Díky laskavému svolení společnosti Boatsafe, která přinesla rozhovor s českým skipperem, účastníkem tragické nehody v Chorvatsku, přebíráme tento článek i my. Originál článku najdete na stránkách Boatsaefe zde.
Srážka plachetnice a katamaránu Krilo Eclipse ze 14. 6. 2026 otřásla jachtařskou komunitou i veřejností. Protože stále probíhá vyšetřování a objevuje se řada nejasností, požádali jsme v Boatsafe skippera Vláďu, aby popsal, co se ten den stalo. Text zachycuje jeho autentickou výpověď včetně osobních prožitků.
Vzhledem k náročnosti celé situace se rozhodl poskytnout pouze tento jediný rozhovor. Prosíme o respektování jeho soukromí a rozhodnutí.
Od nehody uplynulo už několik dní. Jak se vám daří fungovat a jak se teď cítíte?
Skipper: No, nic moc. Pořád se mi vrací myšlenky na ty poslední okamžiky, jak před srážkou, tak po ní, a hlava mi pořád nebere, že jsme ztratili nejlepší přátele. A do toho mám jako skipper potopené jachty stres z budoucnosti a z celého vyšetřování.
Začněme tedy úplně od začátku. Můžeme se vrátit do rána 14. června? Jak den začínal a jak probíhala plavba, než jste si všimli katamaránu?
Skipper: Tak z mého pohledu začínal úplně fantasticky. Když jsem ráno vycházel z přední kajuty, na palubě už byli skoro všichni. Martina hrála na kytaru Želvu od Olympiku, zpívalo se. Úplně idyla. Přesně taková, kterou známe z předchozích let a na kterou jsem se celý rok těšil. My jsme byli sehraná parta několika párů, která v tomto složení jezdí každý rok v červnu do Chorvatska.
V kolik hodin jste asi vyplouvali a z jakého přístavu?
Skipper: Tu noc jsme kotvili v zátoce Nečujam na Šoltě, kam jsme připluli v sobotu večer z Trogiru. Snídali jsme tam a byla taková absolutní pohoda. Okolo 10.00 jsme se dohodli, že vytáhneme kotvu, a vyrazili jsme na motor ze zátoky ven, abychom zkontrolovali směr větru. Vyšlo z toho, že musíme na motor vyjet ven do Splitského moře, abychom pak měli ostřejší kurz na vítr na kraj Splitských vrat.
Jak foukalo v té oblasti mezi Šoltou a Bračem?
Skipper: Tam foukalo kolem 5 uzlů. Čili nic moc, byl to takový vánek, ale stačilo to na vytažení plachet. Vytáhli jsme plnou kosatku, plnou hlavní. A loď jsem postavil ostře proti větru. Hlavní plachta byla takřka v ose lodi. Kosatka byla dotažená tak, aby to jelo. A jelo to, nebyly vlny, byla jenom mírně zčeřená hladina a jeli jsme něco kolem 3 uzlů.
Vzpomenete si na přesný směr větru?
Skipper: Foukalo z prostředku Brače. Asi východ, přesně teď nevím, musel bych se na tu situaci podívat. Ale máme fotografii, která přesně dokládá, kam míříme, a ta byla pořízená asi 5 nebo 10 minut před srážkou.
Vám se tedy podařilo zachránit nějaký mobil s fotografiemi?
Skipper: Ne, to ne. To vyfotila Martina před srážkou a odeslala to do WhatsAppové skupiny. Tím se to zachovalo. A na palubě byla absolutní pohoda, protože nebylo žádné vlnění, loď jela pomaličku, v klidu.
Vybavujete si, kde přesně jste byl v tu chvíli vy a kde seděli ostatní členové posádky?
Skipper: Petr, dlouholetý kamarád a také skipper s dvacetiletou praxí, seděl u kormidla a sledoval prostor před lodí. A, jak si vzpomínám, měl také otevřenou mapu na plotteru a dělal si náměry, kam jedeme, kam dojedeme atd. Já jsem stál u levého kormidla a kontroloval jsem obzor a prostor kolem lodi. Helenka seděla přede mnou, po levé straně stolu, a za ní nebo na boku seděla moje přítelkyně Marcela. A na pravé straně stolu seděli manželé Peťa a Jiřinka. Šest nás bylo na palubě a manžel Helenky, ten si šel dolů číst knížku. Bohužel do pravé kajuty.
