Z Rokytnice jsme dorazili do Libštátu v sobotu 8. února těsně před desátou hodinou a na náměstíčku před Společenským domem jsme k našemu překvapení těžko hledali místo pro zaparkování. Za sebou jsme měli kousek krajiny se svahy pokrytými bílou potrhanou polevou z opakovaně přemrzlého sněhu, za který byli ti, kteří si přijeli na první týden jarních prázdnin užít opravdovou zimu, pokorně vděční.
Sál byl zaplněný podstatně více než před rokem včetně míst na balkonu. Jarda Bernt uvítal všechny na letošním setkání a vzpomenul několik významných osobností ze světa moře a plachet, které v průběhu minulého roku odpluly do jachtařského nebe a které řada z nás potkala nejen v Libštátu – byli to Miroslav Cink (konstruktér a kapitán solární lodi Sun River) a mystičtí kapitáni Jirka Čech a Olda Karásek. Sál povstal a uctil jejich památku.
Když pak Jarda Bernt předal slovo prezidentovi ČANY Martinovi Blagoevovi, ten k předchozím jménům doplnil ještě dvě významné postavy z okruhu ČANY – Václav Švec byl po založení ČANY řadu let jejím v pořadí druhým prezidentem a Felixe Chudobu jsme znali jako odborníka na právní záležitosti lodní dopravy. Martin stručně zmínil činnost ČANY v minulém roce, uspořádaní dvou Jachtařských fór a závod ČANY Offshore Cup, jehož další ročník se připravuje. Petr Sládeček pak informoval o výsledcích pohárové soutěže ČANY v roce 2024, charakterizoval podmínky jednotlivých závodů a výsledky našich závodníků. Představil sestavu pěti závodů, které jsou zařazeny do Mezinárodního poháru ČANY 2025 (do poháru se vrací Májová regata) a přítomným nabídnul šanci poprat se s nepředvídatelným pozimním Baltem na závodu ČANY Offshore. Nechyběl Pepa „Porada“ Třešňák, který upozornil na důležité souvislosti v legislativě, doporučil nevyužívat sesterské pojišťovny, smlouvy si nechat napsat v maximu jazyků a do textu dát odkaz na Zákon č. 117/1995 Sb., Ten si dobře nastudovat, protože mj. chrání jachtaře i při nevstřícných interakcích s úřednickým prostředím – dodal z vlastní zkušenosti, že takové srážky jsou horší než velká bouře.
Tomáš Stejskal pak uvedl film dokumentujícího průběh 28. ročníku České námořní rallye, kterou pořádá TPS Centrum každoročně v říjnu v Chorvatsku od roku 1997. Záběry z devíti rozjížděk střídaly komentáře lidí z posádek, ze kterých byla cítit dramatičnost závodu i duch nezbytné týmové souhry – příkladem byla „holčičí“ posádka TWINKY HOLKY, která se umístila na medailovém třetím místě ve třídě First 45 a která spolu funguje už 20 let. Petr Sládeček jako hlavní rozhodčí závodu ocenil pěkné navigační rozjížďky a odvahu pořadatelů vytáhnou lodě více na moře.
Petr Ondráček. Pak uvedl sám sebe a jeho dvě témata byla vysoce aktuální. S rušením signálu GPS se v současné dramatické době můžeme setkat především ve vodách nám blízkého a oblíbeného Baltu. Následkem může být ztráta správné pozice lodi a ještě problematičtější je rušení časové informace. Jako obranu doporučil používat údaje z více satelitních systémů (jsou k dispozici tři a terminály je umějí i současně), lze využívat aplikaci Flightradar, na dohled pobřeží sledovat polohu (terestrická navigace) a vrací se i užití papírových map. Druhým tématem bylo využívání AI v jachtingu. Začalo již kolem 2015 pro simulace a návrhy konstrukčních prvků a vývoj rychle pokračoval v řadě oblastí. Teď již mají např. systém Sea AI pro identifikaci překážek podle obrazů z kamer lodě závodu Vendeé Globe. Nyní hrají prostředky AI zásadní roli při přípravě týmů a AI je v jachtinku běžně využívána organizaci závodů a plaveb, pro konstrukce lodí, pro vzdělávání, aj. Petr doporučil vyzkoušet si dostupné nástroje AI, které se hodí i v rekreačním jachtingu a uvedl příklad dotazu „jak plout proti větru“, který položil třem modelům s výsledkem: Copilot (dal stručná informace), Gemini 2.0 (velmi dobrá, podrobná odpověď), ChatGPT (odpověď povrchní). Umět AI využívat bude v našem závodním jachtingu pro úspěšnou reprezentaci nutné, a je to i záměrem Jachtařské akademie ČSJ. V každém případě ale zůstanou nezbytné základní jachtařské znalosti pro posouzení smysluplnosti výstupů AI.
