kormidluje Burlak. Rano jeste foukal priznivy NW/3, ale po 11. hodine padla mlha, mzeni a vitr se stocil k WNW/1-2 a presne zadni na T0. Tak jsem uz 60 Nm pred nim nastavil novy waypoiny TA (Tasmania – 46 30S, 150E). Ted to k nemu mam 1710 Nm na kursu 105. Pluji vsak zatim na kursu 110, protoze jinak bych nemohl nasadit Burlaka a Willsona si necham na sledovani zitra pres den.

Dnes jsm si poprve dal k veceri Frankfurtskou polevku s chlebem – dobra, ale rozhodl jsem se, ze k hlavnim jidlum chleba nebude a bude nahrazen bramborovou kasi. Te mam dost – jeste 150 porcí. Chleba tvori nahradu slaskeho a bude na dojidani hlavne v noci u kormidla a hlidkovani.

19.2.2012 – neděle - Ruce zase o trochu lepsi – necitlive jen konecky prstu. Nohy jsou OK a vzal jsem si na ne teplejsi ponozky do holinek pres den. V noci mam teple vojenske. Muj odhad dalsi plavby nyni je – kolem 20 brezna bych mel byt u Antipode a Horn ocekavam v druhe pulce kvetna. Dnes v 06:45 definitivne odesel Willson – Autohelm 2000. Jeste jsem ho cely rozebral a nasel pricinu – rozsypane hlavni lozisko vretene. To pujde spravit, ale na sousi. Nastesti to neni to lozisko na vreteni jako u tech predchozich. Nasadil jsem ST 2000+ (opet budu nazyvat jen Willson). Zatim jen je otestovan, protoze jsem cely den kormidloval a ted kormidluje Burlak (zatim na kursu). Stav autopilotu je tim padem takovy, ze uz zbyva nahradni jen jediny ST 1000+ a soucastky z toho spatneho ST2000+. Tot vse. Premyslim, jak udelat toho vetrneho podle Evanse – asi to bude ten, co mne doporucuje i dotycny jachatar na gmailu, kam se nedostanu (- dekuji mu za nej), kdyz nemam bourkovou kosatku. Tu nemam proto, ze pouzivam metodu zastaveni Hove To. Zkusim ji usit z tech sponzorskych platen. Predtim vsak zkusim jeste overit, zda by se nedal nastavenim a jinym uchycenim vyuzit trysail (i kdyz tech 5 m2 bude asi hodne).

K TA to mam 1646 Nm. Pres den bylo polojasno a k veceru se zase prihrnuly hnusne mraky, ale tlak se nemeni a vitr WNW do 15 kt je stabilni. Plavba je na zadobocni az zadni vitr.

Pri uprave druheho refu jsem prisel o rukavici – tak zbyva 2,5 rukacvic. Musel jsem ji sundat, abych udelal uzel a jak mam necitlive konecky prstu, tak mne vypadla z ruky a kam jinam, nez do more, ze? Zkousel jsme SSB komunikaci, ale zadna odezva, i kdyz jsem dve ceske stanice slysel dost zarusene, takze jsem nezachytil volacky.

Závěrečný díl, píše Petr Scheirich

So. 26.11., 21. den, 9. den z Tarrafalu
08:11 N 13° 45′, W 39° 15′, k Barbadosu: 1182 NM
15:30 N 13° 42′, W 40° 05′
20:31 N 13° 40′, W 40° 33′

Vstávám na ranní měření – docela to jde, i když jsou místy mraky. Patrik mi opět zapisuje. Udělal jsem z něj zapisovatele, což se velice osvědčilo. Při předchozích měřeních nás totiž neustále rušil svými moudrými připomínkami, zatímco soustředěný pohled na hodinky ho úplně utišil. Po skončení měření začaly chodit přeháňky a poryvy větru. Když přišel první, kasáme přední brám, a já s Michalem ho lezeme zagasketovat. V půli plachty nás kapitán zarazil, protože vítr zeslábl. Opět plachtu rozbalujeme. Po chvíli sledujeme, jak se na nás zezadu po vodě řítí tříšť vody hnaná větrem – blíží se další poryv. Opět honem kasáme, a po jeho přechodu rozvinujeme. Tak se to opakuje ještě jednou.

Ke snídani máme porridge – ovesnou kaši s ořechy a rozinkami.

Později mraky přešly a vítr sílí, navíc se točí na zadobočák, proto rozbalujeme i hlavní košovku. S ní se rychlost zvýšila o uzel – na 7,5 uzlu. Máme tedy nyní šest plachet – celý přední stěžeň, hlavní stěhovku, hlavní košovku a spankr. Objevují se první známky pasátové oblačnosti – velké množství drobných beránků, a odpoledne se rozvinula úplně.

K obědu je sekaná s bramborem, fazolovými lusky a mrkvovým salátem. Slunce dnes 3x měří Vlasta. Odpoledne všichni posedávají na palubě, protože je nádherný den, dobře fouká, a máme radost, že loď zase pluje rychle. Filippa přeložila naši hymnu “koupím ti papuče, p**o” do portugalštiny, a naučili jsme ji melodii. Neuvěřitelná sranda.

Vratipeň dnes vydal nový zvuk – zakokrhal jako kohout.

Večerní měření probíhá v poklidu a úspěšně. K večeři je fazolačka, a pak se na zadní palubě pouští film Master and Commander – odvrácená strana světa, bohatě komentovaný Viktorem.

Ne. 27.11., 22. den, 10. den z Tarrafalu
08:15 N 13° 39′, W 41° 49′, k Barbadosu: 1027 NM
16:04 N 13° 40′, W 42° 44′
21:00 N 13° 42′, W 43° 11′

Před sedmou ráno mě budí kapitán, protože sílí vítr, a on nechce, aby se opakovala situace ze včerejška. Jde si ale lehnout, takže rozhodnutí sbalit/nesbalit přední brám je na mně. Netrvá ani patnáct minut a balíme ho, ovšem s ráhnem v horní poloze. Pohled na plácající se skasanou plachtu nás ale přesvědčuje, že jak pro plachtu, tak pro brámovou čnělku, bylo rozbalení příjemnější. Proto ji opět napínáme.

Vítr nadále sílí a od východu jdou hrozivé mraky. Na poslední chvíli padá opět rozhodnutí sbalit brám – kasáme ho tentokrát již se spuštěným ráhnem, a já s Lukášem ho jdeme zagasketovat. Na Lukášově straně (levé) opět spadla šlapnice z rahýlu, ale dokázal ji tam sám nasadit.

Upadlá šlapnice na brámovém ráhně.

Mezitím ostatní pod vedením Viktora kasají a gasketují hlavní košovku. Hlavní stěhovka šla dolů už v noci, takže plujeme teď jen na tři plachty. Přesto se rychlost pohybuje mezi 6 a 7 uzly.

Ke snídani máme rýžovou kaši s ořechy a rozinkami. Silný vítr zvedá větší vlny, takže posádka upadá do stavu laxnosti. I drhnutí paluby jsme dnes trochu odbyli – umýváme pouze nejšpinavější hlavní palubu.

Dopoledne se obloha zatáhla, jen sem tam jsou díry. Měření Slunce si dnes beru na starost sám, začal jsem v 11:34 UT, ale podařilo se ho naměřit až těsně před dvanáctou.

Později se udělalo krásné počasí – úplně jasno, jen na sever od nás je vidět pás kumulů. I vítr se mírně utišil, takže brám jde opět nahoru.

Chomáče hnědých plovoucích řas vidíme každý den, od té doby co jsem se o nich zmínil (taktéž létající ryby). Od včerejška mírně změnily charakter – objevují se v dlouhých pásech ve směru větru a vln, skoro jako by byly pospojovány nějakými tenkými výhonky. K obědu je opět cous-cous, a k večeři česnečka s masem z létajících ryb.

Jedna z mnoha létajících ryb

Dnes ráno jsme podle astronavigace měli upluto 1023 NM z Tarrafalu, a zbývalo nám 1027 na Barbados. Měli bychom tedy slavit polovinu Atlantiku, ale žádné bujaré oslavy se nekonaly. Jen Jirka po večeři vytáhl láhev rumu, na oslavu narozenin jeho syna, a Ivoš večer otevřel láhev červeného vína.

Jak tak popíjíme u kormidla, vymýšlíme kastovní systém na lodi. Nejvyšší kasta jsou brahmáni – ti, co lezou na bráhm, uprostřed jsou kočovníci, a nejníže jsou spankeři (spunk is not dead…).

Po. 28.11., 23. den, 11. den z Tarrafalu
08:27 N 13° 37′, W 44° 19′, k Barbadosu: 882 NM
16:22 N 13° 37′, W 45° 02′
20:55 N 13° 36′, W 45° 34′

Po sedmé (UT) ráno mě budí kapitán. Čekám na ranní měření, a během toho se úplně vyčistil jižní obzor, a poprvé během plavby spatřujeme souhvězdí Jižního kříže. Budím Honzu staršího, který si ho nejvíc přál vidět. Vpravo nahoře od něj je mnohem nápadnější a větší uskupení hvězd přezdívané “falešný kříž” (ten vídáme už mnoho dní); my mu ale podle analogie s vozy na severní obloze říkáme Velký kříž, a hned jsme na oba kříže složili i píseň: “Jen dva kříže z bílýho souhvězdí, někdo na nebi poskládal…”
Vratipeň vydal další artikulovaný zvuk: “nech toho”.

Po osmé provádím ranní měření, a jde to nádherně, protože je skoro jasno. Získávám celkem šest pozičních linií. U snídaně začaly velké vlny, a trvají celý den. Chleby rozsypané po palubě, rozlitý čaj.

Jirka se odhodlal uvařit v presovači kávu. Krasomila držela skleničky, Jirka držel kávovar, a Vlasta držel Jirku. V okamžiku, kdy Krasomila předávala dvě skleničky s kávou dál, třetí se vydala na vzdušnou pouť do strojníkovy postele. Jejich snahu zachytit další skleničku využil kávovar, a vydal se opačným směrem. To vše bylo doprovázeno třískotem a obrovským řevem z lodní kuchyně. Z celé vřavy vyšel jako vítěz Vlasta s polovičním obsahem kávy ve skleničce, kterou hodlal doplnit mlékem v kuchyni. Využil chvilky, kdy kuchař honil pekáč utíkající do kapitánské kajuty, a radostně se sápal po krabici mléka. V tom se ocitl v pasti nachystané vejci, která se rozletěla po podlaze kuchyně. V šílených kotrmelcích a nových náklonech se zachytil levou rukou za okraj kredence. Půlhrníček kávy stále ve skleničce. Vítězoslavně doplňuje skleničku do plna mlékem. Kuchař s uloveným pekáčem se objevuje v okénku kuchyně, čichá k mléku, a sděluje Vlastovi, že si do kávy nalil kyšku. Hirošima hadr. Nahoře se slaví rekordní náklon 36°.

Rekordní náklony

K obědu máme palačinky plněné marmeládou, se šlehačkou, čokoládovou polevou a ovocem. K večeři je polévka z cizrny, ještě před ní provádíme s Vlastou večerní měření. Je dost mraků (přestože přes den bylo nádherně), ale nakonec se to podařilo pěkně. Dokonce ani vytažení sextantů – pekelníkových to instrumentů, nevyvolalo vlny větší, než už byly.

Po večeři jsem slíbil posádce přednášku o historii navigace. Po prvním slově ale zesílil vítr a přišla přeháňka. Balíme brám, a než je po všem, obecenstvo už se stejně rozprchlo.

Voda pronikající v náklonu na dělovou palubu,

Út. 29.11., 24. den, 12. den z Tarrafalu
08:36 N 13° 22′, W 46° 42′, k Baradosu: 743 NM
16:47 N 13° 15′, W 47° 34′

Ráno mě výjimečně budí budík a nikoliv předchozí dozorující důstojník. Vařím si kávu, a během toho se na palubě rozléhá velice intenzivní přeháňka. Oblékám si nepromokavé oblečení a jdu ven, ale během toho téměř přestává pršet. V 08:25 zahajuju měření, Lukáš mi zapisuje. V přecházejících mracích měřím čtyři objekty, což byl docela úspěch. Během zpracování měření mě další přeháňka zahání do podpalubí.

Patrik dostal nový přídomek ke své přezdívce – Patrik flexa láhev rumu hasičák. Na Kanárských ostrovech utopil v moři flexu (tu se podařilo vylovit a vysušit), v oceánu utopil nedopitou láhev rumu (o níž si myslel, že je prázdná), a dnes hodil přes zábradlí hasicí přístroj. Při náklonu lodi hasičák vypadl z dvířek u kormidelny, Patrik ho sebral, že ho uklidí, a v tom další vlna houpla Patrikem a hasičák letěl dolů. Naštěstí se zachytil na úponové kobylici, kam pro něj pohotově skočil Honza-strojník dřív, než ho další vlna smetla do moře.

K snídani udělal Ivoš sýrovou pomazánku, a k obědu sekanou (možná je to spíš opečený luncheon-meat) s bramborem, sýrovo-majonézovou omáčkou a zeleninovou oblohou. Já mám ale od rána střevní potíže, a ani jedno z těchto jídel, byť výborných, mi rozhodně neprospělo.

