Středa 6.7. AGKISTRI 
Jen co se v 8:30 rozezněly mobily, oblékali jsme se na nákup olivových dobrot. Znovu jsme se pozdravili s Dimitrim a začali zkoumat rozmanité lahvičky s ozdravnými účinky. Než jsme se stihli rozkoukat, drželi jsme každý v ruce kvalitně vyšlehané frappé, které Dimitri připravil.
Zhruba po hodině vybírání a ochutnávání se náš člun vracel zpět, obtěžkán několika taškami obsahujícími velké plechovky olivového oleje, nakládané pomeranče a léčivé masti. Zvedli jsme kotvu a vydali se zpět na Agkistri pro Jardu.
Cestou jsme zpozorovali v dálce plachetnici, která plula podivně pomalu a zvláštně zatáčela dokola. Dalekohled ihned prozradil důvod. O jejich loď se totiž zajímala skupinka delfínů. Celá posádka byla náhle v pozoru a jen tiše záviděla za zvuků „wow, týjo a jé“. Když už jsme si mysleli že show skončila, zamířili si to delfíni k nám. Nadšení rostlo a pod naší přídí se vyrýsovaly delfíní tvary. Všichni radostí plesali, skákali, vzdychali a pískali. Ti méně odvážní brali foťáky a kamery, ti odvážnější šnorchly a ploutve. V momentě byli všichni ve vodě v napjatém očekávání mihotavých pohybů v azurové hlubině. Se zatajeným dechem a nejistými tempy ve vodě jsme plavali kolem lodě. Nikde však nic než prosluněná modrá masa, delfíni se lekli a vzali roha. Tak jsme tu příležitost využili ke koupání před další plavbou.
Po chvilce už jsme zase stavěli na Agkistri a Jarda nás čekal u břehu. Hned jsme se rozeběhli k tomu skvělému bazénu a objednali si saláty, palačinky burgery a – samozřejmě další koktejly. Dalších několik hodin nás zajímalo jen válení se, ochlazení se ve vodě a kdo je samuraj a kdo ninja (viz naše desková hra).
Se soumrakem nás napadlo udělat si procházku podél pobřeží k dalším částem Agkistri. Západ slunce jsme pozorovali z jedné z kamenitých pláží házejíce žabky do moře. Když podívaná plná nádherných oranžových, rudých a fialových tónů doznívala, pokračovali jsme dál po pobřeží. Postupně rostla frekvence výskytu tavern, ubytoven a načančaných cocktail barů spolu s plážemi vyzdobenými slunečníky, palmami, svíčkami a pochodněmi. Stejně tak rostla hustota skútrů, kterým jsme se museli vyhýbat. Shodli jsme se s Tetris, že co se atmosféry týče, je tohle místo úplně samo-balící a že kdybychom byli někdo druhý, pozvali bychom sami sebe na drink.
Když jsme si tuhle část ostrova dostatečně prošli, usedli jsme do baru Aquarius na točené pivo. Jakékoliv myšlenky na druhé rozehnal začínající fotbalový přenos, který přilákal hlučné fanoušky. Nu, šli jsme o kousek dále k baru s ještě vyšperkovanější zahrádkou. Kolektivní hlas objednal dva litry sangrie. Spokojeni jsme se vraceli k lodi.
Črtvrtek 7.7. AEGINA
Naší poslední městskou zastávkou před koncem naší velkolepé plavby byla Aegina. Tam nás naše štěstí na kotvení opustilo a my připluli do totálně přeplněné maríny. Extrémní situace si žádala extrémní řešení a Tetris se rozhodla vmáčknout naši loď do úzkého prostoru mezi dvě další. Každý se jal odstrkovat sousední boky jachet seč jen mohl. Nakonec jsme se přeci jen vyvázali, ale bylo to o fous.
Následovala prohlídka muzea na Aegině a Apolónův chrám. Kdo mohl, vyhrabal průkaz ISIC a turniketem prošel zadarmo. Na slunku bylo šílené vedro, ale v chodbách muzea byl příjemný chládek. Když jsme se vyšplhali až na vrch chrámu, naskytl se překrásný výhled na město, na pláže a na moře.
