22. Janna: Singapur- Langkawi STEJNOSMĚRNÝ PROUD a LANA A SVĚTLA

10.července, Stejnosměrný proud

Dnes byl ten slavný den, kdy k nám byl zaveden stejnosměrný proud! Tak na tuto památnou větu, jsme se těšili celý týden. Péťa vedle mě projevuje stejnou, ne-li větší radost, protože už dobrou hodinu pobrukuje tu slavnou melodii. Aby ne, dnešek patřil jemu!

Díky jeho snažení můžeme nejen znovu nastartovat motor, rozsvítit si v pravé části lodi (levá je stále ještě odpojená), ba co víc, náš koráb nám díky novým světlům svítí lépe jak vánoční stromeček. Zprava zelená, zleva červená, vzadu a nahoře na stěžni bílá.

Dnešní den byl o to pamětihodnější, že jsem dnes ráno poprvé připravovala snídani za světla petrolejové lampy. Jinak téměř celý den s přestávkami pršelo. Začalo to hned po snídani, pak to na chvíli ustalo, za okamžik se přihnal mrak, chvíli pršelo, jen co jsme znovu natáhli plachtu přes hatch a kolem kokpitu, déšť jak na potvoru ustal a tak jsme rychle vylétli z kajuty pokračovat v práci a kde nic tu ni – rozuměj mraky téměř žádné, ale na nás přeci pršelo! Kdo ví odkud až ten déšť přilétl.

Přesto všechno, když jsme večer rekapitulovali události dnešního dne, shodli jsme se oba, že přestože téměř celý den poprchávalo a pršelo, vždy když jsme potřebovali dokončil nějakou práci, dal si déšť na chvíli padla. Já jsem dopoledne pokračovala ve zpracovávání dřeva z kokpitu a už podruhé jsem se nechtěně rejpla o šroub do palce úplně na stejném místě, čímž vedu na Péťou o jedno rejpnutí – tomu se to podařilo zatím jen jednou.

Výsledek mého tesařského snažení by se dal ohodnotit jako průměrný až uspokojivý vzhledem k daným okolnostem. Podařilo se mi odloupnout dřevotřísku od teaku, ale bohužel to odnesly dvě plaňky – lepidlo drželo jak čert a jenom tam kde byla překližka dostatečně rozmočená nebo shnilá, šla odstranit bez poškození teakových planěk.

Péťa byl úspěšnější a před obědem jsem slavnostně znovu rozsvítila světlo v kajutě. Mě jako elektrickému outsiderovi připadal průběh Péťovi reinstalace elektrických obvodů sice bezproblémový – přesto jsem si připravila dle pokynů před sepnutím spínače hasící přístroj. Neměla jsem ale strach, že ho budu muset použít. Péťa celou akci prožíval samozřejmě nervózněji:

Janička s hasičákem, já s multimetrem pověšeným nízko u pasu. Přišrouboval jsem uzemnění na motor, potom vedení k hlavnímu panelu a stále jsem sledoval situaci čmucháním. Nic se neškvaří, nepálí, nehoří. Zatím. Seděl jsem s baterkami v levé skříni v kokpitu a sledoval jestli nebublají, nesyčí nebo se nenafukují. Nic. Jen tak tam tiše seděli a nevšímali si mě. Stále se mi hlavou honily poznámky z moudrých knih: stejnosměrné zapojení je jednoduché a víceméně bezpečné, ale nepodceňujte energii, která je ukryta v bateriích. Zkrat přímo na baterii může být velmi zajímavý…

A pak bylo světlo. Nic nebouchlo, neshořelo. Janna voněla, tak jako předtím. Oddechl jsem si. Pak už jsem jen zapojil solární panely a větrnou turbínu a už jsme i dobíjeli. Další drama mělo být s motorem. Ale nejdřív si naši pozornost vynutila naše kručící břicha a tak Janička vytvořila naše nejoblíbenější jídlo: špagety s osmahlou zeleninou. Rajčata, cibule, cuketky, paprika, žampiony orestované na troše olivového oleje. Jednoduché, rychlé a vynikající!