Celý den je dusno a velké vlny. Někteří se baví tím, že sedí na zábradlí lodi nebo na kobylici, a vypuknou v jásot, kdykoliv jim vlna zaleje nohy po kolena, nebo dokonce po pás. Plujeme na čistý zadní vítr pouze s přední plachtou a přední košovkou, rychlostí asi šest uzlů. To je ale údaj z rychloměru, a je systematicky nadhodnocovaný, protože výsledky měření vždy ukáží, že naše skutečná průměrná rychlost po přímé linii je o něco menší. Exaktní extrapolace ze vzdáleností na Barbados za poslední tři dny udává připlutí v neděli 4. prosince okolo poledne.

Dnešní měření Slunce provádí Vlasta. Po obloze se honí drobné vysoké mráčky, ale vždy se mezi nimi najde díra.

Večer se zatáhlo, a místo měření mám na zadní palubě první část přednášky o historii navigace.

St. 30.11., 25. den, 13. den z Tarrafalu
08:50 N 13° 03′, W 49° 05′, k Barbadosu: 604 NM
16:23 N 13° 07′, W 49° 49′
21:29 N 13° 09′, W 50° 12′

O půl osmé UT vylézám na palubu. Chodí mraky, ale u jihu se na chvíli roztáhlo, a se sloužící hlídkou se opět kocháme Jižním křížem. Úspěšně měřím ranní polohu. Na Barbados nám zbývá 604 NM.

Vítr zeslábl, proto po dvou dnech opět rozbalujeme přední brám. Lukáš vylezl nahoru sám ho rozgasketovat, a při té příležitosti i opravil levou šlapnici, která se při posledním balení zamotala do kladky kasounu.

K snídani je perník s ořechy a marmeládou.

Dnes je příjemněji než včera, chladněji, více mraků. Vlastovi se nicméně podařily tři denní měření Slunce.

K obědu Grofče na tavče (fazolky na pánvi). Honza starší pravidelně každé dva dny, nebo snad dokonce každý den, leští lodní zvon.

Měření sextantem

K večeři se podává cibulovo-bramborová polévka. Před a během večeře měříme s Lukášem večerní pozici, a pak následuje druhá část přednášky o historii navigace.

Poznáváme, jak na starých lodích plavících se ve stálých pasátových větrech museli námořníci trpět: protože s plachtami manipulujeme v průměru jednou za dva dny, a kromě kormidlování není na lodi moc činnosti, řadu z nás z toho neustálého posedávání už bolí zadky.

Čt. 1.12., 26. den, 14. den z Tarrafalu
08:55 N 13° 03′, W 51° 18′, k Barbadosu: 474 NM
16:40 N 13° 03′, W 52° 02′ 
21:08 N 12° 59′, W 52° 22′

Ráno úspěšně získávám pozici s přesností pod jednu NM. Dopoledne mám velký vysoušecí den. Už řadu dní mi mírně zatéká do kajuty – skrz kolík spojující podélný trám s obšívkou. Jednou za dva dny jsem dosud vysoušel matraci přilehlou ke stěně a polštáře, a dnes jsem na slunce vynosil kompletní vybavení postele. Mokrou houbou vytírám sůl, co se nahromadila pod matracemi. Ještě víc zatéká Viktorovi, který má kajutu až na dolní palubě naproti kuchyni. K němu prosakuje voda, která se při větších náklonech dostává mezi vnější a vnitřní obšívku škvírami v dělových střílnách. I kýlový prostor a strojovna se plní vodou víc než bývalo obvyklé. Loď už evidentně nutně potřebuje vytažení z vody a nový nátěr.

Comodor Pepa předběžně dojednává vytažení lodi na Svatém Vincentu, po nás chce, abychom se tam ještě před plavbou na Martinik zastavili a dojednali finální termín vytažení na 15. prosince. Není tedy stálé zřejmé, zda uděláme zastávku na Barbadosu, nebo okolo jen proplujeme a zamíříme přímo na Vincent. Zatím to ale vypadá i na Barbados.

Honza dnes na laně spustil elektrocentrálu z hlavního koše a udělal jí generálku. Včera totiž začala zlobit, často se vypínala, nebo neběžela vůbec. Aby byla snáze přístupná, zůstala už na zadní palubě. Nevýhoda je, že rámus který dělá, když je puštěná (naštěstí vždy jen několik hodin dopoledne), je mnohem nepříjemnější.

K obědu jsou masové koule s rajskou omáčkou, penne a hráškem. Odpoledne si krátím dlouhou chvíli výlovem řas z oceánu. Nejprve sedím s hákem na kobylici, ale to není moc efektivní. Vyrábím tedy z provazu na tyč s hákem improvizovanou síť, a zkouším to nahnutý z boku lodi. Jsem trochu úspěšnější – za dvě hodiny jsem nalovil asi deset kousků. Jako na potvoru dnes nemíjíme velké a husté koláče jako v předchozích dnech. Skoro si při tom zadělávám na úžeh. Hodlám je vysušit a dovézt domů. Jirka Lněníček mě varuje, že to bude strašně smrdět. Dělám si z něj legraci, že smrdí jen jaderské řasy (Jirka je původem Chorvat) a atlantické ne, ale pravdu má on. Řasy smrdí rybinou už při vytažení.

Viktor dnes pracovně ožívá – vylezl na přední stěžeň a doplňuje chybějící úvazy, kterými jsou plachty připevněny k ráhnům. Na Kanárech prý byly kompletní, teď už je jich téměř polovina pryč. Asi je topmani omylem rozvazují namísto gasket, jinak si to nedokážeme vysvětlit.

Slunce dnes měří Vlasta s Lukášovou asistencí.

Po pravoboku nás v protisměru míjí velká nákladní loď. Asi tanker. Moc se nepřiblížil, vidíme ho v podstatě až na obzoru. Je to teprve třetí loď, kterou potkáváme od vyplutí z Kapverd.

K večeři je tuňáková pomazánka, suchary, chipsy, rajčata, olivy, pivo. Do moře odhazované zbytkuy pomazánky asi přilákaly krásnou dorádu, která se brzy chytila na udicí. Je to zatím největší ryba jakou jsme chytili, ale ani moc nebojovala. Její vyvrhnutí na palubě odhalilo možnou příčinu – ta ryba byla úplně přežraná – v žaludku měla tři létající ryby a dokonce i chuchvalec mořských řas. Pažravost zavinila její pád.

Při večerním měření chytáme pouze Venuši, Měsíc a Jupiter, protože na zbytku oblohy překáží oblačnost. Vyšla z nich ale pěkná poloha. Ukazuje se však, že stále splouváme mírně k jihu, přestože se snažíme držet čistý západní kurz. Překročení třinácté rovnoběžky oslavujeme pečenou dorádou a vínem. Vlasta po měření pokračuje ve svém obrázkovém vyprávění o jeho kluzákovém putování po Maroku.

Pá. 2.12., 27. den, 15. den z Tarrafalu
09:02 N 13° 00′, W 53° 26′, k Barbadosu: 350 NM
16:10 N 12° 51′, W 53° 59′
21:42 N 12° 42′, W 54° 26′ 

Ranní měření ukazuje, že jsme přes noc mírně zpomalili. Už od rána je hrozné horko, dusno. Před snídaní ulovili na zádi další rybu – trojzubého mořského hada. Ne na udici, ale na prádelní šňůru s návnadou taženou za lodí. Zemřela ještě ve vodě, protože spolkla návnadu i s háčkem, který jí rozpáral žaludek.

K obědu jsou osmažené párky, opékané brambory s pepřovo-hořčicovou omáčkou a okurkový salát. Vítr slábne, kapitán se rozhoduje změnit kurz ještě více na jih, na 260, čímž se vítr dostává do zadoboku, a umožňuje vytáhnout i spankr, hlavní košovku a hlavní brám, a hlavní stěhovku. Hned plujeme 6 až 7 uzlů.

Vlasta zkouší svou sedačku ke kluzáku – na lanech se na ní zavěšuje na hlavní ráhno. Houpe se tam ze strany na stranu a skoro hrozí, že si rozbije hlavu o stěžeň. Ještě že tam vede tolik takeláže, která jeho pohyb vždy zastaví. Viktorovi a Michalovi se to tak zalíbilo, že se jdou zhoupnout také.

Vlasta zkouší novou sedačku.

Zkoušíme historickou metodu na určení zeměpisné délky, potažmo světového času (protože zeměpisná délka je rovna rozdílu místního a světového času) – metoda lunárních vzdáleností. Vyžaduje to součinnost dvou lidí, jeden měří úhlovou vzdálenost Měsíce od Slunce, a druhý střídavě výšku obou těles nad horizontem. Bohužel sextanty které používáme – Astra IIIB (jeden je můj, a druhý jsem už před časem věnoval jako dar pro loď) mají v základní verzi dalekohled pouze s asi třínásobným zvětšením, tak nedosahujeme žádných skvělých výsledků. Zvětšní bychom potřebovali co nejlepší, abychom spolehlivě měřili vzálenost obou těles se subminutovou přesností. Kývání lodi tomu také neprospívá.

So. 3.12., 28. den, 15. den z Tarrafalu
09:12 N 12° 46′, W 55° 35′, k Barbadosu: 225 NM
21:55 N 12° 52′, W 56° 33′

Probouzím se sám už před 7 h UT, dvě hodiny před ranním měřením. Vylézám na kobylici na malou, dělám si kafíčko (jako každé ráno). Měření mi zapisuje Aleš (několik posledních dnů vychází jeho hlídka na ranní dobu). Po východu slunce se na SV objevuje velký kumulus, se silnými provazci deště pod ním. Pro jistotu kasáme oba brámy. Nakonec dostáváme jen pár kapek přeháňky, ani žádný silný poryv nepřišel, ale před sebou jsme viděli nádhernou obrovskou duhu.

K obědu jsou tortelliny se sýrovou omáčkou.

Dnešek je vysloveně ospalý den. Po ranním optimismu v představě, že už zítra uvidíme Barbados, zeslábl v poledne vítr, a celý den se plácáme rychlosti mezi 3 a 4 uzly. I do měření slunce musím Lukáše s Vlastou spíš nutit. Navíc to vyšlo hodně divně, čekáme na večerní měření, které nám to potvrzuje, že denní poloha byla špatně.

Na večeři připravil Ivo nudlovou polévku. Zpěváci u kormidla už vyčerpali veškerý repertoár a tak zpívají vánoční koledy. Klesá tlak, a tak máme naději, že v noci zesílí vítr.

Ne. 4.12., 29. den, 16. den z Tarrafalu
09:17 N 13° 04′, W 57° 12′, k Barbadosu: 130 NM 
22:00 N 12° 56′, W 58° 03′

Už při probuzení je mi z pohybů lodi zřejmé, že vítr v noci nezesílil. Na palubě se dozvídám, že plujeme rychlostí asi 3 uzly. Z ranního měření se ukazuje, že za 11,5 hodiny jsme upluli 40 NM…

Před začátkem nautického soumraku (kdy už je vidět horizont a lze měřit výšky hvězd) je nádherně tmavá obloha. Na východě a na jihu je hradba černých mraků, která tamnější oblohu ještě více ztmavuje. A nad mraky na východě svítí vysoko na oblohu bílá záře. Zprvu se domnívám, že je to světlo Měsíce vycházejícího nad mraky. Ale ten zapadá v průběhu noci a vychází až odpoledne. Nemůže to být ani Slunce, to je stále ještě příliš nízko. Až pohled na souhvězí mi prozrazuje její podstatu, a její skoro ostrý trojúhelníkový tvar to jen podtrhuje – je to zodiakální světlo. Zmátla mě jeho intenzita, v jaké jsem ho ještě neviděl.

Po rozednění se vítr točí na čistý zaďák. Velím skasat celý hlavní stěžeň a taky stěhovku. Po snídani lezeme zagasketovat hlavní košovou a brámovou plachtu. Mezitím ale přecházíme na jižnější kurz, a košovka už se dá použít, tak tam lezeme znovu ji rozbalit. Po ranní rozcvičce přichází ještě sprcha – začalo pršet. Konečně po měsíci plavby vytrvalejší déšť. Postáváme na palubě jen ve slipech a smýváme ze sebe sůl.

K obědu jsou párky smažené v těstíčku, brambory a dušená zelenina.

Celé odpoledne je zamračeno a často prší. Zpěváci s kytarou a flétnou se přesouvají do salónu. Přes světlík tam kape voda, střídáme se ve vytírání podlahy. K večeři je gulášová polévka.

Okolo půlnoci se balí plachty a startujeme motor, protože naše rychlost klesla pod dva uzle.

Po. 5.12., 30. den, 17. den z Tarrafalu
10:00 N 12° 48′, W 59° 03′, k Barbadosu (východnímu cípu): 30 NM
22:00 12 58 60 06

V 7 h UT mě budí cvrkot v podpalubí i na palubě. Motor vysadil, rozbalují se plachty. Ačkoliv bylo v plánu Barbados minout a plout rovnou na Svatý Vincent, měníme na chvíli kurz přímo na Barbados, protože s nefungujícím motorem je to jediná rozumná volba. Nakonec byl problém pouze v prázdné první nádrži na naftu. Když už jsou plachty rozbalené, pokračujeme bez motoru, jen kurz se vrátil zpět na Vincent.

Nad Barbadosem svítí světelná kopule, jak ozařuje oblohu a mraky. První prý to v noci viděl Patrik, ačkoliv ho ostatní přesvědčovali, že je to záře Měsíce, který tím směrem zapadl. Nad ránem bylo ale zcela zřejmé, že to nemůže být nic jiného, než Barbados.

