Kurz Jachtingu CERE: Bouře na Nechranicích

Foto: Marek Filinger, CERE

Dělat bocmana na La Grace, a tvářit se jako kdovíjaký jachtař, je jako dělat údržbáře na vzducholodi a myslet si, že můžete létat na stíhačce. Na La Grace se plachtí krásně, ale obrat je svátkem a bocman je tam za drába, co má tušit myšlenku kapitánovu, honit lidi k správným lanům a opravovat a opravovat. Bohužel, ani nějaký ten týden na kajutovce v Chorvatsku nebo v Řecku, nestačí! Je třeba jít k základům a vyrazit na kurz jachtingu na okruhových plachetnicích! 

Volba padla na víkendový kurz organizovaný Jachtklubem CERE na nádrží Nechranice.V nabídce je i odpolední 4 týdenní kurz v Praze, ale po konzultaci s brzy rodící manželkou bylo rozhodnuto, že čím dříve tím lépe. Stran organizace je potřeba se registrovat na stránkách CERE, online se přihlásit a zaplatit (4.500,- Kč/osoba). Před kurzem přijde několik informačních emailů. V našem případě obecné informace o kurzu, ubytování, instruktorech a co sebou, plus email o zvýšeném stavu sinic. Ten moje žena bioložka hned s chutí doplnila toxikologickou přednáškou o největších chuťovkách, co sinice způsobují (alergické reakce, vyrážky, průjem, rozpad jater).

Podobně jako část účastníků jsem s rodinou dorazil už v pátek večer. Včasné ranní odjezdy nám moc nejdou. Kemp Nechranice nabízí zasloužilé, ale za danou cenu pohodlné chatky s vlastní sprchou, záchodem a kuchyňkou. V areálu je hospoda, která bohužel běžně nevaří, ale k jídlu nabízí alespoň pizzu. V rámci kurzu je pak jídlo od soboty oběda do neděle oběda. Za sebe jsem byl  s nabídkou i kvalitou spokojen a bylo možné operativně objednat i pro rodinu. Pro děti je v areálu velké dětské hřiště a pro starší hřiště na basket, fotbal, tenis …

Samotný kurz začal v sobotu v 10:00 seznámením s trenéry Markem a Jáchymem a nastrojením lodí. K dispozici byly třídy 420 a Laser. Při strojení jsme si rovnou vysvětlovali možnosti nastavení plachty s trimem na různé kurzy, dále bezpečnost a správnou manipulaci s lodí na suchu. Překvapil mě červený kosočtverec na plachtě označující laser radial pro ženy. Pánové z ISAF, nešlo vymyslet i něco elegantnějšího?

Mnoho věcí bylo pro mě novinkou. Předně tzv. sail by the lee, kdy se při plavbě po větru na zaďák nevyužívá plachta jako padák, ale jako křídlo. Zadní lem plachty se mění na náběžnou hranu, za plachtou je tak proudění, netvoří se tam turbulence a odpor, takže plachta má vyšší účinnost. Na historických a kajutových osobních lodích jsem se také nesetkal se samonosným stěžněm a možností pustit ráhno i více než 90 ° na osu lodě bez očesání vantů. Protože v sobotu kolem poledne venku stále lilo a nefoukalo, pokračovali jsme nějakou teorií v učebně.

“Sail by the lee”

Dle předpovědi se kolem třetí odpoledne vyčasilo a začalo foukat. Instruktoři, každý na svém gumáku, nám stavěly bójky, průběžně se u nás zastavovali s instrukcemi, případně si nás natáčelia ukazovali nám chyby. Později nás vždy přišli zkontrolovat, to když se někdo cvakl. 

Začal jsem jako kormidelník na “čtyři sta dvacítce” Máni. Loď už hodně pamatuje a někdo ji pro kopyta jako já vybavil pořádnou komidelní pákou z topůrka od sekery. V počátečním slabém větru mi to šlo pěkně, ale za ty roky už svou křivku učení znám. Na začátek radost, jak je to lehké a pak rozklad. Ten přišel když přifouklo. Ráhno začalo přelétávat rychleji, kormidlování žádalo trochu finesi a nevšimli jsme si zapadlé káču. Výsledkem byly zmatené a rozhoupané piruety. Něco na mě křičel kosatník. Něco radili instruktoři z člunu. V mé hlavě ne a ne jasná myšlenka, jak uklidnit loď i sebe. Řešením bylo poznání, že do obratu se nevrhá, ale že to mohu udělat pomalu, stačí v klidu srovnat kormidlo a nešermovat pínou. Pak je také dobré si uvázat tu káču. Zde ukážka k pobavení.

