Píše Pepa Dvorský:
27.8.2015 čtvrtek
Dopoledne si všichni užívají prohlídku Londýna. Tedy až na ty, co nechodí na nástupy a pak nevědí co dělat. Super rychlou lodí jsme se svezli po řece pod Tower Bridge až na Welington. Viděli jsme Big Ben a Buckinghamský palác, Piccadilly a Trafargalské náměstí, Victoria park, Millenium Bridge, loď Golden Hind sira Francise Drake a pak hurá zpět rychlolodí na La Grace.
Odpoledne letím s Romčou na „Captains recepcion“, ale ta se trapně koná jen pro tři kapitány. (La Grace, Santa Maria Manuela a Morgenstern), ale nelitoval jsem – super byla plavba po řece na super rychlém motoráku tam i zpět. Konečně se mi podařilo sehnat potřebné informace o tom festivalu.
Večerní ohňostroj máme přímo u lodě. Pouhých 25metrů mezi námi mě ale trochu znervózňuje. Po ohňostroji pálíme salvu z levoboku a přejíždíme nabrat vodu na předměstí Londýna. Těsně po půlnoci odplouváme…
28.8.2015 pátek
Dobrodružná noční plavba po Temži. Tma jako v pytli a hustý lodní provoz a La Grace uhání rychlostí 11kn. Ten proud v kombinaci s odlivem dělá divy. Brzy ráno se objevujeme u Ramsgate. Platíme 74,-EUR za marinu, kterou jsme si odbydleli při minulé návštěvě a nestihli zaplatit kvůli brzkému rannímu odplutí.
Konečně jsme se dozvěděli, proč je město plné podprsenek. Je to z tradice, kterou zavedli místní ženy pro muže odcházející do války. Ulice nazvaná „Paradiso street“ připadá i nám teď jako ráj na zemi a chápem, že stále říká všem chlapům „vraťte se!“
29.8.2015 sobota
Střídáme v městečku Calais, v současnosti nechvalně známé utečeneckými lágry plnými Afričanů, co se snaží dostat do Anglie. Tentokrát nám přijeli kluci z Abbaky a chystáme striktně historickou plavbu.
30.8.2015 neděle
Dopoledne probíhá výcvik, ale v 11hod. už jsme ve zdymadle. Na volném moři taháme plné plachty, ale slabý východní vítr v kombinaci se silným západním proudem hýbe La Grace proti dnu rychlostí 0,6kn ale zpět. Odpoledne se to ale všechno zlepšilo. Plavba v přílivových vodách je příšerná. Nedá se dělat žádný rozumný rozpočet časů dojezdu. Chvíli loď letí jako šílená a pak se zase courá, že by ji člověk kopl. Do večera jsme se dostali na Anglickou stranu. Teď zrovna jsme tu ve „springu“ – době nejvyšších přílivů a proudů. Například Portsmouth má dnes 5 m, Brest 8 m a Saint Malo dokonce 12 m rozdílu hladin mezi velkou a malou vodou. Pokud někde musí voda změnit výšku kolem 10 metrů za 6 hodin, dá se předpokládat, že to vytvoří proud o síle až 10 uzlů. Chudák La Grace, která se do něho dostane, když síla našeho motoru dokáže vyvinout maximální rychlost kolem 7,5uzle.
Nepomáhají nám ani plné plachty. Držím je, přestože je varování na přechod fronty a vítr 6°Bf. Ve skutečnosti fouká max.3°Bf, ale když se člověk při náklonu lodi 15°dívá celou noc do tmy, kterou bičují bez ustání blesky, je to trochu o nervy.
31.8.2015 pondělí
Byla to krásná noc, i když strašidelná. Plné plachty bouřky všude kolem. Po dopoledni plavbě jsme dopluli do Portsmouth. A odtud vám teď posílám pozdrav…
1.9.2015 úterý
V noci krásně svítila budova „Spinaker Tower“ a noc v Haslar marine za 72liber byla klidná. Dopoledne měla celá posádka volno a běhali po museu v „Dock Yard“. Tam se dá vidět Nelsonova loď Victory (toho času v rekonstrukci – bez takeláže a zaplachtovaná, Galeona Mary Rose v zatím nedokončeném pavilonu, krásný plachetní parník Warrior a mnoho dalších zajímavostí. Za 32liber na den, nebo po skupinové slevě za 25liber/osobu. Největší neštěstí je to, že v Anglii vždycky někdo něco slíbí a druhý den je všechno jinak. Tentokráte (pro změnu) domluvený vstup zdarma s „duty managerem muzea“ přestala platit v okamžiku, kdy se to celé dostalo před paní z pokladny a ta nechápala, proč by měla mít skupina prapodivně vypadajících lidí v kostýmech z 18. století vstup zdarma. Než se vše vysvětlilo, bylo lepší si to zaplatit a nepřipravovat se o drahocenný čas. Jsem hodně naštvaný. Pro mě byla do teď Anglie vrcholem světa a po tom, co jsem tu zažil za poslední dva týdny, jsem hluboce zklamaný. S těmito organizačními schopnostmi by dokázali dobít maximálně sebe a ne celý svět!
V 17hod. odplouváme. Čekali jsme tu na ruskou loď Shtandart, ale on se zasekl v proudech v kanále podobně jako my včera a dorazí až hodně pozdě po našem odplutí. Fouká příznivý vítr a tak se vydáváme severem kolem ostrova White a pak přímo na jih na tzv. „English chanel Islands“ Proudy tu jsou teď ale šílené. V Portsmouth je právě přílivová vlna 5metrů ale to stále není nic proti tomu co má zrovna Saint Malo. Tam je přes 12m výsky, co sem stihne 2x za den přitéct a zase odtéct. Něco takového jsem nikdy neviděl a proudy tekoucí kolem Anglických ostrovů si neuměl ani představit.
2.9.2015 středa
Cesta přes canal jde dobře, jen si občas pomáháme motorem. Cestou potkáváme bark Tenacius a tak si na něj pro zábavu střílíme z děla i pušek. Později, na ostrově Alderney v zátoce na severní straně se setkáváme s barkem Stavros. A to ani nepočítám další třístěžník, který jsme minuli na moři a nestihli ho ani identifikovat. No, moře plné ráhnových lodí mám rád…
Cestou na moři pracujeme. Dokončujeme člun, měníme prasklé skasalnice a konečně zbyl čas i na resty v účetnictví!
Pozdě večer přistáváme v Sain Malo. Je to pecka, samý útes, voda co teče jako blázen, ale pak najednou zdymadlo a klídek bezpečného místa pod hradbami. Neodpustil jsem si noční procházku po hradbách.