Slunce vychází okolo 10 h UT. S Jirkou postáváme na palubě s dalekohledy na očích, a vyhlížíme zemi. Nejvyšší vrchol Barbadosu má 340 m, při výšce oka 4 m bychom ho měli spatřit ze vzdálenosti asi 40 NM. Když jsem dalekohled zvedl v 10:20, z tmavého obzoru se pod mraky vyloupla naprosto ostrá linie ostrova i s detaily. Křičím

ZEMĚ NA OBZORU!!!

a Jirka říká, že ji právě zahlédl také. Myslím si, že ji dokonce zahlédl dřív, ale chtěl, abych to první vyřkl já.

Země na obzoru!

Na snídani máme perník, pak balíme plachty, protože opět fouká hrozně málo. Kapitán svolal posádku a předložil nám tři alternativy další plavby: 1. Sv. Vincent – Sv. Lucie – Martinik, 2. Barbados – Sv. Vincent – Martinik, 3. rovnou Martinik s tím, že kapitán by pak sedl na trajekt a jel domluvit vytažení lodi na Sv. Vincent sám. Většina se vyjádřila pro variantu 1.

Protože zítra budou narozeniny lodi, vytahujeme na hlavní palubu všechna děla. Na hlavní stěžeň vyvěšujeme vlajku posádky – českou. Udělali jsme i krátkou zastávku a vykoupali se v moři. Poprvé od Kapverd.

Zbytek dne motorujeme, a jak fouká mírně zezadu, součet obou rychlostí způsobuje, že na lodi se téměř nehýbe vzduch. Strašné horko, nejhorší za dosavadní plavbu. Až k večeru se mírně rozfoukalo od JV, takže vytahujeme celý přední stěžeň, hlavní stěhovku, hlavní košovku a spankr.

Út. 6.12., 31. den, 18. den z Tarrafalu
10:00 N 13° 07′, W 60° 48′
15:30 N 13° 09′ 04”, W 61° 13′ 31”
22:00 UT-4 N 13° 14′ 54”, W 61° 16′ 17”

Před 7h UT ráno vylézám na palubu. Sloužící hlídka je sama, nikdo je nedozoruje. Ale ono ani není moc důvod. Jsme na moři už měsíc, navíc fouká slabý stabilní vítr. Pohybujeme se rychlostí 3 až 4 uzly. Michal navrhuje rozvinout i hlavní brám, sám ho leze rozgasketovat. S tím ale jakoby vypnul vítr, který začíná slábnout, až jsme při východu Slunce všechno sbalili a opět zapnuli motor. Před námi je Sv. Vincent (ten se září opět prozradil už v noci) a Grenadiny.

Od ohlávky čelenové čnělky až na brámový koš natáhl Viktor vlajkovou zdviž, a na ni navazuje všechny vlajky zemí, které loď již navštívila. Odshora Egypt, Řecko, Itálie, Korsika (francouzská se na lodi nenašla), Španělsko, Velká Británie (loď byla na Gibraltaru), Kapverdy. Pod nimi je ještě velká slovenská vlajka, jako pocta slovákům, kteří se také podíleli na plavbě.

Kadeti na ráhnech při vjezdu do přístavu.

Před vjezdem do Kingstownského přístavu jsme se oblékli do kostýmů (a uniforem). Šest kadetů vylezlo a postavilo se na konce ráhen – hlavní, přední, a přední košové, pro zdůraznění slavnostní chvíle. Kuchař Ivo hrál na buben. Nabyli jsme dvě děla na levoboku, otočili se do přístavu, a s krátkou pauzou mezi výstřely je odpálili. Ozvěna se nesla celým zálivem.

Zanedlouho přijel lodivodský člun. Schválili nám, že můžeme na krátkou chvíli zastavit u mola, a odbavit loď.

V 15:30 UT se nohy prvních dvou skokanů – Michala a kapitána Bobše, dotkli PEVNÉ ZEMĚ – betonového mola. Závěrečný manévr zvládl u kormidla bravurně Honza starší, který se tím ovšem živý celý život.

Jsme vyvázáni na souřadnicích N 13° 09′ 04”, W 61° 13′ 31”, ostrov Svatý Vincent. Otevíráme lahvičku slivovice.

KONEC

Hned jak jsme se vrátili z půldenní plavby na ocelové keči Christine, naší první plavbě na plachetnici vůbec, začali jsme prohledávat internet a zjišťovat, co taková loď může stát. Nejprve jsme si spočítali, kolik asi budeme moci za loď dát, aby nám ještě něco zbylo na opravy. Původní plán zněl: máme asi tak tři čtyři roky na našetření. Během té doby se naučíme plachtit, získáme zkušenosti na moři, dozvíme se něco o lodích a budeme mít dost času prohlédnout si hodně typů a vybrat si loď, která by se nám nejvíce líbila. Pak přeletíme do USA, kde jsou lodě nejlevnější a kde je zároveň největší výběr a loď koupíme a opravíme a vydáme se na cesty.

Na palubě Christine.

Ze začátku jsme nevěděli ani kde hledat, ale brzy jsme si vyhlédli několik serverů, které měli nejvíce informací a hlavě hodně fotek. Jak velkou loď vlastně hledáme? Chceme tam mít hodně místa, pořádnou knihovnu, pořádnou kuchyň a prostor na ubytování případné návštěvy… Zdálo se, že nejvíce lodí, které obeplouvají svět na cestě za nějakým tím „opuštěným ostrovem“ má kolem 35–45 stop, tj. asi tak 10–14 metrů. O lodích jsme stále nic nevěděli. Hledali jsme proto podle délky a ceny.

Hned se nám zalíbily keče a joly, tj. lodě se dvěma stěžni, přičemž druhý stěžeň je kratší než ten první.

Stále jsme ještě neměli jasno v materiálu, ze kterého je zbudován trup lodi. Nejběžnější se zdál být laminát. Ale byla tu také ocel, hliník, dřevo…

Co na lodi má být za zařízení? Lednice, destilátor na výrobu vody, vysokofrekvenční rádio, radar, elektronická navigace, hydraulický nebo elektrický naviják na kotevní řetěz, nafukovací nebo pevný člun, záchranný člun, rolovací plachty nebo tradiční plachty s háčky, generátor, solární panely, vodní a větrný generátor a tak to šlo do nekonečna.

Mezitím jsme se snažili najít na Tchaj-wanu místo posádky na jedné z nemnoha plachetnic, ale problém nebyl ani tak v tom, že by nebylo pro nás místo, ale spíš v tom, že místní jachtaři moc neplachtí. Alespoň ti, které jsme poznali, abychom nikomu nekřivdili.

Plavba na malém člunu nám už nestačila. Trénovali jsme se sice v pobřežní navigaci, pilovali jsme manévry proti i po větru, se spinakrem i bez něj, ale stále jsme neměli potuchy, jaké to bude na velké lodi, na větších vlnách… Nebudeme mít mořskou nemoc? Nepropadneme hysterii, až na nás udeří první bouřka? Bude nás to vůbec bavit?
Začali jsme se tedy poohlížet po okolí, Jihovýchodní Asii, po nějaké jachtařské škole. Nejbližší, která se nám zamlouvala byla v Thajsku. Cena za kurz ale byla dost vysoká. Kdybychom se zúčastnili dvou tří kurzů oba dva, byl by to pořádný zásah do našeho rozpočtu. Ale nedalo se nic dělat. Asi by bylo vhodné mít nějaké zkušenosti s velkou jachtou, než si sami jednu pořídíme.

Blížilo se léto, školní prázdniny a my měli po dvou letech pobytu na Tchaj-wanu namířeno na měsíc domů. Jachtařská škola požadovala dvě věci: průkaz opravňující ovládat VHF radio, základní komunikační prostředek na lodích, a kurz první pomoci. Hned jsme zjistili, jaké máme možnosti doma v Čechách. Následovali desítky emailů, ale nakonec se nám podařilo vtlačit se do kurzu i na zkoušky na telekomunikačním úřadě. Zpět na Tchaj-wan jsme tedy jeli vybaveni a v zimě jsme měli v plánu vyrazit do Thajska na jachtařský kurz.

Přijeli jsme v polovině srpna, ještě nám zbýval asi tak měsíc relativního volna. Zároveň jsme si už z Čech objednali několik jachtařských knih, které na nás čekaly na recepci. Na Tchaj-wanu je dost běžné, že v lepších domech je stále přítomný správce, vrátný či domovník. V našem domě měl domovník k ruce dokonce dvě sekretářky, takže mu chudákovi nezbylo, než prostě celý den koukat na televizi a bezpečnostní kamery a znalecky komentovat události domácí i zahraniční. Všichni seděli poblíž výtahů a schránek za speciální přepážkou, které jsme říkali, jak jinak než recepce. A právě tam na nás čekaly balíky z Amazonu s knižními poklady.

Když jsme se začali shánět po nějakých informacích o životě na lodi, narazili jsme na Retire onto a Sailboat, stránky jednoho amerického důchodce, který se rozhodl přestěhovat se na loď. Jak se ukázalo, jde o krok v Americe velice běžný, a skutečně, když nakonec člověk vyrazí na moře, devadesát procent posádek ostatních lodí tvoří lidé v důchodovém věku.

Tak tedy tento americký důchodce začal sbírat odpovědi na otázky, které jako začátečník měl, a všechny je publikoval na internetu. Jeho stránky se hned staly zlatým dolem pro zelenáče, jako jsme byli my.

Na internetu jsme také narazili na slavný americký pár námořníků, Dashewovi. Ti psali o plavbě na velkých plachetnicích po zuby ozbrojených technikou. Měli jsme z toho závrať. Všechny jejich argumenty pro ten či onen instrument a vlastně i velikost lodi dávaly smysl. Ale znamenalo to mít na kontě milión dolarů. Začali jsme propadat zoufalství.

Brzy jsme se ale dozvěděli i o jiných slavných párech: Hiscockových, Rothových, Pardeyových, Hillových. Ať jsme četli cokoli, tato jména se stále opakovala. Zároveň byla spojena s pojmy jako: „námořní jachting za babku“, „šampaňské plachtění na pivní rozpočet“, „oceány s prázdnou kapsou“ apod. Udělali jsme proto náš první velký knižní nákup a objednali:

• Cost-conscious Cruiser a Self-sufficient Sailor od Lin a Larry Pardeyových
• Cruising Under Sail od Erica Hiscocka
• Voyaging on a Small Income od Annie Hillové
• How to Sail Around World od Hala Rotha
• The Complete Sailor od Davida Seidmana

Hned jsme se do těch pokladů pustili. Byli jsme zachráněni! Našli jsme přesně to, co jsme hledali. Předtím jsme naráželi na informace od lidí, kteří si mohou dovolit to nejlepší, nejnovější… Teď jsme ale nalézali návody, jak dosáhnout to samé, tj. plavit se po oceánech nebo jenom po místním jezeře, za mnoho méně.

První mantra, kterou jsme se naučili:

Ideální délka lodě je 30 stop (9.14m). Loď nesmí přesáhnout 35 stop (10,11m), pak náklady začnou velmi rychle stoupat. Podstatné pro prostornost lodi není její délka, ale výtlak, tj. jaký má loď objem, který se zvětšuje s šířkou lodě.

Naše hledání bylo hned bohatší o další parametr.

Loď by měla být vybavena minimem přístrojů. Každý rozumný plavec by měl být schopen navigovat loď bez elektroniky v případě, že o ní přijde, což je na moři poměrně snadné a náhrada může být několik dnů daleko.

Naše kráska u mola.

Během první inspekce Janny v Singapuru

Najednou se nároky na náš rozpočet podstatně snížily.

Hlavním pohonem plachetnice jsou plachty. Důležitým krokem k bezstarostné a laciné plavbě je malý, finančně nenáročný motor nebo žádný motor vůbec. Klasikové mezi námořními trampy (na rozdíl od námořních „masňáků“, kteří zapnou motor hned, jak zeslábne vítr a oni ztratí na rychlosti) většinou navíc začínali bez motoru…

Pokračovali jsme v hledání… Někdy na konci srpna jsme narazili na nabídku zajímavé lodě v Malajsii. No prosím, i tady v jihoasijském regionu se dá narazit na malou levnou loďku. Jen tak ze zvědavosti jsme napsali Michel Pippen, agentce, která prodej zprostředkovávala, zda by nám nemohla poslat více fotek.

Jednalo se o Farallon 29, alias Golden Gate 30, devíti metrovou slupu (plachetnici s jedním stěžněm a jednou kosatkou) s výtlakem asi 4 tuny vyrobenou v Kalifornii. Navíc byla plně vybavená pro oceánskou plavbu.

Michele se nám brzy ozvala. Loď se původně nacházela v marině Rebak na ostrůvku Rebak, v souostroví Langkawi v Malajsii. Majitel ale údajně mezitím již vyrazil na cestu přes ostrov Penang a Singapur na Borneo. Čekali jsme až se agentka s majitelem spojí. Uběhly asi dva týdny. Už jsme to nemohli vydržet a znovu jsme se připomněli emailem. Michele obratem odpověděla: „Vy my snad čtete myšlenky!“

David, majitel lodi, uvízl v Bruneji s rozbitým motorem. Nějaké fotky prý brzy pošle. Další čekání. Začalo to tak nevině, jen jsme se chtěli na loďku podívat a nechat si zdát, jaké by to bylo, kdyby… Jenomže teď se z té nevinné hry stal hon.

