Jarmila Slovenčíková se věnuje freedivingu od roku 2004 a abych ji nemusel nutit k sebechvále, řeknu rovnou, že je mistryní světa z roku 2007 a stále úspěšně reprezentuje na nejvyšší úrovni. Jarko, čemu se ve freedivingu věnuješ, jak dlouho a s jakými úspěchy?
Freediving má dvě části. Jedna jsou bazénové disciplíny, kde jde o to doplavat na jeden nádech co nejdál – buď s ploutvemi, bez ploutví nebo s monoploutví. Dále je tu statika. To je jediná disciplína, kde se měří čas. A možná také ta nejnudnější – člověk prostě jen leží na hladině, obličejem dolů, několik minut. Druhou částí freedivingu jsou hloubkové disciplíny. Ty mě baví více a také mi jdou lépe. Probíhají na otevřeném moři a zahrnují čtyři kategorie, kde jde o dosažení co největší hloubky na jeden nádech – buď bez ploutví, s monoploutví, se dvěma ploutvemi, nebo ve free immersion, což je disciplína, kdy freediver ručkuje po laně.
Potkáváme se na La Grace a tento rozhovor je určen především pro jachtaře. Často píšeme v našem časopisu, že freediving je skvělý doplněk pro jachtaře, kteří nemají prostor nebo prostředky na velké potápěčské vybavení, ale mají rádi svět pod hladinou nebo si chtějí zkontrolovat kotvu. Zároveň freediving přináší i určitá rizika. Existuje nějaká „bezpečná hloubka“, nebo by měl člověk vždy dodržovat základní pravidla?
Myslím si, že většinu rizik lze eliminovat díky tzv. buddy systému. To znamená, že i když si jen jdu vytáhnout něco, co mi spadlo do vody, někdo z lodi mě sleduje – jestli mě nevezme vlna, nebo se někde o něco nezachytím. Pokud je u mě někdo, kdo dává pozor, rizika se výrazně snižují.
Rizika freedivingu
Když jsme spolu mluvili před rozhovorem, zmínila jsi několik bodů, na které by měl freediver myslet. Jedním z nich je barotrauma, které si většina lidí spojuje spíš s přístrojovým potápěním, ale může nastat i při freedivingu. V jakých situacích například?
U freedivingu je to většinou obráceně – barotrauma nevzniká z přetlaku, ale z podtlaku. Může nastat barotrauma oka i v poměrně malé hloubce, když se člověk soustředí na vyrovnávání tlaku v uších a nepouští vzduch do masky. Samozřejmě je tu i barotrauma ucha, které hrozí už v malých hloubkách. Může se stát i při cestě zpět, s tím se už nic dělat nedá. Pokud půjdu dolů za každou cenu, i když nemám vyrovnané ucho, musím počítat s tím, že bubínek může prasknout. Barotrauma plic hrozí spíš až pod hranicí kolem 40 metrů, kdy jsou plíce stlačené na reziduální objem a při prudkém pohybu se mohou zhmoždit. Projevuje se to tak, že po vynoření potápěč vykašlává krev.
Je to smrtelné?
Není.
Jak poznám barotrauma oka?
Celé bělmo je zalité krví – říkáme tomu „red eye“. Léčí se klidem a samo se vstřebá, nezanechává trvalé následky. Jde o prasklou cévku, která krvácí a pak se zahojí. Není dobré to pokoušet příliš často, ale lékařská péče obvykle není potřeba. U barotraumatu plic je ale nutný lékař a podání kyslíku. U ucha také. Není to život ohrožující stav, ale je lepší konzultovat s ORL lékařem.
Dalším rizikem jsou proudy. Spousta lidí si je neuvědomuje. Můžeš to trochu přiblížit?
Na hladině proud být nemusí, ale v 15–20 metrech může být velmi silný. Rizikové je to hlavně na neznámých lokalitách. Když se chci jen podívat na kotvu a neznám místo, je lepší se vyvázat – například smycí k řetězu. Pokud mě to dole bere, přitáhnu se a po řetězu vyručkuju zpět. V roce 2015 se ztratila největší šampionka freedivingu Natalia Molčanovová – když se šla podívat jen tak bez ploutví ve Španělsku na rybičky a vzal ji proud. Nikdy se nenašla. A to byla ve fázi, kdy se chystala na mistrovství světa, takže byla v perfektní kondici a držela rekordy ve všech disciplínách, kromě snad jedné.
