Píše Lucie Žáček:
Expedice Esperanza, část Francie: 10. 5. – 30. 6. 2013. Směr: ze severu na jih přes Paříž, Champagne, Burgundsko, 50 zdymadel směrem vzhůru a 50 zdymadel směrem dolů, Lyon, Avignon, Marseille, Saint Tropez
PÁTEK 10.5. město Lille
Cíl posádky expediční plavby Trans Europe Cruise – Pepy a Bedřicha byla v prvním francouzském městě na první francouzské pevnině – v Lille. Na území Francie bez znalosti francouzštiny a kapitán Petr se chlubí, že prozíravě dopředu vyvěsil francouzskou vlajku. Po chvíli jsme ale zjistili, že Petr vlajku vyvěsil obráceně a místo po francouzskou vlajkou plujeme pod italskou. Po chvíli smíchu a upravování vlajky je už vše v pořádku.
V Lille je velká citadela- hvězdicovitá pevnost upravená na parky a aleje. Kotvili jsme nedaleko ní a hned jak jsme si ji všimli, běželi jsme se na ní podívat. Běh je vůbec zdejším oblíbeným koníčkem, běhají všichni, mladí i staří. Zvlášť je tento fenomén vidět u posádek lodí.
Pepa a Bedřich se francouzsky domluví, od jejich odjezdu ale budeme v této řeči plavat. Kapitán i já se domluvíme anlicko- německo- italsky, ale z francouzštiny známe jen základy: „boun jour, merci, trebian, … “ doufejme, že se těchto pár slovíček 2 měsíční plavbou ze severu na jih obohatí. Také by se Francouzi mohli více učit třeba angličtinu.
Ráno opouštím palubu, kapitán hlídkuje. Jdu do města vyřizovat úkol číslo 1: připojení na internet. Rozhodli jsme se, že během plavby použijeme místní operátory. Pro Francii je to Orange.
V turistických informacích mi dají tři typy na sídlo Orange. “ To snad bude stačit“ říkám si a vyrazím na průzkum s mapou v ruce a notebookem v tašce.
Je jasné, že pokud chceme wi- fi, musíme koupit modem, ten nabýt kreditem a spárovat s notebookem. Na každé pobočce Orange znali jinou (a velmi malou) zásobou angličtiny. Polopatě vysvětluji co chci, ukazuji na notebook a modem přivezený z Čech a říkám: „internet Wi – fi „. Nevím, co na tom není k pochopení. Všude odpovídají buď: „Sorry, nemáme modem.“ Nebo “ Zkuste to v jiném krámě. “ anebo mě nechají dlouho čekat.
Prošla jsem všechny obchody Orange, pak jsem zabrousila i do SFR a Telecomu.
Nakonec jako poslední vyhrál Orange. Pochopili situaci a dokonce měli poslední modem. Šlo to na mé zkušenosti příliš hladce. A ano – při placení mi nevzali 100 eurovou bankovku – berou zde nejvyšší 50 €. Tak jsem se vydala zase do ulic, tentokrát někam rozměnit. To už byl v porovnání s uplynulým dnem minimální problém. Po úspěšném rozměnění ve vedlejším obchodu jsme v pobočce Orange sedli k notebooku a představte si – instalace se zdařila a stihli jsme to do zavírací doby. Mezitím kapitán volal, kde jsem a zda se mi něco nestalo.
Unavená jsme se vrátila na loď,ale do půlnoci jsme byli na internetu.
SOBOTA 11.5.
Druhý den ráno odrážíme od mola. Zapínám počítač a čeká mě velké překvapení- internet nefunguje! Jediná možnost která zbývá, je řešit to po cestě. Třeba se v nějakém městě najde řešení. Bohužel nejbližší velké město je až Paříž.
Takže už sami plujeme směr Paříž. Máme den náskok a tak si plánujeme, že po cestě na den zakotvíme a naolejujeme palubu.
Ve 14:30 hod jsme se dostali na komoru Douai, kde jsme měli koupit vignettu pro Francii (což byl úkol č. 2). Jaká nás ale čekala skutečnost. Komorník mluvil výhradně francouzsky, vignetta se kupuje někde na úřadě ve městě, v sobotu a v neděli vignetty neprodávají, protože je zavřeno. A poslední problém, který jsme se dozvěděli po chvíli dohadování s komorníkem- komora Goeulzin směrem na Paříž má do 19.5. zavřeno.
