Začíná další naše dobrodružství s Gaiou v Řecku. Z Čech jsme vyrazili velmi brzkým letem se EuroWings, což znamenalo nastavit budík na druhou hodinu ranní. No nic moc. Ale zvládli jsme to, Praha byla ve tři ráno prakticky prázdná a na letišti jsme byli za půl hodiny. To se ještě nestalo. Následoval boarding a bezproblémový přímý let do Athén. Pak hodinová cesta do Piriea, kde jsem krásně stíhali trajekt – akorát zrovna připlouval.
Ale ouha. Paní v budce, kde se prodávají lístky řekla ne. Trajekt je plný, jsou přeci Velikonoce! A sakra. Věděli jsme, že jsou Velikonoce, ale Řekové svoje Easters milují daleko víc než my, středoevropští bezvěrci.
Pravoslavné řecké Velikonoce jsou datově plovoucím svátkem jako u nás, ale jinak (viníkem je asi Juliásnký kalendář). Takže letos je ten rozdíl mezi našimi a řeckými Velikonocemi přibližně jeden měsíc. Pomlásku tu samozřejmě neznaji, ale vajíčka ano. Barví je jen na červeno (jako že Kristova krev) a o půlnoci ze soboty na neděli jimi ťukají špičkami o sebe. Komu se vajíčko nerozbije, ten bude mít celý rok štěstí. Čtvrtek nemají zelený, ale rudý, sobotu bílou. Charakter je mnohem duchovnější než u nás, dveře kostelů se netrhnou a zvony si vůbec neodpočinou. Také jsou tu průvody a procesí. Nicméně s tím duchovnem to zas tak horké není, abyste si nepředstavovali tiché rozjímání, ticho a klid. Je pracovní volno, kavárny a restaruace praskají ve švech, všude plno lidí a neustále práskají dělobuchy. To tady obzvlášť milují. Rána za ránou. A hlavně v noci ze soboty na neděli, kdy to tady vypadalo jako když se blíží ruská fronta. A pečou se selata a jehňata, pije se a baští… No prostě Velikonoce.
Naštěstí, protože Velikonoce, jezdí na Aeginu jedn trajekt za druhým a tak po hodině čekání vyplouváme taky. Po vystoupení z trajektu na Aegině nás čekal šok. I když protože Velikonoce, jasně, nečekáte Aeginu 2. května takhle nacpanou. Nejenom turisty z Athén, ale nábřeží je plné lodí, velká většina velké motoráky, pár plachetnic a v půl čtvrté odpoledne vnitřím bazénem smutně bloudí sedm (!) plachetnic a hledají místo! A samozřejmě bez šance. Do toho jezdí trajekty a celý ten roztomilý šrumec koření houkáním. No jak u Mariazell o pouti.
Trochu zdrblí jsme se ubytovali na hotelu (zatím máme hotel) a další den vyrazili do boatyardu k lodi. Loď jsme našli v pořádku, tak jak jsme ji v listopadu opustili, ale dohodnuté práce, které měli být hotové, ani náhodou (ne, že by to bylo v Řecku překvapení). V boatyardu z místňáků ani noha, protože Velikonoce, takže jsme usedli do kokpitu s vidinou delší doby na pevnině. Protože než někoho seženeme a donutíme k práci, bude to trvat. To už známe.
Ono si leccos člověk udělá sám, ale ne všechno. Odborné věci na motoru, specíální díly, nářadí, prostor a čas – to není často jednoduché a takové věci přenecháváme odborníkům. No, ne vždy se zadaří. Tak nám držte palce.
Jo, a zatím tu fouká jako kráva 🙂
p.s a abych nezapomněl, tady je první epizoda naší plavby v podobě videa:
A jestli vás zajímá Řecko a plavba v řeckých vodách, podívejte se na druhý díl našeho Jachtařského průvodce Řeckem:
