16. Janna: Singapur- Langkawi JANIČČINY NAROZENINY

Dnes mám tedy již podruhé narozeniny! Tentokrát ale doopravdy, ne jako včera, kdy jsme si popletli datumy… Hned dopoledne jsme se vydali do města na nákupy. Naše první kroky vedly k Jessie, která mi hned ve dveřích blahopřála, dokonce jsem, myslím, dostala i malý dáreček jako pozornost podniku.Namísto oběda jsme si koupili housky a šunku ve vedlejším supermarketu a zalili to džusem z cukrové třtiny v takovém velkém jídelním tržišti hned pár bloků od Jessie. Potom jsme pokračovali v našem nákupním maratonu – potřebovali jsme nějaké nástroje, dva kyblíky – jeden na mytí a jeden namísto záchoda pro potřeby mimo marínu (starý záchod jsme vyhodili během našich zimních oprav v loděnici), dále elektrické spojky, dráty a další drobnosti. Vzali jsme to i přes vyhlášený bleší trh, ale kromě harampádí jsme tam na žádný nevídaný poklad nenarazili.

Kolem čtvrté jsme byli s nákupy víceméně hotovi, a protože jsme nevěděli co dál a bylo nám horko, vydali jsme se pomalu do indické čtvrti, kde jsme měli v plánu povečeřet. Snažili jsme se schválně jít pomalu (obvykle s tím máme problémy, hlavně Péťa, za kterým já napůl pobíhám), ale ani tentokrát jsme tempo chůze očividně neuhlídali. Indická čtvrť je od Jessie zhruba dvacet minut pěšky, a tak nás už kolem půl páté praštily přes nos známá vůně kari, kmínu, čili a dalšího koření, které spolu s pestrobarevnými látkami a velkým zeleninovým trhem tvořily neodmyslitelně kolorit singapurské čtvrti Little India.

Co teď? Měli jsme pořád ještě mnoho času. V naší oblíbené restauraci otevírali až po páté hodině. Nakonec jsme zamířili do jedné hospůdky-restaurace, která byla zároveň hostelem, a rozhodli se, že si tam dáme jedno pivo – koneckonců, mám přece narozeniny.

Vstoupili jsme dovnitř a uvítal nás liduprázdný potemnělý interiér. Mají vůbec otevřeno? To už se k nám ale hrnul číšník, a co prý si dáme. Objednali jsme si pivo a spokojeně zasedli k orosenému džbánku. Za chvíli vešly dovnitř dvě holky, které mohly být tak stejně staré jako my. O co větší bylo naše oboustranné překvapení, když jsme zjistily, že jsou také z Čech! Moc se k nám ale neměly, a jelikož i my se povětšinou držíme stranou, věnovali jsme se každý svým nápojům a konverzacím.

Večere u Indů ani tentokrát nezklamala. S plnými žaludky jsme se vrátili zpět do Raffles, a protože bylo úterý a navíc o důvod k oslavě navíc, rozhodli jsme se, že vyzkoušíme úterní klubovou akci, kdy za cenu jednoho piva dostanete druhé zdarma. Zatímco jsme připíjeli na úspěchy našich prázdninových počinů, vzpomínali jsme na Stephanii a Warrena z Mico Verde, kteří nám o „pivních“ útercích v Raffles v zimě řekli a se kterými jsme se jedno únorové úterní odpoledne přesně tady nad společným džbánkem loučili… Jak se jim asi v Pekingu daří? Jejich námořnická dobrodružství již skončila, ta naše už klepala na dveře!

Další díl: 17. Janna: Singapur- Langkawi KONTAMINACE FAZOLÍ a INSPEKCE MOTORU