To byl tedy ten pohřešovaný kamarád, kterého později vyprostili záchranáři z vraku?
Skipper: Ano. A v salonu ještě seděla Martina, která přežila zázrakem. Katamarán se po nárazu zastavil těsně před jejím obličejem. Vytvořenou dírou pak vyskočila a vyplavala ven.
Kdy jste katamarán poprvé zaznamenali a jak jste v tu chvíli hodnotili situaci? Vnímali jste z jejich strany nějakou reakci, že o vás vědí? Z toho, co říkáte, vyplývá, že jste vítr měli zleva, plachty vpravo, pluli jste do Splitských vrat, tedy v podstatě souběžným kurzem jako katamarán.
Skipper: Zvuk katamaránu nebyl slyšet vůbec. Já jsem stál u levého kormidla čelem k Peťovi, tak jsem viděl dozadu i do boku. Ten katamarán jsem zahlédl na kilometru nebo dvou jako malý bod, který se od Splitu blížil, ale na tu dálku mě to nezneklidnilo, protože nebyla vidět ani rychlost, ani směr, kam jede. Až když se po minutě a dalších vteřinách dostal na vzdálenost asi 500 metrů, tak jsem znervózněl, protože už mi to přišlo nebezpečné. Když jsem rozpoznal, jak je to velká loď. Katamarán netroubil ani nezměnil směr.
Při rychlosti 32 uzlů (přes 16 metrů za sekundu) to znamená, že těch 500 metrů ujel za 30 sekund a posledních 80 metrů za pouhých pět sekund…
A tehdy jsem zavolal na Petra u kormidla, ať uhne. A protože my jsme měli plachty na pravoboku, tak on instinktivně uhnul doprava. Kdyby to zahnul doleva, tak nepřehodí kosatku, hlavní plachta by sice přejela, ale kosatka ne.
Ale hned potom se nám, jak jsme se dívali oba dva na ten katamarán, zdálo, že se ta naše pozice ještě zhoršila. Ale to bylo snad po třech vteřinách, když jsme ujeli 10 metrů. A tak jsem na něho zavolal: “Petře, doleva”. A od té doby to bylo už do nárazu asi 6 nebo 8 vteřin. Viděli jsme, že se pořád řítí na nás, a věděli jsme, že už neuděláme nic.
Skipper Vláďa je zkušený jachtař a bývalý okruhový závodník. Po moři se plaví posledních 25 let. Jeho kamarád Petr, který kormidloval a řídil se jeho pokyny, se plavil jako skipper od roku 2005. Společně absolvovali minimálně 30 plaveb. Pronajatá loď byla Beneteau Oceanis 46.1.
Když jste dělali potom ten manévr doleva, tak jste to nedotáhli do fáze přehození plachty, že ne?
Skipper: Ne, ne, to jsme jen pochopili, že to ničemu nepomohlo. A já už jsem pak nehleděl na nikoho jiného, na Petra u kormidla jsem se nedíval a jenom jsem vytřeštil oči na ten raketově se přibližující trup lodi. A jenom jsem jako ve filmu viděl, jak ten plovák naráží dva metry ode mě do lodi a proráží se dál dopředu. A v okamžiku jsem už Petra neviděl a nikdy už jsem ho neviděl. Ani kamarády Jiřinku s manželem Petrem. Ani potom, ani v troskách, nikde. A pak už ty vteřiny běžely jak v hrozném filmu.
Z dalšího vyprávění vyplývá, že po nárazu se přeživší snažili dostat ze zničené plachetnice a pomoci ostatním. Jedna z členek posádky, Marcela, zůstala zaklíněná v troskách kokpitu a Vláďovi se ji podařilo vyprostit, když loď začala rychle nabírat vodu. Následně přeživší plavali ke katamaránu i se zraněnou Marcelou a byli pak vytaženi posádkami okolních lodí. Teprve poté se postupně potvrdilo, že čtyři členové posádky nehodu nepřežili.
Co se vám z okamžiků po nárazu zapsalo do paměti nejvíc?
Skipper: Já mám přímo ten vjem, jak jsme byli “pod katamaránem”. Jak jsem vytahoval přítelkyni Marcelu, byla zaklíněná mezi utrženým stolem z kokpitu a troskami, a naštěstí se mi ji podařilo z toho vyrvat, to bylo obrovské štěstí. Ona už totiž byla celá pod vodou, a to byla oblast nad salonem. To znamená, že v úrovni paluby už byla voda, a když jsem ji vyrval, bylo to asi potom 5 až 6 vteřin, byli jsme ještě v troskách paluby a loď pod námi zajela dolů. Ocitli jsme se okamžitě ve vodě, nemuseli jsme nikam skákat. Prostě ta loď pod námi jenom zajela do vody. To je můj vjem z těch posledních okamžiků naší lodi.
