Každý den nám teď hlásí, že ten následující den bude pršet. Asi jim v těch super klimatizovaných ústavech zamrzly cédéromy. Dnes neprší, zítra bude. Dnes za peníze, zítra zadarmo. Prvních pár dní jsme se nechali vyhecovat a překládali jsme. Takže pozitivní výsledek ty předpovědi rozhodně mají.
Pak už jsme ale rekurzivní metodu předpovědí tchajwanských meteorologů odhalili a pustili jsme se opět do zvelebování Janny. Před týdnem jsme vyměnili stará kování předobočních a zadobočních úpon a rozhodli jsme se, že vyměníme i kování úpon hlavních. Při tom jsme měli možnost zavzpomínat si na první pokus na cestě z Hongkongu, při kterém nám kování jedné úpony prasklo. Narychlo jsme si tehdy nechali vyrobit nové kování z oceli 304, protože jinou neměli. Po příjezdu na Tchaj-wan jsme si pak nechali vyrobit kování nová, tentokrát už z SS 316 a na ty teď došlo. Jasně se mi vybavilo mihotání čelovek, když jsme tehdy s Ondrou a Míšou poprvé a v pořádném spěchu rozmontovávali nábytek v kabině Janny, protože jedině tak bylo možné kování vytáhnout ven. Na to jsme se tedy moc netěšili a z nějakého důvodu jsme si zafixovali, že to bude hrozná práce a úměrně jsme to také odkládali. Hlavní výmluvou byla právě ta předpověď.
Janička ráno zadělala těsto, a tak jsme náš interiér demolovali za vůně nového pečícího se chleba. Nakonec to ale šlo jako po másle. Někdy je opravdu třeba jít do toho po hlavě, neboli jak praví ostravsky bard jen balvany a lidé mají odvahu urvat se od skály a padat dolů po svahu.
Naštěstí jsme dopadli velmi měkce a náš stěžeň je konečně připraven na trochu té námahy. Ale to už jsem, myslím, jednou deklaroval. Snad když si to budu dostatečně často opakovat, uvěřím tomu… Loď se prý má připravovat s tím, že když udělá eskymáka nebo salto, všechno by mělo zůstat na svém místě. Hlavně tedy stěžeň. A kýl. A kormidlo. A do lodě by přitom nemělo natéct moc vody nebo by měl být dostupný nějaký aparát, kterým se ta voda navrátí, odkud přišla. Vše ostatní je druhotné.
Proto jsme se rozhodli, na doporučení zkušených harcovníků, připoutat k lodi také desky, které se zasunují do vchodu do kajuty, aby nemohly z lodi za žádných okolností vypadnout. To bude úkol pro zítřek, protože dnes budeme hostit návštěvu a rosničkám vyšel 30% pesimizmus, že dnes zaprší. Zapršelo. Asi na deset minut.
Většinu velkých oprav, tj. oprav, do kterých se nám moc nechtělo, už máme za sebou. Odkládali jsme je ne pro nechuť k práci, ale protože když se na lodi něco rozebere, většinou se pod tím najde nějaké nemilé překvapení a místo dvou tří hoděk se v tom vrtáte dva tři dny. Jedním z úkolů, který nás ale ještě čeká je zatmelení oken. Naše obavy z nepříjemných překvapení jsou v tomto případě opodstatněné. Okna mají hliníkový rám, který je k lodi přišroubován ocelovými šrouby. Galvanická koroze hliníku je všudypřítomná.
Nějaký čas jsme dumali, jak vůbec postupovat. Když okno rozebereme a nebudeme ho moct dát rychle dohromady, musíme nějak zadělat tu ohromnou díru. Skutečnost je taková, že i abnormální vlna, které jsou podle nedávných výzkumů daleko běžnější, než se dříve myslelo, může znenadání udeřit do lodě silou, která okna vytluče. My se sice nechystáme do Jižního oceánu, ale proč nemít v záloze pár záplat i na vytlučená okna.
Rozhodli jsme se pro jednoduchý design, který nás nebude moc stát a kvůli kterému nebudeme muset do lodi vrtat. Použít tyto „bouřková okna“ můžeme sice až po vytlučení oken, ale to nevadí. Zároveň nám to vyřešilo i problém s demontováním oken. Okna rozebereme jedno po druhém a díru v případě potřeby máme čím zakrýt.
To bude ale všechno práce pro následující dny.
Už několikrát přišla řeč na náš „todo“ list, tj. seznam věcí k udělání. Ten se sice pomalu ztenčuje, ale občas někoho z nás chytne rapl a vymyslí ještě něco navíc (což se děje celkem často…). Jedním z takovýhle přídavků byla také moje rekonstrukce zahrádky na plynové bomby. Současná zahrádka byla na lodi, když jsme jí koupili a byl na ní přivázán záchranný ostrůvek. Ten jsme vyhodili a místo toho jsme přes dvě mohutné týkové podpěry natloukli překližku a na ní přišroubovali bomby. Byla to taková rychlokvaška, kterou jsme spáchali už v Singapuru, ale tehdy jsme měli trochu jiné starosti, jako například naučit se s naší novou lodí plachtit. Práce kvapná je sice prý málo platná, ale v tomto případě byla prostě jenom ohyzdná. To hnusné překližkové prkno prostě muselo pryč. Hlavně jsme ale zjistili, že potom, co jsme náš člun přemístili z přídě pod ráhno, kde jsou i bomby, špatně se nám přendává hadice vedoucí plyn ke sporáku z jedné bomby na druhou. Takže jsem popadl páčidlo, prkno serval a původní masivní týkové podpěry jsem udělal menšími a hezčími. Pila, rašple a šmyrgl se mi staly opravdu dobrými kamarády.
