Golden Globe Race 1968 – vítěz a poražení!

Se zájmem sledujeme aktuální Golden Globe Race 2018 (GGR) – závod osamělých jachtařů kolem světa v původním stylu původního závodu z roku 1968. Pravidla GGR 2018 nejsou pro bábovky: Závodníci se musí plavit na plachetnicích podobných Suhaili, to jest na lodích vyrobených před rokem 1988, délky 9,75-10,97 metrů, s průběžným kýlem a s kormidlem zavěšeným na skegu. Současně musí závodníci používat navigační techniku a vybavení odpovídající tomu, co měl k dispozici Sir Robin v roce 1968. Tedy žádné GPS, žádné SMS, žádné meteo online zprávy…

Nedávno jsme psali o záchraně Tomyho Abhilashe (39) a Gregora McGuckina (32) francouzskou hlídkovou lodí Osiris. O záchraně Sussie Godal (29) jsme se zmínili na facebooku a připravujeme o ní samostatný článek, spolu s velkým přehledem všech závodníků a jejich osudů. Nečekejte příběhy o čtení knížek, prosluněné palubě a delfínech skotačících před přídi. Závod ještě neskončil a z 18 startujících pokračuje jenom 6. (Super aktuální zpráva, která dorazila po uzávěrce: Jachtařů je již jen 5, první z nich závod dokončil! Vítězem je Van Der Heede, který nejtěžší závod dokázal vyhrát ve věku 73 let! Aktuální informace zde.)

Jako jachtařští pisálkové máme rádi dramata. Jsou z nich nejlepší články i když nás za to čeká zvlášť vypečené místo v mediálním pekle. V případě GGR už toho ale bylo víc než dost. Doufáme, že se všichni zbývající v pořádku dostanou do cíle a historie se nebude opakovat. Když v roce 1969 dorazil do cíle vítěz Robin Knox-Johnston, byl zároveň i posledním.

Knox-Johnston na své plachetnici Suhaili.

Rok 1968
V roce 1968 odstartovalo 9 mořeplavců. Startovací okno trvalo od 1. června do 31. října. První vypluli John Rigway a za pár dní jeho přítel Charles Blyth. Oba byli už před startem známí jako vojáci, co zdolali Atlantik na veslici. Pro novou výzvu si zvolili, tedy spíš byli schopni sehnat, jen malá 30 stopá plavidla vhodná na víkendové plachtění mezi zátokami. Ridgwayova loď se začala rozpadat už v severním Atlantiku. 17. června zakotvil na Madeiře, kde zanechal filmy a převzal poštu a noviny. Z nich se dověděl, že tím porušil pravidla závodu. Přes to ještě chvíli pokračoval, než ho samota a rozpadající se loď přinutily přistát v Brazílii.

Britští výsadkáři seržant Chay Blyth a kapitán John Ridgway ve veslici English Rose III na cestě přes Atlantik.

Charles Blyth byl větší „střelec“. Veslovat přes Atlantik je určitě námořnická zkušenost, ale jachtingem byl úplně nepolíbený. Při vyplutí mu přátelé na doprovodné lodi museli ukazovat základní manévry. Přes svou nezkušenost, nevhodnou loď, vodou kontaminované palivo, které ho připravilo o generátor, elektřinu a tím i spojení, doplul až k ostrovu Tristan da Cunha v jižním Atlantiku. Tady však neodolal pozvání kapitána nákladní lodě a přijal i jeho pomoc s generátorem. Technicky diskvalifikovaný ještě překonal Mys dobré naděje, ale vícenásobné položení lodě na bok poškodilo jeho kormidlo a tak odstoupil.

