Čím víc na Carmen pracujeme, tím víc práce se objevuje a kupí. S tím jsme asi žádnou Ameriku neobjevili. Potvrdí to každej, kdo někdy opravoval nebo stavěl barák nebo právě třeba loď. Je to samozřejmě na hovno, ale o to větší radost pak člověk má, když se dlouho zaseknutý věci pohnou. Náš takový první milník nastal teď o víkendu.
Po týdnech zdržování a řešení nově nastalých problémů jsme konečně mohli začít vracet renovované dřevěné obložení zpět. Začalo to prozaicky: Filip si na sobotu pořídil mohutnou kocovinu. S tou si pak v letošním asi nejteplějším dni vlezl do té vyhřáté plechovky a montoval a montoval.
Za víkend jsme pak zvládli dát zpátky většinu záchoda, lednice a chodbičky. Chybí ještě doladit spoustu detailů. Ukázka před a po je tady.
No a co tomu předcházelo?
Napřed jsme dost bojovali vůbec s koordinací prací, pořadím a určením, co a jak se ten danej víkend bude dělat. Všechno rozebírat je prostě rychlejší a jednodušší, než přijít na to, jak s tím vším pak správně naložit.
Aktuálně máme téměř dořešenou elektriku v kajutě. Kabely natažený, označený a připravený. Natřený je téměř všechno dřevěný, co se do přídě bude vracet. Nakoupili jsme překližky na díly, který vyrábíme znovu, to už jde rychle. Taky je natřený všechno ocelový z přední části, co bylo potřeba ošetřit.
Přibyla nám starost s přídí. Úchyty předních stěhů byly navařený na palubu. Celý to místo a ta špička je možná nejvíc namáhaný místo na lodi, drží stěžeň a nese kosatky. Paluba ten nápor na úchyt nevydržela a podél jednoho sváru praskla. Správně má být ten držák vedenej skrz palubu a držet někde na konstrukci lodi. Vůbec ta příď potřebuje větší úpravy. Řešíme kotevní čelen a taky novou kotevnu, jelikož plánujeme silnější a hlavně o několik desítek metrů delší kotevní řetěz. To s sebou přináší nepopulární zásah a totiž udělat další velkou díru do lodi. Už teď ta příď připomíná cedník, ale tady jiný řešení prostě nemáme. K tomu tam ještě přibude manuální kotevní vrátek.
Filip tedy odřízl celou tu konstrukci stávajících úchytů, který vidíte na fotce. Příští víkend mají přijet svářeči, kteří nám tam přidělají držení nový a správně provedený – půjde to skrz palubu, což je daleko pevnější spoj. Zároveň snad udělají tu kotevnu, to ale bude zase trvat.
Jiný svářeč už taky začal pracovat na záďový konstrukci na solární panely. Jde o takovou hrazdu, ohnutej žebřík. I kolem toho jsou takový jako malinký komplikacičky, protože potřebujeme hrazdu širokou na dva panely. Taková pak ale nebude kopírovat tvar lodi, hrazda by byla širší než záď a to není úplně ono a nelíbí se to ani tomu svářeči. To je člověk, kterej loď docela dobře zná, několikrát se na ní plavil a taky pro ní vyráběl například stávající na míru dělané nádrže na vodu. Řešením by možná mohly být výklopné solární panely. Uvidíme. Práce na zádi nás momentálně v ničem nebrzdí a tak je možný si s tím různě pohrávat.
Taťka nám minulý týden natáhl elektriku a teď tedy snad přijde na řadu dávno očekávaný montování všeho zpátky. Včera jsme koupili led světla, zatím jen čtyři, abychom otestovali, jestli daná velikost bude stačit. Do kajutky přijdou dvě, další na záchod a jedno na lednici. Rozhodli jsme se pro řešení se samostatným vypínačem, aby na něj dosáhl i Matěj (předtím mělo každé světlo vypínač jako svojí součást). Přidáme i zásuvku na 12 V, kdybychom si chtěli připojit třeba větráček.
Zjištění měsíce: mravenci jdou jak diví po tom epoxidovym nátěru…
Zatím jsme spotřebovali:
- několik desítek metrů kabelů
- několik metrů bužírek
- minimálně deset litrů barvy
- tak deset, patnáct štětců
- několik plechovek acetonu
- desítky šroubů
- mnoho litrů piva
Jsem zvědavá na závěrečnou rekapitulaci.
Pár fotek jsem dala SEM.