Jak freediveři upozorňují na svou přítomnost čluny a lodě?
Mělo by platit pravidlo, že při potápění máme nad sebou bójku. Jachtaři vědí lépe než já, jaké vzdálenosti je třeba dodržovat od bójky. Důležité je, aby nás bylo vidět, zvlášť když se vzdalujeme od lodí.
Z tvé zkušenosti – respektují jachtaři a majitelé motorových člunů bójky?
V Chorvatsku moc ne. Dokonce se nám stalo, že viděli bójku a jeli se podívat přímo k nám. To je nebezpečné. V českých vodách to také málokdo respektuje, zejména vodní skútry. Na Seneckých jezerech byly dokonce dočasně zakázané, protože nebylo jasné, co je nebezpečnější – skútry, potápění, nebo plavání. Skútry jsou nejhorší, protože jejich uživatelé často neznají pravidla. Zkušený jachtař naopak přesně ví, co si může dovolit.
Dalším rizikem je tzv. blackout. Co to je a jak vzniká?
Je to ztráta vědomí, když člověk přecení svoje síly. Vím z vlastní zkušenosti, že hranice není vždy stejná. Někdy může blackout přijít dřív – vlivem únavy, dehydratace po dni na slunci nebo začínající nemoci. Přestože normálně třeba vydržím ponor 3 minuty, tak najednou můžu mít blackout, když se vynořím po minutě i z malé hloubky.
Blackout nastává pod vodou, nebo až na hladině při změně tlaku?
Největší riziko je ke konci ponoru. Blackoutu většinou předcházejí kontrakce bránice a nepříjemné pocity. Nezkušení lidé mívají blackout i po hyperventilaci před zanořením – to je příliš rychlé a hluboké dýchání. Může se stát, že člověk ztratí vědomí už při prvních metrech, někdy dokonce hned po ponoření. Hezky je to vidět ve filmu Magická hlubina, kde si tam přivedou toho Japonského závodníka. On se rozdýchával před ponorem a oni mu do toho taktují a pak prostě „blackne“ aniž by ponořil obličej. Tak ho zase odnesou.
Mistrovsví světa
Vrátíme se k pozitivní stránce freedivingu. Ty se teď připravuješ na mistrovství světa?
Ano.
Kde budou, kdy ti mají lidé fandit a jak vypadá příprava?
Mistrovství světa se bude konat v Řecku, ve městě Mitikas. První disciplína začíná 8. září. Určitě bude možné vše sledovat online na tv.cmas.org, program je na cmas.org. Závodí se ve čtyřech disciplínách, střídavě jeden den ženy, druhý den muži. Příprava je celoroční – hodně tréninků v bazénu a v létě soustředění na moři, třeba tady na La Grace. Bohužel nemám velký tým, který by mě jistil při hlubších ponorech, a tady nejsou k dispozici hloubky 70–80 metrů. To ale nevadí – i v menších hloubkách se dají nacvičit potřebné techniky, třeba vyrovnávání tlaku v uších.
Jaký je tvůj cíl na mistrovství světa – hloubka, nebo umístění?
Co se umístění týče, cítím, že světová špička mi už trochu ujíždí. Loni jsem se ještě držela v první desítce, letos to nejspíš nepůjde. Mým hlavním cílem je být vždycky o kousek lepší než loni. Minule jsem zvládla 93 metrů, takže kdyby to letos bylo 95, byla bych spokojená. Ale i kdyby ne, sbírám hlavně „bílé karty“ – tedy čisté ponory bez diskvalifikace a bez blackoutu.
Moc děkuju za rozhovor a Krása jachtingu ti přeje mnoho úspěchů.
Pokud vás svět soutěžního freedivingu zajímá, níže najdete videa Jarmily z různých disciplín (je potřeba registrace na tv.cmas): monoploutev, ručkování, bez ploutví a s ploutvemi.