Fotky přišly poměrně brzy. Nebylo to nic moc, ale dost na to, abychom si udělali obrázek o prostoru, který loď nabízí. Začali jsme shánět o tomto typu lodě nějaké informace. Za několik dní jsme měli prolezený celý internet, ale o moc moudřejší jsme nebyli.

Farallonů bylo vyrobeno všehovšudy 100 kusů, interiér byl většinou dokončen majitelem. Z toho co jsme našli, se zdálo, že jde o typ lodě s velmi dobrými plavebními schopnostmi, která prošla tajfuny a byla kolem světa.

Předběžně jsme se přes Michele s majitelem domluvili, že se na loď podíváme někde ve Filipínách. Letenka z Tchaj-wanu na Filipíny je levná a kdybychom nakonec loď koupili, měli bychom to na Tchaj-wan „jenom kousek“ a plavbu z Filipín stihli možná ještě dřív než začne škola…

Jana na palubě Janny.

Byla polovina září. Škola začínala za pár dní a stále žádné novinky. A najednou nám to došlo! Nelson Liu, tchajwanský jachtař, se kterým jsme se seznámili na palubě keče Christine v Kao-hsiungu, připlachtil na Tchaj-wan z USA spolu s Bernardem, kterého jsme potkali také při naší první plavbě. Přes Pacifik se přeplavili právě na lodi Farallon 29! Hned jsme se začali shánět po kontaktu jak na Nelsona, tak na Bernarda. Email na Nelsona nefungoval, ale Bernard nám za nějaký čas odpověděl. Bohužel měl zrovna mnoho práce a neměl čas se s námi setkat. Několikrát jsme si zavolali a leccos se o lodi dozvěděli. Bernard nám Farallony popsal v nejlepších barvách! „Jestli loď projde technickou inspekcí, aniž by byly nalezeny nějaké strukturní závady, budete mít bezvadnou a bezpečnou loď.“

Otázek bylo moc a od sluchátka nás už bolelo ucho. Bernarda jistě taky. Nakonec se Bernard uvolil a setkal se s námi jedno nedělní odpoledne. Proseděli jsme s ním asi pět hodin a ptali se na všechno, co jsme dosud načetli.

Vrátili jsme se s hlavou popletenou tím vodopádem informací. Od Michele stále nic. Opět jsme se několikrát připomněli a Michele několikrát zkusila kontaktovat majitele „naší vysněné“ lodi.
Pokračovali jsme v hledání informací a majitelů Farallonů. Pár jsme jich nalezli a od několika milých lidí jsme dostali pozitivní, a co bylo nejdůležitější i několik negativních poznámek na účet tohoto typu lodě. Už jsme byli dost přesvědčení, že jsme narazili na perfektní plavidlo pro naše záměry.

Bilge prostor plný oleje.

Jednoho dne jsme při prohledávání internetu objevili inzerát dalšího agenta, který nabízel „naší“ loď. Napsali jsme o tom Michele, která byla samozřejmě velice překvapená. Ujistili jsme jí, že o loď máme poměrně velký zájem (začátečnická chyba!), ať znovu zkusí zjistit, kde David je a jaké má plány.

Za pár dní, teď už byla polovina října, se Michele ozvala, že David má najednou několik dalších kupců a že cena jde tedy nahoru. Ha! Pořádně jsme se naštvali a hned jsme Michele odpověděli, že si teda tu loď může nabouchat… Michele byla jednáním Davida taky otrávená a dala nám za pravdu. Chtěla nám nabídnout ještě několik lodí, ale nic se nám nelíbilo. Problém ale byl, že už jsme byli rozhodnutí, že kupujeme loď…

Začali jsme tedy nanovo. Teď už s nějakými zkušenostmi. Pochybovali jsme o tom, že se v brzké době znovu objeví taková příležitost, tj. najít ideální loď tak blízko. Vrátili jsme se v našich úvahách trochu zpět a začali se opět poohlížet po plachetnicích z loděnice Hallberg-Rassy ve Švédsku. Byly to krásné moderní lodě se skvělou pověstí, které se nám od začátku strašně líbily. Problémem byla cena. Pak jsme si ale vzpomněli, že původně jsme se poohlíželi po lodích delších jak 40 stop (10,12m).

A najednou nám to bylo jasné. Jak to, že jsme si jí nevšimli dříve?! Doslova během několika minut jsme se zamilovali do lodí typu Hallberg-Rassy 31 Monsun, dlouhých 30 stop a 9 palců (9.36m) s výtlakem 4,2 tuny. Řekli jsme si, že prostě budeme muset počkat a naše první námořnické krůčky odložit. Soustředili jsme se nyní na tento konkrétní typ a jen čas od času se podívali na loď podobně velikou.

Při hledání informací o Monsunech jsme používali hlavě Google: „Hallberg-Rassy 31 Monsun“ nebo „HR 31 Monsun“ a procházeli jsme každou stránku, na kterou jsme narazili. Hodně jich bylo ze serverů nabízejících lodě k prodeji, ale našli jsme i stránky majitelů, komentáře, kritiky apod.

Na stránce classic-hr.com, což byl neoficiální klub majitelů lodí Hallberg-Rassy, jsme narazili na inzerát:

K prodeji Monsun 31, číslo trupu 57, cena USD 42 000,-, ke shlédnutí v Singapuru.

Hned jsme byli jako na trní. To snad není možné! – Ah! Inzerát je dva roky starý… Naše nadšení ochablo. U inzerátu byl singapurský telefon, který ale dávno nefungoval.

Pokračovali jsme v naší občasné rutině: kouknout na prodejní servery, zagooglovat, zda ještě něco neobjevíme. Na stránce Usedboats.com jsme natrefili na Monsun na prodej v Singapuru, cena 42 000,-. Na tomto serveru je ale zvykem informovat, že loď už byla prodaná. Nikde ale žádné „SOLD“ nebylo. Loď byla zřejmě stále na prodej! Hned jsme napsali na přiložený email.
Další den přišla odpověď. Celí roztřesení jsme email otevřeli: „Jeden zájemce se jde na loď podívat tento týden. Jestli jí nebude chtít, dám vám vědět.“

Cože!!! Dva roky tu loď nemůže prodat a najednou má kupce, zrovínka když my mu napíšeme! Zachovali jsme chladnou hlavu. Už jsme byli trochu poučeni. Týden jsme čekali a nic. Email od majitele stále nepřicházel. To nás zkouší? Napsali jsme mu znovu. Na druhý den přišla odpověď, že onen kupec, údajně z Austrálie, zjistil, že hledá spíš závodní loď a že mu Monsun nevyhovuje. Jo jasně! Monsun není ani náhodou vhodný pro závody. Ani naprostí zelenáči jako my by nešli kupovat Monsun jako závodní loď. Je jasné, že na lodi není něco v pořádku nebo se nedohodli na ceně…

Ovšem teď je řada na nás.

Nákup lodě probíhá přibližně takto:

Mezi majitelem a kupujícím většinou stojí broker. Broker dostane 10% z prodejní ceny, brokera platí samozřejmě majitel. Což zároveň znamená, že broker pracuje pro majitele a kupující mu nesmí příliš věřit. Broker také zprostředkovává převody peněz, dokumentů apod. Samotné koupi předchází prohlídka lodi. Zájemce před prohlídkou složí na účet brokera 10% z nejvyšší ceny, jakou je ochoten za loď zaplatit, bude-li loď v perfektním stavu.

Samotná prohlídka by měla sestávat z technické inspekce, kterou by měl provést námořní inženýr. Technické inspekci by měla předcházet testovací plavba a následovat prohlídka motoru.

Lodím jsme zatím nerozuměli. Začali jsme se proto shánět po inspektorovi v Singapuru. Dostali jsme několik jmen. Polovina inspektorů nebyla k mání, zbytek nám napsal cenu svých služeb. Za jeden den práce chtěli 1000,- dolarů, a jedna prohlídka měla sestávat z jednoho dne na lodi a druhý den prý zabere vypracování zprávy. To znamená, že zaplatíme minimálně 2000,- dolarů. Před očima se nám dělali mžitky. Samozřejmě jsme chtěli vědět, co za tolik peněz dostaneme. Právě uprostřed našich snah najít technického inspektora, nám napsal majitel lodi a poslal nám protokol z inspekce, kterou mu vypracoval inspektor, kterého jsme se chystali oslovit. Byl totiž jediný, kdo by nám inspekci mohl udělat do několika týdnů. Otevřeli jsme pdf dokument přiložený k emailu a zůstali jsme jenom civět. Jedna neúplná stránka keců: „Loď má bílou barvu a zlatý pruh“, „Celkově loď vypadá zachovale a nabízí dostatečný prostor a bezpečí pro plavbu na moři“, „Loď má jednu hlavní plachtu, jednu kosatku, kormidlo, dřevem obložený kokpit, nafukovací člun…“

Tak to tedy ne. Hned jsme se chopili naší literatury a začali si vypracovávat seznam věcí, na které při prohlídce lodi nesmíme zapomenout. Inspekci si uděláme sami! Nejsme sice odborníci, ale trocha selského rozumu snad postačí. Rozhodně se o lodi dozvíme víc, než bychom zjistili ze zprávy „profesionála“ za 2000,- dolarů. Za týden usilovné práce jsme měli asi dvacet stran položek.

Majitel lodi nám dal kontakt na brokera, svého známého, který nám měl loď předvést. Majitel byl totiž mimo Singapur, proto taky prodával svou loď. Loď byla v maríně Raffles v Singapuru. Zavolali jsme brokerovi a oznámili, že bychom se rádi na loď přijeli podívat. Chlapík na druhé straně telefonu nám lhostejně odpověděl, že se na loď můžeme přijet podívat, kdy chceme. To neznělo jako uvítání. Zamluvili jsme si ale letenku a za dva dny v neděli jsme stáli na letišti v Singapuru. Na inspekci jsme měli jít v pondělí ráno. Ubytovali jsme v hostelu a šli na procházku po městě.

Singapur nám docela učaroval. Nevěděli jsme o něm moc. Snad jen, že tu panuje strašná spousta zákazu, příkazů a nařízení, že se tu mluví čínsky a anglicky a že se tu nesmí žvýkat. My jsme samozřejmě mluvili čínsky, kde se dalo, což nám naklonilo každého Číňana a často nám to umožnilo dostat „bratrskou“ slevu.

Cesta do Raffles mariny.

Ráno jsme sbalili nářadí, foťáky, zápisníky a vydali se do maríny Raffles. Marína je na severozápadním cípu Singapuru a cesta z centra trvá dobrou hodinu a půl, nejprve metrem, pak autobusem. Vystoupili jsme uprostřed polí a vstoupili do honosné brány místního country clubu. Kývnutím jsme pozdravili vrátného, který se na nás usmál a pokynul nám, ať jdeme dál. Ocitli jsme se na velkém parkovišti, před námi jakýsi palác, zřejmě hotel a reprezentační místnosti maríny. Vpravo bylo na přívěsech zaparkováno několik malých plachetnic. Vlevo jsme zahlédli cíl naší cesty: brokerskou kancelář Simpson Marine, kde jsme měli dostat průvodce k lodi. Přítel majitele lodi, šéf místní kanceláře, jak jsme se dozvěděli, se na poslední chvíli omluvil. Přivítáni jsme byli mile jeho kolegou, který nás zavedl rovnou k dokům…

Pořád to pro nás bylo trochu jako ve snu. Na lodi jsme byli všehovšudy jednou a to jenom jako hosté a pouze na půl dne. Něco jsme přečetli, ale budou nám teoretické znalosti stačit? Nepřepískli jsme to trochu? Dost na tom, že letíme do Singapuru, kupovat jachtu, ale co si počneme s inspekcí?

Stáli jsme teď před lodí zahalenou zašlou modrou plachtou. Náš průvodce odvázal pár provázků, zul si boty a vstoupil na palubu. Následovali jsme jeho příkladu. Pak byl odsunut poklop u vstupu a vytaženy drop-boardy, desky, které se zasouvají z vrchu do drážek ve dveřích. Čekali jsme, že budeme lodí provedeni a vše nám bude vše představeno:

„Já tuhle loď neznám, já tady jenom zaskakuju, takže já vás tady nechám, ať se podíváte… a máte sebou inspektora? Cožeee, vy si budete dělat inspekci sami? A vy jste k tomu kompetentní? No tak pak přijďte do kanceláře. Užijte si to.“

Osaměli jsme. Co teď. Vlezli jsme po schůdkách dovnitř. Loď byla cítit plísní a naftou. Vypadala zašle, ošuntěle. Copak jsme se úplně pomátli? Věděli jsme, že loď je na prodej už dva roky a že za celou tu dobu se o ní nikdo nestaral. Prostě to bude chtít trochu vydrhnout.

Zotvírali jsme všechna (celkem dvě) okýnka a pustili se do práce. Nejprve jsme vyhrabali dva šanony se všelijakými návody, katalogy a dokumenty – vše samozřejmě napůl shnilé. Většina věcí byla navíc švédsky. Původní majitel lodi, starší Švéd, přeplul na této lodi Atlantik a Pacifik až dorazil do Singapuru, kde ho stihla srdeční příhoda a zemřel. Současný majitel koupil loď od jeho rodiny. Víc jsme se nedozvěděli. Listovali jsme tedy tou změtí švédsky, anglicky a německy psaných dokumentů a snažili se získat o lodi víc informací: stáří plachet, ocelových lan takeláže a vůbec všeho zařízení a vybavení lodi. Data na většině dokumentech byla pět až deset let stará. Takeláž dokonce 15 let. To znamená, že většina vybavení už přestala být bezpečná. Možná něco bude fungovat (všechno, jak nás urputně přesvědčoval majitel…), ale doba, kdy to z ničeho nic vypoví službu, už není daleko – tak jsme alespoň byli poučeni moudrou literaturou.

