Poslední den školního roku jsem se rozloučila s vyšší odbornou školou, kam jsem chodila učit angličtinu, s první posádkou jsme naložili auto a přívěs (lodní lávka se musela vejít ještě na střechu) a vyrazili směr Lelystad. První dva dny jsme strávili základní přípravou lodi na cestu, ale moc větších úprav jsme nestihli. Víceméně jsme vyrazili s lodí tak, jak byla koupená. Neopomněli jsme přípitek Neptunovi a vyrazili pod plachtami polykat první kilometry té štreky. Čekala nás první komora… Bylo to krásné. Loď, voda, skvělé pocity, jak Sachmet pluje na plachty… Tahle euforie nám ovšem nevydržela dlouho. Odpoledne nebyl vítr moc příznivý našemu kurzu na Amsterdam, takže jsme na poslední kousek cesty nakopli motor, ať se tam dostanem ještě před setměním. Netrvalo ani dvě hodinky, Amstr už byl vidět – a objevili jsme, k čemu je v podpalubí ta ohromná houkačka z náklaďáku. Začala řvát jak splašená, že jsme málem naskákali do vody. A řvala a řvala. Přehříval se motor, jak jsme po chvíli zjistili. Takže jsme vypnuli elektriku, ať nevytroubíme celej Amstr, a znovu nahodili plachty. Než jsme dokřižovali k průplavu vedoucímu k přístavu, vychladl už motor natolik, že jsme ten kousek mohli dojet. Ale to nebyl jediný dramatický zážitek toho dne – taky se nám podařilo poněkud nestandardně složit stěžeň….kdo tam byl, ten ví o čem mluvím, kdo ne, tomu nebudu práskat a řeknu jenom, že to byl poněkud zrychlenější postup, hi hi.
Po krátké prohlídce Amstru jsme už vyrazili na kanály a dumali, proč se motor přehřívá. Nejdřív jsme pojali teorii, že nalepení protihlukové izolace do motorového prostoru mu neudělalo tepelně dobře, ale jinak jsme na nic moc nepřišli. Rozuzlení přišlo až mnohem později…
První část plavby kolem Rotterdamu až do Antwerp byla spíš průmyslově-obchodní: s naším ponorem jsme vybírali ty největší obchodní kanály, všude okolo beton a průmysl, zeleně a přírody málo…ale i tak to bylo dost zajímavé. Hned na začátku se pro velké obchodní lodi ujal termín ‘krávy’, který vydržel až k druhému moři. Každých pět minut se ozvalo ‘BACHA, KRÁVA JEDE!’ a už tu byla. Vlny rozhoupaly naši lodičku až nám cvakaly zuby. Měli jsme pořád co dělat, provoz byl fakt hustý… A sedět za krávou v komoře je taky dobrej zážitek, zvlášť když pak nastartuje motory, aby vyjela, chi chi…
Ten první týden se nám ještě celkem dařilo se držet časového plánu, dopoledne jsme prolejzali okolí a odpoledne jeli, občas s odstavenými schůdky, aby motor nehoukal… Tak krásně plnit časový plán se nám už pak celou cestu nepodařilo.
Odpoledne jsme profrčeli belgickou hranici – semafor svítící zeleně, to bylo všechno – a za chvíli jsme už vplouvali do Antwerp…. Teda, alespoň jsme si to mysleli…předměstí je hrozně rozlehlé, doky, doky, doky, oceánské ‚krávy‘, vedle kterých vypadala devítimetrová Sachmet jako myšička…
Mezitím se setmělo a to jsem fakt byla vděčná za GPS, jinak bych v tom bludišti doků bloumala ještě dneska. K přístavu pro rekreační lodě jsme dopluli po půlnoci. Zvedací mosty sice už nefungovaly, ale ukecali jsme to až na ten poslední, před kterým jsme vyčkali do rána. Hurááá, prvního postupového bodu bylo dosaženo, jedna parta odjíždí a střídají je další kámoši.
Další díl: 3.Sachmet- Etapa druhá: Antverpy – Pont l´Evêqué
[…] Další díl: 2.Sachmet- Etapa první: Lelystad- Antverpy […]