Sifnos leží uprostřed trojúhelníku, který tvoří ostrovy Milos, Serifos a Paros. Osídlený je od nepaměti, archeologové našli známky osídlení z doby 4000 let před Kristem, což je tedy pozdní doba kamenná a nástup doby bronzové. Důvodem pravděpodobně je tehdejší hojný výskyt vzácných rud s obsahem zlata, stříbra a olova. Doly, jejichž pozůstatky najdete na ostrově dodnes, pocházejí z 3. tisíciletí před Kr.
Dlouhou dobu byl tedy Sifnos bohatý a Sifňané považovány za vzor blahobytu. A také chamtivosti a lakoty, jak už to tak bývá. V Delfách, v Apolonově chrámu měli Sifňané vlastní pokladnici, kam pravidelně posílali desátky ze svých zlatých výdělků. Dokonce, jako nejspíše úplně první v kykladské oblasti, razili ostrované mince. Stříbrné doly (zbytky) najdete dodnes v zátoce Ay Sostis. Vrcholu bohatství dosáhl Sifnos kolem roku 600-300 před Kr., kdy se nacházely na ostrově 3 akropole a na 60 strážných věží schopných spolu komunikovat. Ale nic neroste do nebe a podle všeho se část dolů vyčerpala a některé zaplavilo moře.
Během času dobyli ostrov Peršané. Alexandr Veliký je sice zase vyhnal a cestě ostrova do zapomnění nezabránil. Jak ostrov chudl, obyvatelé odcházeli, pak přešel Sifnos do rukou Římanů, pak Byzantinců, aby ho v 15 století ovládli Benátčané, kteří si jako hlavní město zvolili Kástro. Vydrželo jim to až do roku 1617, kdy na ostrov přišli Turci (Osmanská říše).
Vláda Turků nad ostrovem byla ale překvapivě vlídná. Vypadá to, že jen vybírali daně a jinak se do ničeho ostrovanům moc nemontovali. Pod jejich vládou se Sifnos vzepjal ke svému druhému vrcholu, kdy se stal centrem obchodu a díky unikátní hlíně, která se na ostrově vyskytuje, vyhlášenou metropolí hrnčířství. Mimochodem, to hrnčířství existuje na ostrově dodnes. Jediné, co idylku na ostrově tenkrát narušovalo, byly nájezdy pirátů, které ani Osmanská říše nedokázala zcela eliminovat.
Připravujeme Jachtařského průvodce Řeckem,
díl druhý: Kyklády.
Máte-li zájem, podívejte se sem!
Nicméně, ostrov se měl tak dobře, že když přišla doba osvobozeneckých bojů proti Turkům, nechtěli se do toho Sifňané vůbec zapojovat – báli se, že o svou prosperitu zase přijdou. Nakonec se ale jako správní Řekové postavili na stranu hlasu svého srdce a Sifnos se turecké nadvlády zbavil. Jenže varovné hlasy měly pravdu. Ostrov o svou prosperitu přišel a obyvatelům nezbylo, než se začít stěhovat pryč – do Ameriky a do Austrálie (což je ale osud mnoha řeckých ostrovů). Teprve během posledních desetiletí nastala na ostrově zase prosperita a to díky turistickému ruchu. Ostrov si oblíbili nejen Řekové z pevniny, ale hlavně britské cestovní kanceláře, takže v sezóně zaslechnete britskou angličtinu daleko častěji, než pravověrnou řečtinu. A tak řečeno s wikipedií: “Turistický ruch, zemědělství (zejména pěstování cibule) na úrodné půdě ostrova, výroba keramiky tradičního typu a tkalcovství přinášejí obyvatelům skromný blahobyt.”