Chopili jsme se tedy našeho seznamu a položku po položce jsme se dali do inspekce. Za dvě tři hodiny jsme byli hotovi. Některé inspekční skupiny jako třeba elektrický systém, jsme přeskočili úplně: stačil jediný pohled a bylo jasné, že většinu lodě budeme muset předrátovat. Nestandardní dráty, špatné barvy, žádné označení, mnoho drátů odpojených, chuchvalce zrezivělých drátů se povalovaly všude kolem…

Bohužel se nám nepodařilo zajistit vytažení z vody, abychom mohli zkontroloval stav trupu pod vodoryskou. Sbalili jsme si tedy nářadíčko a foťáky a vydali se zpět do kanceláře. Tam jsme si vyjasnili situaci kolem prodeje lodě. Brokerská kancelář prodej nezajišťuje, zajistí jen převody peněz a dokumentů a to pouze jako službu majiteli, protože jde o dobrého kamaráda šéfa kanceláře. Zatím jsme toho velkého kamaráda neviděli, ale ochotou zrovna nepřekypoval.
Vrátili jsme se do hostelu a užili si poslední den v Singapuru. Nechali jsme si vše dobře projít hlavou: loď byla ve strašném stavu. Nešlo jenom o to, že se o ní dva roky nikdo nestaral, ale bylo vidět, že spousta věcí byla na lodi zanedbávána dlouhodobě. Ale už jsme se viděli, jak loď přebudujeme k obrazu svému… Majiteli jsme napsali: „Předběžně máme o loď zájem, ale musíš ještě slevit. Investice do oprav budou podstatné. Rozhodující bude inspekce trupu.“
Naše představa byla asi 30 000 amerických dolarů. Už tak jsme cenu srazili o víc jak deset tisíc hned před prohlídkou a ceny Monsunů v Evropě se pohybovaly kolem 50 000 Eur, pravděpodobně lépe udržovaných, ale i tak bychom rozhodně nepřeplatili. Navíc byl v lodi fungl nový motor.

Motor Volvo Penta.

Na letišti v Singapuru jsme ještě koukli na email: „Chápu vaše důvody. Jsem ochoten jít na 30 000,-.“ Byli jsme jak v sedmém nebi. Jen zpřísněné letištní bezpečnostní opatření nám zabránily, abychom se rozeběhli letištní halou za vítězoslavného řevu. Zatím to jde přesně podle našich představ. Stále ještě je ve hře prohlídka trupu, ale jestli ta proběhne dobře, loď kupujeme. Opravy by nás měly přijít na 30–50% ceny, jak alespoň tvrdí naše moudrá literatura. Nasedli jsme do letadla a dali se do oslavování. Nesměli jsme to ale přepísknout, protože nás ještě čekala cesta na skútru domů do Smaragdové zátoky…

Co teď? Loď máme na dosah ruky, ale jsme si jistí, že neděláme nějakou volovinu? Co budeme s lodí dělat, když je teď skoro 4000km daleko? Stále tu byla otázka, v jakém stavu je trup lodi pod vodoryskou. Možná se objeví nějaké zásadní závady, jako například závažná osmóza, při které na trupu naskakují puchýře, které se vytváří reakcí vody a epoxy. Osmóza může ve vážných případech narušit strukturu trupu. Většinou jde ale pouze o estetickou záležitost… Nebo zjistíme, že loď najela na útes a podstoupila nějakou závažnější opravu, která by mohla trup oslabit.

Po našem neúspěchu s technickými inspektory, kteří byli k mání v Singapuru, nám nezbývalo, než se do tam vydat znovu a udělat inspekci trupu sami.
Našli jsme nejbližší volný termín a zamluvili si dvě hodiny jeřábu v loděnici v maríně Raffles. Naplánovali jsme si, že v Singapuru strávíme alespoň tři dny a pořádně si to užijeme. Lidé jezdí na prodloužené víkendy válet se na pláži, my se budeme přehrabovat v lodi. S majitelem jsme se dohodli, že budeme moci spát na palubě. Budeme tak mít možnost vyzkoušet si, jestli nám bude pasovat, jestli se do ní prostě vejdeme…

Jana na revizi v Singapuru.

Doufali jsme, že z brokerské kanceláře, přesně řečeno od jejího šéfa, který měl být údajně tak velkým kamarádem našeho majitele, jak alespoň majitel zdůrazňoval, dostaneme plnou asistenci. Loď měla být pro jeřáb připravena ve dvě hodiny. Naše letadlo dosedalo ve dvanáct. Žádali jsme tedy, zda by loď mohli pro vytažení připravit. Tak je to ostatně běžné. My se na loď jdeme pouze podívat, manipulovat s ní by měl majitel nebo jeho zástupce.

Nasedli jsme do taxíka a za hodinu jsme byli v maríně. Zajdeme do kanceláře, kde na nás koukají jako na zjevení. Ten velký kamarád se opět vymluvil… Milá paní, která tam byla zaměstnána, nám narychlo sehnala jednoho z mladších brokerů. Ani ten ovšem nevěděl, která bije. Rychlý telefonát šéfovi trochu situaci vyjasnil. My jsme ale byli naštvaní, protože za hodinu měla být loď vytažena a tady nikdo nic neví.

Zavedeme našeho průvodce k lodi, neví totiž, o kterou loď jde, a vysvětlíme mu, že on je podle nás zástupce majitele, že by měl loď převést k jeřábu (jedná se asi o 500m dlouhou výpravu). „To nemůžu,“ křižuje se mladý namydlený, navoněný broker. „Nikdy jsem takovou loď neřídil, ani nevím jak nastartovat motor.“ Aha, zajímavé…
Mladík odběhne shánět člun, který by nás odtáhl. Udiveně se na sebe podíváme: „Serou na nás z vysoka.“

Mladíček přiběhne zpět a za chvíli připrdí motorový člun. Nový problém: někdo musí kormidlovat. Mladík se opět vykrucuje, prý nikdy nedržel kormidlo, přesně řečeno kormidelní páku, v ruce. My odmítáme s lodí cokoli mít. Kdo ví, kam nás člun natlačí, a pak padne zodpovědnost na nás. Jeden chlapík vyskočí z člunu a ujme se kormidla. Přecházíme po břehu do loděnice.

Janna se vrací po inspekci k molu.

Za chvilku už se loď houpe v závěsech jeřábu. Přichází stařičký zaměstnanec, celá loděnice je čínská, takže s ním můžeme čínsky poklábosit, s hadicí a tlakem loď umývá. Počkáme až voda trochu okape, Janička se chopí foťáku, já vytahuji malé kladívko a pouštím se do proklepávání trupu. K této kontrole jsou třeba jen dobré uši a představa o vnitřní struktuře lodi. Je třeba vědět, kde jsou vnitřní přepážky, protože tam je dunění odlišné, jinak by měl být zvuk stejný. Jak se zvuk změní, znamená to, že jste narazili na nějakou záplatu. Osmotické puchýře nemusejí být vidět okem, ale kladívko a bystré ucho je odhalí. Dokud je trup ještě mokrý, je možno objevit nerovnosti, opravy a puchýře sledováním odlesku slunce nebo alespoň baterky. Začnete na jednou konci a sledujete plynulost odlesku světla a pomalu postupujete na druhý konec.
Za dvě hodiny jsme byli hotoví a loď šla zpět do vody. Objevili jsme několik malých puchýřů, ale jinak se loď zdála být v pořádku. Byli jsme téměř rozhodnutí, že loď kupujeme. Proto jsme nasedli na palubu a zatímco nás zaměstnanec maríny tlačil zezadu člunem, já jsem kormidloval a Janička dělala hlídku na přídi. Brzy jsme byli uvázáni zpět u pontonu. Sedli jsme si a začali kontemplovat nad naší blízkou budoucností.

Zavolali jsme znovu majiteli a sdělili mu výsledek naší prohlídky. Chtěli jsme ještě další slevu. Majitel se oháněl novým motorem Volvo Penta D1-30, který byl pouze dva roky starý a téměř nepoužívaný. Motor byl jeho největším argumentem. Faktem je, že jsme si zjistili, že tento motor stojí nový kolem 7000,- dolarů. Je-li v pořádku, je to opravdu velká výhoda.
Podle hlasu byl majitel velice zoufalý loď prodat. Nebylo divu. Za dva roky se mu to nepodařilo. Náš telefonát skončil s tím, že se musí ještě poradit se svým kamarádem brokerem. Dohodneme se za dva dny. Bylo pondělí, my měli letenku zpět na středu. Chtěli jsme mít jasno před odletem. Už jsme byli rozhodnutí dát i těch třicet tisíc, ale proč ještě trochu nepřitlačit?

Hned jsme se zabydleli.

Zatím jsme se začali zabydlovat na palubě už skoro naší lodi. Otřeli jsme plíseň ve vnitřku a začali se přehrabovat ve skříňkách. Největší humus jsme bez milosti vyhazovali do kontejneru. Loď sice ještě není naše, ale staré plesnivé holinky, tlející kus provazu, zrezivělou plechovku plnou napůl rozpadlých šroubů a podobné poklady asi nikdo postrádat nebude. Za dva dny jsme už byli na lodi zabydlení a co bylo nejdůležitější, zjistili jsme, že i přes to, jak je malá, je v ní spousta místa a hlavně – je nám v ní dobře!

Středa. Den zúčtování a našeho odletu. Ráno jsme zašli do kanceláře, kde jsme měli smluvenou schůzku s „šéfem-kamarádem“. Zastihli jsme ho právě, jak odchází. Představili jsme se. „Vítejte,“ řekl chladně chlapík s prošedivělým plnovousem a nažehleným límečkem. „Mám teď schůzku, nemůžu se vám věnovat. Co byste chtěli?“ Už jsem toho měl dost. „Ano, schůzku máte, ale s námi. Chystáme se koupit loď vašeho kamaráda a očekáváme, že se nám budete bude chvíli věnovat.“

„No dobře, máte toho hodně? Kolik potřebujete času?“

„Myslím, že budeme brzy hotovi,“ kudla v kapse byla už napůl otevřená.

Posadili jsme se do křesílek v malé kóji. Sdělili jsme svojí nespokojenost s tím, že se nám nikdo nevěnuje. „My tu loď fakticky neprodáváme, jenom jí tu ze známosti držíme.“ Aha, takže „ze známosti“. Nakonec to asi nejsou tak velcí kamarádi, jak se majitel domnívá.

Před odjezdem bylo ještě třeba přeměřit takeláž.

„To nás až tak moc nezajímá. Majitel nám řekl, že vy nám budete k dispozici. Asi byste si to mezi sebou měli vyjasnit.“ Chlapík na nás koukal s nosem nahoru. My jsme si ho prohlíželi s očividným opovržením. Loď ale za majitele ani jeho kámoše nemůže. Když jí koupíme, zachráníme jí z hrozného údělu.

Vyšli jsme z kanceláře a zavolali majiteli. Nechtěl už moc slevovat, ale dokázali jsme ho ještě umluvit na 29 tisíc. Tak už je to tady. Po dvou letech, co jsme se rozhodli pro život mořských vlků, jsme udělali první zásadní krok: koupili jsme loď.

Nebylo už mnoho času, museli jsme chytit letadlo. Vrátili jsme se tedy na loď, přehrabali ještě jednou veškeré dokumenty a manuály a pobrali, co jsme si mysleli, že budeme potřebovat, nebo co si budeme chtít prostudovat, než se k našemu novému, vlastně našemu prvnímu vlastnímu, domovu vrátíme. Popadli jsme batohy a uháněli na autobus. V letadle jsme opět slavili.

Tentokrát pořádně, skútr jsme totiž nechali zaparkovaný ve Smaragdové zátoce a do Tchaj-peje jsme přijeli autobusem…

6.2.2012 – pondělí

Úklid kajuty from Sailboat Singa on Vimeo.

