Yacht Klub CERE patří již dvě desetiletí k nejaktivnějším organizacím českého jachtingu. Vznikl s vizí otevřenosti, moderního přístupu a důrazu na komunitu – spojuje děti, dospělé i jachtaře s hendikepem. V rozhovoru pro Krásu jachtingu přibližuje generální manažer klubu František Bauer, jak se CERE rozrostl z pražského Podolí až na Nechranice a jak se mu daří rozvíjet jachting jako sport přístupný všem věkovým i výkonnostním kategoriím.
Mohli byste představit Yacht Club CERE?
Vznikli jsme zhruba před 20 lety, abychom ukázali, jak si představujeme moderní jacht klub. Od začátku jsme chtěli být otevření. Když lidé půjdou kolem nebo si nás najdou na internetu, aby nás vnímali jako klub, který vítá nové tváře – a je jedno, zda jsou to děti, dospělí, nebo lidé na vozíku. To si držíme dodnes. Chceme přivádět k jachtingu nové zájemce, nejen děti, ale i dospělé, úplné nováčky, kteří s jachtingem dřív neměli nic společného, případně jezdili na moři a chtějí si to zkusit na malých plachetnicích.
Zároveň si chceme zachovat klubovou atmosféru a jedinečnost. U dětí cíleně budujeme tým a propojujeme jednotlivé skupiny (lodní třídy) mezi sebou – „Optíci“ znají „Fevy“, „Fevy“ znají „Optíky“, znají se s 29ery a všichni se znají i s vozíčkáři. Vzniká tím silná vazba ke klubu.
Kde všude máte aktivity?
Podolí je naše „místo narození“ a základna – tam patříme. Jak jsme se rozvíjeli s tréninky dětí, potřebovali jsme trénovat i mimo Prahu.
Logickou volbou byly Nechranice – známe je, jsou blízko a patří do „velké čtyřky“ českých vod (Lipno, Nové Mlýny, Rozkoš, Nechranice). Je to pěkná voda, umí se tam udělat velké vlny a vítr je lepší než na Vltavě. Původně jsme hledali garáž na člun a pár plachetnic, aby se tam dalo „na otočku“ zajet. Teď tam provozujeme kemp. Jezdíme tam skoro každý víkend od jara do podzimu, pořádáme letní tábory, soustředění pro Paraple, koná se tam triatlon (už 10. ročník), lukostřelecké i badmintonové tábory. Základnu jsme vytvořili kvůli jachtingu, ale je otevřená pro jiné sportovce i školy v přírodě.
Máme teď tolik dětí a členů, že trénujeme od pondělí do pátku (na podzim do čtvrtka). Několik skupin trénuje paralelně. V pondělí máme v Praze tréninky tříd Optimist, RS Feva a ILCA, zároveň vyrážejí wing foily a ILCA i na Nechranice. Do toho trénují dospělí.
Třetí místo je Dock Marina Club v Libni. Původně šlo hlavně o kotvení, zázemí je krásné. Je to nový projekt společnosti CRESTYL; vyvážený mix kanceláří a bydlení, žádné vysoké budovy, hezké místo u vody. Nechtěli jsme tam mít jen „parkoviště pro lodě“, proto jsme zkoušeli jachting a dělali příměstské tábory. Máme děti, které jsou dnes i v reprezentaci a začínaly v Libni. Zatím se nám ale nepovedlo vytvořit dostatečné břehové zázemí pro plachetnice a čluny, proto jsme to proměnili v tréninky dětí na kajacích; běží tam příměstské tábory – jsou multisportovní (inline brusle, paddleboardy, kajaky, jeden den i jachting, veslování). Do prostředí se to hodí víc, takže tam jsme jachting upozadili ve prospěch veslování, kajaků a individuálních sportů.
Jaká je vaše role a jak velký je tým?
Jsem generální manažer klubu a klub řídím. Snažím se být i u tréninků a znát děti, které u nás trénují. Jezdím na Nechranice i do Libně, nejvíc času trávím v Podolí.
