Nejlepší část rekonstrukce je tu! Jak nemám rád nakupování, tak do Avar Yachtu v Bítýšce jsem jezdil každou možnou příležitost a procházel mezi regály jak v transu. V hlavě mi při pohledu na jakoukoliv lodní součást probíhaly představy, jak a kam bych ji instaloval. Prostě Alenka v říši divů, ale než jsem se dostal k pokladně, byla potřeba studená mentální sprcha a eliminace na nejnutnější nákup.
Nerez je holt nerez. Nechtěl jsem použít plastové díly na takového veterána a i kdyby, stejně by byla otázka času, kdy bych pak litoval. Postupně se dodělalo kování a Kobliha pod lakem byla připravená. Kupovali se vazáky, madla, žebřík, panty a mnoho dalších více či méně potřebných součástí. Nejvíc jsem si liboval v dekorativních doplňcích jako je malý mosazný zvon, chromové spínače, kompas a další. K tomuto kompletu byl vyroben, tedy na laseru vypálen, nápis jména lodi na trup z leštěného nerezu. Honička ale byla oděrová lišta na bok pro ochranu trupu hlavně v přístavech. I lištu jsem chtěl kovovou, jednak jak je psáno – kov je kov – a za druhé plastové oděrové lišty na malou loď jako je Kobliha byly moc široké a bylo by to jako pěst na oko. Nakonec jsem sehnal na doporučení v Imramovsky marine pěknou AL lišta v metráži včetně gumové výplně. Až mne překvapilo jak snadno šla lišta tvarovat kolem trupu lodě….po instalaci stoupla Kobliha v mých očích o třídu výš. Lišta krásně zářila na tmavém trupu.
Poté už šlo vše ráz na ráz, veškeré nakoupené kování bylo za pár hodin instalované. Vazáky, panty, poziční světla, to vše z nerezu, dávalo Koblize skutečně správný retro styl. A co já? Já proseděl hodiny na místě kapitána, koukal z paluby na zahradu a kochal se, představoval si, jak podnikám plavbu. Ale do toho se mi do hlavy neustále zavrtával červík, zda je Kobliha vůbec plavbyschopná. Už to nebyla ta loď vhodná tak akorát na podpal. Načetl a nastudoval jsem toho za dva roky tolik, že jsem už nevěděl, co je správně a co ne. Jaký bude ponor, jak se bude chovat loď s plochým dnem na vodě a další a další otázky.
Je jaro 2014, dvouletá rekonstrukce se schyluje ke konci a přichází plánování, kde bude Kobliha spuštěna slavnostně na vodu. Zpětně si uvědomuji jak to uteklo, co vše se udělalo a také neudělalo a nyní při představě té spousty práce, vědět to na začátku, tak asi ke koupi a rekonstrukci možná ani nedošlo. (To jsem si říkal v roce 2014! Ještě jsem netušil, jak mne to kutění a závislost na rekonstrukcích pohltila a co bude zanedlouho následovat.) Kobliha je zaparkována pod přístřeškem na vozíku a připravená vyrazit, párkrát proběhl test motoru ponořeném v sudu s vodu, zdá se, že nic nebrání plavbě. Projížděl jsem internet, kde se dá plout a kam to mám nejblíže. Východní Čechy, Orlicko a Ústecko zrovna nenabízí moc možností, kde spustit loď. Koukám na přístavy kolem toku Labe, dále na přehrady jako Rozkoš, anebo Baťův kanál. Všude je to daleko, tak nejvíc láká Baťák na první plavbu. Nikdy jsem tam nebyl, Morava mne láká, tak proč ne. Termín je určen a vyčkává se až přijde ten den. Ovšem nenadále jsem se setkal s bratrancem a ten úplně v klidu povídá „testnem Koblihu tady“. To „tady“ je soukromý rybník Kuba nedaleko Třebovic. Zasmál jsem se, vždyť tu není skluz pro lodě, není možné z prudkého břehu spustit loď do vody. Jenže to by nebyl Libor. 