Sailing Emerald Steel – z Československa do Kalifornie a na moře

Nedávno jsme psali o spojení jachtingu a youtube. Jeden z kanálů, který nás zaujal, se jmenuje „Sailing Emerald Steel“. Dokumentuje životní pouť Julese a Susan, kteří se již 30 let plaví na vlastnoručně postavené ocelové plachetnici Emerald Steel. V jednom z úvodních videí Jules popisuje svůj život československého emigranta a jak se dostal k životu na moři. Původně jsme chtěli tohle video otitulkovat do češtiny, ale bohužel jsme  narazili na technické limity, a proto jsme Julesovo vyprávění převedli na psané slovo. Můžete si ho tak přečíst níže, nebo se podívat na originál.

Jules: Myslím, že nejlepší bude začít od začátku, v roce 1968, kdy mi bylo 18 let. V Československu za železnou oponou jsem se rozhodl, že žít v komunismu není žádná svoboda. Uniknout nebylo úplně jednoduché. Hranice byly chráněny elektrickými ploty, strážními věžemi, hlídkami a na některých místech byla i minová pole. Abych to zkrátil; jelikož přejít z Československa na Západ bylo téměř nemožné, rozhodl jsem se dostat do Jugoslávie a z Jugoslávie uniknout do Itálie. Schoval jsem se do nákladního vlaku a prošel přes hranice. Byla to pekelná zkušenost, která mi později způsobila noční můry. Když jsem se dostal do Itálie, strávil jsem šest měsíců v táboře pro uprchlíky. Nebyl to piknik. Ve skutečnosti to bylo velmi těžké se všemi těmi uprchlíky z východní Evropy. Pak jsem emigroval do Spojených států. Nejprve do New Yorku a po roce jsem se přestěhoval  do jižní Kalifornie.

Po šesti letech jsem si koupil dům a byl jsem v procesu budování druhého, když se u mě zastavil soused. Představil mi jachting a řekl mi, že bude stavět loď. Vzal nějaké cihly, které rozložil na dvorku. Změřil nějakou vzdálenost, položil cihly do trávy a řekl, že to bude jeho plachetnice. Díval jsem se na něj jako na blázna. On stále vyprávěl, že to bude jeho plachetnice a začal mi popisovat kde co bude. Pak šel domů a přinesl mi knihu. Jmenovala se The Dove (Holubice),napsal ji Robin Lee Graham. To byl 16-letý chlapec, který se plavil sólo kolem světa.

Po přečtení této knihy se ze mě stal jiný člověk, ale přišel jsem do Ameriky přece proto, abych zbohatl! Byl jsem zaneprázdněn jinou prací. Myšlenka pořídit si plachetnici a plachtit přesto zůstávala kdesi v zadní části mé mysli.

Když jsem stavěl sedmý dům, ekonomika šla do pekel. Primární úroková sazba se zvýšila na 21,5% a v té době nebylo možné koupit nebo prodat nemovitost. Ve stavebnictví jsem fungoval jako generální dodavatel elektroinstalace. Neměl jsem žádné zakázky. Kvůli těmto obtížím jsem prodal všechny domy, ale neměl z nich žádné zisky. Nakonec jsem si koupil restauraci od Susaniných rodičů. Susan se rozhodla pracovat u mě a po čase  jsme se vzali. Měli jsme dům v kopcích, 32 stop dlouhou plachetnici v přístavu a Porsche na parkovišti před restaurací. Ale pracovali jsme 90 hodin, sedm dní v týdnu bez přestávky tři roky, až jsme duševně vyhořeli a došlo nám, že musí existovat lepší způsob života. Tehdy jsem si uvědomil, že pokud má člověk tisíc dolarů a je spokojený; je bohatý. Pokud má člověk milion a chce stále víc, je to chudák. Změnili jsme životní styl a rozhodli se postavit loď…

Jak to bylo dál popisují zde:
(Zaujalo vás to a chcete překlad dalších dílů? Napište nám na facebook..!)