Video: Úklid kajuty

Kazdopadne pluji dal a az zbyde jen ta 1000+, tak musim premyslet, kde pristanu. Zasadni rozhodnuti v teto veci budu delat u antipode. Pokud by tato situace nastala jeste pred antipode, tak na dopluti do nejakeho pristavu bych kombinoval Burlaka a moje kormidlovani. Nakonec do tretice jsem se pri snidani lehce oparil na prave ruce – opet hodila vlna a vycaklo mne to z konvice na ruku. Neni to velke, ale dost to boli.K T0 to mam 830 Nm. Protoze jsem pretnul 90S, tak jsem nastavil novy lodni cas – UTC+6 hodin (tedy vuci domovu to je ted 5 hodin napred). Je polojasno, ale chladno 7 st.Provedl jsem kontrolu takelaze a opravil nektere konce lan. Ve vcerejsi bouri se utrhla kladka navadejici lano do rolfoku, tak jsem ji opravil. Zadne dalsi zavady jsem nastesti nezjistil.Vcera jsem si udelal dalsi opravu plomby zubu. Neprezilo to veceri a dnesni snidani. Uz se tim nebudu zabyvat a dira proste zustane tak, jak je. Ruce zlobi stale vice. Jinak jsem OK a oci take. Dojedl jsem to druhe Granko a jeste mam maly zbytek druheho suseneho mleka (mam jeste jedno). Nejlepsi metodou, jak prejde chut na sladke, bude zrejme ten suchy chleba a snedeni zasob sladkeho. A bude pokoj a cloveka nebude vlastne nic lakat, jako ted, kdy si vezmu jednu taflicku cokolady a za chvili me to nuti si vzit dalsi (je to jak s oriskama, ci bramburkama – je to mor). Dnes jsem si udelal caj do termosky a kapnul do neho stavu. Taky to pomaha od chuti jist a na sladke. Na moje zitrejsi narozeniny si planuji, ze si udelam dort – budou palacinky, pak posledni mandarinkovy kompot. Rano jsou rybicky a dam si jedny minonky. Na zobani si udelam smes – mandle, liskove oriske a rozinky. Spolu si pripijeme temer poslednim sprdlou rumu.Zitra se zase moc tesim na nase spojeni pres Skype – jinak to bude zase pres Iridium. Zkusil bych to ve 13:00 Tveho casu. Tak prosim, zapni PC alespon 5 minut pred tim. Jinak doufam, ze Ty budes mit celkove lepsi zpravy.

7.2.2012 – úterý – Jaru, dekuji Ti jeste jednou za gratulaci a jsem strasne moc rad, ze jsme se alespon slyseli. Tez moc dekuji za vsechny gratulace od nasi velke rodiny, ale i od lidi, kteri sleduji moji plavbu. Tuto velkou „postu“ jsem komplikovane cetl. Moc me potesila siroka podpora ctenaru webu a facebooku-Jirko, moc diky za hezke starani se o facebook. Vsechny moc zdravim a jeste jednou dekuji. A omlouvam se, nemohu vsem odpovedet. Dnes jsou velke vlny a nejde chytit stabilni signal. Vcera bylo cely den az do 20. hodiny bezvetri. Strasne neprijemne houpani na vlnach. Vycistil jsem si kuchyn a varic. Pak zacalo trochu foukat NW/2 a pres den se to rozbourilo a nabira to trochu na sile – do 25 kt. Cely den jsem byl za kormidlem a promrzly si jdu delat ten narozeninovy palacinkovy dort. K T0 to mam 760 Nm. Kdyby mi alespon ty autopiloty daly k Falklandam, tak verim, ze v kombinaci Burlak a ja to dokazu. Jsi hodna, ze premyslis, jak situaci efektivne resit, ale vetrny autopilot, který bys mi chtela dodat po mori, neni jednoduche nainstalovat – urcite to nejde na vode. Navíc uz takto mam tezkou zad a brzdi me. Navic dle informaci neni tak spolehlivy, jak by se zdalo.. Jidlo opravdu setrim. Ale dnes si trochu prilepsuji. Rano minonkou, v poledne drzkovou polivkou a vecer palacinkami a kompotem. Dal jsem si stranou krabicku – mix orisku, rozinek a mandli. Jeste mne zbude 1,5 velkeho pytliku orisku, 1,5 mandli a 2,5 rozinek. To budu po tydnech spotrebovavat postupne. Jak to pujde, chleba opet prepocitam prepocitam a prerozdelim. Na mesic potrebuji 16 balicku. Rano si misto tri krajicku dam jen dva a pres den ukusuji z toho tretiho. Pocitam potraviny do konce cervence a zelezna zasoba 60 instantnich polivek bude az pripadne od srpna, pokud by doslo ke zdrzeni. Cokolada – kazdy den 3 ctverecky na snidani. Jedna vydri 3 nedele a mam jich jeste 17 kusu. Myslim, ze chut na sladke me opusti v pasatech. Taky do ty doby v chladu jsem na ni nevzdechl-to se tykalo i orisku. Tam zas bude chut na pivo. Mam jich jeste 150 a zatim se daji pit. Moc za ne dekuji svým darcum. Jinak jsem OK a oci take. Oparenina ani neni – hned jsem to chladil a dal panthenol.Tak dnes vecer budu moc vzpominat a predstavovat si, ze slavime spolu, mame Bohemku a Tvoje vynikajici chlebicky (je, ty bych se ted tak dal…).

8.2.2012 – středa – tak jsem v noci vzpominal na mnohe nase oslavy mych narozenin a mel jsem hroznou chut na sampano, chlebicky a posezeni s Tebou. No, definitivne musim rok pockat, az tedy na 64. Taky jsem nemohl dlouho usnout. Je mile, ze mne porad prichazeji dalsi a dalsi gratulace.

Tedy ještě jednou bych chtel podekovat vsem priznivkynim a priznivcum moji plavby za gratulace k 63. narozedninam a krasna prani, ktera mi prisla nebo byla preposlana moji zenou. Jsou mne oporou do dalsich dnu plavby. Neni vsak v mych silach ani moznostech Vam jednotlive odpovedet, i kdyz bych tak rad ucinil. Omlouvam za to, ze cinim timto hromadnym zpusobem, ale kazde prani je uchovano v me pameti a pocitaci a jsem za nej opravdu velice vdecny. DEKUJI MOC. (pozn.red. snad ani nemusíme připomínat, že naše redakce také posílala blahopřání)

Vcerejsi den vsak nebyl vubec klidny, jak jste mne vetsinou prali. Prichod L a prechod studene fronty prinesl silny NW az do 38 kt a neprijemny dest, kdy nakonec jsem musel od pulnoci do 03:00 zastavit. Peceni narozeninoveho dortu v techto podminkach – palacinek – byla trochu akrobacie a nakonec i jeho snezeni bylo prerusovano castymi odskoky ke kormidlu. Diky Iridiu jsem si mohl vyslechnout gratulaci moji manzelky Jaru, pripit si s ni sprdlou zbytkem rumu a take ji za vse podekovat.Dnes naopak vladlo az do asi 16:30 bezvetri. Krome toho, ze se nic neupluje, tak je houpani na vysokych vlnach hrozne neprijemne, i když jsem jiz celkem navykly. Jde tady o pravidelny 5 denni cyklus vyvoje pocasi a vetru. Presto se mne podarilo v tech naklonech na obe strany odsolit 8 litru vody, udelat kontrolu takelaze po bouri, opravit ocelovou lampicku a doplnit konzervy do kuchyne. Taky jsem mohl udelat zase suseni veci a dobyt i-Pad a ctecku Kindle. V noci ocekavam zmenu vetru, tak opet v plne zbroji asi budu spat na podlaze, jakmile dostanu prvni sprsku od bocni vlny. A to jiste bude ihned po prvnim vylezeni ke kormidlu. K T0 to mam 721 Nm.

9.2.2012 – čtvrtek – dnes bylo cely den hnusne pocasi (drobne mzilo) a ke vsemu bezvetri nebo jen slaby WNW/1-3. Pluji jak snek. Je to k uzoufani. V noci zase ma prijit vitr do 30 kt. Asi dalsi mokra a chladna noc bez spanku s polehavanim na zemi. k T0 to mam 662 Nm.

10.2.2012 – pátek – Dnes byla plavba ve slabem WNW(2-3), ale neco jsme uplul. Udelal jsem si ovladani pro 3. ref a melo by to vse byt snazsi (uvidime). Zatim to funguje ve slabem vetru dobre. Mel jsem tu nadherne predstaveni hejna delfinu malych a zkusil jsem to natocit. Probleme je, ze fotak se za asi 10 minut zamlzi – svitilo slunce. Tak jsem pouzil i ten druhy. Jsem sam zvedav, co z toho vyleze, az budu delat video. Az na ty prsty jsem OK. K T0 to mam 592 Nm. Dnes bylo polojasno, ale ted vecer opet zacalo poprchavat. K veceri jsem zkusil svickovou s baramborovou kasi a docela to jde. Na zitrek je hlasen vitr do 30 kt a o spojeni do Libstatu na celostatni setkani jachtaru pres Skype mam docela pochybnosti. Zkusil bych to tak, ze zastavim lod. Pokud vsak v tu dobu budou velke vlny, tak ani toto nepomuze a zbyde jen to Iridium.Zitra se moc tesim, ze se alespon uslysime a drzim Ti palce s prezentaci plavby.

11.2.2012 – sobota – Celostatni setkani jachtaru v Libstate – spojeni pres skype se nepodarilo, povedl se verejny hovor pres Iridium s ucastniky setkani. Dostalo se mne velke podpory a srdecnych pozdravu od celeho osazenstva. Byl jsem velmi potesen a byl jsem rad, ze jsem tam mohl chvilku byt, i kdyz jsem chybel. Moje zena me tam zajiste dobre zastupovala. Spolecne ohromne AHOOOJ dodava dalsi chut do noveho a noveho boje (pozn. red. naše redakce řvala jak nejvíc mohla).

12.2.2012 – neděle – Vcera po bourlivem dnu s destem s neprijemne vysokymi vlnami se po 22. hod vitr stocil k W/2 a postupne tuto noc slabl. Vcera jsem take prisel o kuklu, kdyz jsem vykoukl se podivat na windmetr. Spim v kukle, protoze je mne zima a ona krasne hreje, ale mam ji danou jako cepici. Tak jsem nasadil dalsi od Tebe. Jinak jsem OK, ale trapi ty ruce. Vubec se to nelepsi, spise naopak. To presto, ze se snazim je mit v teple, cvicim, mastim indulonou. Kdyz jdu vecer varit od kormidla, tak minimalne ctvrt hodiny vubec nejsem schopen nastartovat zapalovac. Vubec si ted nedovedu predstavit, ze bych mel sit plachty nebo delat narocnejsi fyzickou praci, kde potrebuji posledni dva clanky prstu.Dnes rano se vitr pretocil na NW/3 a pluji na kursu. K T0 to mam 475 Nm. Je polojasno, ale tlak zase, pomalu, klesa. Tak opet prijde hnusne pocasi a silny vitr. Tesim se na Tvoje zpravy o Libstate a vsechny zdravim.

Píše: Petr Scheirich, druhý bocman a první astronavigátor La Grace

10. den
 Út., 15.11.2011,
 04:00 N 16° 53′ 03“, W 24° 59′ 48“

V průběhu noci ze tmy vystupují světla měst a vesnic na ostrovech a taky maják, ale ten zase mizí, protože vyjíždíme z jeho sektoru. Okolo třetí hodiny balíme plachty a vjíždíme do bazénu přístavu Mindelo. Uvnitř kotví i několik naprosto neosvětlených lodí – napínáme oči do tmy, abychom nějakou nesrazili. Kapitán si obkroužil kolečko, aby si otestoval hloubku a pak jde dolů 25 metrů řetězu. Kotevní vrátek je zadrhnutý a Viki se strojníkem Honzou kopou do něj i do řetězu, aby se vždy o kousek pohnul. Poté, co se kotva na dně zasekla, už to jde snadno. Krátce před čtvrtou hodinou ranní kotvíme.

Ráno se posádka postupně probouzí mezi 8 a 9 h UT (na Kapverdách ale platí UT-1). Kapitán už odjel proclít loď. V přístavu fouká silný vítr, zjišťujeme, že za noc jsme odvlekli kotvu o dobrých 50 metrů. Po návratu kapitána vysíláme člun s Lukášem a Fillipou do mariny, aby zjistili, jestli tam budou mít pro nás místo a kolik to bude stát. Vracejí se se zprávou, že místo není.

Překotvujeme na jiné místo, spouštíme i pravou kotvu. Většína posádky jede na člunu navštívit město, kapitán jede zjistit, jestli nám mohou na slipu vytáhnout z vody loď. Na prohlídku města máme 6 hodin, Filippa nám dělá průvodce. Sice tu nikdy nebyla, ale jako portugalka se domluví.

Kromě pár navštívených hospod a trhů jsme v závěru dne pojali záměr podívat se k místní univerzitě (ve městě jsou tři, takže vlastně k jedné z nich). U vchodu ovšem Filippa suverénně zamířila dovnitř, řekla na vrátnici, že jsme studenti z Erasmu a domluvila nám, že můžeme dovnitř. Nacházíme jednu prázdnou posluchárnu. Posedali jsme si do lavic a Filippa nám v roli učitelky udělala kurs portugalštiny.

Filippa vyučuje.

Z kopce na kraji města vyhlížíme loď – první dojem je takový, že na kotvách oddriftovala až k městskému molu. Podrobnější pohled ale prozrazuje, že stojí zádí u mola mariny a příď je na kotvách. Na lodi se to potvrzuje – ani na obou kotvách loď na vodě nedržela a Bobeš potkal nějakou Češku, která se znala s majitelem mariny a ta nám tam domluvila stání.

Večer jsme se s Lukášem, Vlastou a Patrikem oblékli do uniforem/pirátských kostýmů a vyrazili plenit přístav. Oni tři se ale celkem dost opili a moc nechybělo a černoši vyplenili nás. Já už pak zůstal na lodi, ale ostatní se pokusili o další výpad do města.

11. den
St. 16.11.

