10.6.2016 pátek
V noci bičovali oblohu blesky, jak na výpravě japonských fotografů. Loď však stála stranou deště a to se mi líbilo. Vždycky si říkám, jak by to asi vypadalo, kdyby to do nás uhodilo.
Jsem ale v klidu, je mi jasný, že takový blbce jako jsme my, mají bohové rádi. Je snadné nás kdykoliv zabít, ale oni dobře vědí, že pak by jim ale na Olympu nastala hrozná nuda. Příběh o La Grace je příběhem Šeherezády na mnoho jejich nocí.
Ráno je kolem lodi zase slunce. Po prohlídce San Vincenza odplouváme pod plnými plachtami. Je to nádhera, ale drona už dnes nikdo netahá!
Večer házíme kotvu v zátoce Baratti. Noc je klidná, ale já nemůžu spát.
11.6.2016 sobota
Vykládáme lidi a rychle vyplouváme. Spěchám, protože se musíme dostat do Porta Azzura a má se zvednout silný protivítr. Kormidluje Milan. Cestou potkává v kolizním kurzu snad všechny trajekty, co existují v okolí Elby.
Odpoledne odstavujeme loď. Konec dobrodružství a zábavy, následující týden se bude tvrdě makat.
Začalo to hledáním mooringu. Já na člunu se sonarem a Honza v neoprenu s flaškou a za hodinu stála La Grace na svém novém místě.
18.6.2016 sobota
Vstáváme v 6hodin ráno, abychom byli včas v Baratti. Až do 15hod. se na lodi horečně pracuje a uklízí. Poté naloďujeme tu část posádky, co se dostala do Baratti. Kdo to nezvládl, zůstal v San Vincenzu a tak v 16hod. vyrážíme za nimi. Fouká proti, takže holt na motor. Ale nelitoval jsem. Toho dne je tady koňská show. Až do půlnoci sedím s Romčou na tribuně a sleduji koně, ze kterých chytají býky, koně, co přeskakují auta, nebo koně co běhají tmou s pasy led diod měnících barvu. No prostě paráda.
19.6.2016 neděle
Nad ránem se loď začíná kývat. To znamená, že nás čeká protivítr. Naše cesta tento týden vede na sever a tak nám nezbývá, než vyrazit prvních 25NM na motor. Cestou bez úspěchu chytáme ryby a s prvními úspěchy učíme kadety tahat za lana a stát u kormidla. Po večeři jsme u Livorna. Přístav nepřijímá lodě nad 24metrů bez agenta. My ale nutně potřebujeme vodu. Nakonec se nám podařilo sehnat místo na opuštěné benzince. Loď tankuje vodu a my se procházíme podél kanálů starého města.
20.6.2016 pondělí
Hned ráno nás vyhazuje pumpař. Vodu jsme ale nabrali a noc přečkali, tak je to jedno.
Nefouká a tak se koupeme na otevřeném moři cestou na La Spezii. Večer přistáváme na pravé straně této zátoky u městečka Lerici. Procházka stála za to. Je tady krásný hrad a malebné uličky. Noc na kotvě je úplně klidná.
21.6.2016 úterý
Dopoledne se koupeme u lodi. Pak jsme se vydali prohlédnout si loď Italského vojenského námořnictva – Amerigo Vespuci. Je to fešák, i když ho vidíme jen na dálku. Stojí totiž úplně hloupě ve vojenské zóně, kam se nedostaneme. Kolem poledne přistáváme u mola v La Spezii. Cílem je dokoupit potraviny.
Plánovaná dvouhodinová zastávka se díky Ivošovi trochu protáhla, ale i tak jsme za odpoledne dopluli až do oblasti národního parku „Cinkque tere“. Hornatého poloostrova (prý) s pěti nejkrásnějšími městečky v Itálii. Na palubě jsme měli průvodkyni Fanju z lodi Pandora, co tu nedaleko žije. Naši palubu sdílel i její černý, chlupatý pes „Ganžo“. Pandora se teď kolíbe vedle nás. Je to milé setkání.
22.6.2016 středa
Po koupání jsme vyrazili na sever. Vůbec nefouká a je strašlivé vedro! Slunce pálí jako o život a všichni jsou rudí jako raci. Tento týden jsme ještě pořádně nevytáhli plachty. Na noc jsme hodili kotvu u městečka Sestrice Levante. Procházka večerním městem byla úžasná. K večeři byli řízky.
23.6.2016 čtvrtek
V noci je mi hrozně zle, je mi na zvracení, mám průjem a skoro se nemůžu hýbat. Celé tělo mám jako v ohni. Během chvíle zjišťuju, že nás je víc. Panák je na tom podobně. Včerejší krásný slunečný den si vybírá teď svou daň.
Romča s Michalem běží koupit látku na sluneční střechu. Ukecávám Evu, co sem teď jede, aby vzala sebou stroj. Musíme udělat na lodi aspoň trochu stínu. Plavíme se podél městeček na „Cinque terre“ Část lidí se vydalo pěšky po turistické stezce. Je to tu nádherný. Barevné domy, úzké uličky, spousty květů atd. Koukněte se sami: cinque terre
Na noc kotvíme před Manarola.
24.6.2016 pátek
Po prohlídce posledního z městeček Cinque terre se vydáváme podél pobřeží na jih. Krajina tady je úžasná. Ty vysoké strmé skály mnoha barev jsou úžasně. Na závěr proplouváme úžinou u města Porto Venere. Mapa sice říká, že je tam málo vody, ale člun hlásí, že projedem. Město samotné taky stojí za to. Ne všichni se tam ale vydali. Kolem naší lodi se totiž jezdí mezinárodní závody catamaranů třídy M32. Jsou to spíš rakety, než lodě. Při větru 12kn dosahují neuvěřitelné rychlosti kolem 30kn. Jejich zrychlení je obdivuhodné…
V 18hod. přijíždíme do Cadimare. Už z dálky nás vítají zvuky děl. Na přivítanou jsme rozezněli i naše kanony. Jsme hvězdy a z toho mám velkou radost. Zítřejší akce bude úžasná a už teď se na ni těším. Jediné, co mě mrzí, že tu nemám sebou Filipa. Vím, že by si to hrozně užil…
25.6.2016 sobota
Zakotvení v Cadimare byla opět legrace. Desetimetrové plovoucí molo hned vedle břehu působí dosti nejistě. Postupně ale přidáváme lana vedoucí do moře, či na břeh a za chvíli je La Grace jako v pavučince. Uklidit loď a připravit ji na tu parádu nám zabralo celé dopoledne. Po siestě to vypuklo. Krásně vyzdobené nábřeží se začalo plnit lidmi. 99% z nich má pirátské masky. Cele odpoledne probíhají na nábřeží historické scénky. U nás zase prohlídky. Konečně zachází slunce a schyluje se hlavnímu programu.
Nejdříve na náměstí probíhají ohňová show na chůdách. Pak se zátoka zahalili do mlhy z dýmovnic. Ve světle červených pochodní se z mlhy vynořují pirátské lodi. La Grace začíná ostřelovat pobřeží. Naše děla však selhala. Snažíme se pálit jednotlivě, ale není to jednoduché. Mlha schovává ostatní lodě. Musíme z důvodu bezpečnosti chvíli počkat. To už se přesunula bitva na pobřeží. Piráti se tam perou s Angličany. Vedou piráti a tak to i zůstane. Běžně hrdě bojujeme za Angličany, ale tady je lepší být pirát. Na závěr spouští kolosální ohňostroj. Bylo to super.
Hudba, tanec a zábava končí cca 2 hodiny po půlnoci. To ale já už sladce spím.
26.6.2016 neděle
Z blaženého spánku mě pravidelně vytrhává jen průjem. Neštěstím je, že člověk občas ve 3 hod. doběhne k zamčeným dveřím záchodu – to vám řeknu: „to je situace na posrání!“
Ráno, po náročné noci vstáváme v 7:30 hod. Nejdřív probíhá úklid, pak školení a nakonec před polednem konečně odplouváme. Je strašlivé horko a tak hned po proplutí úžinou za Porto Venere všichni skáčeme do moře.
Sice jsme si vytáhli všechny příčné plachty, ale větru je bohužel žalostně málo.