Špičkovou jachtařku a instruktorku Kateřinu Staňkovou a její kurzy přežití na moři a SRC asi příliš představovat nemusím, protože jste je buďto zažili na vlastní kůži nebo byly již dostatečně představeny jinde. To ale neplatí o jejím novém jednodenním kurzu Základy bezpečnosti na moři, který by měl absolvovat skutečně každý, kdo vyplouvá do širých dálek. O kapitánech ani nemluvě.
V minulosti jsem většinou celkem poctivě nosil záchrannou vestu, teoreticky věděl, že je v lodi bedna s liferaftem, co zhruba obsahuje a jak ji házet do vody, anebo co dělat při situaci MOB a k čemu slouží EPIRB. Občas jsem si zvědavě představoval, jak všechny ty báječné vymoženosti fungují a zároveň si přál, abych je nikdy nemusel použít. A až do Katčina kurzu jsem se považoval za poměrně zodpovědného jachtaře i kapitána.
Během onoho dlouhého, naplněného a báječného dne se pro mě a ve mně mnohé změnilo. Vyčerpávající (zatím jen obsahově) teoretická část mi jasně a srozumitelně objasnila např. rozdíly mezi vestami, jejich vztlaku, výbavě či aktivátorech. V typech liferaftů a jejich použití. Ve způsobech přivolání pomoci. A samozřejmě mnoho dalšího. Videa z reálných situací mi potom ukázala, jak snadno a rychle se člověk může stát obětí odkázanou na pomoc druhých a jak naivní představy o elegantním lovení MOBa (nedej bože na plachty) jsem měl. (On totiž skutečný MOB má hodně daleko do fendru či kýblu pohozeného do vody za slunečného dne…)
I praktická část v bazénu byla vyčerpávající, ale tentokrát již velmi hmatatelně. Tady mi naplno došlo, jak velký rozdíl je něco nějak vědět a něco vědět dobře, něco si představovat a něco zažít na vlastní kůži, a jak zdánlivé maličkosti můžou sehrát zásadní roli (třeba upevnění vesty na těle). Po dvou hodinách ve vodě v oblečení a v nafouknuté záchranné vestě chlapácké fórky lehce ztrácely na chlapáckosti a např. pokus vysápat se do raftu (podotýkám, že na klidné teplé chlorované vodě) či dostat tam někoho dalšího, kdo je třeba v bezvědomí, rozhodně neměl parametry pohledného atletického výkonu.
Vybavily se mi všechny ty chvíle s ležérně navléknutou vestou nebo s lifeline hozenou kolem krku. Akce typu „ještě to utáhnu a pak si to na sebe dám“. Balancování na zádi s rozepnutým poklopcem (ne, viset za jedoucí lodí v této úpravě zjevně není žádná výhra, i když vás drží harness). A mnoho dalších lehkovážných momentů, při kterých se člověk spoléhá více na přízeň osudu než na dobré vybavení a jeho správné použití. Jistě, teď už vím, jak lépe udržovat tělesnou teplotu a jak se přesouvat ve vodě ve formaci, abychom se navzájem neztratili. Ale na moři či oceánu bych to fakt zažít nechtěl.
To jediné místo, kde to chcete a potřebujete zažít, je kurz Katky Staňkové. Není mnoho školení, kde se toho za jediný den tolik dozvíte a tolik si toho vyzkoušíte. Nejde ale jen o znalosti a praktické zkušenosti. Jde i o nastavení mysli, respekt a pokoru. A o tu zmiňovanou zodpovědnost, kterou především jako skippeři neseme (za všechny a za všechno). Jak už jsem zmínil, až do Katčina kurzu jsem se považoval za poměrně zodpovědného jachtaře i kapitána. Teď se jím pokusím i doopravdy stát. Díky za to!
Pokud se chcete dozvědět víc, zkuste se podívat přímo na stránky Katky Staňkové – Bezpečně na moře.