Pokud poletíte přes Athény nebo vás plavba zavede do maríny Flisvos a budete mít čas a zájem o námořní a vojenskou historii Řecka, doporučujeme návštěvu pancéřového křižníku Georgios Averof. Loď je jedinou dochovanou představitelkou své třídy a podobně jako HMS Victory nebo USS Constitution je hrdě udržována Řeckým námořnictvem v aktivní službě, byť již pouze jako muzeum.
Na počátku 20. století si Řecko udržovalo těžce vybojovanou nezávislost, ale přetrvávaly obavy z dalšího konfliktu s Tureckem. V čerstvé paměti byla řecko-turecká válka z roku 1897, z níž Řecko vyšlo poražené, muselo platit reparace, jeho finanční správa byla svěřena mezinárodní komisi a země si byla vědoma své vojenské slabosti.
V té době zažívala válečná plavidla bouřlivý vývoj směrem k velkým bitevním lodím typu Dreadnought. Řecká vláda se rozhodla modernizovat námořnictvo, které do té doby spoléhalo na tři zastaralé obrněné lodě třídy Hydra. Zakoupila čtyři relativně moderní torpédoborce v Německu a Velké Británii a pancéřový křižník třídy Pisa v Itálii. Pro terminologickou přesnost – v Řecku je tato loď označována jako bitevní loď. Ve srovnání s tehdejšími bitevními loděmi byla menší, s lehčí výzbrojí a pancéřováním, ale s teoretickou možností jim v případě potřeby uplavat.
Itálie postavila tři sesterská plavidla (Pisa, Amalfi a třetí jednotku), přičemž poslední byla nabídnuta k prodeji jako přebytečná. Odkup Hellenickým námořnictvem se podařil díky záloze pokryté z odkazu podnikatele Georgiose Averofa (také známého jako Jorgos Averoff), určeného na pořízení velké lodi nesoucí jeho jméno. O plavidlo se zajímala také delegace tureckých důstojníků, kteří si jej prohlédli a vzhledem k předpokladu, že Řecko nebude mít na rychlý nákup dostatek prostředků, odjeli do Paříže. Následně se pokusili nákup zvrátit vyšší nabídkou, ale dohoda již byla uzavřena a zajištěna.
Loď byla spuštěna na vodu v roce 1910. 140 metrů dlouhá loď měla výtlak 10 200 tun a maximální rychlost 23,9 uzlu. Hlavní výzbroj tvořily čtyři 234mm děla ve dvou věžích, pomocná výzbroj se skládala z osmi 190mm děl ve čtyřech věžích. Loď byla ilustrací mezinárodní ekonomické provázanosti před první světovou válkou – výzbroj byla britská, kotle francouzské, generátory německé.
První plavba směřovala v červnu 1911 na korunovaci britského krále Jiřího V. Při následném přesunu na čištění trupu loď narazila na útes a musela do suchého doku. Během oprav se projevila nedisciplinovanost posádky, a kapitán Ioannis Damianos byl nahrazen Pavlosem Kountouriotisem, pozdějším prezidentem Řecka (1926-1929). Ten zavedl pořádek a s vycvičenou posádkou se vrátili do vlasti.
V roce 1912 vypukla První balkánská válka. Kountouriotis již jako admirál a velitel námořnictva vybojoval na palubě Averofu vítězné bitvy u Elli a Lemnosu. V obou případech loď využila svou rychlostní převahu, opustila sestavu pomalých a zastaralých řeckých obrněných lodí a pronásledovala početnější, ale zastaralou a nepřesně střílející tureckou flotilu. Ta sice neztratila žádné lodě, ale utrpěla velké ztráty na posádkách a s poškozenými plavidly se stáhla do bezpečí Dardanel. Kontrolou Egejského moře řecké námořnictvo zabránilo Turecku v přepravě posil na frontu. Kvůli nedostatku munice z Británie mohli dělostřelci Averofu zahájit ostrou palbu až v bitvě u Elli. Loď si u tureckých protivníků vysloužila přezdívku „Şeytan papor“ – Ďáblova loď.
Vzhledem k řecké neutralitě během většiny první světové války se Averof bojových akcí nezúčastnil. Po válce zasáhla do druhé řecko-turecké války, převážně při krytí vylodění a ostřelování pobřeží. V meziválečném období loď prošla omezenou, avšak nedostatečnou modernizací, neboť řecká vláda upřednostňovala pozemní armádu a letectvo. V roce 1937 se zúčastnila korunovace britského krále Jiřího VI.
Po německém útoku na Řecko v roce 1941 a rychlém postupu dostala posádka Averofu rozkaz loď potopit. Rozhodla se však místo toho s lodí uprchnout k spojencům. Posádka musela přeseknout a přeřezat bariéry chránící přístav a velitel se dostal na palubu po provazovém žebříku, když už byla loď v pohybu. Averof nakonec bezpečně doplul na Krétu a poté do Alexandrie. Vzhledem ke stáří a technickému stavu strávil válku převážně v Indickém oceánu ochranou konvojů a častými opravami, zejména poruchových kotlů.
Na konci války, stále jako vlajková loď, dopravila do vlasti exilovou vládu. Velitelem byl kapitán Theodoros Kountouriotis, syn Pavlose, zmíněného admirála a pozdějšího prezidenta. Křižník zůstal v aktivní službě do roku 1952, poté byl zakotven v Poru. V roce 1983 bylo rozhodnuto o jeho návratu do služby jako muzejní lodi, což se stalo o rok později. Loď vyvěšuje admirálskou vlajku a každá proplouvající loď řeckého námořnictva jí musí vzdát patřičné pocty. Je zakotvena a přístupná veřejnosti spolu s triérou Olympias a nedaleko se nachází další muzeum na lodi Neraida.