Architekti dorazili, tož jsme se mohli rozloučit s Paříží a vydat se na nejmalebnější část cesty. Trochu nám kazilo náladu, že na komoře mají přednost obchodní lodě před rekreačníma, takže hned další den po vyplutí z Paříže jsme u jedné komory čekali od rána až do jedné odpoledne…ale takhle hrozné už to nikde dál nebylo.

Nejdřív jsme jeli po řece Marne, odsud pak na kanál latéral á la Marne až do Vitry le François. Tam už to začalo být zajímavé ohledně komor. Až dosud byla na každé komoře obsluha a otevírala komory bez našeho přičinění. Sem tam se objevila komora, před kterou visela tyč a po jejím otočení se komora otevřela. Vevnitř se pak zataháním za zelenou signální tyč zavřou dveře a napustí komora. Kromě toho tam je ještě červená tyč pro případ, že by něco nefungovalo. Ale tady to začalo být ještě zajímavější – přišla k nám obsluha z organizace VNF, která má na starosti vodní cesty a přidělila nám dálkové ovlánání – jo, opravdu, DÁLKOVÉ OVLÁDÁNÍ ke komorám. Přijedete ke komoře, namíříte krabičku, řeknete zaklínání (otevři komoro ty jedna potvoro) – a je to.

Jenže to ještě nebylo všechno. Takhle jsme pokračovali asi dva dny, až jsme takhle v pondělí ráno přijeli ke komoře, řekli zaklínadlo, namířili krabičku – a nic. Naštěstí šel zrovna okolo pán a dost se chechtal jak se snažíme – prý tohle je manuální komora a měl by tu být nějaký pan VNF, který pojede s námi a pomůže nám komory otvírat a zavírat klikou…ale jezdí tu prý tak málo lodí a je pondělí ráno, že asi zaspal. Tož se kluci chopili kleští a vrhli se manuálně na komoru – kliky byly schované, takže si museli vystačit s nářadím z lodi. Ale fakt jim to šlo. A že to byla operace – přijet těsně ke komoře, vyhodit architekty, zacouvat před vrata, oni zatím manuálně točí vrátkem a otevírají vrata. Pak vjet dovnitř, kluci točí jiným vrátkem aby se napustila voda. Po napuštění stejným způsobem otevřít a zavřít vrata na druhé straně, zacouvat k vratům, nabrat kluky a frčíme k další komoře, která je na dohled. Takhle jsme projeli asi čtyři komory, než nás dojela pěkně nakrknutá paní VNF. Pak už nás vždycky stihla předjet na mopedu, připravit kliky a spolupracovala při otevírání a zavírání. Jenže byla tak naštvaná, že jsme ji vytáhli z postele a dokonce ani nestavíme na oběd, že ji ani jeden z kluků nepřiměl k úsměvu, a to se poctivě střídali.

Tohle byl kanál Champagne et Bourgogne. Takhle jsme vystoupali 68 komor nahoru – nějakých 340 metrů. Je fakt, že horskou turistiku s plachetnicí jsem ještě neprovozovala, to byl zážitek. A nahoře tunel, další čtyři kilásky tmy a zimy a pak dalších 43 komor dolů – ty už byly naštěstí z větší části zas na dálkové ovládání – i když dvě jsme museli otevírat táhlama, taky dobrej systém. Komor bylo fakt hodně, ale jiným kanálem to s naším ponorem nešlo. Nádherně opuštěná krajina, v prťavých vsích často nebyla ani hospoda…ale to vůbec nevadilo. Když jsme vylezli s kanystrem z lodi a chtěli naftu, všude nás posílali pro víno a pro šampáňo, protože tady se všude pěstuje, každá pidives má svoji značku, takže jsme víno a sýry jedli v podstatě pořád, mňáááám!
Taky jsme v komorách párkrát uvízli – někdy byly jen nefunkční a museli jsme čekat, až přijede nějaký pan VNF to

nahodit (to už u těch na dálkové ovládání), jednou to mělo kurióznější příčinu – dole ve vratech se pod vodou zaklínilo břevno. Nejdřív se sjeli páni VNF ze všech stran a hrozně rokovali, že musí zavolat hasiče a potápěče…ale když jsem se začala vyptávat, jak je to hluboko, tak se tolik lekli, že bych se tam snad chtěla potopit, že si ode mě radši půjčili potápěcí brejle a vylovili to sami – krásnej výstavní kořen, vezla jsem si ho pak jako suvenýr až k moři.

Tyhle mraky komor, kde bylo vidět od jedné k druhé, nás hrozně zdržely, další parta se střídala v Pontailler sur Saône, což zdaleka nebylo v původním plánu…časové rezervy se dávno vyčerpaly, touhle dobou jsem už měla být na Rhôně.

Agenturní zpráva MEDIAFAX

Česká školní a charterová plachetnice La Grace zvládla plavbu Atlantským oceánem z Dominikánské republiky na Azory. Ve středu vyplula na další cestu do Evropy, informovala agenturu Mediafax jedna z účastnic plavby Iva Endrychová.