Po obědě Péťa připravoval napojení startéru a já mu částečně pomáhala. Podávala jsem mu tu dalekohled, tu foťák, poté jsem byla, jako nejmenší člen posádky, odvelena zcela do chřtánů naší miniaturní strojovny, abych se pokusila zjistit zapojení drátů na alternátoru, který téměř nedostupný kvůli přilehlému seacocku. Dlouho jsme hledali úhel pod kterým bysme dokázali alternátor zahlédnout, nebo vyfotit. Nakonec Péťa nasoukal hlavu mezi motor a seacock a našel to co potřeboval. K alternátoru nemáme žádnou dokumentaci a bylo nutné zjistit, jak je napojen startér a alternátor na baterie. Protáhli jsme nové dráty, uzemnili, otevřeli seacock pro přívod mořské vody do chladiče (to bude také zkouška nové vrtulky čerpadla na mořskou vodu) a můžeme startovat.

Motor naskočil téměř okamžitě a brumlal si tím správným zvukem, který už jsme se naučili rozpoznat. Oběma nám srdéčka zaplesala! Rychle ještě zkontrolovat zda fluše voda z výfuku. Fluše a jak! Nová vrtulka čerpadla se činí jak má. Hurá, prozatím máme nad motorem vyhráno. „Motor prdí,“ opravuje mě Péťa a nervózně přešlapuje, že kdy už půjdeme na záchod (jsme nerozluční a proto i tu pětiminutovou procházku k záchodům rádi absolvujeme spolu). „Je to ze zadku a navíc z výfuku, takže prdí.“ Motor ne Péťa, no i když…

Včera jsme už neměli sil a inspiraci k dopsání deníku, tak jen rychle zpětně pro úplnost: Po napojení motoru do naší 12V elektrické sítě pokračoval, zapojení dobíjení ze solárních panelů a větrné turbíny a vůbec kontroloval, zda proud proudí tam, kde má a že vše funguje bezproblémově. Já jsem se pustila do prošívání zápletů (spliců, jak tomu říkáme) na lanech. Po zhruba tři čtvrtě hodince jsem s oteklými prsty hrdě Péťovi oznámila splnění dalšího úkolu na našem seznamu prací před odjezdem do Langkawi. Už se nám to výrazně krátí, jak seznam tak čas před vyplutím. Nejen my, ale i loďka se už nemůžeme dočkat, což se projevuje každý den několikrát, když se začne netrpělivě cukat ze strany na stranu a rajtuje u mola, jakoby ji někdo lechtal pod kýlem. Inu dali jsme jí jméno Janna, tak jančí. Taky máme podezření na rybky, kterých je kolem Janny neustále jako much – já tvrdím, že přišli zkontrolovat, jací dobří lidé že zachránili jejich sestřičku, tetu či jinou příbuznou z rybí říše a krmili jejich bratříčky, strýčky a sestřenice. Vždy když jsme chroupali slané krekry, házeli jsme drobky rybkám pod námi a pozorovali, jak vesele po drobcích chňapají tlamičkama. Péťa zase, že je sem láká porost obalující kýl naší lodi. Jeho vysvětlení je pravda sice racionální a pravděpodobnější, moje je ale poetičtější. A navíc má-li se ze mě stát ten velký spisovatel, mám na trochu toho fantazírování jistě nárok!

Po večeři, které předcházela instalace navigačních světel, jsme se jako obvykle šli naložit do bazénu, ale jelikož pršelo a voda ve vířivce byla pouze vlažná, přesunuli jsme se rychle do sprchy a pak do spacáku. Já jsem se odebrala na naše V-letiště na přídi, Péťa zůstal v kokpitu. V noci nás dvakrát vyrušili, jednou klimatizace našeho souseda, který opět po dlouhé době navštívil svoji jinak opuštěnou loď, podruhé bouřka, která zahnala do lodi i Péťu.

11.července, Lana a světla

Tak je tu další pátek a naše lodička je opět o něco krásnější, opravenější a provozu schopnější.

Průběh dneška byl vcelku poklidný, až na šok při koupi jednoho metru hadice, za který jsem dali 13 singapurských dolarů. Ale hadice je to dobrá a bude nám jistě sloužit dlouhá léta.

Ráno se mi do ničeho moc nechtělo. Janička proto zavelela, že jedeme napojit hadici na tankování, čímž se zkompletuje naše práce na motoru. Teď je už na něm, aby ukázal zda je naší pozornosti hoden. Zatím se na něj pořád díváme trochu jako na oheň, ale doufejme, že jsme na dobré cestě udržet ho v jeho služebné funkci, protože jako pán by byl velmi náročný. Postavil by si hlavu a jen tak by se válel a sál naše nervy a peníze. Stále mluvíme o budoucnosti bez motoru, ale jenom potichu, aby to motor neslyšel.

