Fregata Jutsko a Bitva u Helgolandu

Znáte tuhle loď? Je to fregata. Je velmi podobná USS Constitution, má skoro stejný výtlak a počet děl, ale není to ona. Je to dánská fregata Jyllant (Jutsko), hrdinka bitvy u Helgolandu, kterou jsme nedávno zmínili v souvislosti s druhou Bitvou u Visu, konkrétně s osobou admirála Tegetthoffa, který si u Helgolandu vybojoval slávu a kontra-admirálské frčky. Shodou náhod a okolností, ale spíše náhod (dostali jsme tip od domorodců), jsme se na ni mohli nedávno podívat a tak vám můžeme něco málo zprostředkovat o bitvě, lodi a o jejím muzeu.

Několik století byly lodě dřevěné, poháněly je plachty a zásadní změnou bylo již zaoblení nástavby a změna kladkostroje vratiráhna. Šťastná loď, jež utekla kulím, mělčině, houbám, sášni a prohnutí kýlu, mohla mít kariéru dlouhou několik dekád a nějaký pokrok ji nemusel zajímat. HMS Victory postavili v roce 1765 a o 40 let později byla u Trafalgaru technologicky stále v nejlepších letech. Pak se objevili páni Watt, Ressel, Hunts, Siemens & Martin, Coles s Ericsonem, Armstrong a Paixhans (a také mnozí další). Což je v této posloupnosti: zdokonalený parní stroj, lodní šroub, vylepšený postup výroby oceli, dělová věž (Coles a Ericson), zezadu nabíjené dělo a výbušná střela. Od poloviny 19. století do první světové války tak byly nově dokončené lodě často zároveň technologicky zastaralé. Dřevěné fregaty s parním pohonem se stavěly zároveň s mnohem odolnějšími obrněnými loděmi. Konkrétně fregata Jutsko byla dokončena ve stejném roce (1860) jako HMS Warrior a rok po spuštění francouzské Gloire, které už měly trup pokrytý železnými pláty na dřevěné konstrukci (celo-ocelové lodě následovaly kolem roku 1875) a zezadu nabíjené dělá.

Podpalubí Jutska bez parních strojů. Viditelné diagonální výztuhy.

Jutsko má trup z dubu.. Jistou novinkou bylo použití diagonálních výztuh, které snižovaly nároky na množství velkých kvalitních kusů dřeva a zároveň umožnily postavit delší dřevěný trup, který se nebude rychle deformovat (úzký předek a zadek klesaly vlastní vahou a střed se zvedal působením vztlaku). Kolena – dřevěné výztuhy v rozích žeber a paluby byly nahrazeny železnými a loď má odolnější zaoblenou záď (oproti ploché a bohatě prosklené u předchozí generace lodí). Díky pokročilé konstrukci je Jutsko dlouhá celých 102 metrů a deklarovaná jako nejdelší dochovaná celodřevěná loď. Parní pohon tvořil dvouválcový nízkotlaký motor značky Baumgarten & Burmeister, se kterým loď dosahovala maxima 12 uzlů. Čistě na motor měla operační vzdálenost 1500 Nm (při plné zásobě 300 tun uhlí). Lodní vrtule byla umístěna v šachtě a bylo ji možné zvednout nad vodorysku, aby nekladla odpor při plavbě na plachty. Plná posádka měla 400 námořníků a 37 důstojníků. Základní výzbrojí bylo 44 kusů 30 librových děl – nabíjených zepředu železnými koulemi.

Model Jutska rozdělený podle palub.

Dánsko-německá válka, nebo také druhá Šlesvická válka mezi koalicí Pruska s Rakouskem na jedné a Dánskem na druhé straně, se vedla kvůli pokusu Dánského království anektovat Šlesvicko jako důsledek pruské expanze a jeho snahy o sjednocení zemí německého spolku. Válka začala 1. února 1864 Pruským vpádem do Šlesvicka a skončila 30. října téhož roku Vídeňskou mírovou smlouvou. Prusko a Rakousko zvítězili a Šlesvicko získali. 

Jedno z dioramat v podpalubí: pracoviště lodního lékaře.

Pozemní část války byla poměrně jasná záležitost lépe vyzbrojených, organizovaných a početnějších pruských a rakouských vojsk. Na moři měli ale Dánové převahu a proto mohli svým loďstvem blokovat pruské přístavy. Na západním pobřeží Šlesvicka a Holštýnska operovala dánská eskadra jejíž součástí byly kromě fregaty Jutsko ještě fregata Niels Juel a korveta Hejmdal. Na pomoc slabému pruskému loďstvu vyslalo Rakousko fregaty Schwarzenberg a Radetzky (pod Tegetthofovým velením) a později dorazila i silnější eskadra pancéřových lodí.

Tegethoff dostal ještě symbolickou pruskou posilu v podobě kolesového parníku Preussischer Adler a dělových člunů Blitz a Basilisk. Jejich celkový podíl na bitvě je v tom, že dnes mohou Dánové tvrdit, že porazili početnějšího nepřítele. Prusové ale do boje vlastně nezasáhli a tak mohla dánská eskadra těžit z početné převahy 3:2 v lodích, silnějšího dělostřelectva i (prý) lepšího výcviku.

Delová paluba. 30 librové dělá hlavní baterie.

