Vědecka studie porovnala sedm antifoulingových nátěrů v rozdílných mořských podmínkách. Nejúčinnější a současně nejšetrnější se ukázal silikonový nátěr bez biocidů. Překvapením jsou také výsledky měděných barev: vyšší obsah mědi automaticky neznamenal lepší ochranu proti obrůstání.
Obrůstání trupu řasami, svijonožci a dalšími mořskými organismy zvyšuje odpor lodi, snižuje její rychlost a při plavbě na motor zvyšuje spotřebu paliva. Běžné antifoulingové barvy proto obsahují biocidní látky, které se postupně uvolňují do vody a brání organismům v uchycení.
Jejich účinek je však spojen s kontaminací vody a sedimentů. Tým vedený švédskou Chalmers University of Technology se proto rozhodl zjistit, zda lze účinnou ochranu trupu spojit s menšími dopady na mořské prostředí. Výsledky zveřejněné v odborném časopise Journal of Hazardous Materials přinesly několik překvapení.
Sedm nátěrů a tři evropská moře
Výzkumníci porovnávali sedm komerčně dostupných antifoulingových nátěrů. Pět z nich obsahovalo oxid měďný, přičemž podíl této látky se pohyboval od 6 do 32 procent hmotnosti barvy. Šestým produktem byl bezbiocidní silikonový nátěr typu foul-release. Ten organismy neusmrcuje ani neodpuzuje pomocí toxických látek. Vytváří velmi hladký a kluzký povrch, na kterém se mořské organismy obtížně zachytí. Poslední testovaná barva neobsahovala měď, ale kombinaci biocidních látek tralopyril a pyrithion zinečnatý. Tento produkt se v některých evropských zemích prodává jako ekologicky šetrnější alternativa ke klasickým měděným antifoulingům.
Nátěry byly naneseny na zkušební panely a ponořeny až na šest měsíců do vody na třech místech:
- u Tjärnö na západním pobřeží Švédska,
- u dánského Hundestedu mezi Severním a Baltským mořem,
- v zátoce Arcachon na francouzském pobřeží Atlantiku.
Výzkumníci tak mohli porovnat jejich chování ve studenějších severských vodách, v přechodové oblasti Kattegatu i v biologicky velmi aktivním prostředí francouzského Atlantiku.
Nejlépe dopadl silikon
Ve všech třech lokalitách nejlepší ochranu proti obrůstání poskytl bezbiocidní silikonový nátěr. Za ním následovala barva obsahující tralopyril.Silikonový povrch přitom dosáhl nejlepšího celkového hodnocení nejen díky účinnosti, ale také kvůli nízké akutní toxicitě. Podle autorů studie tak představuje nejslibnější kombinaci ochrany trupu a omezeného dopadu na mořské prostředí.
Nejde však nutně o přímou náhradu klasického antifoulingu, kterou lze jednoduše nanést na jakýkoliv starší nátěr. Silikonové systémy zpravidla vyžadují důkladnější přípravu trupu a použití speciální podkladové nebo spojovací vrstvy. Přechod proto může být pracnější a dražší než běžné obnovení tradičního antifoulingu.
Podle vedoucí výzkumu Marie Lagerström jsou však dosažené výsledky natolik slibné, že silikonové nátěry stojí za pozornost majitelů rekreačních lodí.
Více mědi neznamenalo lepší ochranu
Překvapivé výsledky přineslo také porovnání pěti měděných barev. Přestože se obsah oxidu měďného pohyboval v širokém rozmezí, účinnost jednotlivých nátěrů proti obrůstání byla velmi podobná.
Barvy s vysokým obsahem mědi neposkytovaly výrazně lepší ochranu než nátěry, které jí obsahovaly podstatně méně. Vyšší koncentrace mědi však znamenala větší zatížení mořského prostředí.
Výsledek naznačuje, že alespoň u testovaných výrobků může být část vysokého obsahu mědi z hlediska ochrany trupu zbytečná. Přechod na nátěry s nižším obsahem mědi by proto mohl omezit množství tohoto kovu uvolňovaného v přístavech a pobřežních vodách, aniž by majitelé lodí museli přijít o účinnou ochranu proti obrůstání.
Ani nízký obsah mědi ovšem automaticky neznamená, že je daný výrobek ekologicky bezproblémový. V modelovém hodnocení environmentálních rizik splnily některé nízkoměděné nátěry stanovené limity pouze ve francouzské lokalitě. Žádný z biocidních nátěrů nevyhověl za všech testovaných podmínek.
„Ekologická“ barva byla nejtoxičtější
Největší varování přinesly výsledky barvy založené na tralopyrilu a pyrithionu zinečnatém. Přestože dobře bránila obrůstání a na některých trzích byla prezentována jako ekologicky šetrná, v testech vykázala nejvyšší toxicitu a největší environmentální riziko.
Výzkumníci nejprve měřili množství biocidů uvolňovaných z jednotlivých nátěrů a následně pomocí metodiky používané v Evropské unii modelovali jejich koncentrace v mořském prostředí. U barvy s tralopyrilem vyšly vypočtené hodnoty rizika až několikatisíckrát nad přijatelnou úrovní.
Druhý experiment probíhal v laboratoři. Výluhům z natřených panelů byly vystaveny čtyři různé druhy mořských organismů, mezi nimi bakterie, rozsivky, larvy žábronožek a ryb. Také v tomto testu dopadl nejhůře nátěr s tralopyrilem. Následovala měděná barva s nejvyšším obsahem mědi.
Studie tak připomíná, že označení jako „eco“, „green“ nebo „environmentally safe“ nemusí samo o sobě nic vypovídat o skutečném dopadu výrobku. Nátěr bez mědi nemusí být méně toxický než nátěr měděný. Rozhodující jsou vlastnosti všech použitých účinných látek, rychlost jejich uvolňování a koncentrace, které vznikají v okolní vodě.
Co výsledky znamenají pro majitele lodí
Bezbiocidní silikonové systémy mohou poskytovat velmi účinnou ochranu proti obrůstání a současně výrazně omezit toxické látky uvolňované do vody. U měděných barev se vyplatí sledovat obsah účinné látky, protože vysoká koncentrace mědi nemusí znamenat lepší funkci. A konečně, označení výrobku za ekologický je třeba posuzovat opatrně – zejména pokud výrobce své tvrzení nedokládá nezávislými testy.
Při výběru nátěru je rovněž nutné ověřit, zda je konkrétní produkt povolen pro použití na rekreačních plavidlech v dané zemi. Nabídka a podmínky používání biocidních barev se mohou mezi jednotlivými státy lišit.
Antifouling budoucnosti?
Výzkum ukazuje, že ochrana trupu bez průběžného uvolňování toxických biocidů není pouze teoretickou možností. Silikonový nátěr v testu překonal všechny tradiční měděné barvy a současně vykázal nejnižší toxicitu.
Pro širší rozšíření těchto systémů však bude důležitá jejich cena, snadnost aplikace, opravitelnost a dlouhodobá životnost na skutečných lodích. Přesto studie naznačuje, že budoucnost antifoulingu nemusí spočívat v biocidech, ale spíše v površích, na kterých se mořské organismy nedokážou pevně zachytit.
Studie: Maria Lagerström a kol., Sustainability ranking of antifouling coatings for leisure boats – Balancing efficacy and environmental impact, Journal of Hazardous Materials, svazek 506, 2026.
Chcete předcházet nehodám na moři? Doporučujeme knihu Nehody plachetnic.
Pro členy Námořního klubu platí sleva 50 %. Nejste členem?
Více informací najdete zde. Nebo se rovnou přidejte.