Hadice napojena, dolili jsme do nádrže 19 litrový kanystr nafty co jsme tu měli připravený a pustili si Brumlu na zkoušku a přitom jsme rovnou zvedli filtr na mořskou vodu zpět do původní pozice, protože se ukázalo, že teď s vyměněnou vrtulkou čerpadla v pumpě můžeme umístit filtr nad úroveň mořské hladiny, tak jako to má být.

Po obědě se udělalo krásně, tak jsme začali vyměňovat zbytek starých lan – topenanta neboli topping lift (lano které drží ráhno, aby nespadlo na palubu), réfovací lana a vyměnili jsme taky pár starých kladek. Já jsem pak vylezl na stěžeň (moje oblíbená činnost) a začal jsem montovat 360° bílé kotevní světlo.

Pak nám zavolali z Reiffaisen, že o našich ztracených penězích stále nic nevědí a že potřebují nějakou swiftovou zprávu, kterou mi ale taiwanská banka nechtěla dát, že prý na to má právo jen ten, kdo peníze odesílal, tedy Kasia, jenže Kasia je zrovna v Polsku. Pěkně jsem se rozzuřil. Kdoví kde ty peníze leží. Rozhodli jsme se čekat 10 dní (tak dlouho může prý převod trvat) a pak uvidíme. Potřebujeme ale zaplatit plachtu a člun, takže příští týden nám snad půjčí moje nebo Janičky mamka než se naše peníze najdou.

Stále se snažíme prodat jednu bombu na plyn Bennymu, Číňanovi, který se stará o loď vedle nás, ale ten se neustále vykrucuje a až dnes když mu Janička řekla, že mu k tomu dáme starý přívěsný motor, který na lodi korodoval dva roky pověšen na zadním zábradlí, se konečně rozhoupal a prý večer přinese peníze. Stejně se s tím motůrkem nechceme tahat a navíc nechceme mít loď ověšenou všelijakým haraburdím. Taky nebudeme muset vozit benzín, který by musel být kvůli bezpečnosti skladován na palubě, což znamená další haraburdí. Vozit benzín v lodi je příliš nebezpečné. Výpary zaplní loď a pak stačí jedna jiskra a máme po lodi. Pro Bennyho je to jistě také skvělý obchod, ale ani my neproděláváme.

Janička připomíná, že oběd byl přerušen první bombou, která byla z ničeho nic prázdná. Trošku nás to zaskočilo, že tak brzy. Ale to nás možná natáh ten chlapík, co nám ji plnil, protože jsme chvátali a nenechali si bombu zvážit. Možná je to ale pouze důkaz o tom, že tady rozhodně hlady nestrádáme… Spíš to vypadá, ze od rána do večera vaříme a jíme, ale to není pravda, také pracujeme. Kdybysme nepracovali, tak si nezasloužíme ty koláče. (Jedna z mála věci, kterou jsme s novým sporákem a troubou ještě nedělali. Další na řadě je pečené kuře.)

Večer jsme ještě při západu slunce vylezl na stěžeň (už používám sedátko, které je docela komfortní) a chvíli bojoval s 360° světlem, pro které jsem musel trochu upravit takovou hliníkovou desku, na které jsou instrumenty na vrcholu stěžně namontovány. Ukázalo se, že budeme muset vyměnit brzy hlavní drát, protože už je docela zpuchřelý. Nakonec se mi ale povedlo ze stěžně vytáhnout ještě kus a zpuchřelou část odříznout. Za tmy jsme pak ještě naházeli do lodi všechny prkna a prkýnka, z polic, které jsme rozebrali a teakové desky z kokpitu, aby dál nemokli.

Přemýšlíme o speciální kolejnici na bouřkovou hlavní plachtu. Napsal jsem proto do Harkenu a dealerovi Seldenu v Tchajsku, jaké jsou možnosti a kolik by to asi tak stálo.

Zítra máme v plánu napojit hloubkoměr, větrného kormidelníka a dokončit zprovoznění navigačních světel.

Další díl: 23. Janna: Singapur- Langkawi POTOPA, HLOUBKOMĚR a NEDĚLNÍ PLACHTĚNÍ