Zde najdete celou zprávu

29.5.2012 – úterý

Nejdrive se nebylo mozne dostat nekolik dni diky SW vetru ke brehu, pak vypadl cep rahna a ztratil jsem tri hodiny jeho nandavanim v silnem vetru a vysokych vlnach (udelal jsem si velkou stenici) a nakonec jsem se 5 Nm pred pristavem malem potopil. To diky tomu, ze jsem v bezvetri, ktere bylo predpovidano Bobem, plul s motorem a mel velke obavy, jak to dopadne. Nebylo zbyti, protoze filmovy stab PORTu tu na mne ceka uz druhy tyden a v nedeli musi odletet. Ty tri hodiny pak nakonec chybely a ja bych byval doplul na plachty.

Diky ztrate jednoho listu vrtule a naslednym vibracich, se urval svar kozliku a zcela znicilo pouzdro hridele (steven), ktery prochazi dnem. Do lode crcela voda takovym proudem, ze jsem ji nestacil pumpovat. Musel jsem pozadat Coastguarda o pomoc. Pripluli do pul hodiny. Bohuzel se ukazalo, ze jejich pumpa nefunguje. Nakonec zafungovala moje elektricka bildge pumpa. Moc mne do smichu nebylo, kdyz v lodi bylo uz asi 1 cm vody a stale pribyvala. Pak me odtahly primo do OSRAM Marine Service /umisteno primo ve Westhaven Marine, kde budu stat/.

Singa tak zakoncila svoji plavbu na jerabu v 03:15 NZT dne 29.5.2012.

Ted dopoledne jsem byl premisten na zem a mam moznost tady stat za 20 NZD a naistalovat novou vrtuli, kterou mi moje Jaru po TV Herafilm-stabu poslala. Soucasne bylo celniky narizeno ocisteni lode a provedena bioinspekce. Ted mne ceka mesic tvrde prace, a pak uz domu k Jaru, k rodine, vnoucatum, kamaradum a pratelum.

Plavba konci a ja dekuji pripitkem poslednimi kapkami ginu Neptunovi, Jaru a vsem, kteri mne pomahali nebo fandili.

A samozrejme zvlastni podekovani patri i moji perfektni lodi Singa, ktera me tak bezpecne vezla a nikdy nezklamala.

Diky moc a tesim se na shledani s vami vsemi osobne nebo prostrednictvim pripravovane knihy a filmu.

Moje Jaru, diky moc za vse a moc Te miluji a tesim se na nas dalsi spolecny zivot tak, jak jsme si naplanovali. Vim, jak jsi tou plavbou trpela, co ses nastrachovala a jak jsi rada, ze je konec. Uz abych byl u Tebe.

Ted jedem s klukama na obed k pani Marte, a pak k sl. Patrici vecer, ktera mne pujci mobil /muj zkorodoval/ a auto.

Vsechny zdravim

AKTUALIZOVÁNO 31.5.: PRAVIDELNÉ INFORMACE Z PLAVBY LA GRACE PŘES ATLANTIK ZPĚT DO EVROPY.

30.5.2012
Loď právě vyplula na další úsek cesty – míří na Gibraltar! 60 uzlovou vichřici přestála jen s rozervaným fendrem a přetrženým lanem. Držíme palce kluci!

29.5.2012
Zpráva kapitána: Po menších problémech včera (poloviční MOB, držel se ale zuby nehty lana a navíc bylo klidné počasí, takže v pohodě) a ucpaných palivových filtrů těsně před Hortou jsme dnes brzy ráno v 06:00 místního času skončili vyvázaní u mola v Hortě. Budeme pokračovat asi zítra ráno po nákupech a doplnění vody a nafty a po vystřídání lidí. 

28.5.2012
Poloha  dnes v 16:00 UTC: 38°16’N 029°50‘W.
Od včerejšího rána plujeme na zadní vítr a míle ubývají. V Hortě na Azorských ostrovech bychom měli být kolem půlnoci.

26.5.2012
Poloha: 12 00Z:3800N 036 08W.
Po nočním přechodu fronty se vítr otočil proti. Teď fouká NW jen 6KN – zase nafting. Ráno 3 kosatky 5 metrů od La Grace.

21.5.2012:
Poloha ve 12:00 UTC 36°23’N 048°05’W, kurz 75°, rychlost 8 uzlů, západní vítr 22 uzlů.
Před studenou frontou jsme se pěkně svezli, odpoledne ale 2 hodiny plavby na motor. Ve 22 hodin vítr severní 10 uzlů a rychlost 4 uzly.

20.5.2012
Poloha ve 12:00 UTC 35°55’N 053°05’W, kurz 70°, rychlost 5 uzlů.

Konečně ráno trochu fouklo a dokonce od jihu a tak plujeme pod plnými plachtami. Odpoledne přichází mraky a nestabilní vítr a proto balíme hlavní košovku a košovou stěhovku.
Poloha ve 22:00 UTC: 36°03’N 052°14‘W.

19.5.2012
12 00Z: 35 32N 054 40W.COG60.SOG4.wind SE=10KN.
Stále stoupačka, ale už téměř na Azory.

