Ája a Filip: Nespíme, makáme

Čas letí jak splašenej, za měsíc dva chceme vypadnout. Interiér téměř hotovej, elektrika a elektonika fungují, loď pluje, stěžeň stojí, matrace mají nový čalounění. Loď je na vodě, neteče do ní, a i kdyby, tak se zatim nic neděje. Je vyvázaná a kýl je bezpečně zapíchnutej hluboko v bahně. Tady je malá fotodokumentace. Například se podívejte, jak se třináctimetrovej stěžeň staví desetimetrovym jeřábem. Vezmeme to postupně.

Natírání sabotovala nejčastěji příroda. Z topolů toho padalo opravdu hodně a dlouho, několik týdnů. Platí pro oba dva obrázky.

Máme novou pohyblivou takeláž (lana). Pro zajímavost, všechno dohromady to váží 30 kilo. Uplně to sem nepatří, ale musim zmínit, že nám to pošta přivezla domů v době, kdy nefungoval výtah a Filip nebyl doma. Bydlíme v pátym. Výtah se rozjel vzápětí, co jsem za sebou z posledních sil lehoulince zacvakla dveře.

Motor překontrolovanej, předělaný uložení hřídele. Kormidlo převařený v místech, kde to bylo potřeba. Připravený bilge pumpy (automatická se spustí, pokud se v lodi objeví voda, v záloze máme i manuální). I když prej v případě krize je stejně nejrychlejší chlap s vědrem…

Velikánskej dík posílam každýmu, kdo se chvíli staral o Matěje. Moct z něj na chvíli spustit oči a pracovat považuju za jednu z nějvětších pomocí. On sám teda taky pomáhal – hlavně když opravdu dlouho spal.

Carmen jde na vodu, nahoře pevná takeláž. Potřebovali jsme postavit stěžeň. Měli jsme všechny ty stěhy a vanty (ocelový lana, co drží stěžeň) popsaný, ale loď má zdvojenou takeláž (ocelový lana, co drží stěžeň :)) a celkově jsme to poprvý chtěli dělat s někym, kdo loď zná, takže nám přijel pomoct Hacmac.

Takže jelikož je jeřáb o několik metrů nižší než stežeň, muselo se s lodí namanévrovat patkou stěžně přímo pod kladku. Stěžeň se na kladku chytil pod horníma sálingama. Ideální je mít na to dost silnejch chlapů (to jsme měli) a je dobrý mít kladku, která není desetkrát přetočená (to jsme neměli). Zjistili jsme to, jak jinak, až když stěžeň téměř stál.

Péťa Šimon nám před časem naměřil a předvrtal stupačky na stěžeň a Hroch je tam přidělal. Ty se nám hned hodily. Ještě jsme nevypluli a už se nahoru lezlo asi desetkrát.

Vyzkoušeli jsme novou plachtu a na ráhno přidělali lazy bag (zase díky Péťovi a Pavlovi Jakubcovi). Tak a určitě nesmím vynechat nejbližší plány. Příští týden Carmen odvážíme na pískování a nátěry. Zároveň doladíme vnitřek. Většina dřeva je namontovaná zpátky.

Dorazilo automatický kormidlo, z výbavy máme skoro vše. Záchranný vesty, harnesy včetně dětskýho – obrázek vpravo, na cestě je lékárna, záchranný kruh a podkova a světlice, tedy povinná výbava, máma ušila krásný potahy na všechny matrace, máme síť kolem zábradlí, nechali jsme zkontrolovat a opravit přívěsnej motor na gumák…

Zbývá napsat o plánu trasy, ten se podstatně změnil. Už jsme počítali s cestou vnitrozemím po Rýnu, Rhóně a kanálech do Marseille. To by zabralo +- 3 týdny, na cestě je cca 180 zdymadel. Porýní je prý kromě snad jedné oblasti nádherné. Nicméně jsme dostali od přepravce zajímavou nabídku, přemýšleli jsme o ní upřímně asi tak dvacet pět vteřin a řekli ano. Carmen necháme odvézt do Slovinska přímo k moři. Potom chceme plout kolem východního pobřeží Itálie, vyhnout se pokud možno drahému Chorvatsku a zamíříme někam do Řecka.

Musíme ještě kromě výš zmíněnejch poděkovat Šimonovi, Vaškovi, Pavlovi elektrikářovi, o motor se skvěle stará pan Pasler, díky Erikovi, Janičce, Martinovi, Jeníkovi za vytvoření nového nápisu Carmen…

Ještě doplním, že vyřizujeme papírování, belgickou registraci, a docela zajímavý bylo sehnat si potvrzení o tom, že jsme osvobozeni od platby DPH. Splňujeme podmínky, že loď je stavěná amatérsky a byla dokončena pět let před vstupem ČR do EU. Ale kde se ten papír shání, to nevěděli nikde. Celní správa tvrdila, že nic takovýho neexistuje, finančák nevěděl, nikdo nic. Nakonec nám přišla vytoužená odpověď z Generálního finančního ředitelství a potřebnej dokument máme.