Trochu propadám panice, protože 18.5. ráno má v Paříži nastoupit na loď další posádka Jardy Nejedlíka a mají domluvený plavební úsek Champagne.
Jediná další možnost plavby je vrátit se 5 hodin zpět do Lille, z Lille se připojit na Canal De Roubaix, který vede zpět až za hranice do Belgie, pak na Canal Haut Escaut a tím zpět do Francie, kde se připojíme na Canal du Nord. Celkem asi 3-4 dny než bychom dorazili do Paříže.
Netušíme, jestli to touto cestou jde stihnout. Začíná to být docela napínavé.
Ještě jsme se ani pořádně ve Francii neohřáli a už z ní zase musíme pryč. Na trase je objížďka z důvodu oprava komory Goeulzin do 19.5. Co ale zůstává otázkou, jestli je ona objížďka sjízdná. Zatím počítáme s dvěma až třemi dny cesty, stihneme to do Paříže včas pro další posádku?
Po cestě do Lille je komora Don. Tam si bereme mapu a jdeme se domluvit s komorníkem, co nám řekne k nové situaci a jestli nemá nějaké aktuální informace. Všichni se nás na komorách od hranic Francie ptali na směr a cíl plavby. “ Kam plujete ?“ “ plujeme do Paříže ! “ odpovídáme. “ Tak šťastnou plavbu ! “ popřejí komorníci. A to je vše. Žádná informace o zavřené komoře a žádné upozornění, že plujeme do slepé uličky.
Po hodinovém jednání na komoře Don už víme, jak na to. Odstávky jsou všude, kam se podíváme a kanály převážně neprůjezdné (z důvodu velkého ponoru džunky). Jedeme zpět do Lille a pak do Kortrijku v Belgii. Komorník se nám maximálně věnoval, telefonoval a udělal vše pro to, aby zjistil sjízdnost trasy.
Měli jsme si všechny odstávky zjistit dříve, protože tohle začíná být velký průšvih.
NEDĚLE 12.5. Den matek
Jsme u komory Ecluse de Quesnoy a jedeme do Kortrijk v Belgii.
Tady jsme koupili vignettu pro Francii na 30 dní za 107 €. Snažíme se zjistit co nejvíce to jde a smskujeme na všechny strany o tel.čísla, informace, mapy, data odstávek. Nakonec nám pomohl komorník na komoře Quesnoy ve Francii. Zatelefonoval a zjistil nám, že kanál za Kortrijkem – Canal de Bossuit a Courtrai jsou přes červené označení funkční a pro džunku průjezdný. Rozhodnutí tedy padlo- jedeme do Kortrijku. Pokud bychom za kanálem Kortrijk neprojeli, museli bychom si zajet až do Gentu v Belgii a to teď zní jako noční můra.
Jsme na lodi sami dva, dělám pořádek a hlavně ručně peru. Zase se nahromadilo špinavé prádlo a pračku jsme po cestě nikde nepotkali. Naštěstí můžu plácat vodu, protože v Kortrijku natankujeme zadarmo plnou nádrž.
Odpoledne jsme projeli Kortrijkem a úspěšně našli odbočku na údajně průjezdný kanál. Co nás ale nečeká- zdymadlo zavřené. Zakotvili jsme před zarostlou komorou s malými vrátky, ze kterých crčela voda. Byli jsme zděšeni, protože horší komoru jsme snad nikdy neviděli. Anglicky mluvící paní na kanálu 20. nás ale ujišťuje, že zítra v 7:30 bude komora připravená a že šířka lodi 4 metry a 1,5 metrů ponor není žádný problém.
Nikde nikdo, tak si kapitán Petr obléká montérky a jde natírat další vrstvu oleje na palubu. Já se vydávám zjišťovat, kde by se našla wifi. Po hodině průzkumné procházky jsem došla do města Kortrijk a našla jsem dokonce tu samou irskou hospodu, kde jsme byli s Pepou a Béďou tuto středu. Vrátila jsem se na palubu pro počítač a jdu tam vyřizovat maily.
Dle zjištěných informací je stav Francie na proplutí špatný. Jakmile uvidíme tankovačku, hned máme natankovat plnou nádrž.