18.5.2012
Poloha ve 12:00 UTC 34°47N 055°51’W, kurz 50°, rychlost 4,5 uzlu.
Vítr se stáčí k jihovýchodu. O změně počasí víme a snad to teď pár dní pojede líp. Většině lidí zpoždění až tak nevadí. Kvůli motoru brblali už na začátku, tak snad teď nebude pár dní potřeba. Posádka zlomila dlouhý prut.

16.5.2012
Vane vítr ESE o rychlosti 15 uzlů. Plujeme na New Foundland místo na Azory. Předpověď je také špatná a tak nevíme, jak budeme stíhat. Dnes jsme pozorovali hejno vorvaňů.

14.5.2012
1200z: 31° 47N 056° 53W. vitr nula.
Celý den stojíme v mrtvých N vlnách. Před chvílí foukl ESE vítr 15kn, ale po 2 h zase zdechl.

 13.5.2012
12 00z: 31° 52n 058° 17w. sog 2.5 cog 85. vitr N-10kn.

V noci se nám několikrát otočil vítr ze S na N, nyní postupně slábnoucí. Již několik dní potkáváme spoustu portugalských válečníků – měchýrnatek portugalských a včera nás doprovázelo i hejno delfínů.

11.5.2012
Poloha La Grace 12:00 UTC: 30°28’N 061°51‘W.
Už druhý den nádherný jachting v ideálním slunečném a větrném počasí. Vane jihovýchodní vítr o rychlosti 15 uzlů, kurz lodi 60°, rychlost 7 uzlů. Včerejší poruchu telefonu se podařilo opravit. Prosíme o dobití kreditu satelitního telefonu a bocman Viki o objednání lan o průměru 10mm a 20mm.

9.5.2012
Poloha La Grace ve 12:00 UTC: 27°41’N 065°17’W, vítr ESE o rychlosti 11 uzlů, kurz lodi 50°, rychlost lodi 6 uzlů.
Opět stoupáme a trochu nás brzdí mrtvé vlny od severu. Pokusíme se stihnout novou tlakovou níži, která by nás pozítří měla postrčit blíž k Azorským ostrovům.

8.5.2012
Poloha La Grace ve 12:00 UTC: 26°40‘N 065°59’W.
Upluto 102 námořních mil. Přes den jihozápadní vítr 7-11 uzlů, v noci bída. Bouře u Azor bere pasát. My tu máme klídek.

7.5.2012
Poloha La Grace 12:00 UTC: 25°40’N 067°02’W.
V noci stojíme, ráno už fouká 10 uzlů a taháme plachty. Kurz 50°, rychlost 4 uzly. Včera přibyl na palubě pasažér – opeřenec Carlos. V moři naopak ubyli 4 kranasové, které Viki ubil a poté skončili v našich žaludcích.

4.5.2012
Poloha včera 20:00 UTC: 22° 24’N, 068° 45’W
Vítr i kurz beze změny. Včera upluto 117 námořních mil, ale k Hortě se La Grace přiblížila pouze o 50 mil. Při lovu ryb byly uloveny pouze řasy.

3.5.2012
Klidná a příjemná plavba v pasátu pokračuje i dnes. Pořád ale ostrá stoupačka na sever. Ráno jsme změnili kompasový kurz

1.5.2012
Loď po zastávce na ostrově Saona vyplula na oceán. Zpočátku na motor k nejvýchodnějšímu cípu Dominicany, tam chytla východní vítr a míří k severu.

lehký protivítr (15-20kn NEN)
rychlost lodi SOG = 5-6kn
kurz proti dnu COG = 350°
poloha 12:00hod. = 18°35N 068°15W
poloha 20:00hod = 19°14N 068°21W
Na lodi je dobra nálada – stěžují si jen na protivítr.

24.5.2012 – čtvrtek

Vsechny zdravim a tesim se na Tvoje zpravy.

25.5.2012 – pátek – dnes jsem plul ostre proti WSW(3-4 v kursu 305 st podel ostrova Great Barrier Island. Mam po dosle predpovedi nasledujici strategii – budu priplouvat o N pointu ostrova Great Barrier Island (k nemu to mam 66 Nm), ted cekam, az se stoci WSW na SW a budu driftovat 15 Nm a cekat na zitrejsi NE – ENE. Podle toho jak to v zatoce pujde, bud dopluji nekdy v pondeli nebo nekde zakotvim a budu cekat na prihodne podminky vetru a prilivoveho proudu. Predpokladam v bezvetri pouziti motoru. Tak uvidim, jak to nakonec vse dopadne. Snad tento rok pristanu v Aucklandu. Je to opravdu desne. Kdyz jsem plul od antipodu, tak porad byly N vetry a ted zase nic nebo zitra jen na jeden a pul dne. Pak zase fronta s S protivetrem. Dnes se pujdu vyspat, protoze minimalne pristi dva dny spat urcite nebudu – plavba v zatoce se skalami, ostruvky a lodnim provozem. Uz jsem si udelal pripevneni notebooku, ktery budu muset mit zapnuty (nemam zadnou papirovou mapu zatoky). Ruce boli jak cert, ale oci jsou v poradku. Nejak jsem si natahl zadovy sval pri praci s genou. Obcas se lod otoci dokola , kdyz pracuje Burlak. Nastavit ho v narazovem vetru, je dost obtizne.

