V říjnu 2019 se česká školní plachetnice pod vedením kapitána Josefa Dvorského vydala po zakončení sezóny v Chorvatsku na jih na velkou plavbu přes Černou Horu, Albánii, Řecko, Turecko, Maltu až do loděnice do Tuniska. Zajímavé okamžiky z plavby sepsala pro Krásu jachtingu Romana Bezděková.
Při vyplutí La Grace z Chorvatska se ukázalo, že tato plavba bude větší výzvou, než jsme původně předpokládali. S koncem léta se počasí ve Středomoří výrazně zhoršilo. Téměř každý týden nás doháněla nějaká ta bouře, s průměrným větrem byla kolem 40ti uzlů a my se jen báli, jakou sílu by ten vítr mohl mít v nárazech. Po vyplutí z chorvatských vod se však, až na jedinou bouři, před kterou jsme se ukryli v zátoce Slano, počasí umoudřilo.
Ve Slanu jsme se znovu setkali s velmi arogantním vedením místního přístavu. Byla hlášena bouře s nárazy až 60 uzlů a my jsme se byli slušně zeptat, zda bychom mohli stát u mola, které bylo zcela volné. Místní harbour master nám řekl, že připlují výletní lodě a že se tam nevejdeme. Proto se ho Pepa hned zeptal, jestli by bylo možné po domluvě s kapitánem se na nějakou loď uvázat. Na to nám řekl, že je mu to jedno. Kapitáni výletních lodí nám nepomohli vůbec, ale to jsme čekali. Odpověď byla jako vždy stejná: městská mola jsou jen pro chorvatské lodě. Proto jsme byli velmi mile překvapení, když nám pomoc nabídli místní rybáři. La Grace se postavila jako třetí loď do řady a zajistili jsme ji lany i na břeh. V tu chvíli se k lodi přiřítil harbour master a začal řvát, že cizí lodě nemají u mola co dělat, že je to jejich moře! Chvíli to vypadalo, že nás vyhodí, ale pustili se do něj i rybáři a naše stání obhájili. Jsme moc rádi, že stále existují na moři lidé, kteří nenechají jinou loď v nouzi a nabídnou jí nezištně pomoc.
(tohle je vážně neuvěřitelná historka a skutečně mě to na Chorvatsko, kde jsem jachtařky začínal, mrzí. Pozn. JF)
Později se počasí umoudřilo až příliš. Bouře, před kterými jsme se schovávali se změnily na bezvětří až protivítr, proti kterému jsme bojovali motorem a litry nafty. Chorvatsko jsme opustili v přístavu Cavtat a v noci přepluli do vod Černé Hory.
Ještě před vystřídáním nás čekala celnice v městečku Zelenika v Kotorském zálivu. Připluli jsme večer a na celním mole byl jen jeden znuděný celník, který nás lámanou angličtinou informoval, že odbavení je možné až druhý den ráno. S celním odbavením jsme pak začali v 7 hodin ráno druhý den a loď byla po zevrubné pasové prohlídce odbavená ve 12 hodin dopoledne! Běhání z úřadu na úřad zabralo celé dopoledne a nám tak na prohlídku Kotorské zátoky zbylo jen velmi málo času. Stihli jsme rychlou večerní prohlídku kočičího města Kotor a poté už byl čas vyplout do Albánie. Cestou z Kotorského zálivu jsme minuly malinkatý ostrůvek s klášterem Gospa od milosrđa, který má v ranním oparu až mystickou atmosféru. Tu však kazí desítky turistů, které jej již po ránu obléhají. I tady La Grace vzbudila údiv a lidé se tlačili na jednu stranu ostrůvku, div ty na kraji nepopadali do vody.
