16.4. 2013
píše Lucie Žáček
Ano, přiznám se, byla jsem nadšená jako malé dítě. Už jsme se měli na trase stáčet na jih, když se objevila jedinečná šance – vyrazit s džunkou na sever, odkud není daleko k Severnímu moři. Máme na to? Výzva to byla tedy pořádná. Za prvé vidět na vlastní oči divoké tuleně a za druhé za nimi doplout na vlastní lodi! Pro – takováhle příležitost se už s džunkou znovu nenaskytne, proti – přeci jenom je to velký risk. Náš plán nakonec byl: a) doplout ještě na pevnině do přístavního města Harlingen, b) odtud plout na ostrov Vlieland a to buď trajektem nebo- za dobrého počasí – džunkou. Nakonec vyhráli tuleni.
Česká džunka Esperanza, která na začátku dubna vyrazila na plavbu kolem Evropy už má za sebou nějaké ty mořské míle. V polovině letošního dubna mírně změnila plánovanou trasu a vyrazila na ostrov Vlieland, navštívit kolonii tuleňů. Její plavbu sledujeme zde na Kráse jachtingu.
Jediné dopravní spojení mezi pevninou a ostrovy představují trajekty a rybářské lodě. Waddenské moře, které odděluje tyto ostrovy od pevniny, je zajímavé hlavně díky své nepatrné hloubce. V době odlivu se místo vody objeví bahno a nánosy písku jsou rozbrázděné stružkami odtékající vody. Kdo zná cestu, může za odlivu přejít několikakilometrovou vzdálenost pěšky. Může to ale být fyzicky pěkné náročné.
Nám se podařilo se na pevnině v Harlingenu seznámit se zkušenými loďaři, sousedy z vedlejší lodě. Večer jsme společně studovali mapu a plánovali trasu. Musíme promyslet nejen bezpečnou cestu mezi bójemi, ale i pro nás neobvyklý příliv a odliv. Během 24 hodin se moře zvedne a klesne několikrát. My jsme ale vybaveni chytrou tabulkou, která nám přesně řekne kdy. Zjistili jsme, že když je v Harlingenu příliv ve 12 hod, na Vlielandu je o 1 hod dříve a v tom případě je odliv na ostrově o 47 min dříve. A tak si zapisujeme do tabulky k časům odlivů a přílivů v Harlingenu také časy na Vlielandu. Zdejší moře se umí během pár hodin změnit ve zrádné mělčiny a my na to musíme být řádně připraveni. Místní znalí obyvatelé – lepší než kdejaká informační kancelář- nám poradili kudy plout, kde se držet v době přílivu a kde v době odlivu. Například je vhodné při odlivu zajet do přístavu na Vlielandu, protože je přístav dostatečně velký. Ovšem kvůli úzkému vjezdu je třeba si počkat na tu správnou hodinku. Kdo tohle neví, nemá tu opravdu co dělat. Člověk je vůči přírodním jevům stále bezbranný a to i v 21. století.
Ráno vyrážíme z Harlingenu směr Vlieland a tají se nám dech. Plujeme přístavem kolem obrovských dřevěných trojstěžníků,vedle kterých naše lodička vypadá jako mravenec. Ještě se vysílačkou loučíme s hafenmaistrem, koukneme na maják, kterým je přístav hlídán a vyplouváme. Plavební dráha je vyznačena obrovskými bójemi a kardinální černo – žluté znaky rozeznáváme už z dálky. Jeden by řekl, že Friesenlandské ostrovy budou zahalené v samotě, ale opak byl pravdou. Kolem nás se to hemží rybářskými loděmi, loděmi místních obyvatel, plachetnic s německými vlajkami a trajekty. Vlna od trajektu občas šplouchne na palubu a po směru větru se roztříští o okna. Džunka pluje, motor přede a nás to baví.
Největší atrakcí zdejších přírodních rezervací jsou tuleni- největší šelmy žijící v Nizozemsku. Když jsme proplouvali s džunkou kolem rezervace Richel, za zelenou bójí se vynořil písčitý pás pláže, kterou ozařovaly paprsky slunce. Připlout blíže se nepodařilo a tak jsem vzala dalekohled a konečně uviděla tmavá a světlá těla válející se na pláži. Nadšeně jsem začala cvakat jeden záběr za druhým. A taky proč ne – vidět tulení kolonii se podaří jen jednou za život.
Tuleni jsou velmi citliví na vyrušování, proto jsou turistické návštěvy v rezervacích přísně omezené. Populace tuleňů nejsou příliš hojné a pokud těch pár chceme zachovat, musíme se držet přikázání ochranářů přírody.
Při objevování Vlielandu nebudete potřebovat auto, nejlepším dopravním prostředkem je tu bicykl, stejně jako všude v Nizozemí. Cyklostezky vedou po asfaltových cestách téměř všude podél pobřeží, na kterém uvidíte pasoucí se divoké husy ve společnosti huculských koní. Nejdále je možné se na kole dostat až k “ Poštovnímu domu „, nebo se na rozcestí vydat skrz borovicové lesy směrem k dunám.
Když se touláte cihlovou alejí mezi malými domečky s perfektně upravenými záhony a zastřiženým trávníky, máte pocit, jako byste se vrátili do dob dřevěných korábů. Často se stávalo, že některá z obrovských lodí ztroskotala na pobřeží, a vítr, který neustále přesouvá písečné duny sem tam, odkryje pohřbené vraky. Asi k největší katastrofě došlo v r. 1893, kdy divoká bouře zahnala k ostrovu 11 lodí a všechny ztroskotaly u ostrova Ameland. Dokonce je k dispozici mapa zdejších vraků a všech zaznamenaných ztroskotání. Mít tak více času a poslechnout si v hospůdce ty dechberoucí příběhy ze života prapradědů místních obyvatel…
Zdejší lidé jsou na svůj ostrov náležitě hrdí. Ať se procházíte kdekoliv, budete fascinováni uklidňující pohodou, která tu vládne. Tady nikdo nespěchá. Stmívá se až ve 20:45, takže času na prohlédnutí ostrova je více než dost.
Druhý den ráno vyplouváme. V dálce se pohupují bóje značící mělčinu, rackové skřehotají a vlny přílivu šplouchají o bok lodě. A my už víme, že tento silný zážitek se nám navždy vryje do paměti.
P.s. Naším tajným přáním je znovu vidět tuleně a Vlieland 🙂
Zdraví Lucka a kapitán Petr