26.5.2012 – sobota – taky bych byval rad plul blize brehu, kdyby to vitr a proudy dovolily. Maximalne jsme stoupal a bliz to opravdu neslo, tak si nemysli, ze jsem zajel tak daleko od brehu o sve vuli.

Dnes dopledne konecne prisel NE/1-3 vitr a ja se obratil na kurs k N vybezku ostrova Great Barrier Isl, ktery budu mit na levoboku pri vpluti do zatoky Aucklandu – Hauraki Gulf. K nemu to mam 44 Nm. Pokud bude platit predpoved Boba a na celnici nebude zdrzeni, tak predpokladam pripluti v utery 29. v noci nebo dopoledne. Bobuv odhad je streda dopoledne. Uvidi se.

Ted vitr preskakuje mezi NNE – NE/1-2 a je problem neustale serizovzat plachty a Burlaka a delat veceri (Stepanska hovezi – davam si dve porce a ryze). K tomu hnusne poprchava. Rad bych se jeste dnes na oceanu trochu vyspal. V zatoce uz to definitivne nepujde. Mam zapnuty aktivni radarovy odrazec a je tu klid. Rybari asi budou az blize brehu.

Dnes upadla kladka Lazzy Jacka ze stezne – presoupane lanko. Tak me zitra ceka lezeni na stezen, abych nemusel honit hlavni plachtu po palube pri pripadnem refovani nebo jejim spusteni. Rovnez autopilot Willson – ST 2000 prestal fungovat. Nasadil jsem posledniho ST 1000. Zatim jsem ho nepouzil. Naposledy jsem odsoloval 12 litru vody (v zatoce uz nebudu a pouziji vodu z nadrzi v kylu. Zitra nainstaluji elektricky kohout. Dale jsem si pripravil nasi vlajku na zadi a celni zlutou vlajku na levem salingu.

27.5.2012 – neděle – vplul jsem v 19 hod do Hauraki Gulf /Tveho casu 9,00 rano/ a pluji dale primo do drahy Aucklandu. Nemohu psat, je tu strasne rozhoupane more a musim za kormidlo. Zitra podrobneji. Moji sestru Janu a vsechny u Tebe v Mokrem zdravim.

28.5.2012 – pondělí – zahajuji krizovani 12 Nm od vjezdove drahy pristavu Auckland (COG 238). Vitr SW/1-2 a pomoc motorem nefunguje. Ted pluji levobokem 3 Nm, a pak prehodim. Netroufam si odhadnout pripluti k celnikum. Zvazuji zadost Coastguarda o odtazeni, pokud by krizovani a predpoved vetru vypadala na to, ze to bude klidne trvat 2 – 3 dny. Navic nebudu moci krizovat v draze. Tak si me Neptun vychutnava opravdu az do konce.

V sobotu 26.5.2012 se konalo setkání klubu La Grace. Tentokrát proběhlo v malebném prostředí loděnice yachtklubu Kohinoor na jihočeském rybníku Bezdrev a to díky Danovi Roseckému, který je v místním yachtklubu od svých dvanácti let členem.

Hlavním bodem setkání byla valná hromada, která měla schválit zprávu o loňských financích klubu, rozhodnout o výši příspěvku a rozhodnout o tom, k čemu budou finance klubu použité.

Jako další, chtělo by se říci doprovodný, program potom bylo opékání prasátka, přednáška Pepy Dvorského o tom, co se dělo s La Grace v Karibiku, přednáška Petra Scheiricha o plavbě přes Atlantik podle hvězd a projížďky na plachetnicích.

Počasí bylo vynikající a celé akci přálo. Bylo teplo a zároveň foukal i vítr, takže se vesele plachtilo. Dan neúnavně vozil zájemce na své Miamitty, která je vlastně předobrazem La Grace a kdo na ní zrovna neplul, zkoušel svoje štěstí na lodích třídy 420, Evropa nebo na malém Optimistu, který se ukázal překvapivě odolný váhám členů klubu. Kupodivu unesl bez problémů i mě. Celou akci ozdobil samozřejmě Pater Scheirich, protože se dostavil ve své parádní kadetské uniformě a sklízel obdiv všech ostatních, pohříchu hlavně dívek.

Petr Scheirich je veslován na Danovu Miamitty.

Akce to byla milá, protože byla příležitostí setkat se zase po čase s kapitánem La Grace,  Pepou Dvorským, kterého jsem naposledy viděl před Vánoci jeho odletem do Karibiku a také s ostatními kluky, jako s Danem Roseckým, Petrem Tannerem, s Andy z Brna, Strýčkem Bidlo, Jaffim… a také byla příležitost setkat se s těmi členy klubu, se kterými jsem se doposud neznal.

Na valné hromadě, která proběhla k večeru, byly všechny body podle plánu schváleny, členský poplatek zůstal 500Kč na rok a rozhodlo se, že finance na tento rok věnuje klub na stavbu dřevěného člunu pro La Grace. Současně měli členové klubu možnost zakoupit si mince La Grace, které se velice povedly.