Bohatší o zkušenost a šedivý vlas přesedlal jsem na Laser. Vědomí, že to budu kazit jen sobě mi dodalo sílu a novou vlnu začátečnického nadšení, které jsem přetavil do opatrného kroužení. Piruety se občas vracely. Některé obraty dopadly tak, že jsem lovil pínu ve vodě a odmotával otěž ze všech konců lodě. I tak, jelo to kam jsem chtěl já, a ke břehu jsem se vracel s velkým nadšením úsměvem. 

Den jsme ukončili večeří a rozborem videa. Kromě našich manévrů a chyb jsme si prohlédli jak to má vypadat správně a jak se liší další třídy lodí; od spíše taktických 2,4 mR po fyzicky náročné adrenalinové tělocvičny 49er. 

Druhý den ráno jsme začali nácvikem obratů na suchu. Marek se nám snažil nahrát do hlav správný postup přesedání a práci s pínou při obratu (viz video). Pomáhal si mnemotechnickými postupy noha – páka k prdeli – pína k hlavě… chápavě jsme pokyvovali a mně bylo jasné, že to v akci neposkládám.   

Po ranním bezvětří mělo pomalu přifukovat a předpověď slibovala podvečerní fičák. Lasery na začátek dostali méně zkušený účastníci. Ten můj zvaný Zelňák měl plachtu po naší olympioničce Veronice Fenclové Kozelské. Cítil jsem se jako chudé Argentínče, co dostalo Messiho kopačky!

V slabém větru byl můj cíl trénovat obraty a nějak si to motoricky utřídit, čemu průběžně bránila hlavně vesta, respektive má špatná poloha pod ráhnem, kde jsem se zasekával, tlačil ho rukou, pouštěl otěž, držel ji v zubech, pouštěl kormidlo… Po hodině jsem pak měl zase ten falešný pocit, že už to umím, takže jsem se cvakl úplně z ničeho. To bylo dobře, protože podle informací od manželky mě čekala smrt sinicemi – anafylaktický šok nebo rozpad jater. Nebylo na co čekat a mohl jsem si ten jachting začít užívat podle motta: kdo se nepřevrací jezdí pod své možnosti! V další hodině jsem se cvakl ještě 5 krát, ale zkusil jsem si maximálně vykloněné vyvažování a několik asi i povedených rychlých stoupaček.

Zelňák

Poslední odpolední poježdění zásadně ovlivnila přicházející bouře. Jáchym s Markem nás poučili, že pokud to foukne, tak se máme držet břehu u kempu a daleko od hráze, obracet proti větru a raději spustit hlavní plachtu pokud ta bouře přijde. Tak jsme na Máni jezdili obraty u břehu a neustále sledovali poryvy a signál k návratu, až to na chvíli lehlo. Já jsem to v dobré víře otočil proti větru a z jachtingu byla koupačka. Ve stejnou chvíli další 420tce vypadlo kormidlo a pomoc potřebovali i handicapovaný kolegové z kurzu na 2,4 mR. Čekání na odbornou pomoc jsme si krátili pokusy o otočení lodi, co se nám 5 krát podařilo, ale vítr nám loď zase položil.

Lidi! Nedávejte si vozíky od různých lodí na jedno místo!

Nakonec loď rutinérsky postavil a ke břehu dovezl Marek. Že jsou instruktoři psychicky odolní jsme si potvrdili i při hře vozíky hejbejte se. Zadání pri spouštení bylo jasné. Vozíky na lasery na jednu stranu slipu, vozíky na 420 na druhou. Aby pak na konci nebyly zmatky, že jo! Od neděle je empiricky dokázáno, že deseti dospělým lidem co v civilním životě “pracují hlavou”, trvá roztřídění sedmi lodí na na dva typy vozíků půl hodiny.

Když jsme se uklidnili, vysprchovali a zahřáli, došlo na počítání škod (natržená plachta a odštípnutá káča), odstrojení a závěrečné shrnutí. S odstupem asi o kurzu nejvíce vypovídá, že jsem z toho celý týden “žil” a vracím se k tomu ve vzpomínkách i v plánování. Dalším krokem bude nejspíš přece jen ten kurz v Praze a časem snad pravidelné návštěvy středečního Točáku (pravidelní fun regatta CERE v Podolí). 

Autor ještě jednou děkuje Markovi, Jáchymovi a CERE za organizaci kurzu a všem zúčastněným za skvělý víkend. 

Jestli se vám články na Kráse jachtingu líbí a chtěli byste nás podpořit, pošlete prosím jakoukoliv částku na účet: 4654910001 bankovní kód 2010 variabilní symbol 1122.
Moc díky!