Kosatky útočí na plachetnice!

Foto: Wikipedia, zdroj - U.S. National Oceanic and Atmospheric Administration

29. července plula Viktória Morrisová mezi mysem Trafalgar a městečkem Barbate na 46 stopé plachetnici. Třiadvacetiletá bioložka z Nového Zélandu byla na setkání s kosatkami zvyklá, ale v tomto případě to neproběhlo jako obvykle. Kytovci začali narážet do trupu lodi, otočili plavidlo o sto osmdesát stupňů, zničili kormidlo a poškodili autopilota.

Kosatky na loď dorážely více než hodinu, během které čtyřčlenná posádka poslouchala, jak se mezi ohlušujícími ranami do kýlu průběžně dorozumívají pronikavými pískavými zvuky. Jejich nouzové volání, že na ně útočí kosatky, bylo pro pobřežní stráž pochopitelně neobvyklé a tak chvíli trvalo než uznali vážnost situace. Loď nakonec odtáhli do Barbate a po vytažení našli zlomené a okousané kormidlo, kterému chyběla spodní třetina.

Jakkoliv byl tento incident neobvyklý, je však pouze jedním z řady útoků v této oblasti Španělského pobřeží. Šest dní předtím kosatky zaútočily na čtyřicetistopou plachetnici, kterou jednatřicetiletý Alfonso Gomez-Jordana Martin převážel zákazníkovi. Nárazy kosatek plavidlo zastavily, úder do kormidla téměř vykloubil kormidelníkovi rameno. Předchozí noc, 22. července ve stejné oblasti motoroval britský pár Beverly Harrisová a Kevin Large na jejich padesátistopé plachetnici. Nejprve měli pocit prudkého zastavení. Předpokládali, že se zachytili do sítí, dokud nezpozorovali kolem lodě kytovce. Během asi dvaceti minut je kosatky otáčely z kurzu a také jim poškodily kormidlo. Nakonec se dvojici jachtařů podařilo bezpečně dostat do přístavu v La Linea. (níže video jednoho z ůtoků) 

V důsledku množících se útoků vyhlásili španělské úřady na inkriminované části pobřeží omezení pro plavbu rekreačních plachetnic. Omezení platí od úterý (22.9.) pro plachetnice do 15 metrů délky mezi Cape Prioriño Grande a Estaca de Bares. V odůvodnění se uvádí snaha zabránit kontaktu kosatek s malými a pomalými plachetnicemi. Plachetnice stále můžou oblastí proplout, ale jenom kolmo na ní za účelem dostat se z přístavu na otevřené moře a naopak..

V oblasti Gibraltarské úžiny žije malá a bohužel stále se zmenšující populace kosatek, která čítá přibližně 50 jedinců. Čelí zde stresujícím podmínkám. Kromě husté lodní dopravy a s ní souvisejícím hlukem a znečištěním na ně doléhá turismus a výletní lodě, které pro pobavení a fotky turistů kosatky často dlouhé hodiny pronásledují. 

Dalším faktorem je i nedostatek ryb, konkrétně tuňáků, jejichž zmenšující se populace je důležitá i pro místní rybáře. Kosatky si s nimi konkurují o úlovek a naučily se “krást” ryby z vlečných rybářských vlasců. Při tom dochází často ke zraněním velkých kytovců, nehledě na to, že kostatky pak čelí odvetným útokům od nešťastných rybářů, kteří přišli o úlovek. Mnoho kosatek má ze setkání s vlasci (nebo rybáři) hluboké jizvy. Dlouhodobý stres, hlad, ztráta mladých členů stáda, to vše má na vnímavé a inteligentní kosatky silný dopad a je předběžně jedním z vysvětlení jejich chování a incidentů.   

Kosatky jsou velmi učenlivé a společenské. Předávají znalosti dalším generacím. V podobném kontextu, ale bez zaznamenaných útoků na lodě se projevily například v roce 2017. Aljašští rybáři tehdy podávali zprávy o kosatkách, které se naučily počkat si na výlov a následně ukrást jejich úlovky. Doslova pronásledovaly rybářské lodě, sbíraly ryby z vlasců a dokázaly si zvyknout i na zvukové odpuzovače. 

