Milan Koláček s Pierrem Brasseurem jsou v cíli Transat CAFÉ L’OR na osmém místě v silně obsazené třídě Class40. Zní to jako suché číslo ze seznamu výsledků, ale za touhle “osmičkou” je sedmnáct dní tvrdé práce, rozbité kormidlo, ztracený velký spinakr a finálová bitva, kde lodě od čtvrtého po jedenácté místo dělilo pár mil.
Start v Le Havru a stopka v La Coruñi
Závod startoval 26. října v Le Havru a kvůli velmi špatné předpovědi u mysu Finisterre se Class40 jely výjimečně ve dvou etapách. Organizátoři vložili do trasy povinnou neutralizační zastávku v La Coruñi, aby flotila nešla naplno do nejhoršího větru.
Právě tam si Inland Roots, Ocean Soul odbyla první velkou zkoušku. Během etapy se zlomilo kormidlo a Milan s Pierrem v La Coruñi měnili celé kormidlo za nové. Tým to ještě před pokračováním závodu otevřeně popisoval na sociálních sítích jako „žádné velké drama, prostě další úkol na checklistu“.
Po restartu z Galicie se flotila vydala napříč Biskají, kde Milan v jedné z hlášenek mluví o “brutální noci” – vítr kolem 35 uzlů, bočák na kosatku a hlavní s prvním refem, loď se rozbíhala na 20–24 uzlů, všechno mokré, posádka vyčerpaná. Ale loď držela a postupně se z drsného severního Atlantiku probíjela do teplejších vod, směrem k pasátům
Na jih do pasátu a závod dvou světů
Třída Class40 se rozdělila na dvě velké skupiny: severní “frontovou”, která mířila přes Azory a další studené fronty, a jižní, která se co nejrychleji snažila “spadnout” do pasátů u Kanárů. Milan s Pierrem zvolili jih. To znamenalo delší trasu, ale s vyhlídkou na stabilní zadoboční vítr. V pasátové části už nešlo o přežití, ale o rychlost a o to, jak dlouho posádka udrží koncentraci. Dny se slévaly do sebe: kormidlo, trim, jídlo, krátký spánek, kontrola routingu, znovu kormidlo. Na mapě to vypadá jednoduše – dlouhý oblouk k Martiniku. Na palubě je to nekonečná série drobných rozhodnutí: kdy přerefovat, kdy halzovat, jak moc tlačit loď a posádku, aby se nezajela “do červeného”.
Velký spinakr, který zmizel ve tmě
Někde v téhle fázi závodu přišla epizoda, která by spoustu týmů položila. Oficiální kanály Transat CAFÉ L’OR publikovaly krátké video s titulkem “Perte du grand spi – Inland Roots Ocean Soul”, tedy “ztráta velkého spinakru”. V anglickém shrnutí se mluví přímo o tom, že dvojice přišla v noci o svůj velký spinnaker.
Z fragmentů záběrů a komentářů je patrné, že velký spinakr spadl do vody, posádka ho dokázala vytáhnout zpátky na palubu, ale plachta už nebyla ve stavu, ve kterém by se dala dál bezpečně používat. Pro představu: na Class40 má “grand spi” zhruba 200 m², je to největší plachta na lodi a hlavní zbraň pro zadoboční kursy – něco jako „turbína“, díky které loď surfuje dolů po vlnách.
Přijít uprostřed Atlantiku o takovou plachtu znamená hned několik věcí. Za prvé, loď už nedokáže tak dobře využívat okamžiky, kdy vítr poleví. Za druhé, posádka musí okamžitě překopat celý “sail plan”: místo velkého spinakru přichází na řadu menší spi, gennaker nebo code 0, víc práce s kormidlem, více halzování a mnohem menší rezerva na chyby. A za třetí, psychika – po brutálních dnech v severním Atlantiku dostaneš “ránu” ve chvíli, kdy bys nejradši jen surfoval po vlnách a užíval si pasát.
Milan s Pierrem se ale nezastavili. Zhruba o týden později, poslední noc před cílem letí průměrnou rychlostí 15 uzlů právě “s menším spinakerem” a vezou se na tropické vlně, která jim pomohla dotáhnout soupeře před přídí. Velký spinnaker byl pryč, ale závod rozhodně ne.
Infarktový závěr a osmí v cíli
Závěrečné míle k Martiniku byly pro Class40 neuvěřitelně těsné. Lodě na čtvrtém až jedenáctém místě dělilo jen několik mil a pořadí se neustále měnilo podle poryvů, mraků a každého halzy. K tomu se ještě přičítaly časy z první etapy do La Coruñi, takže finální výsledek nebyl jasný až do úplného konce.
Inland Roots, Ocean Soul – Class40 Marc Lombard Lift V2 se startovním číslem CZE 176 – nakonec bere v součtu obou etap fantastické osmé místo z dvaačtyřiceti startujících. To samo o sobě je velký výsledek. Když k tomu přidáte zlomené kormidlo v první etapě, brutální noc s 35 uzly na bočák a ztrátu velkého spinakru uprostřed Atlantiku, dostanete příběh, kde každá další chyba mohla znamenat konec hry.
A ještě jeden detail, který stojí za připomenutí: jak připomínají Lodní noviny, Milan s Pierrem v konečném pořadí porazili mimo jiné i dva vítěze Vendée Globe – legendárního Michela Desjoyeaux a Vincenta Rioua. V Class40 zkrátka nejezdí žádní “náhodní kolemjedoucí”.
Co si z téhle plavby můžeme vzít my ostatní
Transat CAFÉ L’OR je závod, kde se řeší věci, které běžného charterového skippera na dovolené na Jónském moři asi nikdy nepotkají. Ale principy jsou stejné. Loď se připravuje dlouhé měsíce, rozpočet nikdy není ideální, něco se pokazí už v první třetině plavby, pořád jsi mokrý a unavený – a přesto je potřeba dělat uvážlivá, racionální rozhodnutí.
Milan s Pierrem ukázali, že i s minimálním rozpočtem a proti profesionálním týmům se špičkovým zázemím se dá zajet špičkový výsledek. Někdy se musíte rozhodnout pro “delší” cestu (jih do pasátu), přijdete o největší zbraň v palubním arzenálu (velký spinakr), ale když plujete chytře, může z toho být osmé místo v závodě, kde se startovní listina hemží hvězdami Vendée, Figara a Class40.