Rakousko-pruská eskadra se o protivníkovi dozvěděla ráno 9. května v Cuxhavenu. Kolem 10:00 se obě loďstva setkala na dohled od Helgolandu, který jako neutrální britské území střežila parní fregata Aurora. Kolem oběda začala Schwarzenberg palbou na velkou vzdálenost, zatímco se loďstva přibližovala v protilehlých kurzech. Kolem druhé hodiny Tegetthoff obrátil lodi. Rakouské fregaty se v linii přiblížili k dánským. Pruské zůstaly v zákrytu a bez účinku střílely z velké vzdálenosti. Rakouský kapitán následně zmenšil odstup (na cca 400 m) a snažil se eliminovat dánskou dělostřeleckou převahu bojem na krátkou vzdálenost. Jistou dobu se dokonce zdálo, že dojde i k abordáži Jutska. Dánští dělostřelci ale přinutili Schwarzenberg k ústupu. Fregata byla hlavním cílem palby a inkasovala 80 zásahů. Na lodi vypuklo několik požárů a ten poslední zapálil přední stěžeň. Tegetthoff se kolem 16:00 rozhodl odpoutat a zamířil do neutrálních vod Helgolandu. Pomohl mu i šťastný zásah do kormidla Jutska, takže ho Dánská flotila nemohla účinně pronásledovat. Tečku za bitvou udělala fregata Aurora, která chtěla zabránit porušení britské neutrality a vplula mezi eskadry.

Závěr bitvy. Fregata Jutsko, v pozadí Schwarzenberg opouští bojiště s hořícím stěžněm. Zdroj: Wikipedia, autor obrazu: Carl Dahl – Slaget_ved_Helgoland

V noci otlučená Prusko-Rakouská eskadra unikla do Cuxhavenu. Dánské lodě se stáhly do Kristiansandu a následně do Kodaně. Tam je uvítal nadšený dav, pro který byla vítězná bitva důležitým zlepšením morálky po neúspěchu armády. Poslední bitva dřevěných lodí je i poslední bitvou dánského námořnictva. Z jejich pohledu se podařilo porazit a zahnat (početnějšího, ale slabšího) protivníka a způsobit mu vážné škody (obě fregaty poškozené, 36 mrtvých a 108 raněných vůči jedné lehce poškozené fregatě, 14 mrtvým, 54 raněným). Zároveň ale Dánové nedokázali udržet blokádu. I bez příchodu rakouských obrněnců mohl Tegetthoff opravit lodě a bránit blokádě. Proti obrněným lodím by dánská eskadra už vůbec neobstála. Tegetthoff byl za odvahu a rozhodnost povýšen, Dánové si dodnes považují taktické vítězství.

Fregatu Jutsko po válce čekala pestrá kariéra. Podnikla několik zaoceánských plaveb po dánských koloniích a návštěvy Středomoří a Baltu s královskými rodinami na palubě. Od roku 1874 byla upravena na královskou jachtu a podnikala či případně doprovázela královské expedice a návštěvy. V roce 1887 byla vyřazena, ale přežívala v různých přístavech a chvíli sloužila jako škola radio-operátorů. V roce 1925 začaly snahy o její záchranu. Sloužila také jako ubytovna pro školní výlety do Kodaně, potopila se, ale byla znovu vyzdvižena a se zapojením královské rodiny vznikla sbírka na její záchranu. V roce 1989 začala v suchém doku v Ebeltoft její rekonstrukce a stavba muzea.

Muzeum je postavené hlavně na modelech. V pozadí uprostřed zvon Jutska. V bitvě ho zasáhla koule a jeho ustřelená část utrhla čelist dánského námořníka. Přežil a byl prvním Dánem s plastikou čelisti. Výsledek: naleznete na obrázku zde: http://www.fregatten-jylland.dk/krigen-paa-havet.

Vstupné do něj je 500 CZK (135 DKK) za dospělého a platí týden. Poté, co jsem ochotně vyplnil dotazník spokojenosti, dostal jsem ještě volný lístek zdarma, takže si to druhý den užila i manželka se synem, kteří předtím upřednostnili nedaleké ZOO. Loď samotná je krásně zrekonstruovaná, ale jinak poměrně prázdná. Obsahuje několik málo dioramat – výjevů ze života posádky, děla, vybavené královské kajuty a několik subtilních uměleckých děl. Chybí popisky a komentované prohlídky jsou jen v dánštině. V areálu je malé muzeum s modely lodí významných pro dánské dějiny, případně historii (Bismarck, Victory, Vasa). Část je věnována roku 1943, kdy Němci převzali vládu nad Dánskem a dánské loďstvo své lodě raději potopilo nebo s nimi uniklo do Švédska. Zajímavá je replika části boku lodi s otvory po koulích. Výsledek experimentální palby z dobových kanónů. Doprovodní video je bohužel dánsky. V podzemí je pro děti simulátor bitvy – pohyblivá zmenšenina paluby s obrazovkami a děly, které je možno “nabít” a střílet na rakušáka. Muzeum doplňuje skromný obchod se suvenýry a restaurace. V suchém doku jsou hry pro děti (kladkostroje, zjednodušený sextant, zmenšený model stěžně). Přes sezonu je možné vylézt na stěžně samotné lodi. Rozsáhlé dílny v areálu jsou přístupné a potkáte tam dobrovolníky, kteří průběžně opravují a vylepšují loď a expozici. V přístavu je i bohatá sbírka jachet-oldtimerů a majáková loď zřejmě čekající na rekonstrukci.