Takeláž
Velké machinace a plány. Chtěli jsme navštívit Jessie, a tak bylo třeba měřit a kalkulovat. Hlavní problém byl s rolovací kosatkou. Chceme změnit původní 6mm ocelové lano za 7mm (čímž dosáhneme dvoj- až třínásobné míry bezpečnosti) a k tomu potřebujeme nové mechanické ukončení. Výrobce toho rolovacího zařízení ale upozorňuje, že je třeba použít jejich speciální ukončení. Jessie, naše dodavatelka jachtařských potřeb, tvrdí, že je to asi jenom obchodní trik, aby to lidi kupovali přímo od nich, ale ve skutečnosti je to standardní Sta-Lok. Máme z toho stále velkou hlavu, ale Jessie nás uklidnila. Koneckonců, u ní není problém cokoli vrátit nebo vyměnit, když se ukáže, že to nepasuje.
Ještě jsme přeměřili hadice kolem motoru, které je třeba vyměnit. Janička spáchala skvělé rizoto ze včerejší polívky – pokusy s konzervací potravin bez ledničky pokračují – ztráty jsou malé.
U Jessie to proběhlo dobře, turnbuckly (napínací matky) by měly být na konci příštího týdne, hadice na diesel jsme sehnali v obchodě u těch protivných Číňanů kousek za Jessie.
Večer jsme se na chvilku namočili do bazénu a vířivky a teď už spíme.
Zbytečná smrt
Zapomněli jsme zapsat velkou událost, bohužel tragickou. Kousek od nás, jsou vyvázány tři malé plachetnice, asi tak 15 stop dlouhé, na kterých tady plachtí školáci z jakéhosi univerzitního kurzu. Já je hrozně rád pozoruju, zvlášť když vyplouvají jen na plachty (událost ne tak častá, vlastně vidět taky kolem jednu z místních lodí plachtit je spíš svátek) nebo na plachty vplouvají zpět, což ovšem většinou končí pořádnou peckou do mola. A přídě lodí o tom podávají jasný důkaz. Sklolaminátová záplata nebo izolepa.
Před dvěma dny se zase ty tři loďky vrátily a na molu se seběhlo spousta lidí. Asi nějaká aktivita s rodiči, mysleli jsme si. Až druhý den odpoledne jsme se dozvěděli, že jeden ze studentů spadl do vody a zatím ho nenašli. Neuměl prý plavat, což nás dost překvapilo, protože nikdo ze studentů nenosil vestu. To nás asi na tom všem zarazilo nejvíce. Na Taiwanu jsou Číňané skoro až hysteričtí, pokud jde o bezpečnost, a spousta lidí se jde ve vestě i koupat. Tento student, prý ale byl navíc instruktorem s jakýmsi certifikátem, k jehož obdržení musel uplavat 50m se záchranou vestou….
Dnes ráno toho kluka našli asi 500 metrů od maríny.
A nyní k dnešku. Ráno jsme začali připevňovat sporák k přepážce, aby se nám při plavbě nevyklopil. Zdánlivě primitivní úkol. Předvrtané díry v nerezových plátech byly ale trošku mimo osu, takže abychom na šroub mohli nasadit podložku a matku, museli jsme sáhnout skrz úzkou dírku kudy prošel tak jeden prst. Zkoušeli jsme toho hodně a nakonec nás zachránily Janiččiny tenké prstíky, které jsme obalili izolepou lepidlem navrch, na to jsme přichytili nejdřív podložku a pak i matku a pak už jen veeeelice opatrně dovnitř skrz tu malou dírku, trefit se po hmatu na šroub a hlavně… chytit závit. Zaznělo pár doprdelů a kurňů, ale povedlo se.
Janička potom opět zakouzlila a z našeho famózního papiňáku vysypala skvělé kokosové rizoto.
Po obědě jsme obalili hadici na plyn ochranou vrstvou z takové do vrtule nařezané bužírky a já jsem konečně upevnil regulátor mezi plynové bomby.
Odpoledne jsme se pustili do motoru. Při prohlídce nám technici z Volvo Penta pohaněli hadice na naftu u motoru, že prý jsou měkké. Koupili jsme tedy nové abychom zjistili, že ty staré hadice jsou ve skutečnosti v pořádku, že je to prostě jenom typ flexibilní hadice, navíc přímo od Volva. Což samozřejmě žádná velká záruka není, ale certifikáty na hadici nás vyvedly z pochybností. Další příklad typicky čínského kybicování. Fangovi jsme připsali další puntík.
Nové hadice ale hned našly užitek. Byl to typ univerzální hadice na olej, palivo i plyn. Potřebovali jsme vypumpovat olej a hadice bezvadně pasovala jak na naší pumpičku, tak na hubici vedoucí do spodku olejové vany motoru. Před pumpováním oleje je dobré na chvíli pustit motor, aby se olej zahřál a šel lépe ven. Pumpovali jsme za studena a i tak to šlo docela dobře.
Ovšem výměna olejového filtru zabrala celý zbytek odpoledne. Filtr, ostatně jako vše ostatní, nebyl vyměněn minimálně rok, možná dokonce dva a závit pořádně zatuhnul. Navíc má tak neuvěřitelně pitomý tvar, kulatá hladká plechovka, jenom s jemným profilem na konci. Chytnout se to nedá a navíc u motoru nemáme zrovna moc místa. Nadával jsem… jak dlaždič. Nakonec jsem byl pokořen a nucen zapojit ten úžasný vynález evoluce – mozek. Vymyslel jsem si nástroj. Do filtru jsem zavrtal šroub, za něj upevnil drát, který jsem obtočil kolem filtru. Na konec toho drátu jsem přivázal větší klíč, asi tak
osmnáctku, čelist klíče opřel o šroub. Páka fungovala i v omezených prostorech. Párkrát jsem zabral a filtr se povolil. Uff. Chtěli jsme si původně koupit klíč na filtry, ale zatím jsme narazili jenom na celou sadu, která byla navíc pěkně drahá.
Večer opět rýžová pochoutka a pak jsme se šli naložit do bazénu. Ještě jsme upekli třetí lodní chleba čili dnešek je třeba prohlásit za velmi úspěšný. Už nás to tu nebaví, ale ještě musíme počkat na věci od Jessie, především ty turnbuckly a na seznamu „kudělání“ máme ještě pár restů.
Janička už chrupe, tak jdu taky. Spíme teď stále v kokpitu, v podstatě pod širákem. Plachta nad námi nás ale přeci jenom chrání proti slunci a kolmo padajícím dešťům.
[…] díl: 18. Janna: Singapur- Langkawi TAKELÁŽ a ZBYTEČNÁ SMRT Share this:TwitterFacebookLike this:LikeOne blogger likes this. Categories: Plavba Singapur – […]