V dubnu 2013 byl závodní jachtař Richard Hudson sražen z paluby při neplánované halze. Jak dokládá jeho příběh, přežil jen zázrakem.
Jachtařský klub, jehož jsem členem, pořádá každé úterý a čtvrtek večer závody rekreačních jachet. Startujeme postupně podle handicapu a běžně končíme kolem 20:30.
Onoho čtvrtečního večera jsme právě projeli startovní čáru v úzkém kanálu poblíž malého přístavu. V posádce nás bylo pět. Vanul zadní vítr o síle asi 20 uzlů, a tak jsme jeli „na motýla“. Když jsme vztyčovali asymetrický spinakr, náhle se změnil směr větru a do plachty se nám opřel poryv z jiné strany. A už jsme se stáčeli do závětří směrem k písčinám. Všiml jsem si, že se náš kormidelník intenzivně snaží zabránit naší 30ft jachtě v neplánované halze nebo odpadnutí od větru. Také jsem viděl, jak je jeho úsilí mařeno jedním z členů posádky, který v rohu kokpitu pokračoval v navíjení geny.
Až do té chvíle jsem stál na zádi mimo dráhu ráhna a mimo nebezpečí a držel jsem se zadního stěhu. Usoudil jsem, že bych mohl přiložit ruku k dílu. Pamatuji si, že jsem pohledem zkontroloval hlavní plachtu a byla v tahu, povolená hodně na levobok a že se ráhno nechystá přeletět. Už si nepamatuji, co jsem chtěl jít udělat, ale musel jsem kvůli tomu sejít do kokpitu. Co se dělo dál, už si vůbec nepamatuji. Žádné záblesky vzpomínek, žádné noční můry, žádná mimotělní zkušenost v blízkosti smrti ani nic podobného.
Špatná vesta a nezastavitelný motor
Ale bylo u toho dostatek svědků, kteří mi převyprávěli, co se přihodilo, takže vím, že jsem měl neuvěřitelné štěstí a přežil jsem jenom zázrakem. Bohužel došlo k neplánované halze, ráhno přeletělo nad lodí a udeřilo mě do hlavy. Upadl jsem do bezvědomí a byl jsem sražen přes palubu do chladných vod. Měl jsem záchrannou vestu, ale ukázalo se, že mi nikterak nepomůže se udržet na hladině. Byla to totiž manuální verze a vzhledem k tomu, že jsem byl v bezvědomí, jsem nebyl ve stavu ji nafouknout. Aniž by o tom někdo věděl, tak ve zmatku, který se následně strhnul, se řadicí páka motoru nějak zasekla v poloze na plný plyn vzad. Když skipper nastartoval motor, aby provedl záchranný manévr, plachty se pokoušely loď vléci jedním směrem a motor směrem opačným.
Výsledkem bylo, že moje loď a posádka nebyli schopni mě zachránit. A kromě toho jim hrozilo bezprostřední nebezpečí najetí na nedaleké skály. Dieselové motory na plný výkon se nezastaví, když vytáhneme dekompresor (tzv. ‚chcípák‘). Dokonce i poté, kdy přerušili přívod paliva, nějakou dobu trvalo, než se motor zastavil a posádka znovu získala plnou kontrolu nad lodí. Od té doby jsme se poučili, že nejrychlejším způsobem zastavení běžícího motoru je nacpat mu hadr do sání vzduchu. Mezitím jsem měl to štěstí, že vzduch v oblečení mě ještě držel na hladině, ačkoliv jsem měl hlavu povětšinu času pod vodou.
Záchrana
Naštěstí nedaleká jachta, která se rovněž účastnila závodu, uslyšela volání „Muž přes palubu“ a začala provádět manévry na moji záchranu. Než mě dokázali vyzvednout z vody pomocí oka na mojí záchranné vestě, byl jsem ve vodě již 10–15 minut. Moře mělo 5 °C a já jsem trpěl hypotermií. Teprve mnohem později jsem se od svých zachránců dozvěděl, že jsem v tu chvíli byl již ve špatném stavu a že bych se zřejmě brzy utopil. Na palubě se pak dva členové posádky střídali v resuscitaci, zatímco zbytek posádky okamžitě zamířil s lodí k přístavu, kde v oživování pokračovali dobrovolný zdravotník a jeho žena do doby, než dorazila ambulance. Přestal jsem dýchat a utrpěl jsem srdeční zástavu.
Když se ohlédnu zpět a zamyslím se nad vším, co se odehrálo a kolik lidí bylo na správném místě ve správný čas a se správnými dovednostmi, jsem přesvědčen, že klíčovým faktorem pro mé přežití bez následků byl stav hypotermie a profesionální ošetření. Na JIP mi vypumpovali ze žaludku litr a půl mořské vody. V nemocnici jsem si pobyl 10 dní, abych se zotavil ze zápalu plic, což je zjevně celkem běžný následek přítomnosti mořské vody v plicích. Opět plachtím, ale teď nosím záchrannou vestu, která se nafoukne automaticky, kdybych znovu spadnul přes palubu.
Právě vyšlo: Nehody plachetnic
p.s. Ukázka z knihy Kapitán do nepohody