Džunka Esperanza 5: Kortrijk a Canal du Nord

Píše Lucie Žáček: 

PONDĚLÍ 13.5.

Počasí teda není příznivé- zima, zataženo a leje jako z konve.

Vstali jsme v 6:00 a okamžitě se hlásím vysílačkou na komoru. Ozval se pán a potvrzuje, že nás v 7:30 proplaví. Nedlouho potom se na nás vyvázal sportovní člun a my chytáme trošku optimismu, že nejsme sami a skutečně proplujeme.

Kdo jednou pojede kolem, určitě si sem udělejte zajížďku ! Stojí to za ten zážitek.

Dnešní štreku s námi jede Holanďan, který dojel do Douai a objíždí to, stejně jako my – jede do Paříže. Kapitán Petr s ním projednal trasu. Pán si stěžoval, prý mu v 1. Komoře nic neřekli. To samé jako nám. Musíme si zjistit, jestli jsou komory na Marne sjízdné. Stačí, aby jedna nefungovala a skrz všech 100 zdymadel se budeme muset vracet zpět celou cestu. Plujeme kanálem Canal de Bossuit a Courtrai / Belgie. Frčíme, abychom byli v Paříži včas.

V 11: 30 jsme v Belgii a je obsluha v pořádku. Tady jsou komory připravené a na komoře mluví anglicky. Paní v poslední belgické komoře říká, že směrem na Paříž ve Valencinnes je stávka a komora nefunguje- neuvěřitelné! Začínáme zase trochu vyšilovat.

Vyjíždíme z komory Bossuit / Belgie a jedeme na rozcestí směr Francie. Počasí: zataženo + vlhko a vítr.

V 12:45 hod – další info na komoře: Valencinnes je od 1.6. zavřená. Už známe první francouzské slovíčko – často používané : “ fermé “ – zavřeno. Paříž za 4 dny, jde to vůbec stihnout?

V 14:30 hod – kanál Haut Escaut / Belgie. Šine se před námi nějaká hrozně pomalá loď. Jede 8 km/ hod. a my bychom potřebovali trochu zrychlit.

V 18:00 hod – jsme tu jako na návětrné hůrce, je stále zataženo a jsme ofukováni větrem ze všech stran.

V 19:15 hod – projeli jsme komorou E. Folien / Valencinnes.

Stávka nikde. Uf – naštěstí, další špatnou informaci bych už asi nepřežila.

V 19:55 hod – komora E. de Trith

Tady to byla rychlovka. Komora na 10 minut 🙂

V 20:30 hod – zapíchli jsme to na nákladním šífu před komorou Denain. Zítra Canal du Nord a jeho proslulý tunel. Pokud takto pojedeme, tak Paříž stihneme. Dnes to byl úplný maraton..

ÚTERÝ 14.5.

V 6:00 hod ráno budíček. Odvazujeme lana a se sousedem najíždíme do komory. Zase máme před sebou dlouhý den. V 9:15 Canal du Nord je konečně tady. Canal du Nord se stavěl v r. 1965, byl stavěn pro lodě široké 5, 95 m. Pro lodě zvané “ penyšé „. Francouzské lodi před námi zbývaly centimetry po stranách. Džunka se musí odstrkovat s citem, když se vyjíždí, jinak jí to hodí na druhou zeď. Už se také stalo.

V lodi se nestihne nic moc udělat. Jsme dva – bez posádky. Stále odbíhám vyvazovat do komor. Je to tím počasím – na prd. Krajina je podobná Čechám. Kopečky, zelená tráva a do toho svítí žluté lány řepky olejky. Máme pocit, jako bychom přeskočili cca 14 dní ! Tady jede příroda v plném proudu rozkvětu – na rozdíl od Rotterdamu, kde teprve pučí !

Celý den čepice vražená do čela, mokré bundy, svraštěné ruce, mokré kalhoty a holá záda. Pijeme kafé latté a horké čaje. Zahřejí nás i palačinky se zapečeným chřestem a sýrem.

Ve dvě hodiny proplouváme tunelem, který je 5 km dlouhý ! Jmenuje se SOUTERRAIN DE RUYALCOURT. Další zážitek do sbírky Trans Europe Cruise. Tak na to jsme zvědaví. Co džunka na to ? Projede ? Jak to funguje ? Funguje to jednoduše. Před tunelem je semafor, pokud svítí červená, je třeba se vyvázat ke břehu a čekat. Tak jako v našem případě. Na kopci je velín ( rozhledna, kde je služba ), což nás uklidnilo. Hledáme č. kanálu na vysílačku, ale žádné není. O to je to napínavější ….