Program pokračoval potleskem pro Jardu Havelku, který stál s několika generacemi lodí Hebe u počátků našeho námořního závodního jachtingu, když Jarda Bernt uvedl jeho pokračovatele Zdeňka – Zdenála Sünderhaufa. Ten představil výsledky, kterých dosáhnul HEBE Sailing Team v roce 2024 – byl to výčet prvních až třetích míst v sedmi závodech včetně prvního místa Jachtaři roku ČSJ. Zmínil i další úspěchy českého regatového jachtingu v minulém roce: Windsurfařka Kačka Švihlíková vybojovala celkové 9. místo v olympijské regatě a Milan Koláček s Milanem Tomkem zvítězili v kategorii IRC Double-Handed a ORC 5 na Rolex Middle Sea Race 2024, který je jedním z největších námořních závodů na světě. Zmínil extrémně náročné podmínky tohoto ročníku závodu, kterého se zúčastnilo 112 lodí ze 30 zemí. Zdenál zmínil i součinnost týmu Hebe na programu Jachtařské akademie ČSJ a David Křížek z publika zmínil připravované světové závody.
Po části věnované závodění přišel Ruda Krautschneider s poezií a moudrostí spojenými s mořem a s osudy lodí a lidí kolem nich. Vzpomněl na Libštátská setkávání před desítkami let, kdy se promítaly jen diapozitivy a občas filmy, jak něco z té atmosféry trvá i teď, přes střemhlavé změny technologií. Se zatajeným dechem jsme poslouchali Rudovy skoky v prostoru a čase. Pověděl o svých plavbách, které chce uzavírat (a ony se nechtějí nechat), o čase, který odnáší staré kamarády, ale i přináší nové, o osudech deseti lodí, které postavil, na kterých se nikdy na moři nebál a které stavěl jako „buldozery na moře“. Na pěti malých lodích plul ve Štětínském zálivu s desítkami dětí z dětských domovů. Za svůj velký úspěch má, že přes šedesát let, co plul po mořích, bylo na jeho lodích přes půl druhého tisíce lidí a nikdo mu nezemřel.
Do mrazivého světa Arktidy nás pak přenesl Jirka Zindulka, kde se nedá věřit mapám papírovým, ani elektrickým. Na záběrech z plavby Grónským mořem a fjordem Scoresbysund jsme mohli zažít rozpad a převrácení obrovských ker – ledových ostrovů a hradů, z výšky dronu sledovat plachetnici v ledových polích, ledová města ker nasednutých na mělčiny. Pocítili jsme, jak mezi obrovskými ledovými hmotami ztrácí člověk pojem času. K expedici ale patřilo i mrazivé koupání, těžba kousků ledu do šampaňského, pižmoni, lososi, skvělé houby a filmování ledního medvěda z co největší blízkosti
Jirka Denk ve svém vystoupení přiznal, že polární oblasti jsou i jeho srdeční záležitostí, teď nás ale zavedl do melanéského souostroví Vanuatu. Po dramatické ztrátě Altega II hledal a našel novou loď, navíc to byla loď s příběhem, který nám pověděl. Z Nové Kaledonie s ní plul na Vanuatu sám a nebyla to plavba příjemná. Tam ho čekala posádka, včetně několika dětí, a nejkrásnější místa na světě – oblast snad dvou set kouzelných ostrovů a přívětivých lidí, kterou navštívil před řadou let už několikrát. Setkal se tam s Ondrou Kotábem a Vladem Povrazníkem – jachtařský svět je malý.
O pokračování své plavby kolem světa pověděl Zdeněk Šmejkal, kterého jsme v Libštátu potkali už před rokem. Na katamaránu Moravia je na cestě skoro deset let a počítá, že k jejímu dokončení v Mexiku, odkud vyplouval, mu zbývají ještě dva roky. Tentokrát vylíčil své zážitky z etapy z Jižní Afriky do Panamy. Domů se mu zpravidla vždycky podařilo přijet na vánoce.
Na podzim minulého roku oznámil Michal Krysta svůj záměr zúčastnit se závodu Vendeé Globe 2028, legendárního závodu jednotlivců non-stop kolem světa. Jeho trasa probíhá nebezpečnými partiemi světových oceánů a je pokládán za to nejnáročnější v námořním jachtingu. Michalova cesta k vytyčení si takového cíle začala už v dětství přes první plachetnice, pak sjížděním divoké vody, vyzkoušel si špičkové horolezectví v Himalájích i paragliding. Projekt účasti na tomto slavném závodu vytvořil s Davidem Křížkem, popluje na lodi třídy IMOCA 60 (karbonová jachta, speciálně upravená, 18 m dlouhá, max. rychlost až 40 kn). Michal uvedl i nové souvislosti závodu, který chce upozornit na změny klimatu jako na naléhavou realitu. Organizátoři s vědomím dopadu různých aspektů pořádání závodu na životní prostředí zavedli řadu opatření a snaží se o tzv. odpovědný závodní model. Na závěr Michal řekl, že Vendée Globe, ve kterém by byl prvním Čechem v historii, je pro něj kromě sportovní mety i poznáním a překonáváním vlastních limitů a cestou za svobodou a smyslem života. Pak mu Jarda Bernt předal od Jachtingu Libštát sponzorský dar.