A pak už se jedlo prasátko, pilo pivo, víno, kecalo se.. prostě jak na takových akcích bývá zvykem.

Pokud byste se chtěli stát členy klubu LaGrace, napište mi na mail jaroslav@ifp-publishing.cz

Velký dík Danovi za fajn akci!

„Už jsi zase ve svym živlu, viď,“ komentuje Péťa. Na všem je tenká vrstvička plísně, ale radostně zjišťuji, že zápach ze včerejšího večera se už stačil vyvětrat. Péťa je na palubě a doplňuje seznam nákupů o rozměry potřebných součástek – odpoledne se totiž chystáme k Jessie, našemu zásobovacímu agentovi přes věci jachtařské.

V 11 hodin jsem téměř hotová s úklidem. V maríně už jsme stihli zatím potkat spoustu místních, většinou čínských, zaměstnanců, kteří se zdají být mile potěšeni, že nás opět vidí. Dokonce i ten starý čínský pán od ručníků u bazénu, který se v zimě tvářil velmi odměřeně, se usmál.

Janička leští sporák

Kolem půl dvanácté obědváme zbytek našeho domácího chleba z Tchaj-wanu s českým salámem Křemešníkem od rodičů, který se mimochodem dost nacestoval: z ČR na Tchaj-wan a odtud do Singapuru – dost na celý život jednoho salámu! Jedno je jisté, v Singapuru jeho cesta končí! Jako prémii jsme si k té hostině otevřeli konzervu nakládaček, které jsme v zimě podědili po Stephanii a Warrenovi z Mico Verde (kdo ví, odkud ty okurky přicestovaly). Mico Verde sice změnila nedávno majitele, ale prozatím stojí stále zaparkovaná naproti nám.

Pak už spěcháme na minibus, který nás z maríny doveze na první stanici metra, a odtud do města. Než minibus přijel, dali jsme se do řeči s Indických chlapíkem, ze kterého se vyklubal řidič toho minibusu. Prý byl na vojenském cvičení na Tchaj-wanu. Inu Singapur je malinkatý a chudáci vojáci se nemají kde postřílet, tak jezdí na Tchaj-wan.

Něco už jsme o tom slyšeli, ale poslední dobou vztahy mezi Singapurem a Tchaj-wanem poněkud ochladly, protože Singapur se politicky přiklonil blíže k Číně. Tchajwanský ministr kultury nebo zahraničí, už si nepamatuju přesně, to okomentoval tak trošku nediplomaticky, když řekl, že Singapuru „peng Da-lu de LP“, což znamená, že „drží koule Číny v dlaních“. O jaké koule jde, netřeba upřesňovat.V minibuse jsme se ještě seznámili s dvojicí Australanů, on původem Rus, ona Korejka, ale už domestikovaní Australani. Povídáme si o plachtění, neboť oni jsou tu na víc jak 40 stop dlouhém katamaránu. 40 stop dlouhá loď je pro nás velká loď, 40 stop dlouhý katamarán je monstrum.

„A co pirátů se nebojíte?“ pohodil vyzývavě hlavou náš nový známý. Otřepané téma. O pirátech kolují zvěsti, ale už dlouho žádná malá loď napadena nebyla. Pirátům to prostě za to nestojí. Většinou se prý orientují na lodi převážející platy na ropné věže, velké výletní a obchodní lodě na výkupné ap. Zkrátka a dobře, trocha opatrnosti neškodí, ale netřeba se kvůli pirátům moc bát. Život v jakémkoli hlavním městě je bezesporu daleko nebezpečnější. Bylo ale jasné, že ta jeho otázka má jistý cíl.

Už jsme se opět na lodi zabydleli

„Nebojíme,“ odpověděli jsme a bylo vidět, že jsme míček přihráli přesně. “Z toho, co jsme slyšeli, se zdá, že ve skutečnosti žádní piráti nejsou, nebo že se alespoň nezajímají o malé jachty.“ Hned jsme byli zasvěceni do toho, jak oni byli přepadeni v Moluckém moři a že kdyby měli pistoli nebo pušku, tak by jim ukázali… Jenom jsme pokývali hlavami. Hmmm, ty sis kluku koupil 40stopý katamarán, piráty bys postřílel. Inu dobrá, vyvracet ti to nebudeme. Ještě si vzájemně vyměňujeme zkušenosti z loděnic a klábosíme o nějakých volovinách. Oba jsou docela milí, ale je jasné, že jsme naladěni na trochu jinou vlnovou délku.

Povídáme, povídáme a já najednou koukám a je třeba vystupovat. Metro právě dorazilo na Outram Park, přestupní stanici na linku do stanice Farrer Park, kde sídlí Jessie.

Mimochodem, Singapurské metro má zkratku SMRT, takže reklamy typu: „Celebrate your life with SMRT“ (Oslav svůj život se SMRTí) jsou příjemným zpestřením jinak nudného transportu.

V Singapuru už jsme jako doma! Jdeme opět těmi starými vyšlapanými cestičkami. Ještě povinná zastávka na WC v metru, koupit vodu a hurá k Jessie.

Jessie má svůj obchůdek ve dvouposchoďové budově plné krámků. Řekli bysme něco jako obchoďák, ale jde spíš o prosklené bytečky, ve kterých jsou místo domácností obchody se vším možným. V této budově, stejně jako v celé čtvrti, se to hemží železářstvími, elektrikáři, přesně co potřebujeme.

Vstoupili jsme do budovy a ovanul nás známý mrazivý dech místních klimatizačních monster. Hned jsme vylovili z batohu svetry a po eskalátoru jsme vyjeli k Jessie. Vešli jsme do obchůdku Marintech a okamžitě zahlédli Jessie utopenou ve stozích papírů, lan a jachtařkého harampádí. Jessie vyhléhla a překvapeně vytřeštila oči: „Co tu děláte? Já myslela, že přijedete až šestadvacátého!“

Chvíli zaraženě koukáme: „Mej wen-tchi, to nevadí,“ prolomím ticho. Všichni se rozesmějeme a Péťa posílá Jessie dokončit oběd, od kterého jsme jí vytrhli a který se očividně také skrýval za tím stohem papírů na jejím stole. Sami začínáme křížovou cestu mezi regály. Tohle potřebujeme, ale ta cena! Doplňujeme seznam naplánovaného nákupu. Po téměř hodině odchází Péťa naplnit naše nové horizontální bomby na LPG a potom ještě společně nakupujeme potraviny v místní variantě tchajwanského Wellcomu (takové větší samošky).

Ve čtyři by měli být obě bomby naplněné. Já čekám u silnice s nákupem potravin a Péťa snáší další náklad: bomby a věci od Jessie. Je toho pěkná hromada. Taxíkem se vracíme do Raffles.

Janna čeká v marině

Kdyby tak taxikář věděl, že LPG bomby jsou plné! Několikrát jsme ho museli ujistit, že jsou prázdné, ale z centra Singapuru není do Raffles jiná možnost, jak bomby převést. Nás momentálně víc trápila černá mračna na západě. Jestlipak se přes přístav nepřehnala další sumatera, neboli blesková bouřka, která za jihozápadního monsunu přilítne z ničeho nic od Sumatry? Ráno nás jedna spláchla.

Loď ale nacházíme ve stejném stavu tak, jak jsme ji opustili. Všechny obavy z deště jsou ty tam a zaplavuje nás čistá radost. Stále ještě si musíme zvykat na to, že loď se prostě jen tak nepotopí, vždyť tady přežila čtyři měsíce. Uvědomujeme si ale, že stále máme několik restů v podobě děr, kterými do Janny teče.

Zbytek dne proběhl bez zvláštních událostí a úderem desáté jsme padli unavení do postele.

21.5.2012 – pondělí

Takove veci si mohu dovolit diky perfektnim predpovedim od Boba. Tam to ted mam 139 Nm. Bob je skvely a je meteo profesional. Neskonale vdecim Jeanne z s/y Nereida (ted pluje na Tahiti) za to, ze mohu pouzivat jeho sluzeb a soucasne si porovnavat moji a jeho strategii. Hodne se shodujeme a to me tesi. Hlavni praci byla vymena kosatky za puvodni genu, kterou jsem jiz drive zasil a opravil. Puvodne jsem chtel dat genu na slaby vitr, ale na zaklade predpovedi od Boba, ze ma prijit v patek W – NE/5-7 prechod fronty,) jsem to radsi vzdal. To bych ji urcite roztrhal nebo alespon radne zdeformoval.

Vymena mne trvala skoro 3 hodiny. Duvodem byl problem jejiho vytazeni u dolniho konce, kdy vypadavala z drazky a zasekavala se tam tak, ze nesla dale vytahnout. Zkratka jsem potreboval dalsiho cloveka nebo pomucku na drzeni predniho liku ve smeru drazky rolfoku. Coz nebylo. Po mnoha pokusech o vytazeni, kdyz uz to vypadalo, ze se to nepodari, tak jsem dostal napad, jak vyuzit kotevniho vratku. Lano vytahu jsem vedl pres winchnu v kokpitu a dal na buben kotevniho vratku. Trochu problem byl, jak pevne drzet lano obtocene na bubnu vratku a soucasne mackat ovladac vratku. Druha ruka navadela predni lik do drazky. Nakonec jsem to vyresil tak, ze jsem udelal na konci lana u bubnu vratku smycku a za ni jsem tahal spolu s ovladacem. Gena se nadherne vytahla a radne vypnula.

Na sundane kosatce jsem zjistil roztrzeni svu (stejna situace a spatne provedeni, jako tomu bylo na roztrzene hlavni plachte nad tretim refem) u horniho konce ( asi 30 cm) a prodreniny od rolfoku. Tak jsem zase sil behem odsolovani 9 litru vody misto toho, abych radsi kormidloval. Burlak preci jenom trochu vice klickuje, nez ja kormidluji.

