Nizozemské Antily Aruba, Bonaire, Curacao. Ostrovy na severním pobřeží jihoamerického kontinentu objeveny Španělem Alvarezem de Ojedou v r. 1499 a až do roku 1634 sloužily jako strategická základna španělské kolonizaci Jižní Ameriky. V r. 1634 ostrovy obsadili Holanďané a s Nizozemím je spojen vývoj ostrovů až do dnešních dob. Jazyk, architektura, složení obyvatelstva, náboženství a v neposlední řadě i pivo Amstel či Heineken jsou toho dokladem.
První z ostrovů, který při plavbě z Grenady stál před námi, byl Bonaire. Na kotviště před hlavním městem Kralendijk připlouváme pozdě v noci. Vstříc nám připlouvá na člunu ochotný Američan ze sousední lodě a pomáhá s vyvázáním na dokonalý dvojitý mooring. Vyvazovací bóje jsou zpoplatněny 10 US dolary za den, což je hlavní platidlo na ostrově.
Po zrušení otroctví se ostrov vylidňoval a jeho ekonomický význam byl minimální. Rozvoj turistiky zastihl ostrov ve výborné kondici. Zachované přírodní prostředí, zejména pobřežního šelfu, z něj činí světově proslulou potápěčskou lokalitu. Zážitky ze šnorchlování daleko předčí naučné filmy na TV 2. Pestrostí podmořského života se běžné terény Rudého moře nemohou srovnávat. Pobřežní vody spravuje organizace Marine Park, která dohlíží na zachování této výjimečnosti pro další generace. Zákaz kotvení, 75 dokonalých bójí k vyvázání člunů, roční poplatek 10 US za potápění, symbolické zakoupení m2 reefu a na 20 km2 si můžete najít krásný podmořský svět jen pro sebe. Neskutečné.
Pelikáni, plameňáci, leguáni, papoušci, obří kaktusy a nádherné pláže ve skalnatých zátokách zaujmou při okružní jízdě ostrovem. Po třech dnech pobytu vyřizujeme formality a odplouváme na další z ostrovů Curacao. V ranních hodinách nacházíme vjezd do členité vnitřní laguny Spanisch Water a v blízkosti rybářského přístavu Curacao Bay spouštíme kotvu.
Za 1 NAFL /nizozemsko-antilský florin/ jedeme autobusem do čtvrti Punda v hlavním městě Wilhelmstadtu. Poněkud složitější vyřízení formalit, vypůjčení auta a můžeme na prohlídku města. Nebýt velkého podílu barevného obyvatelstva a tropické teploty, k nerozeznání od holandských měst. Správa ostrova před 100 lety prozíravě vsadila na zpracování venezuelské ropy. Ostrov se vypracoval na největší naftový terminál na západní polokouli a na vysoce prosperující zemi. Věhlasný likér Curacao, piva Amstel či Heineken vyráběná z destilované mořské vody, či turistika, jsou významem daleko za naftovým průmyslem. Přesto nikde nezpozorujete sebemenší znečištění prostředí. Ostrov jsme objeli, potápěli se na více místech, ale po zkušenosti z Bonaire nelze srovnávat.
18. března odlétá Petr s Danou a následující den nakládám na letišti do miniauta novou posádku. 21. března vyřizujeme úřady, nakupujeme zásoby, vracíme auto a odplouváme směr Kolumbie Cartagena.
Zdeněk, Jiří, Petr a Michal jsou zkušení jachtaři nadržení na plavbu, takže mně čeká značná úleva. Míjíme Arubu, záměrně ji vynecháváme, abychom ušetřili čas na zajímavější místa, obeplouváme mys Punta Gallinas, kde končí Venezuela a začíná Kolumbie, a kurzem 290 stupňů plujeme podél kolumbijského pobřeží. Vyhlášené silné vlnění a poryvy větru byly na synoptické mapě posunuty výrazně západněji. Cartagena je vzdálena 450 mil, tedy minimálně 4 dny plavby. Tři dny plujeme na převážně zadoboční až zadní vítr na malou genuu, kosatku a zarefovanou hlavatku řízeni větrným autokormidlem okolo 100 mil denně. Čtvrtý den nás zasahuje svým okrajem oblast vysokého vlnění s nezalamujícími se vlnami 3 až 4 metry vysokými a nárazy větru kolem 20 uzlů. Na malou kosatku plujeme stále kolem 4 uzlů. Po 30 hodinách vlnění i vítr ustává a posledních 60 mil ke Cartageně si vypomáháme motorem. Jednu z nejnepříjemnějších jachtařských oblastí jsme překonali bez větších obtíží. Jen od větrného kormidla jsme chtěli příliš. V závěru přeplavby praská jeden za svárů držáků větrného autopilota. Nezbývá než využít kvality našeho elektrického autopilota, který s předními plachtami umí kormidlovat až do 6 bBf.
Po 120 hodinách plavby jsme před Cartagenou a zpomalujeme, abychom do Boca Grande vpluli za ranního světla. Z ranního oparu vystupuje silueta mrakodrapů druhého největšího města Kolumbie. Spouštíme kotvu před Nautico Club, předáváme doklady krásné agentce a připravujeme se na prohlídku jednoho z nejkrásnějších měst pokolumbovské Jižní Ameriky. Patnáct minut chůze a jsme v opevněném starém městě. Zachované opevnění, původní zástavba, krásná náměstí zastíněná starými stromy, honosné katolické katedrály plné věřících, zmrzlináři meloucí led na pojízdném ručním mlýnku, balkony a dvory plné zeleně, horké placky plněné sýrem nebo masem, prodavači doutníků, klobouků, indiánských koberečků a dalšího zboží. Klenotnictví s kolumbijskými smaragdy. Výrazové tance na rytmickou hudbu bubeníků a všude kolem neskutečně policistů. Obchody i vchody do domů s ostrahou, ostnaté dráty na zdech plotů a obrovské zámky na dveřích. Že by mezi tak příjemnými muži a tak krásnými ženami bylo možné nebezpečí? Asi ano. My ovšem nepozorujeme ani nejmenší důvod k obavám. Nakupujeme zásoby, doplňujeme vodu, platíme agentce za vyřízení formalit a v neděli 27. března na noc vyplouváme napříč nejjižnějším zálivem Karibského moře k pobřeží Panamy k ostrovům San Blas.
30. 03. 2011 San Blas 09 30.627N 78 37.090W
Jarda Bernt
[…] Další díl seriálu Sayonara- Ostrovy ABC a Cartagena […]