Měli jste pocit, že se katamarán pohyboval dopředu i po samotném nárazu?
Skipper: On nás tím pravým plovákem “taranoval”. Měl jsem pocit, že těch několik vteřin měl ještě rychlost, že nás hrnul před sebou a pořád jel.
Co se dělo poté, co vás vytáhli na palubu katamaránu?
Skipper: Vytáhli jsme tam zraněnou Marcelu a ta na palubě ležela půl hodiny. Já jsem jí dal ručník pod hlavu a byl jsem u ní. Protože pálilo slunko, dělal jsem jí tělem stín, aby jí to nesvítilo na obličej a nebyla pod přímým sluncem. Sténala bolestí, protože měla, jak se pak ukázalo, zlámaná čtyři žebra, některá dvakrát a na více místech popraskané obratle a hrudní kost.
To ji nechali ležet na té rozpálené palubě bez jakékoliv pomoci?
Skipper: Ano, nechali.
Za jak dlouho od nehody vlastně dorazili záchranáři? Ví se, že když se to stalo a okolní plachetnice to zaznamenaly, okamžitě volaly SOS a přivolávaly záchranu.
Skipper: Ale ta přijela za půl nebo tři čtvrtě hodiny. Srážka byla prý v 11:34, my jsme odtud odjeli kolem půl druhé, do nemocnice jsme dorazili před druhou.
Pro zraněné nepřiletěl vrtulník?
Skipper: Ne, nejprve zdravotnice a pak lékař. Pak nás odvážela policejní loď. Ne záchranářská, ale policejní.
Jak to potom probíhalo v nemocnici?
Z dalšího vyprávění vyplývá, že po převozu do nemocnice byli přeživší od sebe odděleni a několik hodin čekali na další úkony vyšetřování, včetně toxikologických odběrů. Podle jejich výpovědi strávili většinu dne v mokrém oblečení, bez možnosti převléknout se, a jídlo dostali od kriminalistů až večer. Při odchodu z nemocnice jim byly vystaveny účty za poskytnutou zdravotní péči, kterou ale neměli jak zaplatit, což nakonec pomohl vyřešit kriminalista.
Skipper: Bylo to tvrdé, protože nás odloučili od sebe. Já jsem dostal tříčlennou eskortu policistů, která mi zakazovala se k ostatním přiblížit. Když vezli moji zraněnou přítelkyni kolem mě na CT, nesměl k ní ani jít. Ale pak nám hodně pomohl konzul, který přijel asi za hodinu.
Když vás z katamaránu vezli ti policisté, tak vezli i Marcelu?
Skipper: Ano, jela s námi. A oni nás u mola potom překládali do sanitek.
Jak to v nemocnici nakonec dopadlo a kam vás z ní odvezli?
Skipper: Zatímco holky byly v té nemocnici tuším až do půl sedmé, kdy za nimi přijel konzul, tak mě odvezli už ve čtyři na policejní stanici, kde mě vyslýchali.
Neměli jste žádné věci, ani kde být. Jak jste tu situaci vyřešili?
Skipper: Pomáhal nám konzul a pěkně se zachoval majitel charterové společnosti, který zajistil ubytování v hotelu Atrium.
Omezovali vás pak ještě nějak policisté?
Skipper: Když jsme kolem půl dvanácté odjížděli z policejní stanice s panem konzulem, přiběhl ještě jeden důstojník a trval na tom, že musíme zůstat k dispozici pro další vyšetřování. Pan konzul se ho zeptal, jestli jsme zatčeni. Když odpověděl, že ne, odjeli jsme na hotel. Druhý den ráno dorazil do Splitu syn zemřelého Peti s kamarádem a na otočku jsme společně vyrazili zpět do Česka. Konzul nám dal plnou podporu a přijel za námi i velvyslanec Gandalovič, kondoloval nám a vyjádřil účast.
Jaká je situace teď? Chce po vás chorvatská strana ještě nějakou součinnost nebo má nějaké požadavky?
