Představte si teoretický vertikální úsek atmosféry nad povrchem, který má všude stejnou teplotu a povrchový tlak 1 000 hPa. Jak stoupáte výš, bude tlak rovnoměrně klesat, takže v každé výšce bude stejný.
Nyní se podívejme, co se stane, když se povrch na levé straně zahřeje:
- Pokud se povrch vlevo zahřeje (například v tropech připadá na jeden čtvereční metr více slunečního tepla), vzduch nad ním se začne rozpínat. V jakékoliv výšce na levé straně pak bude tlak větší než ve stejné výšce vpravo, tedy nad chladnou částí (řekněme na pólech). Když se podíváme na horní přerušovanou bílou čáru, značící výšku, uvidíme, že tlak nad zahřátým povrchem je kolem 350 hPa, zatímco tlak nad chladným povrchem vpravo je stále 100 hPa
- Tato tlaková nerovnováha způsobuje, že od teplého povrchu k povrchu studenému vane vítr. To znamená, že vzduch z teplé části se fyzicky přesouvá, a tlak tam tudíž klesne, zatímco vzduch přicházející nad chladný povrch způsobuje, že se tam povrchový tlak zvyšuje.
- Tento povrchový tlak způsobuje, že při zemském povrchu proudí vítr z míst o vyšším tlaku nad chladným povrchem směrem k tlakové níži nad teplým povrchem – a dochází k cirkulaci termálního větru. Tuto cirkulaci termálního větru lze pozorovat v libovolném měřítku: od globálního a pasátových větrů po lokální mořské brízy.
Teoreticky to znamená, že bychom měli mít přiměřeně stálý vítr, který vane při zemském povrchu od pólů k rovníku a v horní části troposféry opačným směrem. Praxe je ale jiná, protože jsme zatím ignorovali pár detailů, ovšem podstatných: Že Země není plochá,že se otáčí a že má různé povrchy různých tvarů – o tom ale jindy.
Kapitola z knihy Meteorologie pro jachtaře. Pro členy Námořního klubu sleva 50%. Nejste členem? Další informace zde.
Nebo se rovnou přidejte.