Po 50nm jachtingu ve slabém zadním vetřu jsme byli konečně v Albánii. Brzy ráno jsme přistáli v port Duares. Protože v Albánii existuje povinnost pro všechny lodě najmout si agenta, trvalo celní odbavení 3 minuty. Žádné pasy, jen slova: „Welcome in Albania!“ Rozdíl mezi 24 hodinami běhání po úřadech a čekáním na úředníky v bývalých jugoslávských zemích je ohromný! Konečně civilizace, jak prohlásil kapitán Pepa Dvorský. Bohužel se později v Sarande ukázalo, že věta Welcome in Albania je univerzální odpověď na všechny otázky přes VHF. Když jsem se při přistávání ptala na hloubku a přesné místo stání pro La Grace ve vysílačce se ozvalo pouze nadšené: „Welcome, welcome“ a přístroj se odmlčel.
Jelikož vůbec nefoukalo, v Sarande nám zbylo trochu času, a proto jsme vyrazili na malou Albánskou odyseu. Za 25 eur na den jsme si půjčili auto a vyrazili do vnitrozemí. Hory, křišťálově modré řeky, voda vyvěrající z podzemí tvořící Modré oko, ruiny antického města Butrint, divocí koně, horské stezky a neuvěřitelně milý domorodci. To je Albánie. Země, která je jachtaři opomíjena, ale určitě stojí za návštěvu.
Po náročném celním odbavení a střídání na Korfu jsme vypluli na moře směr ostrov Paxi. V řeckých vodách je nádherně. Množství ostrovů a krásně čistá voda všude kolem lodi. Návštěvu ostrova ale Pepa zrušil, protože se rozfoukal tolik očekávaný NW vítr. Spustili jsme plachty a uháněli k jihu. Radovali jsme se, ale jen do půlnoci, kdy to chcíplo a my zůstali stát bez hnutí. Za noc jsme pak ujeli jen 4,5 NM (a to zpět ke Korfu). Po snídani nám nezbylo nic jiného než vplout do zálivu u města Preveza doplnit palivo a „Naftingu zdar!“ Bezvětří má však i své výhody, a tak si naše posádka v půlce října zkrátila čas koupáním a údržbou lodi.
Naším dalším cílem byly Athény a do těch vede nejkratší cesta přes Korintský kanál. Cestou jsme se ještě zastavily na malém ostrůvku na večerní grilovačku a v městečku Navpaktos, kde jsme uspořádali pirátskou výpravu na místní hrad. Smůla z minulých týdnů byla pryč a celou cestu ke Korintskému kanálu nám foukal příznivý vítr. Posádka tak mohla pečlivě trénovat práci s lany a plachtami a po dlouhé době jsme zase plachtili na „plné prádlo“. Bylo příjemné teplo a posádku ani plující loď neodradila od koupání. Nadšeně skákali z kotevních výložníků do vody a poté se chytali lana, které La Grace vláčela za sebou (toto koupání je samozřejmě možné jen do nějaké rychlosti 😉 ).
Průjezd nejdražšího kanálu světa (počítáno na metr kanálu) byl naplánován, a tak jsme se dostavili na daný čas na pozici. Kanálem s mírným protiproudem jsme proplouvali zhruba 40 minut. Pohled to je úchvatný. Strmé stěny sahající daleko nad naše stěžně a masy vody protékající kolem nás a tankeru před námi. Jen škoda, že se dronu, který jsme vypustili, podařilo udělat jen 8 záběrů, než musel nouzově přistát. Ale i přes to bylo pro všechny lidi na palubě a i ty, co byli při našem průjezdu na mostě nezapomenutelné!
V Athénách jsme velmi rádi přijali pozvání mariny Flisfos, kde byla La Grace v roce 2011 slavnostně pokřtěna. La Grace tam i s posádkou přivítali s otevřenou náručí a kapitán Pepa, který byl z aktuální posádky jediný pamětník křtu, , velmi rád u videa na ten slavnostní den v roce 2011 zavzpomínal. Ochotně jsme poté pro návštěvníky mariny otevřeli palubu a naši kadeti se s nadšením pustili do pirátského hudebního představení pod vedením kuchaře Ivoše! Místní na nás jen tak nezapomenou! 😊
Pokračování příště…