Zaznamenaných útoků na člověka ve volné přírodě bylo doposud jen pár, většinou byly pravděpodobně spíše nedorozuměním nebo nešťastnou náhodou a skončily leknutím oběti nebo lehkým zraněním. I když kosatka je největší predátor vůbec – její tolerance k člověku ve volné přírodě je překvapivá. Jedno z vysvětlení je gurmánství kosatek. Vědci pozorovali, jak moc jsou kosatky vybíravé. Některé populace se přísně specializují na savce (tuleně, lachtany), jiné na ryby, například zmíněná Gibraltarská populace. Byly pozorovány situace, kdy konzumovaly primárně ty nejlepší kusy z hejna tuňáků, z velryby sežraly nejdříve (nebo jenom) jazyk (viz video níže) nebo ze žraloka jeho játra. Zdá se, že člověk jim nešmakuje. Asi má málo tuku… (Ono u kytovců je tohle “milé” chování docela časté – osobně jsem plaval s hejnem delfínů ve volném moři a i když mají plnou tlamu zubů, nebyli ani trochu agresivní. Naopak, delfíni obecně jsou k člověku velmi přátelští. Asi se prostě máme s delfíny a dalšími kytovci druhově rádi; pozn. JF

Další zaznamenaný útok podobný těm, které se udály u španělských břehů, se datuje roku 1970. V tom roce kosatky zaútočili na loď Dougala Robertsona s rodinou u Galapág. V důsledku nárazů stáda se jejich loď potopila a rodina přežila 38 dní na moři v záchranném ostrůvku a ve člunu, později už jen ve člunu (ostrůvek se rozpadl) dokud je nezachránili japonští rybáři. Robertson o tom napísal knihu. U nás vyšla pod titulom Přežili jsme v Pacifiku.        

Několik desítek dalších zdokumentovaných smrtelných útoků na člověka se odehrálo v mořských zábavných parcích různě po světě, kde byly kosatky cvičeny pro představení. Oběťmi byly v drtivé většině cvičitelé. Jejich prvotní příčinou byla pravděpodobně kombinace různých deprivačních faktorů: malý, monotónní prostor bazénů, omezená přítomnost dalších kosatek, krmení rybami “z ruky” místo přirozeného lovu, kvůli čemuž nedocházelo k vybití loveckého pudu. Důležitým faktorem mohl být i neopren, ve kterém se pohybují trenéři a který je bližší kůži tuleňů. Takováto deprivace se následně manifestovala v útocích, jejichž jednotlivá vysvětlení sahají od nepochopení záměru trenéra, případně hry, která se “zvrtla”, až po útoky, které pozorovatelé vyhodnotili jako chladnokrevné s jasným cílem člověka zabít. O těchto incidentech a o smutném životě kosatek v zajetí podrobně pojednává například dokumentární film “Blackfish” (zde jeden úryvek z filmu o jednom z incidentů, nic pro slabé žalúdky).

Tímto se již dostáváme dále od aktuálních událostí. Zatím se dá z širšího pohledu vyvodit, že s inteligencí kosatek se pojí i jejich vysoká citlivost na stres, která se může projevit podobně jako by se projevila u lidí. Je možné, že už toho mají dost a z lodí, které je ohrožují, jsou plachetnice jediné dost malé a pomalé, aby na ně mohly zaútočit. Dle jiné hypotézy jsou útoky činem mladých jedinců, kteří prý jenom “blbnou” a zjistili, že u malých lodí jim to projde. Na vědecké vysvětlení uvedených případů je zatím brzy a dotázaní odborníci se zatím opatrně shodli pouze na tom, že popisované chování je neobvyklé a je těžké jej přesně vyhodnotit, protože informace jsou zprostředkovány a pozorovatelé nebyli odborníci na chování těchto zvířat.