V úterý 15. ledna proběhla přednáška legendy českého, vlastně československého jachtingu, Richarda Konkolského. Richard je skutečně hvězda par excellence a je obvyklou ironií, že je o hodně slavnější venku za hranicemi, než u nás doma. Dříve narození samozřejmě vědí proč, pro mladší ale musím vysvětlit.
Richard Konkolski (narozen 6. července 1943, Bohumín) se na světovém jachtařském nebi objevil jako kometa zpoza železné opony. Pocházel ze země, o níž už dvacet let západní svět neslyšel jinak než jako o satelitu SSSR, ze země, která zmizela v nekonečném objetí socialismu diktovaném ruským medvědem. Ze země, která nikdy neměla moře! A najednou se na startu nejnáročnějšího závodu přes Atlantik OSTAR 1972 objeví Čechoslovák, s vlastní postavenou lodí, schopen konkurovat tehdejším špičkám světového jachtingu. A skutečně konkuroval a neúnavně šířil povědomí a slávu československé vlajky na Západě. Účastnil se těch nejtěžších závodů, obeplul zeměkouli, umisťoval se na předních příčkách. Stával se opravdu slavný.
A výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Po pár letech, kdy mohl Richard, byť po obrovských papírových bitvách, ve kterých mají hlavní slovo domovní důvěrnice, domovníci a hrdinové socialistické práce, vycestovávat na závody, soudruzi řekli: „Dost. Nikam!“. Ale jednou osvobozenou duši už nemůžete jen tak zavřít do klece zpátky. Richard reagoval rychle. Musel. V Československu už se stahovala mračna. Sbalil rodinu a v červnu 1982 odplul na Západ. Emigroval. A tím se dopustil největšího hříchu, jaký jste mohli v socialismu spáchat.
Režim reagoval rychle a standardně. Nejdříve Richarda v nepřítomnosti odsoudil na 11 let natvrdo do vězení a pak ho vygumoval z historie. Televizní pořady s ním natočené se nesměly vysílat, jeho knihy nesměly vycházet a ty již vyšlé se stahovaly z pultů a mířily do stoupy. Richard Konkolski přestal pro Československo, a pro celý socialistický tábor lidu, existovat. A proto pro jednu celou generaci Čechů a Slováků, těch narozených na konci sedmdesátých let, Richard Konkolski neexistoval. Jen občas, v zapadlých knihkupectvích, nebo v knihovnách přátel, bylo možné nalézt jeho knihy, a pak si pod peřinou číst o dálkách, mořích, vlnách, bouřích, exotických místech a přemýšlet, kde ta místa leží a jak strašně daleko a nedostupná jsou, protože svět byl rozdělen a my jsme žili za ostnatým drátem.
Já jsem patřil k těm několika šťastlivcům, kteří se ke knize od Richarda ještě dostali. Jeho Dobrodružství křtěné mořem jsem jako kluk četl několikrát a hodně ovlivnilo můj pozdější život na moři. Když se nad tím zamyslím, tak za to, že se můj život ubíral a ubírá mořskou cestou, můžou dvě knihy. Nechtěli jsme na moře od Artura Ransome a zmíněné Dobrodružství křtěné mořem od Richarda.
Ale naštěstí přišel rok 1989 a Richard se po čase mohl vrátit z Newportu zpět do Čech, a my jsme se mohli dozvědět o jeho dalších úspěších, kterých jako jachtař v cizině dosáhl. A začal také znovu vydávat knihy, takže dnes je jeho legenda českého jachtingu známá každému, kdo se o moře trochu zajímá.
A protože jsem Richardův obdivovatel, nemohl jsem na výše zmíněné přednášce chybět. A stálo to za to. Cesta k vrcholům námořního jachtingu s podtitulem Nejdůležitější zážitky a milníky v kariéře Richarda Konkolského, jak byla přednáška pojmenovaná, nemohl být nic jiného, než Richardův vrcholně zajímavý životní příběh. A Richard vyprávěl. Vyprávěl o dětství, o svých rodičích, o tom, jak se dostal k závodnímu jachtingu a posléze k mořským plavbám. Vyprávěl, co úsilí stálo postavit loď a prosadit plavbu za hranicemi, o účasti v závodech ani nemluvě. Vyprávěl o svém manželství, o své rodině. A svých sólových plavbách kolem světa a o tom, jaké bylo zakotvit v Americe a začínat zase od nuly… Bylo to vrcholně zajímavé, filmy prokládané, vyprávění, které mapovalo nejen život jednoho jachtaře, ale také místa, kde jsme vyrůstali a také místa, o kterých jsme kdysi ani nedoufali, že je lze spatřit.
Přednáška stála za to a kdo nedorazil, chybu udělal. A já chci na závěr říct:
„Díky Richarde. Za všechno, co pro mě tvoje knihy znamenaly a znamenají, za tuhle krásnou přednášku a za to, že jsem si s Tebou mohl potřást tlapou.“
Tak dobrý vítr.
Na závěr
Přednášku organizovala Jachtařská akademie, v čele s neúnavným Zdeňkem Sünderhaufem. Z přednášky byl pořízen záznam a jakmile bude k dispozici, napíšu o tom. Jinak jsem vysílal z přednášky živě dva krátké vstupy, najdete je na Facebooku Krásy jachtingu. Bohužel zvuk nic moc.