22. srpna odstartovali další dva přátelé, Francouzi Loïck Fougeron a zkušený Bernard Moitessier. První to vzdal Fougeron v jižním Atlantiku. Po škodách způsobených bouřemi našel útočiště u Tristan da Cunha. Zato Bernard Moitessier na lodi Joshua byl považován za favorita závodu.  Pravděpodobně by vyhrál a čekaly by ho slavnostní recepce. Domů by ho doprovodilo Francouzské námořnictvo a národ jachtařů by z něj udělal legendu. Ale Moitessier – přezdívaný Vagabund moře už za Mysem Horn v jižním Atlantiku, vzal prak a na kolemjdoucí loď vystřelil následující zprávu:

„Mým záměrem je pokračovat v cestě, bez přestávky, směrem k tichomořským ostrovům, kde je spousta slunce a víc klidu než v Evropě. Prosím, nemyslete si, že se snažím překonat nějaký rekord. „Rekord“ je velmi hloupé slovo na moři. Pokračuji, protože jsem šťastný na moři, a možná proto, že chci zachránit svoji duši.“

Pak Moitessier skutečně opustil startovní pole zamířil k tochomořským ostrovům. Cestou se věnoval meditacím a údajně házel do moře lahve se zprávami pro lidstvo.

Bill King, bývalý kapitán ponorky a veterán II. světové války odstartoval pár dní po Francouzích s úmyslem uzdravit si cestou kolem světa pocuchané nervy. Sám sebe po 15 letech v námořnictvu označoval za „nervózní vrak“. King, ve stejné bouři jako Fougeron, postavil loď do driftu, ale přemet v 15metrových vlnách ho připravil o stěžně a nejstaršího účastníka (59) museli odtáhnout do Kapského města.

Nigel Tetley, Jihoafričan, taky bývalý důstojník Royal Navy, velký gurmán a jeden z potenciálních vítězů, závodil na svém trimaranu (40 stopý model Piver Victres). Hnaný rádiovými zprávami o poloze jiných závodníků, hlavně Donalda Cowhursta, který však podváděl, jel na hranici možností lodě. Trimarany nebyly žádnou novinkou, ale jejich konstrukce zatím zdaleka nestačila požadavkům náročného závodu. Tetley skončil 2000 km od cíle. Jeden z plováků se začal oddělovat, plavidlo nabralo vodu a potopilo se. Tetleyho vyzvedla ze záchranného člunu pobřežní stráž. V dalších letech se pokoušel dál závodit, ale k podobnému úspěchu se už nikdy nepřiblížil.


Tetley měl rád dobré jídlo. Na úvod plavby si dopřál uzeného pstruha, čerstvé ovoce, pečené kuře a k poslechu Händla.

Podle pravidel poslední den odstartovaly Ital Alex Carozzo a Brit Donald Crowhurst. Ital byl zkušeným námořníkem a vědom si nepřipravenosti své i svojí lodi hned po vyplutí na 5 dnů zamířil na kotviště, kde mohl podle pravidel (bez pomoci zvenčí) přípravu ukončit. Za dva týdny vzdal a zamířil do Portugalska. Vyřadilo ho krvácení žaludečních vředů.

Crowhurst, nepřipravený amatér na sotva dokončené lodi, závod nepřežil. Poté co zjistil, že jeho trimaran (značky Piver jako Tetleyho) a ani on sám, není schopný zvládnout závod, začal vysílat falešnou pozici a schoval se v Atlantiku s úmyslem v rozumný čas se přidat do pole závodníků a vyrazit na cestu domů. Měsíce mu na rozpadávající se lodi dělala společnost samota, lež a svědomí, až se rozhodl k sebevraždě. Jeho příběh zůstává těžko uchopitelným dramatem zoufalého a zlomeného muže. Můžete si ho přečíst v našem samostatném článku.

Na Vánoce 1968 posádka Apolla 8 obletěla měsíc. Robin Knox-Johnston, pozdější vítěz a jediný, kdo závod dokončil, si připíjel sklenkou whisky na zdraví královny a zprávu o tom zachytil v rádiu. Paradoxně člověk dřív obletěl měsíc než sám (bez mezipřistání) obeplul zem.

Ani 50 let od prvního ročníku závodu osamělých mořeplavců kolem světa se moc nezměnilo na náročnosti podobného podniku a na osamělých dramatech co se odehrávají uprostřed oceánů. Jen kolem 220 známých jachtařů zvládlo sólo obeplutí zeměkoule. Astronautů se do vesmíru podívalo kolem 560.

Foto:
robinknox-johnston.co.uk
chayblyth.com
en.wikipedia.org/wiki/Bernard_Moitessier
en.wikipedia.org/wiki/Nigel_Tetley