Ted po veceri (veprove po Srbsku a bramborova kase-bohuzel uz bez Plzenskeho) trochu prifouklo a na S/3 Bft, tak rychlost lode stoupla na prumernych 2,8 kt. Taky jsem nasel za sedatkem docela vysusenou asi 20 cm dlouhou letajici rybu. Uz tam musela byt delsi dobu – sla zpet do more.

Cely den bylo polojasno, ale stale je chladno kolem 12 – 14 st na slunci. Rukam jsem dal docela zabrat a citim to. Rad si na chvili lehnu. Jsem uz blizko pobrezi, tak vice hlidkuji a mam zapnuty aktivni radarovy odrazec s alarmem a obcasne provadim kontrolu i lodnim radarem (Raymarine SL 72C). Zitra snaad konecne budu moci jen kormidlovat a snazit se do konce tydne byt v Auclandu a stihnout se potkat s filmari a udelat potrebne zabery pred jejich odletem. Snad bude Neptun priznive naklonen.

22.5.2012 – úterý – strategie byla naprosto spravna. Znovu opakuji, ze kdybych to neudelal, tak by mne to byvalo hodilo smerem k N minimalne o 50 Nm a byl bych vzdalen 180 Nm – nemel jsem prvni ref a na druhy to uz moc nestoupa a byl silny SSW – SW vitr! Ted bych musel krizovat proti slabemu vetru z S – SE a odhadem bych byl nekde na 160 Nm od vjezdu. Ted uz snad je vse jasne.

Dnes od rana byl slaby S-SSW/1-2. Ted po veceri (gulas Petra Voka a spagety – jedna porce mne bohuzel zplesnivela) vitr S/2-3 a zase jsem se rozjel. Gena pracuje dobre. K NZ1 to mam 98 Nm. Potrebuji jeste dva a pul dne dne prizniveho vetru a jsem v Aucklandu. Bohuzel predpoved od Boba neni potesujici. Ctvrtek budu mit WSW/2-4 doprovazeny SSE protiproudem. Az v sobotu bych mel dostat priznivy NE/4-5. Ale Bob soucasne upozornuje, ze ted uz predpovedi budou mene presne, prtoze modely moc neplati v blizkosti pobrezi. Zde hraje roli tvar a pobrezi, hory a prilivove a odlivove proudy. Tak se to treba vse v dobre obrati a s Vladou a Jaromirem se potkame a filmovani v sobotu, v den pred jejich odletem stihneme.

Udelal jsem testy lodnich pristroju a dopadly katastrofalne. Diky vlhkost nefunguji: hloubkomer Seafarer (mam funkcni druhy Clipper v kokpitu), GPS Garmin 38 (mam dalsi Etrex), SSB ICOM 706 /to uz jsem psal minule), radioprijimac Grundig Yacht Boy (byl v grab bagu a uz neni treba), rucni VHF SX Micro (mam dve dalsi), AIS Radar (ten by se moc ted v pobreznim provozu hodil). Ostatni nastesti funguje, coz jiste prekvapi mnohe odborniky, kdyz se jedna napr. o iPad (pohoda – nemusim v noci stavat z luzka a jit kontrolovat GPS u navigacniho stolu – taky zadne dlouhe natahovani operacniho systemu Windows jako u notebooku) nebo notebook Dell Vostro 1320, ktere rozhodne nejsou primarne konstruovany pro takove klimaticke podminky. Ostatne notebook Acer jsem mel jiz pri plavbe k Hornu a taky bez problemu fungoval. Tak se mej hezky v Mokrem a at mas pekne pocasi.

Vsechny zdravim a tesim se na Tvoje zpravy. Hlavne se uz moc tesim k Tobe a az si v Mokrm sedneme na zaprazi s vinkem a orisky ci u ohnicku a burtiku s orosenou Plznickou a budeme si vse vypravet. Je, a ty tresne z naseho obaleneho stromu, bych si s chuti dal. Ty rane uz asi nestihnu.

23.5.2012 – středa – dnes jsem mel celou noc a den slaby S-SSW/1-2 a jsem od NZ1 78 Nm. Ted mam dokonce uz 3 hodiny bezvetri. Ke vsemu ty protiproudy az do 1.3 kt. Podle Boba budu mit prihodny SE – N vitr v sobotu v noci, a pak v nedeli a dale az asi do stredy. Tak predpokladam pripluti nekdy v pondeli nebo utery.

Bude zalezet, co se mnou zitra a v patek vyvede protivitr a protiptoudy. Take podle toho, jak to pujde na plachty v zatoce (N-NE jsou dobre) a zda budu muset nekde zakotvit a cekat na obraceni proudu, dale take na tom, jak stihnu uredni hodiny celniku. Taky muzu cekat do dalsiho dne, nez me odbavi. Tak uvidim, jak mne bude Neptun naklonen.

Termín: 2.6.-16.6.2012
Loď Rinia, Jeanneau Sun Shine 38, tři kajuty po dvou lůžkách, dvě lůžka v salónu, kuchyň, záchod, motor 30HP.

