Milan Koláček má v sobě kombinaci houževnatosti, odvahy a umanutosti, která z obyčejného kluka od Brna udělala oceánského závodníka. Základy si přinesl už z dětství. Táta, nadšený amatérský jachtař, se rozhodl postavit vlastní plachetnici a Milan, tehdy desetiletý, dostal do ruky tupý pilník a úkol – pilovat kovové části, dokud nebudou dokonalé. „Jachting mě chytil od prvního okamžiku, kdy jsem pocítil, jak loď reaguje na moje kroky,“ říká v rozhovoru pro web bezfrazi.cz Milan Koláček.
Postupně se z dětského opťáku dostal k závodní čtyřistadvacítce, na které s bratrem závodili v šusťákovkách a s půjčenými plachtami. Nebyli žádní favorité, ale nadšení a píle jim pomohly k lepším výsledkům. Bez trenérů, jako samouci, sbírali zkušenosti a Milan si už tehdy po každé jízdě zapisoval směr větru, trim plachet a reakce lodi.
Na moře se dostal v roce 1998 při regatě v Chorvatsku, kde se okamžitě zamiloval do námořního jachtingu. Přes spolupráci s českými posádkami, především týmem Polar, se naučil taktiku, týmovou souhru i disciplínu. Chtěl ale víc – vidět svět, učit se od nejlepších a zlepšit si angličtinu. Díky irskému byznysmenovi Endovi O’Coineenovi se dostal do Dublinu, kde začal pracovat v lodním obchodě a bydlel v nóbl čtvrti s výhledem na pozemek Bona z U2.
Zlom přišel, když dostal nabídku starat se o luxusní dvacetimetrovou jachtu v Galway. Pro mladého Čecha čerstvě po škole to byla práce snů: montoval techniku, učil se s nejmodernějšími přístroji, žil na palubě a ještě dostával zaplaceno. „Nevěděl jsem, jak přesně k cíli dojdu, ale věděl jsem, že udělám maximum,“ říká v rozhovoru Milan Koláček.
Na jedné výstavě lodí mu majitel jachty John řekl větu, která změnila směr jeho života: „Tak na tom začni dělat.“ Milan měl jasno – chce vlastní závodní loď třídy mini, a ne sériový model, ale prototyp. Odmítl i pozvánku do prestižního Ocean Race, protože věřil, že jeho cesta vede přes vlastní konstrukci. Vzpomněl si na radu novozélandského stavitele: nejlepší lodě se staví na Zélandu. A tak odletěl na druhou stranu světa.
V Aucklandu osobně zaklepal na dveře loděnice Cookson Boats, protože mu na e-maily neodpověděli. Překvapení majitelé ho přijali a nechali pracovat. Tam se naučil technologie stavby špičkových karbonových lodí, které si později přenesl domů. V bývalém uhelném dole u Brna postavil se svou rodinou a přáteli prototyp jménem Follow Me. Materiál z prosycené karbonové tkaniny sponzorovala firma z Olomouce, pec na vypékání si vyrobili svépomocí.
Po šesti měsících práce byla loď hotová. Follow Me se stala Milanovou vstupenkou do světa velkých závodů a zároveň symbolem toho, co dokáže člověk, který má jasný cíl a neustoupí. Z kluka, který v šusťákovkách prohrával své první závody, se stal závodník připravený vyplout na Atlantik. „Vždycky jsem věděl, že je lepší se kousnout a udělat věci pořádně, než se k nim vracet,“ říká v rozhovoru bezfrazi.cz Milan Koláček.