Ze Syfnosu jsme plynulou plavbou, díky absenci větru většinou na motor (i když chvilku i na plachty), dorazili do Adamantas (některé zdroje uvádějí Adamas), veliké zátoky na ostrově Milos. Pokud je vám jeho jméno povědomé, tak vezte, že Venuše Mélská, jedna z nejslavnějších soch starověku, je právě odtud.
Historie té sochy je vůbec zajímavá. Na Milosu ji našel 8. dubna 1820 zdejší rolník Kendrotas, údajně ji vyoral, ale existuje také verze, že ji našel v jeskyni, zahrazenou kamennou deskou. Ať je to jak chce, socha byla na dva kousky a oba kousky chtěl farmář prodat. Údajně ji zakoupil francouzský konzul za 1000 zlatých. Podle jiných pramenů ji ale zakoupil jistý francouzský důstojník za 1400 zlatých, ale než sehnal peníze, snažil se sochu ukrást jakýsi turecký paša. Francouzi však jeho lidi přistihli, jak odvážejí sochu ve člunu a v nastálé půtce sochu vybojovali zpět. Socha při tom přišla o obě ruce, které nejspíš skončili na dně moře. Vzhledem k tomu, že se tohle s největší pravděpodobností odehrálo v přístavu Adamantas, možná tam ty ruce na svého objevitele ještě čekají.
Ale abych dostál objektivitě – existuje ještě jedna verze, a to, že sochu sice zakoupili Francouzi, ale v jejím převozu se jim snažili zabránit sami řečtí vesničané. A při té tahanici došlo k již zmiňovaném ztrátě Venušiných rukou.
Venuše, správněji Afrodita Mélská, je mírně nadživotní socha ženy z helénistického období. Podle některých pramenů je jejím autorem sám Praxiteles, podle jiných ale spíše Alexandros z Antiochie, který je autorem sochy Alexandra Velikého, která se rovněž našla na Milosu. Venuše je dnes trvale vystavena v Louvru.
Autor: Livioandronico2013 – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=54858474
Na Milost miluji jeho velkou a prakticky téměř dokonale krytou zátoku. V zátoce najdete marinu Adamas a mimo ní pak spoustu místa na kotvení a to nejen u mariny, ale i u pláží naproti. Jen dejte pozor, na východě zátoky je lom nebo cementárna nebo něco podobného a jezdí k němu tanker a nákladní lodě.
Marina je prostředně velká, stojí se uvnitř i vně mola. Vnitřní mola jsou ale obsazené místňáky a to nejen motorovými čluny, ale spoustou plachetnic kolem 50 stop zdéli, které každý den vyrážejí na daily tripy kolem ostrova. Nemůžete je nepoznat, naloží vždycky kolem patnácti lidí a vypadají jako banda uprchlíků. Vyrážejí vždycky brzo dopoledne a k večeru se vracejí.
Normálním návštěvníkům tak zbývá jen vnější molo, kde to ale kapánek vlní od trajektů a projíždějících lodí. Kotva ale drží velmi dobře. V marině je voda a proud, malý truck vozí naftu každý den. Směrem blíže k trajektovému molu (trajekty sem zajíždějí několikrát denně) stojí větší a větší lodě, až tu najdete ty opravdu veliké.
V městečku jsou bary a restaurace, samoobsluha, benzínka, půjčovny aut a skútrů, prostě jako obvykle. Nad marinou se rozkládá chora s kastro na vrcholu. Je odsud fantastický pohled.
My jsme samozřejmě se Skipřenkou neodolali a půjčili si skútr. Tedy chtěli jsme si půjčit skútr, ale všechny normální skútry byl půjčené nebo zamluvené a tak na nás zbyl skútr elektrický. No – všechno je jednou poprvé a tak jsme osedlali elektriku.
Zajímavá zkušenost. I ve dvou to jelo svižně jako stopětadvacítka, akcelerace velmi uspokojivá. Jen to mělo díky dvěma baterkám těžiště výš než je v kraji obvyklé a chvilku jsem si na to musel zvyknout. Ale jelo to super a jsem rád, že jsme si to vyzkoušeli.
Na našem výletě jsme nejdříve navštívili Kastro nahoře na kopci, kde jsme našli fakt netradiční možnost ubytování, a pak vyrazili na Plathiena Beach dolů k moři. Po ní jsme se sjeli podívat na Cove House, což jsou ty legrační domečky těsně u vody, které míjíte, když do Adamas připlouváte. Jsou taky k pronajmutí a ubytování je to opravdu velmi zajímavé.
Pak jsme vyrazili na Sarakonikos Beach. Naposledy jsme tu byli v roce 2021, což byl covidový rok a byli jsme tu s posádkou prakticky sami. Letos jsme tu tedy sami nebyli, ale i tak to byl pěkný zážitek. Ty skály jsou prostě nádherný a ještě jsem si z nich zaskákal do vody 🙂 (jako nejstarší účastník a také jako jediný, kdo to skočil po hlavě).
Po Sarakonikos Beach jsme jeli ještě na kafe do zátoky Polonia, kde jsme poseděli a pokecali. Návrat se elektro skútrem byl bez problémů – když jsme si ho brali, byl na 80%, když jsme ho vraceli, měla baterka 50%. A to jsme ho do těch kopců tedy nešetřili.
No a pak jsme doštouchali vodu, naftu a připravili loď na další plavbu. Milos byl krásný, za návštěvu rozhodně stojí.
Pokračování příště. Budeme se vracet na sever a zase vytáhnu dron.
Jo a abych nezapomněl – posledních pár kousků Jachtařského průvodce Řeckem, díl první, najdete tady! Už jich je jen pár…. část se prodala a část zničil přívalový déšť. Znáte tu story.