Ráno kapitán s Filippou opět odjeli jednat o vytažení lodi. Tentokrát ale na druhou stranu ostrova, protože zde v přístavu to nejde. Neuspěli ani tam, což se ale dozvídáme až později odpoledne po jeho návratu. Večer vyrážíme do města. Zdá se, že po včerejším plenění se nás obyvatelstvo bojí. V ulicích není ani noha, v oknech zhasínají lucerny a zatloukají okenice. Možná jim ještě zní v uších píseň, kterou jsme se rozhodli naučit celé město: „Koupím ti papuče, p**o, za čtyři padesát, p**o….“

12. den
Čt. 17.11.
21:00 N 16° 57‘, W 25° 19‘

Po 8 h UT ráno zapískal kuchař snídani. Od rána se chystáme na vyplutí, kapitán odešel odbavit loď, my doplňujeme vodu, zajišťujeme pravou kotvu (levá je ještě na dně), uklízíme loď. Do přístavu připlul švýcarský keč Marty McFly (kapitán se s nimi setkal už na Gran Canarii, kdy naše loď nedržela na kotvě a prosili je, aby překotvili, jinak do nich najedeme). Připluli a zakotvili jen na plachty, spekulujeme o tom, že mají problém s motorem. To se brzy potvrzuje – připluli na člunu, že by potřebovali naši pomoc. Motor jim úplně odešel a našim silným člunem by potřebovali dotáhnout do mariny. To pro nás představovalo další zdržení.

Po záchranné operaci vyplouváme, ale to se snáze napíše, než udělá. V přístavu fouká silný vítr, naštěstí ven od mola. Kotevní řetěz se zasekl, takže kolem něj různě manévrujeme. Navíc jsme zapomněli odhodit jedno z mooringových lan na pravoboku. Rychle ho odvazujeme a házíme do vody, jenže ono plave a hrozí nebezpečí, že se zamotá do lodního šroubu. Na mole sice ještě máme dva lidi (k vyzvednutí později člunem), ale lano mooringu vede jen na dno, takže ho nemají jak dostat na molo. Navíc člun s Honzou je potřeba na druhé straně lodi jako remorkér. Kapitán mi pohotově velí: „Skoč tam a plav s lanem na břeh!“ Odhazuju z kapsy foťák a z nohou pantofle a vrhám se oblečený do vody. Jak říká Lukáš: zážitky nemusí být dobré, hlavně když jsou silné.

Loď se nakonec úspěšně vymotává z řetězu a Honza na člunu nás vyzvedává z mola. Při ústí do přístavu odpalujeme ránu z děla (na celý Atlantik jsou od komodora povoleny dva výstřely). Za přístavem přecházíme se zadobočním větrem na plachty – jen na hlavní plachtu, hlavní stěhovku a spankr plujeme přes šest uzlů, občas až osm. Moře je pěkně zvlněné, sem tam některá vlna cákne až přes zábradlí na hlavní palubě. Je pravda, že už by potřebovala umýt, ale ve špinavém přístavu to nemělo moc smysl.

Míjíme fantastickou sopečnou krajinu, která má všechny odstíny zelené a hnědé. Bohužel kvůli stále přítomnému oparu se nedá moc fotit. Na prutu zabrala ryba, už začínáme kasat přední plachtu, ale pak nám hlásí ze zádi konec poplachu. Byl to asi třímetrový žralok, který ukousl celou návnadu.

Ivo připravil k obědu cizrnu, opraženou slaninu a zelný salát. Naše strava začíná složením připomínat klasické lodní příděly, ovšem v jeho podání si rozhodně nemáme na co stěžovat.

Míříme na konec ostrova, k prehistorické vesnici Tarrafal. Zakotvili jsme a na člunu se jedeme vylodit. Ačkoliv je zátoka chráněná před větrem, u pobřeží jsou velké vlny od moře. Ani na pláži se člun nemůže přiblížit k pobřeží dost blízko. Musíme do vody a doplavat. Máme s sebou desetilitrový aquapack, do nějž se vejdou maximálně foťáky, peněženky a jiné cennosti. Většinu oblečení si necháváme na sobě.

Stojíme na kotvě u Tarrafalu na ostrově Sao Antao, Kapverdy.

Vesnice je tvořena zděnými domy, občas se slaměnou střechou. Prošli jsme až na konec, kde začínají políčka a cestou zpět zakoupili pivo. Místní na nás koukají zpočátku divně. Kapitán navrhuje zůstat na noc na kotvě, zakoupit dvacetikilové prasátko a zítra ho opéct. S pomocí Fillipy začínáme jednat s domorodci. Berou nás postupně na milost a je z toho asi dvouhodinová družba. Vodí nás mezi domy, ukazují, kde bydlí a jaké mají děti. Prase jsme vlastně ani neviděli. Tak malé prý stejně ani nemají. Konečná dohoda zní, že zítra ráno převezmeme na pláži 40kg prase za 70 euro.

Voláme vysílačkou Honzu, aby nás opět vyzvedl člunem. Už je úplná tma. Zase plaveme na člun. Protože na zem jsme pluli ve dvou várkách, tak je to i zpět. Druhá skupina, co zůstala čekat na pláži, má u sebe ale taky ještě věci, které potřebují uchránit před vodou. Aquapack máme ve skupině první. Nabízím se jako dobrovolník, který se na člunu vrátí s Honzou pro ně a pytel jim plavmo předá. Společně pak plaveme z pláže zpět na člun. Dnes jsem si opravdu zaplaval do syta a do mokra.

13. den
Pá. 18.11.

Ráno okolo 9 h lodního času (používáme na lodi zatím stále UT, ale na Kapverdech platí UT-1) se v první várce lidí vyloďujeme na pláž. První pluje Vlasta – na dvoumístném kajaku zkouší, zda je možné dostat se tam jakž takž suchý a pak se vrací pro všechno to náčiní potřebné k opékání vepře, pečlivě zabalené v igelitových pytlích. My ostatní plujeme na člunu a z něj před závěrečnými vlnami na pláži přesedáme do kajaků. Ti, co mají menší jednomístný kajak, jsou ale mokří jen o trochu méně, než kdyby plavali vodou.

Na pláži samozřejmě žádné prase od domorodců připravené není… Kapitán, Filippa, Vlasta a Ivo odcházejí do vesnice dále o něm jednat, já s Martinem a Zdeňkem začínáme sbírat naplavené dřevo na pláži a uschlé větve z keřů, co rostou za pískovou dunou. Přinesli jsme i starý kmen palmy.

Přichází si k nám sednout mladý černoch. Napínám své velice chudé znalosti portugalštiny (z Brazílie), španělštiny, latiny a francouzštiny, abych mu rozuměl. Říká, že je pescadero (rybář) a že jeho rodnou řečí není portugalština, ale kreolština. Snaží se ale mluvit asi portugalsky a díky tomu používá velice jednoduchá spojení. Ulovil prý už tisíc ryb a jeho matka s otcem už jsou po smrti, spadli ze skály.

Pečeme ryby.

Vlasta s Ivošem se vracejí – prase není a nebude (jedno na nás ale občas vykukuje z chlívků na pláži). Chvíli se dohadujeme co dál a nakonec se rozhodujeme nakoupit od domorodců a opéct na grilu ryby. Vlasta rozdělal oheň, nakoupili jsme i piva, vztyčili na pláži improvizovaný přístřešek proti slunci, protože už je po poledni a začíná nás slušně opékat a je nám velice dobře.

Po 16. h se pomocí kajaků přesunujeme zpět na loď,

a v 17:45 VYPLOUVÁME Z TARRAFALU směrem na západ.

Jen co se vzdálíme ze závětří ostrova, okamžitě je loď hříčkou vln. Přišli se rozloučit delfíni. K večeři udělal Ivo, který dostal na Kapverdách přezdívku Mr. Cook, rýži s masovými koulemi z konzervy.

S Lukášem děláme první ostré astronavigační určení polohy – zatím platí rozhodnutí, že navigovat se budeme podle toho. Mně vyšel fix krásně – tři linie se protnuly prakticky v jediném bodě. GPSky jsme do trezoru nezamkli, i když Michal to navrhoval. Potřebujeme je k přesné synchronizaci času. Jinak ale navigujeme výhradně podle hvězd.

14. den, 2. den z Tarrafalu
So. 19.11.
07:20 N 16° 35‘, W 26° 10‘
16:26 N 16° 14‘, W 27° 00‘
19:37 N 16° 05‘, W 27° 12‘

V noci slyším, jak zapínáme motor. Asi málo fouká, přestože předpověď byla výborná. Možná nějaký efekt závětří ostrovů. Zato ráno fouká už slušně, občas rychlost na logu přeskakuje 8 uzlů. Během rozbřesku dělám další měření. Podle polohy jsme za noc, tj. za 12 hodin, urazili 40 NM. To není moc optimistické skóre, ale snad se to zlepší.

Po snídani čistíme palubu a Jirka cídí příbory, které už jsou pěkně rezavé. Okolo lodi je plno létajících ryb. Není to poprvé, objevily se už před Kapverdami a už nás to tolik nevzrušuje.

K obědu máme palačinky s marmeládou, šlehačkou, čokoládovou polevou, s oříšky a rozinkami.

Lukáš měří v průběhu dne 3x výšku Slunce. Třetí měření ale zaspal, proto jsem ho udělal já. Výsledné linie se protínají neuvěřitelně přesně v jediném bodě (16:25) s chybou asi 0,1 NM. Ani ne přesně známá rychlost a kurz lodi to nerozhodily. Rychlost jsme odhadli průměrnou na 6 uzlů, plujeme celý den jen na přední plachtu, přední košovku a spankr. Od našeho vyplutí z Tarrafalu jsme do tohoto času, tj. za necelých 23 hodin, upluli 106 NM. Střídají se mraky a téměř jasná obloha.

Vlasta se rozhodl, že se připojí k našemu úsilí a bude měřit také. Práce s tabulkami se ale bojí, proto ho učím používat software Navigator. Večerní měření se docela povedlo Lukášovi, ale Vlastovi moc ne. Měl nějaký zamaštěný papír a vůbec se na něj nedalo psát.

Měření sextantem.

Ivoš připravil k večeři chlebíčky. Krasomila (přezdívka Filippy) večer řekla, že se těší, až uvidíme „Orion rainbow“ (duha Orionova). Nechápavě na ni hledíme a pak upřesnila, že to má být okolo 22. listopadu. Uvědomil jsem si, že jsem jí včera říkal o maximu meteorického roje Leonid (Leonids shower). Zapamatovala si z toho jen to, že v názvu bylo nějaké souhvězdí, a pak něco, co souvisí s deštěm.

15. den, 3. den z Tarrafalu
Ne. 20.11.
07:28 N 15° 27‘, W 27° 59‘
15:00 N 15° 04‘, W 28° 36‘
20:05 N 14° 41‘, W 28° 50‘

Do dvou hodin v noci držím dozor na zádi. Se zeleným laserem učím posádku souhvězdí a hvězdy. Pak budím kapitána, aby to za mě převzal.

Ráno vstávám v 6:30, abych udělal přípravu a ranní měření. Šlo to opravdu špatně, byly mraky a byl jsem unavený, ale nakonec získávám tři poziční linie na Měsíc, Capellu a Sirius. Trojúhelník z nich sestrojený je veliký asi 3 NM. Prý jsme v noci ve 2:50 změnili kurz na 225, protože vítr změnil směr a na zadobočák zprava už se dalo plout jen kurzem 280, tedy zase mírně na sever. Po konci mého měření ale opět přehazujeme spankr a vracíme se na 255. Podle výsledku měření jsme za posledních 12 hodin urazili přímou čarou 60 mil. To je docela slušné.

Po měření si jdu opět lehnout. Komodor Pepa říkal už během stavby lodi, že laminátové lodě nemají duši, ale dřevěné ano. Markantně se to projeví zejména za plavby. Množství zvuků, které dřevěná loď v náklonech vydává, je nepřeberné. Celou cestu na Kapverdy jsme například slyšeli mňoukat kočku. Dnes ráno se zase ozval jakoby výkřik člověka padajícího do vody. Když se ozval po sedmnácté, bylo zřejmé, že to skřípe dřevo, protože je nás na palubě celkem sedmnáct a já jsem ještě prokazatelně ležel v posteli.

Viktor nechal rozvinout hlavní košovku, což nám přidalo uzel rychlosti. Plujeme nyní pod přední plachtou a přední košovkou, hlavní košovkou a spankrem. Ke snídani připravil Ivoš perník s polevou. Okolo lodě plavou celý den chomáče mořských řas – to na Atlantiku vidím poprvé.

Lidé se mě začínají ptát, kdy uvidíme souhvězdí Jižního kříže. Tak jsem si dal práci si to připravit. Vycházím ze střízlivého odhadu, že za den uplujeme dva stupně v zeměpisné délce. Jižní kříž se pak začne objevovat ráno před východem slunce někdy v prvním týdnu prosince (5.12. bychom mohli být na délce W 58 a šířce N 13).

K obědu máme pečené ryby (zbytek těch, co se nakupovaly v Tarrafalu). Vlasta má dnes narozeniny, vylovil tedy ze svých zásob trochu ginu. A kuchař zase dvě lahve bílého vína. Výsledkem toho je, že ještě v kombinaci s krátkým spánkem v noci, jsem téměř celé odpoledne prospal.

Lukáš s Vlastou měří oba třikrát přes den výšku Slunce. Kurz a rychlost zapisují co půl hodiny, takže to je velmi přesné – Lukášovi se linie protnuly v jediném bodě, Vlastovi jen o půl míle dál.

Aleš má odpoledne na zadní palubě přednášku o freedivingu. Ovšem bez praktických ukázek.

Večerní měření provádím já a Vlasta, jemu zapisuje Jirka. Vlasta už včera doplnil svůj „formulář“ na měření o další kolonku, do které zapisuje, kolik sprostých slov při měření padlo a kterých.