O svých současných zážitcích z plaveb v oblasti Jižní Ameriky vyprávěl pak Igor Piňos. Srovnával s dobou před asi 15 lety s tím, jak jsou změny výrazné, z poetických míst se stal turistický jarmark, který podmiňuje vše, přesto tam ale člověk stále může potkat řadu hezkých zážitků. Podél pustého pobřeží na trase 620 Nm do Ushuaia, nejjižnějšího města na světě na jižním pobřeží Ohňové země, nezahlédli jedinou vesnici. Promítnul úžasné scenérie pobřeží Jižní Patagonie snímané z dronu, plavbu Magalhãesovým průlivem, který je stále využíván k robustní dálkové plavbě, a kde zažili led a stolové hory všude kolem. Vyslechli jsme i varování – v těchto oblastech nevěřit informacím z pilotů, s údaji o kotvištích měli hodně špatnou zkušenost.
Zpět do Evropy nás vrátil Zdeněk Žižka, pověděl o loňské plavbě plachetnice Bagatela ze Severního do Baltického moře přes kanály Trollhätte a Göta, Zmínil jejich historii, která sahá do počátků 17. a 19. století, a jsou se svými parametry pozoruhodným historickým technickým dílem. Připomněl, jak těmito kanály už dříve v obou směrech proplulo několik českých jachet. Na závěr uvedl i další lákavé kanály na severu Evropy, které zažil, jako ve Skotsku Kaledonský kanál spojující Severní moře a Atlantický oceán, i lákavé cesty, které nám v současnosti zůstávají nepřístupné – Bělomořsko-baltská vodní cesta a vstup do východních finských jezer.
Martina Hanuše přivítal Libštát poprvé, ale dozvěděli jsme se o něm před rokem od Moniky Klemšové, kterou s mořským kajakem převezl na své plachetnici přes frekventovaný úsek s vojenskými pásmy u Alanských ostrovů. Mluvil především o tom, jak vzkřísil loď Duch pocházející z let 1920, vyprávěl její dramatický příběh a neskutečně náročný postup její opravy (po vyzvednutí jejího vraku ze křoví loď zdokumentovali, udělali znova 90 žeber, dřevěnou obšívku, vyrobili bronzové kování…). Průběžně se objevila řada problémů včetně výpadku financí na dva roky, než poprvé spustil Duch na Lipně – a je krásný, rychlý a nepohodlný. Další lodí Martina je Kalliste II, původní konstrukci dost upravoval (nikde není ostrá hrana), byla stavěna v Holandsku, velice precizně, chybou pro expediční loď do severních oblastí byla okna v hliníkových rámech, která se orosují. Řadu let na této lodi pluje sám se psem, kvůli němu jsou všude maximálně dva schody a koberce, aby se nesmekal. V posledních letech plul Balt pak Atlantik. Že kolem svých lodí vymýšlí řadu věcí doložil na závěr ukázkou svítícího a plovoucího lana pro vyzvednutí lidí po pádu v noci přes palubu, náročný krok, který představuje převážnou část záchranné operace. To lano má patentováno, bude se vyrábět v ČR a prodávat už za rok.
V oblasti Sardinie čekal na hovor s Libštátem Vlado Povrazník, který jím uvedl svůj následující film. Ten spojoval dva světy – jachting a horolezectví. Na výpravě do fjordů severního Grónska s partou čtyř kamarádů špičkových horolezců měl na starost především loď. Výprava provedla několik prvovýstupů, mohli jsme sledovat nástupy do 800m stěny přímo z lodi, i seskoky z vrcholů na rogale, kdy hluboko byla záplava ledových ker a drobná plachetnice mezi nimi. Vlastními silami zvládli technické problémy jako ztrátu lodního šroubu. Vlado s týmem horolezců pokračuje v plánu dobýt sedm panenských kót v odlehlých koutech sedmi světadílů (projekt 7 Virgin Summits) a teď pokračují další etapou.
Do tepla Jižního Pacifiku nás na závěr přenesl film Mirka Račana, střídaly se v něm malebné scenérie pobřeží, přírody, lidí i gastronomie z ostrovů Francouzské Polynésie. Z plavby od Nového Zélandu tam ale záběry nebyly, těch dvacet dní bylo nepříjemně bouřlivých.
Než jsme plní dojmů opouštěli sál, Jarda Bernt nás pozval na příští setkání v Libštátě a ještě skoro plný sál mu poděkoval potleskem. Vykročili jsme do chladné tmy a odnášeli jsme si, co vyslovil Ruda Krautschneider, že tady jsme si pořád všichni rovni, špičkoví závodníci i člověk s neckami na rybníce…A budeme se těšit zase za rok.
Olga Müllerová,
s poděkováním za upřesnění Jardovi Berntovi