Dnes nás čekalo předposlední kolo našeho nového nátěru části paluby, v rámci kterého měla být na základní barvu nanesena vrstva povrchové barvy s protiskluzovými mikročástečkami. Doufali jsme, že všechny přípravy, včetně dalšího šmirglování a čištění, zvládneme ještě ráno a před obědem bude vše hotovo. Jenže jak už to bývá, po několika dnech absolutního bezvětří, zrovna když jsme ho nepotřebovali, vítr se vytrvale už od předešlého večera hlásil o slovo.
Přesto jsme neztráceli naději a říkali si, že se vítr snad kolem poledne utiší. Potřebovali jsme něco, co uspokojí naše hladové žaludky, ale zároveň je příliš nezaplní, kdyby náhodou opravdu začalo počasí spolupracovat. Kromě toho nám zbyla taková neforemná, zčásti oschlá patka chleba, a tak bylo rozhodnuto, že k dnešnímu obědu bude rychlá polévka s krutony. Následující recept je upravenou verzí receptu z již dříve zmiňované (nejen) „fazolové bible“ The Bean Book.
Ingredience:
- 100g zelené čočky (nejlépe předem namočit)
- 1 cibule nakrájená na jemno
- 1 stroužek česneku
- 2 mrkve nakrájené na drobné kostičky
- 150g hub
- 2 rajčata nakrájená na kostičky
- 1 kostička zeleninového bujónu
- kousek celeru, nejlépe včetně nati
- sůl, pepř, bobkový list, petržel, libeček, tymián
- olivový olej
- 100g čerstvého špenátu (popř. dle původního receptu 2 hrnky nakrájeného hlávkového zelí)
- 0.5 l vody (my máme raději polévku hustější)
Postup:
- Na olivovém oleji (popř. másle) osmažíme cibulku a česnek, přidáme zbytek zeleniny (kromě špenátu), houby a čočku, promícháme, přilijeme vodu, přimícháme bujón i další koření (sůl, pepř, bylinky) a vaříme, dokud není čočka měkká. V paniňáku to trvá 8 minut.
- Mezitím si na pávni nasucho opečeme krutony ze starého chleba či rohlíku.
- Když je čočka uvařená, přimícháme do hotové polévky špenát, lehce povaříme a dochutíme dle potřeby.
- Polévku rozdělíme na talíře, posypeme krutony a strouhaným sýrem.
Paluba
Za posledních pár dní se toho moc neudálo. Tedy vypravěčsky zajímavého. Naplno jsme byli zabráni do jednoho úkolu: udělat nový protiskluzový povrch na palubě.
Trochu jsme váhali vrhnout se do toho, protože bylo jasné, že práce to bude zdlouhavá a nechutná. Přinejmenším tedy první fáze.
Ze všeho nejdřív bylo třeba obrousit starý protiskluzový povrch, který byl na mnoha místech povážlivě vydupán, a paluba se zvlášť za špatného počasí měnila v dost nebezpečné kluziště. Natřít chceme kus po kusu celou loď, ale rozhodli jsme, že palubu předěláme, ještě než vyrazíme do Filipín, neb cestou nás nejspíš čeká trochu toho vlnobití, kterým je sever Jihočínského moře proslulý.
Na broušení laminátů je nejhorší ten prach, který všude zaleze a jak se vám dostane na kůži, děsně kouše. Zahalil jsem se, jak to šlo, Janička byla schovaná v uzavřené lodi a pracovala na dalším z románů, který tento rok přeložíme.
Před broušením je třeba povrch dokonale umýt a odmastit. Odborníci tvrdí, že jinak se mastnota může zabrousit do laminátu, což neprospívá následujícím krokům.
Dopoledne jsem tedy palubu umyl a odpoledne jsem se pustil do broušení. Během cca tří hodin jsem byl hotov. Druhý den jsem ještě „přejel“ pár míst, která jsem předtím vynechal a chystal jsem se do nátěru základové barvy. Objevil se ale drobný problém v podobě malých dírek v laminátu paluby. Ty jsou způsobené špatným provlhčením laminátů polyesterem při výrobě. Svolali jsme poradu a diskutovali, co s tím. V návodu k barvám (použili jsme International Perfection topcoat) navíc doporučovali přetáhnout starý gelcoat epoxy nátěrem, protože starý gelcoat může obsahovat maličké póry, v kterých se může chytit vlhkost, a v barvě se pak začnou objevovat dírky. Po obroušení byla naše paluba směsí gelcoatu a laminátu. Rozhodli jsme se rychle sehnat doporučovanou epoxy základovku (Interprotect). Naštěstí v Kaohsiungu měli zboží a my jsme mohli na druhý den pokračovat.
Dírky jsme nejdříve vyplnili zahuštěným epoxy Interfiller, ten pak přetřeli dvěma vrstvami Interprotectu a jednou vrstvou základové barvy Perfection undercoat. Všechno to jsou dvousložkové barvy, takže to u nás na molu vypadalo, že pes a kočička něco vaří…
Pak přišel ten hlavní krok. Nátěr povrchové barvy Perfection. Přes vlhký nátěr se sítkem rozpráší takové umělohmotné svinstvo Intergrip. Samozřejmě, že docela začalo foukat, takže krystalky Intergripu lítaly všude. Celé se to pak nechá zaschnout a krystalky, které se nezachytily v barvě, se odstraní vysavačem nebo odfouknou pryč. Zkoušeli jsme i smeták, ale to moc nezabírá a navíc se docela dost krystalků vydrolí. Znovu jsme si chválili koupi malého dvanácti voltového vysavače, jaké se používají v autech.
Nakonec se to přetře další vrstvou Perfection a je hotovo. My jsme se nakonec rozhodli přidat ještě jednu vrstvu, protože paluba byla poměrně drsná a hned jsme viděli ta odřená kolena a kropenaté zadky.
Několik zkušeností pro ty, kteří se vydají stejnou cestou:
- Příprava paluby je opravdu důležitá. Při nátěru Interprotectu jsme zjistili, že jsme pár dírek vynechali. Nacpali jsme do nich tedy alespoň Interprotect, aby se zakryl laminát. Interprotect ale dírky nevyplní. Další vrstva Interprotectu a Prefection Undercoatu trochu pomohla.
- Protiskluzový prášek Itergrip byl plný slepených krystalů. Kdybysme to věděli, byli bysme je nejdřív prosili.
- Intergrip je třeba rozsívat velice rovnoměrně. Celá paluba musí být dobře pokryta. My jsme měli zpočátku strach, že máme Intergripu málo a trochu jsme s ním šetřili, takže máme teď na palubě místo pěkně jednolitého matného povrchu, takové abstraktní mapy, tam kde je Interipu málo a kde se tím pádem odráží svit sluneční. To je trochu zklamání, ale hlavně že to neklouže.
- Rozsývat Intergrip je třeba velmi záhy po natření. Ve vyšších teplotách barva docela rychle zasychá a krystalky se v ní pak nechytají tak dobře. My jsme měli kolem 25 stupňů.
- Používali jsme pěnový váleček, ale normální chlupatý by naprosto vyhovoval, navíc snese hrubší zacházení. Na boky ale asi zůstaneme pro jistotu u pěny, prý se tím dá dosáhnout lepšího efektu.
- Na kousku jsme zkusili také techniku přimíchání Intergripu přímo do barvy. Pracovat se s tím dá, ale je to humus. Intergrip se patlá do hrudek a ty se pak dost špatně rozprostírají. Určitě zůstaneme u techniky osevu.