Cena 3.000 / osobu/ týden.
(cena je s kapitánem, bez dopravy, jídla, pohonných hmot a přístavních poplatků)

Kontakt: info@sachmetsail.cz nebo lucie@ifp-publishing.cz, telefon 777 058 688; www.sachmetsail.cz/rinia

 18.5.2012 – pátek

Obcas dostavam poradne rany od bocnich vln. Ted s 2.refem to bude castejsi. Bohuzel pred hodinou uletlo oko 1. refu na hlavni plachte. Takze uhel stoupani se zhorsil minimalne o 10 stupnu a jiste zacnu couvat. Tak momentalne, pokud bude vitr na 15 kt, tak to bude spatne, protoze to uz se na plnou plachtu plout neda. Priznivejsi vitr SE by mel byt nekdy v utery.Aby toho nebylo malo, tak se zda, ze se brzo vytrhne oko na kosatce a rozbila se lampa celovka (mam uz jen jednu). Je noc, vysoKe vlny a vitr kolem 25-30 kt, a tak musim opravy nechat na den. Nemohu na ruce a jsem rad, kdyz vubec dokazu prekrizovat. Jde to hrozne byt takovy kousek pred pristavem a nemoci se pohnout vpred. Jdu si na chvili lehnout.

19.5.2012 – sobota – dnes jsem plul ostre na SW/4-6 v ocekavani zitrejsiho WSW (plavba k S) a pak pondelniho dopredneho S – SE/4-5. Bohuzel s 2. refem to stoupalo tak na NW a plnou plachtu v tomto silnem vetru neslo dat (a moc by nepomohla – chtelo to ten 1. ref). Na zaklade predpovedi od Boba a GFS modelu jsem se dnes rano rozhodl plout nad NZ1 a priplouvat od NW k NZ1.

Pred chvili jsem obdrzel model GFS a meteo od Boba s jeho komentarem. Zustal jsem jak opareny a v soku. Vse bude jinak. Pondelni SSE – SE plati, ale pak budou velice slabe vetry od S a od patku pristiho tydne N – NE. Okamzite jsem prekrizoval a pluji zpet k EAC. Zcouvam tedy zhruba 20 Nm a musim se dostat dolu vice do Bay of Plenty, abych mel maximalne bocni kurzy k NZ1. To bych mel dohnat v pondeli. Pokud bych ted plul dale v puvodnim kursu a cekal na WSW, tak bych si stale zhorsoval kurs zpet.

V noci se ma zmenit vitr na WSW/5 a pak klesat na 10 kt. Tak dam plnou plachtu a budu sedet co nejvice za kormidlem a ostre stoupat co njevice k S. V uplnem bezvetri zkusim plout motorem. V kazdem pripade nebudu v Aucklandu do patku 25. 5. a hrozi, ze se s Vladou a Jaromirem z poradu PORT nesetkam. Ale treba predpoved bude v dalsich dnech priznivejsi. Pri teto strategii potrebuji dva priznive dny s vetry v sektoru NNW – N- E – S. Coz je trochu nadejne. Rano jsem vymenil provazove oko pro karabinu kosatky. Znamenalo to srolovat kosatku, a pak vylezt na predni zabradli a privazat nove lankove oko. Docela akrobacie v tech vlnach. Za uplneho bezvetri sundam hlavni plachtu a udelam nove oko prvniho refu. Snad se nakonec vse v dobre obrati a ja konecne dopluji do Aucklandu.

20.5.2012 – neděle – dnes jsem cely den plul k SE, abych mel ty nadchazejici cely tyden trvajici slabe vetry z jihu na bok anebo zadobok. Ted po veceri(Plzenske zasterky a spagety) v 19 hod. NZT se vitr zacal pretacet s toho silneho SW(4-6 na slaby SSW/1-2, Tak jsem to otocl a pluji zpet na W. K EAC to mam 166 Nm. Zcouval jsem 30 Nm. Nedalo se to udelat jinak, protoze z puvodni pozice bych musel plout proti slabym S vetrum a to moc nejde.

Odpoledne jsem stravil sitim roztrhaneho prvniho refu. Sil jsem to jak opice na rahne. Kdybych ji sundaval, tak ztratim cely den a zvolenou strategii bych nemohl vubec realizovat. Jsem z toho dost unaveny a ruce jak kdyz nemam. Kupodivu nic mne pritom nespadlo do more. To jsem se sam divil. Zitra dam misto kosatky genu na slaby vitr. Konecne na ni take dojde. Jsem zvedav, zda to stihnu do patku, abych se s Vladou a Jaromirem, kteri prijeli z Herafilmu, aby natocili dalsi dil Portu (dnes stastne dorazili a privezli tu puvodni vrtuli)setkal a meli jsme cas dale pracovat spolecne.

Cely den bylo jasno, ale docela v tom vetru zima a ruce mrzly. Vcera jsem take dopil posledni pivo PLZEN URQUEL, a tak dnes byl po veceri jen caj. Toto vynikajici pivo me bude v zaveru moc chybet, byt se jedna v porovnani o par dnu. Skoda, toto skele pivo bylo vzdy vynikajici teckou za dnem a veceri. Zvykl jsem si na Plzenske a neumim si predstavit lepsi. Doma piji tez rad obcas i PRIMUS, ktery mi v kategorii lehcich piv take velice chutna.