Kolegyně Eva teď říkala, že máme kolem 35 lidí – trenéři a brigádníci, kteří pomáhají s údržbou v Podolí, v Libni i na Nechranicích. Na Nechranicích máme správce, v Docku také. Správci jsou samostatní, vědí, za co „kopeme“, a zvládnou spoustu věcí bez dotazů. Jak klub vyrostl, paradoxně se mi práce zjednodušila – uživí lidi, kteří se o něj mohou starat.
Jak se stát členem klubu – v Podolí, na Nechranicích nebo v Docku?
Nejdůležitější je vědět, proč chcete být členem. Možnosti jsou v zásadě tři:
Máte vlastní loď a chcete ji umístit a jezdit. Na Nechranicích je dost místa, volná kapacita. V Podolí je přetlak, proto platí, že kdo chce mít loď v Podolí, měl by za rok odjet aspoň 3–4 závody. Není to nic dramatického, ale aby lidi trošku cítili na sobě tlak a aby jezdili. Umístění je možné přes léto; přes zimu nemáme pro dospělé kapacitu v garážích (prioritu mají dětské lodě). Od jara do podzimu můžete mít na louce loď cca od 5 metrů.
Loď nemáte, ale chcete jezdit. Máme výukové plachetnice 420, příští rok rozšíříme o RS 200. Zaplatíte roční členství a můžete si – když je volno – půjčovat naše lodě. Dopoledne je volno často; odpoledne se dá navázat na tréninky dospělých které jsou jednou týdně.
Chcete se to naučit. V Praze probíhá kurz 1× týdně, na Nechranicích organizujeme víkendové kurzy. V Docku funguje členství jako permanentka – lze si domluvit trenéra na veslování a půjčovat kánoe i veslice.
Kdo už opravdu jezdí, může každou středu závodit v Pražském Točáku – seriál neformálně-sociálních regat, jezdí se téměř za každého počasí, jezdí všichni pohromadě. Můžete jet na vlastní lodi, nebo půjčíme naši. Ceny jsou přátelské. U dětí to funguje jako v jiných sportovních klubech – přihlásíte dítě na trénink 2 krát týdně
Je Pražský Točák jen pro členy, nebo otevřený?
Je otevřený. Je registrovaný na svazových stránkách jako běžný závod, s koeficientem 1. Někdo má radost, že je „ve struktuře“ a vidět, že i jako začátečník je součástí sportu. Pro klub to finančně není výhodné (startovné je symbolické), ale jsme rádi, že se tu lidé scházejí. Díky Točáku se k nám dostávají začínající a rekreační jachtaři – často pak přivedou i děti.
Po kurzu se absolventi ptají, kde se mohou zlepšovat – nabízíme roční členství a možnost půjčovat loď, protože už vědí, jak ji nastrojit a dostat na vodu. A vždy mohou jezdit Točáky. Přihlašuje se přes svazové stránky (doplnit odkaz).
Kroužky pro děti jsou od kolika let, v jakých třídách a jak probíhají?
Ideálně od 8 let. Občas vezmeme i děti šestileté, ale musí být samostatnější. Máme vyzkoušeno, že dítě začínající v 8 letech se soustředí lépe a za půl roku udělá obrovský pokrok. Jachting je zpočátku náročný – práce s lanovím, pohyb po lodi, překonání strachu ve větru.
Klidně se dá začít i v “nácti” – chodí k nám patnáctiletí nováčci a rychle je to chytne. Začnou na ILCA, baví je to a je to super. Nechceme „jen“ vychovávat mistry světa – chceme hlavně předat lásku k jachtingu. Úspěchy pak často přijdou samy. Tlačíme na týmovost: na vodě je dítě samo a musí se rozhodovat, ale na břehu si všichni pomáhají a drží při sobě. Náš claim „Spolu na jedné lodi“ tak se tady stává realitou, za co jsme strašně rádi.
Trénuje se 2× týdně. Máme skupiny začátečníků, pokročilých i závodníků. Tréninky probíhají v Praze i na Nechranicích podle úrovně. Lodní třídy: Optimist, RS Feva (dvouposádková), ILCA 4/6/7. Nově wingfoil, který nahradil windsurf (na Vltavě se neosvědčil). Wingfoil vnímáme jako přípravu na iQFOiL (olympijská třída). Na Fevu navazuje 29er. Máme i paraprogram (vozíčkáři) na plachetnicích SV14 – zatím dospělí, rádi bychom rozšířili i na děti.
