![Headline](https://krasajachtingu.cz/wp-content/uploads/2019/01/aAY0I5040_web1-696x478.jpg)
V úterý 15. ledna proběhla přednáška legendy českého, vlastně československého jachtingu, Richarda Konkolského. Richard je skutečně hvězda par excellence a je obvyklou ironií, že je o hodně slavnější venku za hranicemi, než u nás doma. Dříve narození samozřejmě vědí proč, pro mladší ale musím vysvětlit.
![](https://krasajachtingu.cz/wp-content/uploads/2019/01/konkolski_prednas.jpg)
Richard Konkolski (narozen 6. července 1943, Bohumín) se na světovém jachtařském nebi objevil jako kometa zpoza železné opony. Pocházel ze země, o níž už dvacet let západní svět neslyšel jinak než jako o satelitu SSSR, ze země, která zmizela v nekonečném objetí socialismu diktovaném ruským medvědem. Ze země, která nikdy neměla moře! A najednou se na startu nejnáročnějšího závodu přes Atlantik OSTAR 1972 objeví Čechoslovák, s vlastní postavenou lodí, schopen konkurovat tehdejším špičkám světového jachtingu. A skutečně konkuroval a neúnavně šířil povědomí a slávu československé vlajky na Západě. Účastnil se těch nejtěžších závodů, obeplul zeměkouli, umisťoval se na předních příčkách. Stával se opravdu slavný.
A výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Po pár letech, kdy mohl Richard, byť po obrovských papírových bitvách, ve kterých mají hlavní slovo domovní důvěrnice, domovníci a hrdinové socialistické práce, vycestovávat na závody, soudruzi řekli: „Dost. Nikam!“. Ale jednou osvobozenou duši už nemůžete jen tak zavřít do klece zpátky. Richard reagoval rychle. Musel. V Československu už se stahovala mračna. Sbalil rodinu a v červnu 1982 odplul na Západ. Emigroval. A tím se dopustil největšího hříchu, jaký jste mohli v socialismu spáchat.
![](https://krasajachtingu.cz/wp-content/uploads/2019/01/richard_bw_web.jpg)
Režim reagoval rychle a standardně. Nejdříve Richarda v nepřítomnosti odsoudil na 11 let natvrdo do vězení a pak ho vygumoval z historie. Televizní pořady s ním natočené se nesměly vysílat, jeho knihy nesměly vycházet a ty již vyšlé se stahovaly z pultů a mířily do stoupy. Richard Konkolski přestal pro Československo, a pro celý socialistický tábor lidu, existovat. A proto pro jednu celou generaci Čechů a Slováků, těch narozených na konci sedmdesátých let, Richard Konkolski neexistoval. Jen občas, v zapadlých knihkupectvích, nebo v knihovnách přátel, bylo možné nalézt jeho knihy, a pak si pod peřinou číst o dálkách, mořích, vlnách, bouřích, exotických místech a přemýšlet, kde ta místa leží a jak strašně daleko a nedostupná jsou, protože svět byl rozdělen a my jsme žili za ostnatým drátem.
Já jsem patřil k těm několika šťastlivcům, kteří se ke knize od Richarda ještě dostali. Jeho Dobrodružství křtěné mořem jsem jako kluk četl několikrát a hodně ovlivnilo můj pozdější život na moři. Když se nad tím zamyslím, tak za to, že se můj život ubíral a ubírá mořskou cestou, můžou dvě knihy. Nechtěli jsme na moře od Artura Ransome a zmíněné Dobrodružství křtěné mořem od Richarda.
Ale naštěstí přišel rok 1989 a Richard se po čase mohl vrátit z Newportu zpět do Čech, a my jsme se mohli dozvědět o jeho dalších úspěších, kterých jako jachtař v cizině dosáhl. A začal také znovu vydávat knihy, takže dnes je jeho legenda českého jachtingu známá každému, kdo se o moře trochu zajímá.
A protože jsem Richardův obdivovatel, nemohl jsem na výše zmíněné přednášce chybět. A stálo to za to. Cesta k vrcholům námořního jachtingu s podtitulem Nejdůležitější zážitky a milníky v kariéře Richarda Konkolského, jak byla přednáška pojmenovaná, nemohl být nic jiného, než Richardův vrcholně zajímavý životní příběh. A Richard vyprávěl. Vyprávěl o dětství, o svých rodičích, o tom, jak se dostal k závodnímu jachtingu a posléze k mořským plavbám. Vyprávěl, co úsilí stálo postavit loď a prosadit plavbu za hranicemi, o účasti v závodech ani nemluvě. Vyprávěl o svém manželství, o své rodině. A svých sólových plavbách kolem světa a o tom, jaké bylo zakotvit v Americe a začínat zase od nuly… Bylo to vrcholně zajímavé, filmy prokládané, vyprávění, které mapovalo nejen život jednoho jachtaře, ale také místa, kde jsme vyrůstali a také místa, o kterých jsme kdysi ani nedoufali, že je lze spatřit.
Přednáška stála za to a kdo nedorazil, chybu udělal. A já chci na závěr říct:
„Díky Richarde. Za všechno, co pro mě tvoje knihy znamenaly a znamenají, za tuhle krásnou přednášku a za to, že jsem si s Tebou mohl potřást tlapou.“
Tak dobrý vítr.
Na závěr
Přednášku organizovala Jachtařská akademie, v čele s neúnavným Zdeňkem Sünderhaufem. Z přednášky byl pořízen záznam a jakmile bude k dispozici, napíšu o tom. Jinak jsem vysílal z přednášky živě dva krátké vstupy, najdete je na Facebooku Krásy jachtingu. Bohužel zvuk nic moc.