Držíme se signálů semaforu. Ejhle. Z tunelu vyjíždí nákladní šíf a hned na to padla zelená. Jedeme a bez dlouhého otálení ! Na palubě jsme pouze my dva – kapitán Petr a posádka Lucie. V takových momentech si říkáme, jaká škoda, že tu nejsou ostatní, které by to mohlo zajímat. V tu chvíli jsme mysleli skutečně na vás na všechny.

Jak to tam funguje ? Mají tam kamery ? Kdyby se něco stalo s lodí, jak se člověk dovolá ? Něco tam musí být. Šířka kanálu v tunelu akorát pro džunku, cca 5,50 m a je to jednosměrný kanál. Nad střechou byla ještě rezerva cca 2 m. Strop je kulatý a z cihel. Byl na to pěkný pohled. Připadáte si jako ve starobylém sklepě. Na stěnách jsou světla, je tedy docela dobře vidět. Na obou vnitřních stranách kanálu je pás gumy, kdyby se štrejchla loď.

Přemítáme, kdy to mohli stavět. Kapitán Petr se maximálně soustředí a jede předepsanou rychlostí. Kormidlo drží v rovině po celých 5 km. Ani jednou ho to nehodilo na stranu. Já v takových situacích jsem vždy připravená, nemusí mi říkat, co je potřeba. V tomto momentě stíhám alespoň něco natočit a nafotit a zároveň periferním viděním sleduji rytmus plavby. Jakmile by se loď nalepila na stěnu, kapitán by zařadil neutral, slovně by zaklel a já bych ho odstrčila bidlem. Decetně, aby ho to nehodilo na druhou stranu. Naštěstí plavba klape ale konec tunelu v nedohlednu. Jen ta nástěnná světla.

Je to skutečný zážitek.

V 2. Části tunelu svítila červená. Co to je ? Co to znamená ?  Zastavujeme. Po pravé straně jsou vázací prvky ( pachole ), tak se vyvazujeme. Svítí červená, okolo žádné vysvětlení. V protisměru v dálce vidíme malé vlnky, něco se tam mihá a hýbe.

Přeci jen stojíme u lodě. Je čas si džunku nafotit “ ze břehu “ v tunelu, protože v místě, kde stojíme, se kanál rozšiřuje. Po chvíli tomu rozumíme správně: “ vyhybka „. Šikovně vymyšlené. Když je takový provoz, proč čekat na loď, než propluje celým tunelem. Zorganizuje se to tak, že lodě plují proti sobě z obou stran a na výhybce se míjí. Čekáme docela dlouho, loď už přeci jedna proplula, ale pluje ještě jeden šíf. Naskočí zelená a opět startujeme motor. Světlo na konci tunelu ne a ne vidět.

Najednou je slyšet rachot a hučení, ke kterému se blížíme. Zase nevíme, co si myslet. Ve stropě byl velký větrák a ten navíc rachotil. Tak, světlo už vidím denní. Honem rychle fotky a záběry, než se úplně vybije baterka.

Tunel C. du Nord stál za to, i když je o vlastně tunel jako na dálnici. Není třeba se bát, každý to zvládne a projede. Hezké zpestření. Za tunelem jsme vjeli do komory, a tam se klesá dolů. Tzn. – jedeme z kopce ! Komory, samé komory a prší.

ČTVRTEK 16.5.

Probouzíme se bubnováním deště na palubu. To by se spalo. Ale už je 7 hod ráno, otevírací čas komor. Stále nás honí Paříž, abychom tam byli včas. Beru mokré lano do ruky, opřu se o mokré zábradlí, abych chytila pachole v komoře. Mám pocit, že se z toho mokra dnes nevyhrabeme, v tomto počasí neuschneme.

13 hod – odbočka z řeky l´Oisy na Seinu ! Po Seině se doplavíme do Paříže do rezervovaného přístavu Arsenal. Jelikož se tento přístav plánuje od listopadu r. 2012, máme zvláštní pocit. Sen se stává skutečností. Arsenal už zítra. Tak přeci jen ! V řece Seině nás překvapil silný protiproud. Z pohodových 13 km/hod padá rychlost na 5 km/hod. Kapitán Petr je z toho vyvedený z míry. Dnes jsme se viděli v centru Paříže… Přidáváme obrátky. Honem rychle se zorientovat, kde jsme, na jakém jsme km, kolik nás čeká komor.

