Robin Knox-Johnston zveřejnil analýzu incidentů, při kterých došlo během Golden Globe Race k položení na bok nebo k převrácení lodí účastníků. Zpráva má jedinečnou výpovědní hodnotu, protože málokdy se podaří analyzovat tak početný vzorek (18 lodí) v podobných podmínkách (podobné, dokonce stejné sériové lodě malých rozměrů, vybavení, trasa) které jsou blízké tomu, co mají k dispozici amatérští jachtaři, kteří se vydávají na plavby kolem světa, případně do jižních moří.
Níže jsme pro vás přeložili její závěrečné shrnutí. Z uvedených 18 lodí – 12 závod nedokončilo, přičemž na start se nemohl postavit nikdo, kdo před tím neabsolvoval dlouhodobou sólo-plavbu, plavbu s provizorním oplachtěním a nesplnil rozsáhlý seznam dalších bezpečnostních opatření daných pravidly. Osamělá plavba kolem světa je stále hraničním výkonem, kde rozhoduje množství detailů.
Závěrečné shrnutí zprávy Sira Robina Knox-Johnstona
Plachetnice se vzhledem k různým tvarům trupu, použitým plachtám a takeláži chovají v extrémních podmínkách různě. Dokonce i lodě vyrobené ze stejné formy mohou mít různé vlastnosti v závislosti na tom, jak je v danou chvíli rozložena jejich váha.
Společným faktorem při převrácení lodí v závodě (Golden Globe Race) a při následné ztrátě stěžně bylo, že všechny lodě, které to potkalo, s výjimkou Gregora McGuckina a Uku Randmaa, neměli ve vodě tažené lano nebo vodní kotvu. Převrácení lodí bylo důsledkem nárazu lámající se vlny do boku lodě, která se ztočila při absenci prostředku dostatečného k udržení směru (vodní kotva, tažené lano, plachty) nebo působením směru či tlaku lámající sa vlny.
Lodě, které použili vodní kotvu nebo lano, s výjimkou Gregora McGuckina, byli drženy docela pohodlně zádí k vlnám, smířené s tím, že jejich plavba bude případně ovlivněna vlnami z jiných směrů. Zdá se, že použitím jakéhokoliv taženého prostředku bylo sníženo riziko, že lodě nenadále zasurfují z vlny nepřiměřenou rychlostí, v jejímž důsledku dojde k zapíchnutí přídě do vody, případně, že budou stočeny do špatné pozice směrem k vlnám.Položení lodě do driftu, čím se loď ocitne bokem k velkým a lámajícím se vlnám, ji v mořích se silnými větry vystavuje největšímu riziku, že dojde k převrácení a ke ztráte stěžně. Většina lodí zvládá velké vlny, protože povrchová voda vln se nepohybuje rychle. Tyto vlny se stávají nebezpečnými v okamžiku, kdy se jejich rychle pohybující hřebeny začnou lámat.
Závodníci Are Wiig a Mark Slats uvádějí, že situace se zlepšila, když byli položeni na bok, což by mohlo naznačovat, že kdyby využili sílu větru vytažením nějaké plachty, když se vítr zmírnil mohli mít větší směrovou stabilitu. V případě převrácení Susie Goodallové je možné, že lano vodní kotvy nebylo v trvalém tahu, čímž při úderu vlny došlo k velkému namáhání lana (trhnutím), jak loď po úderu vlny zrychlila. To, a skutečnost, že lano bylo uvázáno dračí smyčkou, by mohlo vysvětlit, proč se lano vodní kotvy přetrhlo poté, co se loď převrátila přes příď.
Je možné, že by bylo lepší vytáhnout malou plochu plachet, dokonce i v těchto extrémních podmínkách, takže by pohyb lodě udržoval lano vodní kotvy napjaté a předešlo by se jejich jejich ochabnutí a následnému přetížení v trhu, když se na něj přenesla hmotnost lodi a náraz vlny. V této oblasti zatím chybí více zkušeností. Výzkum ukázal, že uzly, jako je například lodní smyčka, snižují sílu lana až o 70%. Naopak správně zapletená smyčka snižuje pevnost pouze o cca 30%. Zapletení by ovšem mělo být provedeno v délce alespoň padesáti průměrů lana – jen tak lze dosáhnout dostatečné pevnosti.
Vodní kotvy, ačkoli se prokázaly jako efektivní, nejsou moc populární z důvodu komplikovaného vytažení zpátky na palubu. Vytahovací lano, které umožňuje, aby se kotvy dali vytáhnou od konce, se často zapletou do hlavního lana, což vytažení dále komplikuje. Bez ohledu na to, která metoda se použije k stabilizaci lodě, musí být lana dostatečně silná, aby mohla zvládnou zatížení způsobené trhnutím vzniklým nárazem vlny.
Ti, kteří měli bouřkové kosatky, je měli uvázané na střed lodě. Když se snažili plavit přímo po větru, kompenzoval tlaku větru na plachtu připadnou tendenci lodě stavět se bokem k vlnám a větru – plachta stáčela zpátky po větru zádí k vlnám. Bouřkové kosatky měli při dané délce lodí (32-36 stop) převážně 2 čtvereční metry plochy.
P.S.: Hodně zkušeností o plavbě ve řvoucích čtyřicítkách naleznete v denníku Petra Ondráčka na Kráse jachtingu,nebo v jeho knize Sám čtyři oceány.
