Ukázka z Velké knihy umění jachtingu
Abychom dokázali posoudit vlastnosti různých lodí nějakým relevantním způsobem, připravili jsme test. V daný listopadový den foukal vítr o síle 6 Bft přímo dolů po řece. Místní jachtařská škola nám domluvila 26 stopou Tormentor, Westerley Centaur. Tato tradiční loď má tzv. bilge kýl, tedy dva kýly vedle sebe, na kterých může za odlivu stát. O tom, jak bude couvat, jsem neměl nejmenší představu. Dále jsme měli k dispozici 28 stopou Indigo, Twister, navrženou roku 1963. Její majitel Ken Munn nás nechal hrát si s ní několik hodin cestou na zimoviště a díky tomu jsme si mohli vyzkoušet, jak bude loď s dlouhým kýlem na zpátečku reagovat. Jako poslední přišla na řadu zbrusu nová 43 stopá Sailfin, Bénéteau Océanis, kterou nám zapůjčil místní jacht klub.
Necháte-li plachetnici volně na vodě, je její přirozenou snahou natočit se k větru zadobokem (tzv. postavení do výboku). Pak už není nic těžkého natočit záď do větru a couvat proti němu. Zkuste si ale couvat s lodí po větru. Příď se bude neustále stáčet a uplavávat do strany tak, jak se bude loď snažit zaujmout svou přirozenou polohu. Jachta musí být opravdu dobře manévrovatelná, aby dokázala tyto tendence překonat. Zadání prvního testu bylo jednoduché: couvejte po větru a proti větru a sledujte, při jaké rychlosti dojde k překonání boční síly lodního šroubu a větru.
Další dva testy spočívaly v plavbě s bočním větrem, a to tak, že v jednom případě bude stranový efekt lodního šroubu působit proti větru (tedy do návětří) a v druhém případě bude působit po větru (tedy do závětří). Příď se bude v obou případech stáčet po větru, do závětří. Očekávali jsme, že když bude stranový efekt lodního šroubu stáčet záď do návětří a vítr příď do závětří, bude na kormidle nutná velká výchylka (efekty působí společně). Pokud budou tyto dva efekty působit proti sobě, měla by být loď ovladatelná docela dobře. Provedení bylo jednoduché. Couvali jsme jednou na boční vítr zprava doleva, kdy vítr působil společně s bočním efektem lodního šroubu, a pak zleva doprava, kdy působil vítr proti tomuto efektu.
Centaur
Test bočního efektu lodního šroubu
Náš 26 stopý Centaur měl ještě původní motor Volvo o výkonu 25 koní. V roce 1968, kdy byla tato loď postavena, to byl obrovský motor a i dnes je to silný tahoun. Abychom zjistili, kterým směrem působí lodní šroub, vyvázali jsme loď k molu a zařadili zpětný chod. Zpod levoboku se okamžitě vyvalil proud vody, zato na pravoboku bylo proudění daleko méně znatelné. Naše loď se tedy na zpátečku bude stáčet na pravobok (na opačnou stranu než jde silné proudění) a ne na levobok, jak je to běžnější, protože většina lodí má pravotočivý lodní šroub. Jinými slovy, náš Centaur měl levotočivý lodní šroub. Abychom si byli jisti, vyjeli jsme na řeku. Na pomalém předním chodu jsme zařadili zpátečku, pořádně přidali plyn a sledovali, kam se stočí příď. Stočila se na levobok podle očekávání, zatímco záď se zhoupla doprava na opačnou stranu.
Plavba proti větru a po větru
Se zádí postavenou proti větru jsme zařadili zpátečku. Centaur se začal stáčet mírně na pravobok, ale jakmile jsme zrychlili na 2 uzly, „zakouslo“ se kormidlo do vody a už jsme mohli kormidlovat, kam se nám zachtělo. Podobně to probíhalo i se zádí otočenou po větru. Když jsme ztratili rychlost a přešli na zadní chod, měl Centaur snahu stočit záď doprava. Stačilo ale přetáhnout kormidlo na pravobok (Centaur měl kormidelní páku, pozn. red.), a vrátili jsme se na náš kurz. Když lodní šroub vtáhl loď zpět do větru, mohli jsme při rychlosti asi dva uzly opět kormidlovat dle libosti.
Plavba při bočním větru
S větrem z pravého předoboku se loď snažila stočit po větru na levobok. Záď měla díky efektu lodního šroubu tendenci stáčet se na pravobok a posílit tak vliv větru. Očekával jsem komplikace, ale čekal jsem marně. Když jsem přidal rychlost, loď se sice stočila až na 50 stupňů vůči větru, ale jakmile dosáhla rychlosti 2,5 uzle, kormidlo začalo být účinné a loď se srovnala zpět „do lajny“. Prostě krása! Když jsme zkusili přejet řeku s větrem z opačné strany, tedy z levoboku, působil lodní šroub proti přídi, která se snažila odpadnout po větru. Téměř okamžitě jsme měli loď pod kontrolou.
Twister
Bál jsem se, že s Kenovou krásnou Twister, Indigo, budou problémy. Navíc mi toho o ní Ken moc neřekl a tak jsem nevěděl, co čeho jdu.
Boční efekt lodního šroubu
Loď byla vyvázaná u mola. Zařadili jsme zpátečku a pak jsme čekali, až její jednoválec překoná mohutný setrvačník. A čekali a čekali. Zahlédli jsme určité náznaky, že by mohlo jít o pravotočivý šroub. Bylo ovšem jasné, že na vodě bude trvat celou věčnost, než se Indigo trochu rozjede a že bude nejspíš snadnou obětí rozmarného větru.
Proti větru a po větru
Začal jsem plavbou zádí proti větru, tedy teoreticky tím jednodušším způsobem. Přidal jsem plyn a nevěřil svým očím. Twister si dělal, co chtěl. Loď se chovala jako opilec na svatbě, a to jsem ještě velkorysý. Říkal jsem si, že o couvání s přídí proti větru si mohu nechat zdát. A nemýlil jsem se.
Boční vítr
Plavba s bočním větrem na levoboku skončila fiaskem, což se dalo očekávat. Ale že ani s větrem na pravoboku nebudu schopen tuto rozkošnou jachtu s pravotočivým šroubem ovládat, to mě trochu zaskočilo. Twister si nedal říct. Vždy než loď nabrala dostatečnou rychlost, aby měla proti větru vůbec nějakou šanci, bylo pozdě. Mezi poryvy větru jsme zkoušeli snižovat otáčky a snížit tak neblahý vliv lodního šroubu. Trochu to pomáhalo a když jsme vyřadili rychlost úplně a loď plula pouze setrvačností, trochu se její manévrovací schopnosti zlepšily. Ale jenom o málo. „Tak a s barvou ven!“ pomyslel jsem si a zeptal se Kena, jestli na to má nějaký trik.
Jak si poradit s problematickou lodí
„Nemám. Žádný trik neexistuje,“ řekl Ken lakonicky, „zkusil jsem všechno, ale nic nezabírá.“ Kenův motor s velkým setrvačníkem a malým obsahem totiž nedokáže včas dosáhnout dostatečných otáček na to, aby loď byla ovladatelná. Ken se už vzdal vší naděje, že by někdy dokázal svou loď v silnějším větru ovládat. Naštěstí je Indigo námořní plachetnice, která by se klidně mohla vydat na cestu kolem světa. Je dlouhá pouhých 28 stop a proto snadno zvládnutelná. Ken se naučil dostat Twister z malých prostor pomocí lan, nebo se prostě nějak postarat, aby dostal loď, kam potřebuje. A když vše selže, Ken ví, že vítr má navrch a že on s tím nic nezmůže. Nesnaží se proto bojovat s nevyhnutelným a žije poměrně klidným životem. Z Kenova prozíravého přístupu k moři si můžeme vzít následující poučení: když se lodi nechce, nesnažte se nutit ji dělat cokoli proti její přirozenosti. Přijměte ji takovou, jaká je, buďte vděční za jiné její kvality a naučte se s ní žít.
Bénéteau
Boční efekt lodního šroubu
Tahle francouzská Bénéteau je tak široká a má tak mohutnou záď, že zpozorovat proudění od lodního šroubu, jak jsme to dělali u dvou předchozích lodí, bylo skoro nemožné. Zdálo se nám, že se při zpětném chodu stáčí trochu doleva, což by odpovídalo pravotočivému šroubu. Ověřili jsme to ale až na řece, kde se loď zachovala podle předpokladu. Příď se stáčela na pravobok a záď na levobok.
Proti větru a po větru
Po těch dvou malých klasických cruiserech se nám Bénéteau zdála vážně veliká. Nicméně tvar trupu, uspořádání kýlu a charakteristiky motoru naznačovaly, že bude couvat dobře. A také ano. Jak proti, tak po větru zrychlovala jachta velice svižně a její kormidlo, mimochodem velké jako dveře od maštale, plně reagovalo při obvyklých dvou uzlech rychlosti. Ty dva uzle navíc dosáhla loď velmi rychle a vítr tak neměl čas příď odfouknout do strany.
Boční vítr
S bočním větrem působícím ve stejném smyslu jako vliv lodního šroubu odpadla příď naší Francouzky do závětří stejně jako u předchozích lodí, ale jakmile jsem trochu přidal, nabrala rychlost a během chvilky se srovnala. Zároveň jsem neměl pocit, že bych se musel boční síly lodního šroubu přehnaně bát a přidávat plyn nárazově. Veškerou boční sílu šroubu překonala loď velmi rychle. I tak bych si ale přál mít pomocníka v podobě příďového pohonu. Loď je to mohutná a při manévrování v úzkých koridorech v marině nebo při zajíždění k problematickému molu by se velmi hodil.
Závěr
Tajemství manévrování s lodí na motor při zadním chodu spočívá hlavně ve znalosti jejích vrtochů. Je třeba zvážit, jaký budou mít tyto vrtochy v daných povětrnostních podmínkách vliv a zařídit se podle toho. Jestliže máte podezření, že bude místo vzorného chování trucovat, musíte změnit plán zajíždění, nebo alespoň vybavit posádku fendry a rozestavit ji do exponovaných míst. Když pracujete v souladu s přirozenými sklony lodě, máte-li k dispozici dostatek místa a rozhodnou ruku, většina jachet se nakonec podřídí. Nicméně pár klasických jachet stavěných pro plavbu přes oceány jsou výjimkou a prostě vás poslouchat nebudou. Byl bych ale nespravedlivý, kdybych nepřipomenul, že některé moderní jachty, se kterými se tak dobře couvá, se na otevřeném moři chovají jako jankovitá kobyla. Mr. Bugatti by asi upozornil, kdyby byl býval jachtařem, že je dobré být si vědom, na co je která loď určena.