16. den, 4. den z Tarrafalu
Po. 21.11.
07:35 N 14° 12‘, W 29° 27‘,
15:04 N 14° 01‘, W 30° 04‘
20:05 N 13° 53‘, W 30° 26‘

Dobře jsem se dnes vyspal. Devět hodin (chvílemi přerušovaného spánku). V noci jsme prý dost křižovali po větru, protože na náš kurz byl vítr čistě v zádech. Vstávám v 6:30, abych se připravil na ranní měření hvězd. Obloha je téměř bez mráčku, vypadá to optimisticky. Po sedmé se ale vytvořila spousta mraků, škoda, že taky nemám kolonku na sprostá slova… Nakonec ale získávám měření na Měsíc, Arcturus, Capellu a Sirius a z nich ne úplně přesnou, ale docela dobrou polohu. Linie se protínají v rozmezí tří až pěti mil.

Přímý kurz na Barbados, který je na souřadnicích N 13° 09‘, W 59° 25‘, je po ortodromě 272 a po loxodromě 268. Vzdálenost je 1753 NM. Rychlostí 5 uzlů po přímé linii to je 14,6 dne, tj. 5.12. večer.

Po snídani opět pucujeme palubu a na zádi přeskládáváme lana podle rady Honzy – kapitána z obchodních lodí z říční plavby. Pyramida z jednotlivých linií lana zůstává zachována, ale linie nejdou jedna vedle druhé, ale jako oválný šnek zvenku se ovíjející dovnitř. Celá sestava pak lépe drží tvar.

Peru si ponožky. Praní na lodi probíhá v kýbli se slanou vodou mačkáním pomocí gumového zvonu na odpady. Pitnou vodou se šetří, na atlantické přeplavbě to přirozeně funguje tak, že pitná neteče na záchodech, ale pouze v kuchyni, takže se v podstatě používá pouze na vaření a pití. Na lodi je šest nádrží pitné vody, každá má objem 1000 litrů. Na etapě z Gran Canarie na Kapverdy jsme spotřebovali jednu nádrž celou a druhé část. Sprchujeme se na přední palubě hadicí na slanou vodu, kterou se taky myje paluba.

Poprvé od vyplutí z Tarrafalu rozvinujeme přední brámovou plachtu a plujeme krásně na čistý zaďák, přímo na západ rychlostí asi 5 uzlů. Brzy po ránu se téměř vyjasnilo, takže do nás pere slunce. K obědu máme zapékané brambory s vejci a zeleninový salát.

Celý den je dusno na padnutí, ale myslím, že bude jen hůř. Dnes se k Lukášovi při měření Slunce pro změnu přidal Jirka. I jemu to vyšlo velice dobře. K večeři máme zeleninovo nudlovou polévku a po ní já s Vlastou děláme měření.

17. den, 5. den z Tarrafalu
Út. 22.11.,
07:44 N 13° 32‘, W 31° 30‘, k Barbadosu: 1635 NM
15:00 N 13° 32‘, W 32° 17‘
20:04 N 13° 35‘, W 32° 30‘

Okolo 11 h v noci mě budí kapitán, abych jim pomohl sundat brámovou plachtu. Je silný vítr. Navlékám si sedák a lezu na palubu, ale než jsem to stihl, měli už plachtu skasanou. Ovšem s nespuštěným ráhnem. Se skasanou plachtou ráhno pořádně spustit nejde, ač se o to pokoušíme a ve výsledku to dopadlo tak, jak se to dělat má: plachta se rozbalila, ráhno spustilo a pak skasala. Já jdu nahoru a se mnou tam kapitán poslal Aleše. Byla to napůl otázka a napůl rozkaz, Aleš nevzdoroval, ale bylo vidět, že se mu tam moc nechce. Až když jsme byli pod brámovým košem, z Aleše vypadlo, že na brám leze vůbec poprvé. Na to, že to bylo v noci a za tak silného větru a vln, to zvládl perfektně.

To já měl se svou polovinou ráhna větší problém. Šlapnice totiž vedla jen do půlky ráhna a její druhá půlka visela volně dolů. Na konec ráhna jsem se nedostal a zbyl mi tam kus nezagasketované plachty. Nahoře a později i dole, to vypadalo, že se oko šlapnice vyvléklo z rahýlu (zúžený konec ráhna), asi v době, kdy se nám během manipulace s lany celé ráhno naklonilo na jednu stranu.

Hlavní stěžeň s rozvinutou košovkou. Hlavní brámovou plachtu (tu nejvyšší) jsme rozbalovali jen málokdy.

Ráno mě na dozor budí Viki o půl šesté. Kdosi říkal, že v noci prý trochu pršelo. Informace o spadlé šlapnici se předáváním mezi hlídkami pozměnila do té podoby, že si někteří myslí, že se pode mnou přetrhla a já spadl do sedáku. Po sedmé hodině dělám ranní měření. Je to ve stejném duchu jako předchozí rána – vylezu na palubu a je úplně jasno. Začnu měřit a téměř kompletně se zatáhne. Vyjde slunce a už je zase hezky. Přesto se mi podařilo získat čtyři poziční linie.

Porovnání s večerní polohou dává zatím rekordní vzdálenost za 12 hodin: 65,6 NM. Ale pořád nás to nese na jih, tak velím změnu kurzu na 290. Viki po snídani vylezl na brám a navlékl spadlou šlapnici zpět na rahýl. Chtěl ji tam ještě pojistit provázkem proti opětovnému sklouznutí, ale to se mu v tom houpání nepodařilo. Protože po přechodu na kurz 290 máme vítr mírně ze zadoboku, rozhodl kapitán rozvinout i spankr. Takže vlastně opět křižujeme po větru.

Stalo se už nepsaným pravidlem, že já provádím večerní měření (a se mnou obvykle ještě někdo další) a ranní, a Lukáš, případně s někým, přes den měření na Slunce.

Odpoledne sedíme s Lukášem, Honzou a Patrikem na zadní palubě a vedeme s Patrikem filozofické spory o to, zda je nebo není matematika podmnožinou filozofie.

K večeři udělal Ivo polévku s tortellinami. Večerní měření nechávám zcela na Vlastovi, trochu mu vypomáhá Lukáš a já jim oběma zapisuju časy a výšky. Nevychází to ale moc dobře, výsledné linie se protínají v obrazci velkém skoro 10 mil. Večer přichází na telefon předpověď počasí od komodora: „Počasí bude OK.“

18. den, 6. den z Tarrafalu
St. 23.11.,
07:51 N 13° 40‘, W 33° 45‘, k Barbadosu: 1503 NM
15:20 N 13° 41‘, W 34° 28‘
20:27 N 13° 46‘, W 34° 48‘

Od včerejška máme konečně nějaký systém ve střídání nočních důstojnických dozorů. Kapitán s Viktorem si rozdělí večer a noc a já si beru ranní dozor, který zakončuju ranním měřením polohy. V noci ale nemůžu moc spát, asi za to může i houpání lodi. Vyrábím si do postele z prostěradla polo-hamak. Půl prostěradla jsem zastlal do škvíry mezi matracemi, která půlí postel v podélném směru. Druhou půlku pomocí provazů zdvihl a přivázal k horní palandě. Vznikla jakási zástěna, která brání kutálení po posteli při přechylech lodi.

Když kapitán ráno odcházel spát, domluvil se se sloužící hlídkou, že mě nebude budit, protože vál stabilní vítr a zvládnou to i beze mě. Další nastupující hlídka mě ale vzbudila už v 6 hodin, protože večer zaslechla, že chci před sedmou hodinou vstát a připravit si měření. Už s nimi zůstávám na palubě.

Západy slunce uměly být divukrásné.

Ranní měření se docela povedlo (pět pozičních linií na Sirius, Měsíc, Capellu, Arcturus a Rigel), přestože to opět bylo honění mezi mraky, které přišly se svítáním na téměř čistou oblohu. Máme nový rekord – 73 NM za dvanáct hodin. A ještě k tomu správným kurzem. Na Barbados nám zbývá po ortodromě 1503 NM. Při průměrné rychlosti 5 uzlů to stále představuje připlutí na Barbados 5. prosince večer.

Prakticky od druhého dne celé plavby jsem se krom druhého bocmana a navigátora stal z vlastní vůle také „palubním důstojníkem“, tj. tím, který zodpovídá za úklid paluby. Tedy i dnes opět vedu její úklid.

K snídani se podává ovocná buchta, k obědu špagety se sýrovou omáčkou, k večeři manioková polévka a suchary. Před večeří soutěžíme, kdo udrží delší dobu stabilitu na houpající se palubě bez přešlapu. Málem je z toho „three men over board“.

Večerní měření je výjimečně jen s malým množstvím mraků. Ujali se ho Vlasta s Michalem, Lukáš zapisuje a já pobíhám s náměrovým dalekohledem a ukazuju, kde hledat hvězdy. Dostali velice pěknou polohu s přesností asi na 1 NM. U kormidla se slezla posádka a hru na kytaru doprovází zpěvem.

Na základě měření zjistila astrologická rada, že dnešní skutečný kurz byl 284°. Snažíme se držet 290, takže se to konečně daří.

19. den, 7. den z Tarrafalu
Čt. 24.11.,
07:54 N 13° 49‘, W 35° 46‘, k Barbadosu: 1385 NM
15:02 N 13° 46‘, W 36° 23‘
20:28 N 13° 48‘, W 36° 52‘

Včera večer se mírně ztišil vítr a s ním i vlny, takže jsme se v noci konečně pořádně vyspali. Rychlost lodi to zásadním způsobem neovlivnilo, průměr za posledních 12 hodin máme 4,7 uzlu. Silný vítr totiž zvedá vlny a ty loď hrozně brzdí a ztěžují kormidlování.

Ranní měření je nejklidnější za celou plavbu, protože nejsou prakticky žádné mraky. Přišly až po měření, což možná souvisí se slabším větrem. V poklidu získávám 6 pozičních linií.

Po snídani vytahujeme (k přední košovce a spankru) i hlavní stěhovku a přední brámovou, což nám dohromady dává 5,5 uzlu. Jirka vylezl až na ohlávku hlavní brámové čnělky s kamerou a natáčel Michala s Martinem, jak odgasketovávají přední brámovou. Při slézání ale zavadil o anténu vysílačky a ulomil ji. Naštěstí se rozlomila pouze laminátová trubice a vnitřní kabel zůstal nepřerušený, takže to šlo provizorně opravit, ale stejně se v Karibiku bude muset koupit nová.

K obědu máme kachní křidélka s bramborovou kaší. Vynikající!

Dnešní měření Slunce v 11, 13 a 15 hodin si zamluvil Pavel (Lukáš s Vlastou ráno dlouho spali a začínají měřit až o hodinu později). Linie posunuté na 15tou hodinu se mu protínají v trojúhelníku o velikosti 0,5 NM. Perfektní výsledek. Porovnání s ranní polohou ukazuje, že se nám přes den daří udržet průměrnou rychlost 5 uzlů, což je sice minimum pro dosažení Barbadosu v požadovaném čase, ale při stávajícím větru přesto povzbuzující. Vzhledem k malým vlnám máme ale po předchozích dnech občas pocit, jako by se loď skoro nehýbala. Od komodora přichází předpověď počasí, podle níž má pořádně fouknout až od příštího pondělí.

K večeři je francouzská polévka, ale budeme muset poprosit kuchaře, aby ji podával vždy půl hodiny před západem slunce, nebo půl hodiny po něm. Už druhý den to padlo přímo do večerního měření, výsledkem čehož vzroste ruch na palubě a zároveň nám měřičům večeře vystydne.

20. den, 8. den z Tarrafalu
Pá. 25.11.
07:57 N 13° 52‘, W 37° 36‘, k Barbadosu: 1278 NM
15:55 N 13° 56‘, W 37° 56‘

Ranní měření je opět velice poklidné, žádné mraky, Patrik mi zapisuje. Za nočních 11,5 hodin máme ovšem upluto pouze 42,9 NM, což představuje průměrnou rychlost 3,7 uzlu. Na Barbados nám zbývá 1278 NM.

Ke snídani upekl Ivo perník s ananasem. Drhneme palubu. Dopoledne máme mírné vzrušení – asi podruhé od vyplutí z Kapverd vidíme loď. Připluli se podívat docela blízko (aby ne), zdá se, že jsou to japonští (vel?)rybáři. Po několika hodinách míjíme v malé vzdálenosti oranžovou rybářskou bóji s anténou vysílačky a tatáž loď se objevila znovu v dálce na obzoru, ale plula opačným směrem. Měli před námi náskok 100 mil a teď jsme jim náhle v patách. Tomu říkám námořnické umění!

Obloha je přes den zatažená mlhavým oparem, ale měřit slunce se přes něj dá. Věnuje se tomu dnes jen Vlasta. V poledne měníme lodní čas na UT-2 (polohy ale nadále uvádím v UT, protože v něm ho i měříme).

Docela se těšíme, že třeba o víkendu na chvíli vítr opadne úplně a my se vykoupeme v moři. Voda vytažená v kýbli je krásně teplá. Polehávám celé odpoledne ve stínu a čtu knihu „Leland P. Lovette: Naval Customs, Traditions and Usage“, kterou jsem našel v lodní knihovně.

K večeři je manioková polévka. Vlasta večer promítá fotky ze svých letů na křídle po Španělsku a Africe.

Dokončení příště…

Redakce Krásy jachtingu