Skipper: Navštívili nás v pátek ostravští kriminalisté, že dostali požadavek ze splitské strany k našemu výslechu. A to jsme odmítli, že nechceme jet do Splitu, ale že jsme ochotni všechno odpovědět na služebně ostravské policie, případně pomocí telekonference. My jsme plně k dispozici, ale nechceme do Chorvatska.
Já se na moři pohybuju přes 40 let, ale něco takového jsem nezažil ani neslyšel.
Skipper: Já se přiznám, že pár desítek minut po srážce jsem nevěřil, že se to stalo a říkal jsem si, to je zlý sen, já se probudím a bude to jinak.
To přece není možné. Kdyby nás trefil meteorit na pět kilometrů daleko. Tak obrovská náhoda, to není možné.
Děkujeme vám za důvěru a za to, že jste se podělil o své svědectví. Přejeme vám i všem, které tato tragédie zasáhla, hodně sil do dalších dní.
Vyšetřování tragické srážky stále pokračuje a konečné závěry zatím nejsou známé. Tento rozhovor, o který jsme skippera požádali, nemá nahrazovat práci vyšetřovatelů ani určovat viníka. Jeho cílem je zachytit svědectví přímého účastníka a přispět k tomu, aby vedle spekulací zazněl i jeho pohled na události 14. června.
Zároveň otevírá otázky, které přesahují samotnou příčinu srážky, od průběhu záchranné akce až po přístup k přeživším v prvních hodinách po tragédii. I tyto okolnosti si podle našeho názoru zaslouží pečlivé vyhodnocení, protože mohou být důležité pro zvládání podobných mimořádných událostí v budoucnu.
Obsah rozhovoru i celý článek jsou chráněné autorským právem. Jakékoli přebírání, šíření nebo publikování celého článku i částí bez souhlasu vydavatele (Boatsafe) je nepřípustné. Citace jsou možné jen se souhlasem a s řádným uvedením zdroje. Žádáme, aby byl tento materiál respektován v plném rozsahu a nebyl dále bez oprávnění používán.
Vyjádření JUDr. Jana Onheisera
Podrobnou zprávu a hodnocení JUDr. Jana Onheisera i se zdroji najdete ZDE. Zde je shrnutí nejdůležitějších bodů:
Obě zúčastněná plavidla byla povinna se řídit příslušnými pravidly dle COLREG (mezinárodní úmluva vydaná IMO – International Maritime Organisation pro zabránění srážkám na moři) s přihlédnutím k povinnostem daným právními předpisy Chorvatska. Loď KRILO ECLIPSE je komerčně využívané plavidlo a vztahují se na něj i další úmluvy (např. SOLAS, SWTC a další).
Vyhodnocení nehody dle COLREG
Na základě dostupných informací o nehodě je možné vyhodnotit situaci následovně:
1. Porušení bezpečné rychlosti ze strany lodě KRILO ECLIPSE (Pravidlo 6 COLREG)
Dle technických záznamů ze systému AIS se loď KRILO ECLIPSE pohybovala rychlostí v okamžiku srážky mezi 18 až 30 uzly. Vyšetřovací orgány by měly mít k dispozici detailní záznam ze systému SafeSeaNet provozovaném European Maritime Safety Agency.
Každá loď je povinna plout bezpečnou rychlostí s ohledem na hustotu provozu.
Podle soudních rozhodnutí jsou zvláštní požadavky na dodržování bezpečné rychlosti kladeny právě s přihlédnutím na výskyt ostatních plavidel a hustotu provozu.
S ohledem na hustotu provozu lodí v daném místě lze se důvodně domnívat, že rychlost lodě KRILO ECLIPSE nelze považovat za bezpečnou, čímž porušila Pravidlo 6 COLREG.
2. Porušení řádného vyhodnocení nebezpečí srážky a dobré námořní praxe (seamanship) ze strany lodě KRILO ECLIPSE (Pravidlo 2 a Pravidlo 7 COLREG)
COLREG nestanoví pouze povinnost vyhnout se srážce, ale také zabránit nebezpečí srážky (avoid risk of collision).
S ohledem na stálou rychlost okolo 30 uzlů a v podstatě absenci jakéhokoli úhybného manévru lze se důvodně domnívat, že loď KRILO ECLIPSE nesprávně vyhodnotila existenci nebezpečí srážky a srážce nezabránila, čímž porušila Pravidlo 7 COLREG.
3. Porušení pravidel pro předjíždění ze strany lodě KRILO ECLIPSE (Pravidlo 13 COLREG)
Ze záznamu trasy lodě KRILO ECLIPSE vyplývá, že ke změně kurzu ani ke snížení rychlosti nedošlo.
Vzhledem k poloze obou plavidel při srážce lze bez pochybností považovat loď KRILO ECLIPSE za předjíždějící loď.
Z tohoto pohledu loď KRILO ECLIPSE porušila Pravidlo 13, písm. a) COLREG, kdy se nedržela mimo dráhu lodi předjížděné.
Plachetnice neporušila povinnosti předjížděné lodě dle Pravidla 13 ve spojení s Pravidlem 17 písm. b) COLREG.
4. Porušení povinnosti uvolnit cestu ze strany lodě KRILO ECLIPSE (Pravidlo 18 COLREG)
Plachetnice užívala k svému pohonu plachty, loď KRILO ECLIPSE motor.
Loď KRILO ECLIPSE byla povinna uvolnit cestu plachetnici. Loď KRILO ECLIPSE porušila pravidlo 18 písm. a) COLREG. Tím není dotčena primární povinnost předjíždějící lodě vůči lodi předjížděné.
Vyjádření MUDr. Vojtěcha Vajdíka k jednotlivým úrazům a k celkovému průběhu záchranných prací
Přednemocniční péče
Hlavní koordinaci provádí MRCC Rijeka (národní centrála) a úzce spolupracuje s MRSC Split (regionální centrála). Ta vysílá nejbližší možný prostředek pátrací a záchranné služby (Search And Rescue – SAR). SAR na moři vykonávají primárně plavidla, kde zdravotník může, ale nemusí být. Vrtulník EC 145 pro oblast Split startuje z Brače a pokrývá celý střední Jadran. Celé chorvatské pobřeží obsluhují dva záchranářské vrtulníky (pro porovnání ČR má 10 středisek). Chorvatská záchranná služba nemá stanovenou zákonnou dojezdovou dobu (v ČR je to 20 minut).
Postup zdravotníků
Přesné informace nemám, ale obecně by ke všem přeživším mělo být přistupováno jako k trauma triáž pozitivním pacientům, i když se jevili zdraví.
V České republice je péče o polytraumatizované pacienty dána Věstníkem MZCR. Jsou zde definovány postižení organismu a úrazové děje, při kterých by člověk měl být směřován do vysoce specializovaných traumacenter, i když se jeví „zcela zdráv“. Často se najdou poranění, která nejsou zjevná na místě. Velkou roli zde hraje energie úrazu a úrazový děj.
Rozhodujícím faktorem úspěšné léčby je včasný transport. Chorvatsko nemá specializovaná traumacentra jako ČR; jako traumatologické oddělení slouží větší nemocnice, zde nemocnice Split.
Postup léčby v přednemocniční fázi
Z daných informací nejsem schopen léčbu zhodnotit. Zcela chybná však byla organizace transportu, kdy čas měl být prioritou. Důvodem bylo pravděpodobně využití policejního člunu. Nebezpečí z prodlení zde bylo podceněno.
Vrtulník EC 145 z Brače disponuje navijákem a je schopen záchrany z hladiny i z lodi (doba letu na místo je 8 minut). Pokud byl k dispozici, měl být vyslán, protože jeho kvalifikovaný zdravotnický personál mohl poskytnout odbornou první pomoc o poznání dříve. Evakuace zraněných mohla být poté provedena lodí. Došlo by tím ke zkrácení utrpení poraněné členky posádky, stačilo podat adekvátní léčbu bolesti a ev. kyslík.
Při nemocničním ošetření bych předpokládal primární zajištění tepelného komfortu (deka, izotermická folie). Podchlazení výrazně zvyšuje úmrtnost zraněných pacientů.
Jak by se řešila podobná událost v ČR?
Událost by odpovídala srážce dvou plně obsazených osobních automobilů. Na místo by byly vyslány pozemní složky (záchranka, policie, hasiči) a případně letecká záchranná služba. Proběhlo by rychlé třídění pacientů, určení priorit a pořadí ošetření.
U polytraumatizované pacientky by proběhlo: vyšetření a zhodnocení životních funkcí, podání kyslíku, zajištění tepelného komfortu, zajištění žilní linky, podání léků proti bolesti, infuzí a léků bránících komplikacím z krvácení, zajištění zlomenin a transport ve vakuové matraci (pravděpodobně letecky).
Přeživším by byla ihned nabídnuta psychologická podpora, kterou provádějí vyškolené osoby všech složek IZS.