Plave to, ale loď to není. Létá to, ale letadlo to není. Když to plave v noci, svítí jako motorák (plavidlo se strojním pohonem). Když to létá v noci, svítí dodatečným červeným blikajícím světlem. Co to je?
Znalci exotické techniky pravděpodobně už z titulku vědí, že se jedná o ekranoplán. Okrajovou technologii, kterou v Sovětském svazu rozvinuli do skutečně monstrózních rozměrů a která v roce 2002 získala své místo v aktualizovaných pravidlech COLREG.
Ekranoplány využívají tzv. ground-effect, neboli přízemní efekt, kdy křídlo při letu několik metrů nad hladinou/povrchem vytváří vzduchový polštář. Ten zvyšuje vztlak a snižuje odpor. Let blízko povrchu je tedy efektivnější. Ekranoplán zjednodušeně přepraví více nákladu s nižší spotřebou než srovnatelně velké letadlo se stejně silným pohonem. Efekt se projeví hlavně nad vodou, případně ledem – velkými a relativně rovinatými plochami.
Lippisch a Alexejev
O rozvoj ekranoplánů se postarali nezávisle na sobě dva konstruktéři. Alexander Lippisch, německý inženýr, známý jako konstruktér raketové stíhačky Me 163 Komet, se kromě vývoje aerodynamiky bezocasých letadel věnoval i vývoji ekranoplánů. V 60. a 70. letech navrhl a otestoval několik menších prototypů (X-112, X-113 a X-114). V Sovětském svazu koncept rozvinul Rostislav Alexejev. Původně jeden z tvůrců lodí Raketa – rychlých dopravních lodí využívajících hydrofoily, které byly provozovány napříč východním blokem, například i v Bratislavě. Začátkem 60. let se začal věnovat ekranoplánům.
Výsledkem jeho práce bylo několik modelů, které směřovaly hlavně k vojenskému využití jako efektivní dopravní prostředky, které neohrozí miny a torpéda, dokážou dopravit náklad a vojáky vysokou rychlostí a relativně bezpečně, včetně možnosti výsadku na břehu. Další uvažované využití bylo jako nosič protilodních střel, boj proti ponorkám a jako rychlý nosič záchranných ponorek v případě nehody vojenských ponorek.
Kaspická mořská příšera
Kromě množství vývojových modelů vznikly modely KM, třída Lun nebo A-90 Orlyonok. KM byl svého času největším (délkou) létajícím strojem na světě. Experimentální stroj dlouhý 97 metrů měl kapacitu až 900 osob a pohon obstarávalo 10 proudových motorů s měnitelným vektorem tahu pro generování vztlaku pod krátkým křídlem při vzletu. Alexejev sám ho testoval jako zkušební pilot. Stroj zaznamenaly špionážní satelity USA a analytici CIA mu dali přezdívku Kaspická mořská příšera (případně Příšera z Kaspického moře). Stroj létal v různých konfiguracích až do nehody v roce 1980, kdy zůstal po havárii poškozený plavat na hladině. Záchrana by byla náročná, a tak se po týdnu potopil.
A-90 Orlyonok
Zároveň začaly práce na modelu SM-6. Z něj vznikl malosériový ekranoplán A-90 Orlyonok s délkou necelých 60 metrů, dvěma proudovými motory pro vzlet a turbovrtulovým motorem pro let. Vznikly 4 kusy (1 ks v roce 1979, 2 ks 1981), které létaly ve zkušebním provozu až do roku 1993. Jeden byl zničen při nehodě se ztrátou jednoho života. Poslední kus (S-26) přežil jako muzejní exponát.
Projekt 903 Lun
Lun byl zhmotněním představy ekranoplánu jako nosiče protilodních střel 3M80 Moskit. Šest raket nesl na hřbetě spolu se dvěma střeleckými věžemi s 23mm kanóny na vlastní ochranu a sadou vyhledávacích a zaměřovacích radarů na svislé ocasní ploše. Stroj mohl letět rychlostí až 550 km/h a ideálně mohl představovat způsob, jak rychle a v relativním bezpečí za radarovým horizontem, odpálit salvu protiletadlových raket na lodě NATO. Vznikl jeden kus (1987), který létal do raných 90. let. Stroj byl v roce 2020 přemístěn z vojenské základny do budovaného „Patriot Parku“ v Dagestánu a chvíli ležel na pobřeží Kaspického moře, než byl vytažen mimo dosah vln. Vznikal i druhý kus, ale v podobě variabilního záchranného prostředku, který mohl být nasazen jako nemocnice, při nehodách na moři, hašení nebo jako rychlý prostředek pro záchranu námořníků z ponorek. Dostal název Spasatěl, ale nedokončený čeká na další osud v závodě v Nižním Novgorodě.
Skromná současnost v Koreji a Iránu
Po rozpadu Sovětského svazu se průběžně objevovaly projekty oživení výroby ekranoplánů, ale narážely nejen na ekonomickou realitu v Rusku, ale i na některá zásadní omezení konceptu. Omezuje je zvlněné moře i pevnina. Některé mohou omezeně létat ve větší výšce, ale s vysokou spotřebou (přízemní efekt zde nepomáhá). Určitým omezením je i manévrování ve vysokých rychlostech, kdy hrozí kontakt s povrchem, a různé bezpečnostní faktory (certifikace, neohrožení lodí) či logistika (vzletové a přistávací plochy, hangárování). V současnosti tak existuje jen jeden výrobce malých ekranoplánů – jihokorejská firma ARON vyrábí malé čtyř- a osmimístné stroje M50 a M80 s možností letu do výšky 150 metrů. Koncepčně podobný, ale menší jednomístný stroj Bavar-2 provozuje íránské námořnictvo jako součást asymetrického válečného arzenálu. Malý rychlý stroj má šanci se „ztratit“ nízkým letem v hustém provozu Rudého moře.
Renesance v Pacifiku?
V posledních letech se objevily dva nové projekty v Číně a USA, které dospěly do fáze testování prototypu. Čína testuje čtyřmotorový proudový hornoplošník. Jedná se o vojenský projekt a existují jen nejasné fotografie. Každopádně pro čínské ozbrojené složky je to možný doplněk jejich transportních a vyloďovacích kapacit v případě konfliktu s Tchaj-wanem a v Jihočínském moři.
Bezpečné, rychlé a levné možnosti zásobování svých jednotek v Pacifiku hledají i ozbrojené složky USA. V minulosti se věnovaly například studii Liberty Lifter, jejímž cílem bylo ověřit koncept ekranoplánu s nosností strategického dopravního letounu C-17 (cca 77 tun). Zda se projekt zrealizuje, je zatím nejisté. V současnosti ale už existuje prototyp Seaglider firmy Regent – daleko menší dvanáctimístný hornoplošník je poháněný dvanácti elektromotory. Zajímavé je využití foilů pro zvednutí ekranoplánu z vody. Firma má i vojenskou divizi, která cílí na potřeby zásobování jednotek v Pacifiku a na Tchaj-wanu. Ekranoplány mají potenciál vyhnout se námořním minám. Malé stroje letící nízko nad hladinou mají šanci oddálit zachycení radarem a i v případě zachycení mají šanci uniknout zásahu (např. díky nízké tepelné stopě elektromotorů) a představují menší ztrátu než velká dopravní letadla.
Pokud by vás zajímala konsolidovaná verze COLREG z roku 2018, její anglická verze je k dispozici zde. Ekranoplány jsou označovány anglickým termínem Wing-In-Ground. Viz pravidlo 3, odstavce a) a m).