Vzhledem k tomu, že z nás pot jen lil, sešli jsme dolů k plážím okoupat se. Kdo chtěl, prošel si uličky u pobřeží a prozkoumal krámky. Nejatraktivnější byla stejně myšlenka na frappé, zmrzlinu a pivo. Odpoledne jsme se všichni sešli na lodi a z uzoučkého stání odjeli směr Salamina.
Na pořadu odpooledne byl postupný návrat k místu odjezdu a naší další destinací byla zátoka na Salamině, která je blízko Atén. Jak jsme se přibližovali, množily se na obzoru velké nákladní lodě, které v obří frontě stály za sebou. Vypadaly skutečně hrozivě. Říkali jsme si, jestli opravdu stojí, nebo nás zraky klamou; nikdo z nás se nechtěl dostat těmhle kolosům pod příď. Naštěstí ale stály. Mezi nimi byly i lodě už zchátralé. Úspěšně jsme mezi nimi propluli a našli naši poslední zátoku pro noční kotvení.
Pátek 8.7. – SALAMINA – ATÉNY
Ještě jsme si ráno užili koupání, skákání šipek, podplavávání lodi a nechali se na laně táhnout lodí na motor. Zjistili jsme, že ona zátoka byla perfektním místem pro potápění. Zcela roztrénovaní jsme si už mohli užít veškeré krásy světa pod vodou (hned vedle naší kotvy měla úkryt chobotnice).
Jelikož jsme si tak vydatně dopřávali obědy a večeře, zbylo nám poměrně hodně instantních express menu, a tak jsme se rozhodli spotřebovat, co jsme měli, a vyrazili jsme už směrem k našemu cíli – Aténám.
Jakmile jsme se blížili Zea Maríně, domlouvali jsme náš příjezd vysílačkou. Už když jsme se objevili v zátoce, šli nám asistovat pracovníci na dinghyně se zaplutím a vyvázáním. Tam jsem taky poprvé v životě viděl, jak vypadá mooring a jak se používá.
Když se řekne marína, hodně námořníků si, podle zážitků, představí splachovací záchody a sprchy se sladkou vodou. A tak jsme se dychtivě střídali o vstupní kartu do sprch. Pak začal generální úklid lodi a pakování věcí. Potom, co bylo dokonáno, jsme se byli před řeckým sluncem schovat do nedalekého baru. Nápojové lístky byly dost vtipné, protože každý koktejl byl pojmenován podle nějaké legendární písničce nebo zpěvákovi.
V sobotu ráno, den střídání posádek, jsme jako vždycky všichni dobalili věci, řádně uklidili loď a nechali Jardu jako kapitána na pospas dalšímu osudu.
Jelikož naše odlety byly plánovány až další den, na neděli, šli jsme domluvit do hotelu Delfini společný pokoj na noc. Všichni nečekaně odpadli po obědě chrnět, což se mně nepodařilo, protože jsem si dal veké frappé. Tak jsem se zapovídal s mladou recepční Konstadiou („Václav? No, that´s too difficult. I´m gonna call you Nikós from now.“) Marně se snažila naučit mě řecky a já ji česky, přestože hodlala jet na Erasmus do Zlína (to je teda výhra). Tak mi aspoň poradila, co bychom měli večer v Aténách navštívit, než odjedeme.
A tak, když se princezny probudily, vyrazili jsme do Národní zahrady v Aténách, prošli jsme ekvivalent aténského Václaváku, zastavili se na bombastický burger, prohlídli si nočně osvětlenou Akropoli a zašli nakupovat do uliček s trhy, které vypadaly jako arabský bazar. Pod Akropolí jsme si naposled sedli na drobnou večeři do restaurace a nakonec se vrátili k hotelu. Tam, stejně jako loni, jsme na balkóně rozpoutali další odvážné diskuze při vychlazeném lahvovém Mythosu či Alfě. Za několik málo hodin už ale musela většina vstávat na letadlo do Prahy…