Plujeme rychlostí SVIŽNÉHO CHODCE, BĚŽCE. 1 km za 8 min. Jsme na 67 km, Arsenal je za 71 km + 3 komory, které pracují do 19 hod. 5 km ujedeme za 40 min. Trávíme čas hledáním v mapě + počítáním času.

14 hod – mám hlad, že bych jedla hřebíky. Kapitán Petr konečně ví, co ho čeká. Tak můžu od něj odejít. Jestli dnes ještě kapitán zavtipkuje, tak to bude výjimka.Taková dobrá nálada tu byla. Vyšlo nám, že 11 hodin poplujeme proti proudu do Arsenalu. Už jsme v sice v Paříži, ale stále mluvíme o tom, kdy doplujeme do Paříže. Jsme někde na úrovni Pražské Zbraslavy ( na okraji Prahy ). Ta řeka Seina se klikatí – 70 km klikatících se Paříží. Vzdušnou čarou jsme hodinu od Eiffelovky ! Protiproud špičku lodě strhává. Kapitán Petr má za kormidlem co dělat a pohoda rázem zmizela.

16 hod – rytmus plavby je šnečí a oči máme pořád na štopkách. Každou chvíli se prožene kolem nás velká nákladní loď. Po proudu – to se jim frčí! Před námi pluje loď. Kapitán Petr pluje za ní v závěsu. Vypadá to na místního kapitána, vybírá zatáčky. Jede tam, kde je málo proudu.

16:30 hod – proplouváme komorou. Vyskočím z paluby lodě a běžím k lodi, co je místní kapitán.

“ Mluvíte anglicky ? “ žmoulám mapu v ruce.

“ Jes ! “ a vyskočí za mnou. Nechává posádku a loď v komoře. Po očku jí má pod kontrolou a druhým okem se orientuje v mé mapě.

“ Jak dlouho pojedete ? “ ptám se.

“ Já to v 18 hod zapíchnu. Druhý den ráno v 5 – 6 hod vyrážíme. “ povídá místní kapitán.

“ Aha, my jsme poprvé s lodí v Paříži. Máme namířeno do přístavu Arsenal, ale až zítra. Dnes v noci bychom chtěli někde přespat.“

“ No, tady je přístav Arsenal ! Tam se dnes dostanete. Sice bude pozdě, hodně hodin….“ přemýšlí místní kapitán.

“ Né, je možné dnes v Paříži spát někde zadarmo ?“ přeruším ho.

“ Áááá ták ! Vy nemáte peníze !? “ vybuchne v burácející smích. Tento smích vyzněl jako něco – “ ano, rozumím vám „.“ Tak to je tady – ostrov před komorou. Tam se chystáme zakotvit i my. “ odpovídá místní kapitán.

“ To je dobré. “ chytáme se dobrého nápadu a šance “ Kolik je tam vody ? Máme 1.50 m ponor ! “

“ Jó, to se vejdete. “ s pokýváním hlavy odpovídá kapitán znalec.

“ Ok, můžeme jet za vámi ? “ zvědavě, skromně a zároveň drze se ptáme. Co asi odpoví ?

“ Ano ! “ zamyslí se a navrhne “ A večer vaříte vy ? ! “

Rychlým pohledem si spočítám posádku, vypadá to na vaření pro celkem 15 Francouzů.

“ Klidně, ale nejdřív musíme jít pro něco do supermarketu. ! “

Voda v komoře vystoupala na horní hladinu, vržou vrata – signál rychle se vrátit na své paluby. Místní kapitán nám pomohl. Kapitán Petr nás poslouchal z lodě, a tak se na nic neptá. Uklidnila ho informace. A už se zase směje na svět 🙂

Stejně to komentuje: “ Kdybych věděl, jaký je tu proud, tak jsem se na Paříž vykašlal. Propálím spoustu nafty. “

Dávám mu za pravdu, divím se, kudy bychom tedy pluli. Skutečně – šlo by to. Je tu kanál, který se Paříži vyhýbá a navazuje na řeku Marnu ( -> směr Champagne ), kam plujeme.