Ahojte přátelé!
Chtěl bych se s Vámi podělit o zkušenosti a zážitky z návštěvy státu Athos. Ten se nachází na nejvýchodnějším poloostrově stejného jména polostrova Chalkidiki. Kdo už někdy brázdil severní Egej, nemohl si nevšimnout majestátné hory na jihu tohoto poloostrova, která ční z moře až do výšky 2033 m! Pokud byste dostali chuť někde na tom krásném místě zakotvit a omrknout to tam, měli byste smůlu. Bez povolení nesmíte na území tohoto mnišského státu vůbec vstoupit.
S lodí se nesmíte k Athosu přiblížit na méně než 500 metrů, se ženou na palubě už musíte být více jak jednu námořní míli daleko. A pokud by se snad ta žena chtěla na Athos podívat, tak bohužel. Ženskému pohlaví je vstup přísně zakázán. Donedávna tam nesměli ani muži bez řádného plnovousu 😊.
Athosu se přezdívá evropský Tibet. Ve dvaceti klášterech tam žije asi 2000 pravoslavných mnichů, uprostřed krásné přírody, vinic, obklopeni mořem. Na Netflixu je o tom hezký dokument jménem Athos (neplést s mušketýrem).
Pokud jsi tedy úředně doložitelný chlapec či chlap (občankou 😊), a chceš se na toto nádherné klidné místo bez bab podívat, není to zas tak složité. Požádáš minimálně 6 měsíců dopředu o povolení ke vstupu na emailové adrese athosreservation@gmail.com. Pokud je uděleno, stáváš se poutníkem. Spousta informací je samozřejmě na internetu, např. na adrese https://www.visitmountathos.eu/. Také jsou nějaké v Řeckém pilotovi. Potíž je v tom, že dokud návštěvu člověk neabsolvuje, moc těm pravidlům předem nerozumí, a pokud chce návštěvu spojit s týdením pobytem na vypůjčené plachetnici, a na návštěvu chce jít celá posádka, má kapitán známý problém – kam s tou lodí. Proto se chci podělit o ty naše zkušenosti.
My jsme si půjčili loď z Nikiti, zaprášeného městečka na západní straně prostředního „prstu“ Sithonia. Stará Bavárka o rok dříve sloužila skvěle, teď po vyplutí to bylo horší – motor nechladil, plná loď kouře , propálený sifon, ale co, všechno se dá opravit, tak vyrážíme napodruhé úspěšně. Poznámka – chtít po Řekovi , aby pracoval o Velikonoční neděli – ani nezkoušejte. Nejdřív jsme zamířili na východ, na málo známý a turisty neobjevený ostrov Samothráki. Proč se na něj těch 100 mil z Nikiti plavit ? Protože tam je… 🙂 A je známý krásnou přírodou, vodopády, termálními prameny… Údajně tam žijí potomci bohů, ale kde v Řecku ne že? V přístavu Kamariotissa mají také zvláštní ukazatel směru větru – při západním větru se naplní bazén plujícím polystyrénem, při východním zase zmizí, no nic…
Odtud jsme zamířili zpět na západ, už na návštěvu Athosu. Pluli jsme k Oranoupoli, nahoře na západní straně Athosu. Toto město je ještě normální Řecko, ale je i vstupní branou do státu Athos. Zajdete si do tzv. poutnické kanceláře, tam ukážete občanku a dostanete takový glejt s názvem Diamonitrion, který musíte mít potom pořád u sebe.
Do Athosu se nedá přejít po souši, a dostanete se tam jen trajektem z Oranoupolisu, který pak zastavuje u různých klášterů na pobřeží. Potíž je v tom, že v Oranoupolisu se k molu normálně nevyvážete. Je tam jen jedna bóje, které můžete věřit, ale také nemusíte. Jako já. Proto jsme nakonec nechali loď u mola asi 10 mil dále po pobřeží zálivu, a do Oranopoulisu se dopravili taxíkama. Po silnici to bylo asi 40 km, tak si umíte představit tu cenu za dvě auta. Mnohem lepší by bylo zakotvit v Nea Roda, na druhé straně pevninské úžiny, ze severní strany, odtud je to pak pouhých 10 km po silnici.
Nicméně, i po strastiplné cestě , jsme nasedli na trajekt, který už je sám o sobě mužským klášterem, užívali si zastávek , abychom pak na konečné vystoupili a vydali se na obhlídku kláštera. Údajně vás v kterémkoliv z nich nechají přespat, ale jen po předchozí domluvě. Tož tak. Koukněte na fotky.
Ahooj Miki
Po vyjití článku nám napsal Jirka Kadavý info o charterovce, pokud byste si chtěli v téhle oblasti půjčit loď: „Loď jsme brali z Neos Marmaras, 2009 35ka, v perfektním udržovaném stavu. Malý přístav doporučuji. A cena za loď na týden, poslední týden v září, 852 eur. Takže perfektní.„