3. SAYONARA- Portugalsko

Po měsíci v Galicijských zátokách vyplouváme 18. července z Viga jižním kursem.

Bayone, místo kde přistála Pinta po návratu z objevení Ameriky je naším posledním španělským přístavem. Členitost pobřeží, tak typická pro Galicii, je vystřídána jednotvárnou linií, kde ústí řek se staly  jedinou možností pro vznik přístavů.

Rio Minto, Rio  Lima, Rio Canado, Rio Ave, Rio Douro a mnoho dalších. V ústí mnohých těchto řek založili přístavy již Féničané. Plujeme mezi jednotlivými přístavy na vzdálenost kolem 40 mil, převažuje chladný severní vítr, který v odpoledních hodinách výrazně sílí, teplota vody 18 stupňů. Na plavbu do Lisabonu t. j. asi  250 mil, jsme si vyhradili dva týdny.

Viana de Castello náš první přístav v Portugalsku nás zaskočil. Pilot z roku 2006 nás vede po řece Lima před železniční most, před kterým má být vjezd do mariny. Jsme téměř před mostem, vítr 15 kt, minimum prostoru na manévry a vjezd nikde. Volám UKF do mariny. Bez odezvy. Tu znenadání se otevírá otočná lávka a objevuje se úzký vjezd do mariny. Nová lávka, nové budovy mariny a jiný volací kanál. Viana je krásné město s mnoha historickými budovami, zahradami a příjemnou atmosférou. Tady se poprvé setkáváme s pro Portugalsko typickou formou obchodní sítě. Rozsáhlé tržnice s neuvěřitelným výběrem zejména zeleniny, ovoce, masa, živé drůbeže, textilu a dalšího zboží. Na hlavních ulicích jsou zastoupeny všechny druhy obchodů. Od řeznictví, pekařství až po ševce a nikde žádné herny. Vše úhledné, čisté, přívětivé.

Řeka Douro se  zařezává strmými svahy do okolní krajiny a nesplňuje podmínky pro vznik odpovídajícího přístavu města v ústí řeky, Porta.  Leixöes /Lejše/, 5 mil severně tuto funkci pro druhé největší město Portugalska plní. Uvnitř rozsáhlého umělého přístavu je i kotviště pro jachty, které využíváme a metrem cestujeme do Porta.

Procházíme starou čtvrtí, pozorujeme dění na řece a absolvujeme návštěvu a ochutnávku portského vína v rozsáhlých halách společnosti Real Companhia Velha. Tři miliony litrů v sudech. Od mladosti 10 let, po zralost 40 let až po stáří nad 40 let. Být v Portugalsku a nepít portské. Testujeme různé vzorky a shodujeme se na mladém suchém bílém.

Do ústí řeky Rio Aveiro na kotviště Sao Jacinto vplouváme  rychlostí 8 uzlů. 6 uzlů proud plus náš motor aby byla loď řiditelná.  Figuera da Foz v ústí Rio Mondego kotviště nenabízí, takže nezbývá než vplout do mariny. Rozpálené ulice v pozdním odpoledni příliš života nemají. Za to půlnoční město je zcela zaplněné. Půlnoční večeře v rybí restauraci chutnala skvěle.

Předpověď pro další dny je na vítr chudá, což vzhledem k trvalému atlantickému vlnění není nic lákavého. Ranní bríza vydrží do 11 hodin, poté poslouží náš spolehlivý motor Yanmar a po 16 hodině opět přifoukne. Ve slabém větru a velkých vlnách je totiž pohyb na naší jinak velice stabilní lodi téměř akrobacií. Plná hlavatka vyvázaná do osy lodě poněkud kymácení ve 3 – 4 m vlnách zbržďuje, ale čekat na vítr by bylo utrpení.

Do umělého přístavu Nazaré vplouváme ovšem na  krásný boční vítr. V nepříliš chráněné zátoce, před vybudováním přístavu museli rybáři  vytahovat své lodě po namydlených prknech až na samý okraj pláže. Současný přístav je jednou z největších rybářských základem Portugalska. V nepřetržitém provozu přivážejí lodě své úlovky. Přistání, vykládka ryb, vyčištění sítí, vystřídání posádky, odplutí. Průměrný úlovek lodi s výtlakem 50 tun, 10 členy posádky je 800 kg ryb. Cyklus 24 – 36 hodin.

Lodě přistávají v intervalu 2 hodiny. Jak dlouho ještě? Již dnes je zde kvalitní ryba 4 x dražší než vepřová kotleta.

Jsme vyvázáni k boku lodě světoběžníka Petra Garasche. Nyní převáží loď z Italie do Norska. Následně odlétá do Kanady, kde na řece Yukon vede outdoorový camp. Podle vyprávění o životních cestách krev údajných nomádských předků z Bessarabie nezapře.Zazpívám několik cikánských písní a je nadšen.

Blízké vnitrozemí nabízí hned několik skvostů Portugalska. S využitím levného taxíku podnikáme celodenní okruh Obidos, Alcobaca, Batalha. Je užitečné zhlédnou podobná díla našich předků, aby si člověk uvědomil jak pomíjivé hodnoty za sebou zanechává doba naše. V kryptě kláštera v Batalze, kromě dalších portugalských králů, je pohřben i Jindřich Plavec zvaný Navigator, strůjce úspěchů  objevných cest portugalských mořeplavců.

Úsek plavby z Nazare do Lisabonu jsme plánovali přerušit na ostrovech Berlenga a v Peniche. Zprávy o havarii v přístavu a zejména mlha, která nás provází posouvá náš cíl až před Lisabon do přístavu v ústí řeky Tajo, Cascais.Lisabon, jedno z nejkrásnějších měst Evropy  nabízí tolik zajímavého, co jeden den nemůže obsáhnout.  Mohu-li srovnat změny ke kterým došlo od mé předchozí návštěvy v roce 1986, kdy jsem s Rudou Krautschneiderem a lodí Polka zde týden kotvil, pak krásy města se nezměnily. Zato životní úroveň portugalců je dnes výrazně, výrazně vyšší.

V Cascais se střídáme na lodi se synem, který pluje dále směrem Cabo Sao Vicente,

Tanger, Gibraltar, Malaga.

Cascais  31. července 2010

Další část seriálu Sayonara ZDE