Pro hendikepované jacht klub provozoval i třídu 2,4mR metru?
To jsme opustili, protože máme SV14, které jsme pořídili ze dvou důvodů. „Dvačtyřky“ byly už hodně ojeté a potřebovali hodně údržby. Navíc byly pouze jednomístné. Teď máme dvouposádkové lodě a jsme schopni obsloužit dvakrát víc lidí se stejným úsilím. Jachting pro hendikepované je velmi náročný z hlediska logistiky na břehu – potřebují pomoc při usazení do lodě, k manipulaci potřebujeme jeřáby. Když loď vytahujeme, je velká a těžká, trvá zhruba hodinu, než ji dostaneme na vodu a připravíme. Trenér musí přijít o hodinu dřív a odchází později. Je potřeba, aby tu byl někdo silnější, kdo pomůže. Na dva vozíčkáře máme dva trenéry. Normálně máme dva trenéry na dvanáct lidí, pokud jde o závodníky. Je to nepoměr, ale dává to smysl. Ti lidé, kteří se tomu tady věnují, jsou opravdu rádi, že mohou jezdit.
Máte nějaké kurzy pro dospělé na wing foil?
Tomu se věnují komerční školy, například Kitesport na Lipně, které to mají postavené na komerční bázi. Přijedete, zaplatíte si kurz a jedete – těch možností je dnes celkem dost. Spíš to zatím málokdo pojal na klubové úrovni, aby se ten sport skutečně dostal i mezi děti.
Jak velká je vlastně členská základna klubu?
Členů je kolem 600. Zrovna nedávno jsem se díval na svazové stránky, kolik máme závodících, a je tam teď 150 závodících členů, což je nejvíc v Česku – a to je skvělé. Máme hezky vyvážený počet dospělých a dětí, zhruba půl na půl, což považuji za ideální. Některé kluby mají sice spoustu dětí, ale pak se ukazuje, že mají problém s dospělými – často není možné dlouhodobě zajistit kvalitní jachtařský program pro dospívající. Buď chybí dostatek personálu, nebo zázemí na břehu, případně i plachetnice.
Nám se teď daří – máme spoustu zájemců, kteří se hlásí, ale není to tak, že bychom mohli „usnout na vavřínech“. Nějakou dobu to asi poběží samo, ale musíme to neustále podporovat, aby lidé zůstávali aktivní, přicházely děti „zezdola“ a ideálně i dospělí z různých stran – protože tak je to nejlepší.
Dětí trénuje pravidelně přibližně 100. Na příměstské tábory v Podolí chodí do každého turnusu kolem 20 dětí. Jsou čtyři turnusy a všechny bývají plné už od února. V Libni pořádáme čtyři až pět táborů s podobnou návštěvností. Příměstské tábory jsou výborné v tom, že děti po nich často rovnou nastoupí se začátkem školního roku na tréninky – to funguje skvěle.
Kdy začíná sezóna a první kurzy pro dospělé?
Pražská sezóna pro dospělé začíná v dubnu. Děti trénují po celý rok – v zimě chodí do tělocvičny. Naši špičkoví sportovci závodí nepřetržitě během celého roku. Teď probíhá mistrovství světa ve třídě 49er na Sardinii, kde máme Zosiu Burskou. Minulý týden tam bylo mistrovství světa kiteboardů, kde startoval Jindra Houštěk. Zároveň se konalo mistrovství světa na Gardě, kde závodily naše Fevy. A také probíhají soustředění mládežnických reprezentací, ve kterých máme silné zastoupení.
Chtěli byste čtenáře pozvat na nějakou akci?
Ano, na Galavečer Českého svazu jachtingu, který se koná 22. listopadu v Národním domě na Vinohradech. Během večera se budou vyhlašovat nejlepší jachtaři klubů a týmy, včetně těch z oblasti námořního jachtingu, kde dlouhodobě soutěží například posádka Hebe.