28.5.
Po sérii nádherných slunečných dní začalo hustě pršet. Na palubě máme mnoho dětí, a tak se pro ně snažím sehnat zábavu. K tomu mi posloužila prohlídka Kasketa. V 11:30 hod. odplouváme. Tentokrát v klidu a bez strkanic. Proud je odpoledne silnější, a tak dnes padl rychlostní rekord La Grace. Na přístroji se na krátký okamžik objevilo 14,2 kn (vyfoceno až 14 kn).
Pod plným stěžněm plachet na předku pak pokračujeme se slabým zadním větrem na ostrov Illa Bella. Ten je opravdu krásný, přístav uprostřed starého města plný vody za přílivu a suchý za odlivu. Ohromná pevnost nad útesy. I uličky známé třeba z filmu „Tři mušketýři“ Je tu krásně i v tom dešti…
29.5.
Noc byla velmi strašidelná. V mlze kolem houkaly někde poblíž projíždějící lodě a hukot vody proudící kolem trupu připomínal zvukově silný vítr, takže jsem co 2 hodiny vyběhl v domnění, že přišla bouře. Do toho občas déšť, no vůbec jsem se nevyspal.
Po snídani taháme kotvu a vyplouváme na sever. Dnešní cíl je opět město Lorient. Děti na palubě zlákala možnost podívat se do trupu místní ponorky stojící v muzeu. Super, škoda, že jsme zapomněli že je pondělí. Na lodi prostě běží jiný čas a člověk si spousty věcí neuvědomí. Nevadí, zítra je taky den…
Děláme nákup do kuchyně a trochu jsme se prošli po zdejších závodních lodích. La Grace je tu jako pěst na oko, ale já si stejně myslím, že je tu nejkrásnější…
30.5.
Muzea v Lorientu nás zaměstnala na celé dopoledne. Po obědě vyplouváme. Naším cílem je 25 NM vzdálené město Concarneau. Potěšilo mě, že se sem dá vplout i za nízké vody, a tak není co řešit. V portu se vyvazujeme bokem k přátelské lodi La Recouverance. Ještě před večeří stíháme prohlídku města. Je to pecka. Uprostřed zátoky stojí velká vodní pevnost a za jejími zdmi se nachází starobylé město.
Mezitím se na lodi Honza snaží opravit vodní pumpu a oddělává z motoru jeden díl za druhým, aby se k ní dostal. Po chvíli je jasné, že na opravu budou potřebovat nějaké díly, a tak se rozhoduji tu zůstat do zítra.
31.5.
Hned ráno to vypuklo. Naštěstí se ukázalo, že díly jsou v dosahu dojezdu taxíkem. Lisem jsme v místní dílně vytlačili osičku čerpadla chladící vody a celý díl pak Honza na lodi vyměnil. Dopadlo to skvěle, jen cena odpovídala ceně pro člověka, co spěchá. Je to smutný, ale tento značkový díl od MANu stojí 1650 Kč a jeho funkční obdoba od neznačkového výrobce dokonce jen 760 Kč, přesto my jsme za něj zaplatili 758 EUR + DPH (27x tolik :-() Byl jsem rád, ale hlavně proto, že lidi jsou rádi! Ve stejné loděnici opravovali známou loď Calypso, ale nebylo možné ji dokončit, protože majiteli došly peníze. No, je vidět, že nejsou nejlevnější!
Po obědě odplouváme. Na motor se proplétáme mezi mělčinami, ostrovy a útesy ven na širý oceán celé odpoledne. Máme namířeno na zajisté nejúžasnější francouzský maják Ar-Men. Ten je ale daleko na západě, a tak jsme do těch míst dorazili až po půlnoci.
1.6.
Kotviště a noční úkryt jsme našli jižně od ostrova Sein. Je tu klid, přesto držíme hlídky celou noc. Magickou historii ostrova vám dám raději k přečtení a nebudu se s ní zde vypisovat – určitě to ale stojí za přečtení. Pravda je, že drsnost té kouzelné přírody a zarputilost zdejších lidí tu jde ruku v ruce. Kolem ostrova jsou tisíce kamenů a na nich nespočet vraků. Velké vlny a divoké bouře způsobují peklo každou bouři. Jen doufám, že my to nezažijeme. Po snídani vyplouváme na Ar-men. Je krásný slunečný den. Připlouváme k majáku ale během několika minut nás zahalila mlha. Kotvíme 300 metrů od něho, ale není vidět ani na krok, takže ztrácíme z dohledu i La Grace. Po chvíli se před námi objevil – tyčící se k nebesům. V posvátné úctě ho obeplouváme. Vysazujeme na něm Honzu a vracíme se pro další skupinu. Náhle se den rozjasnil a mlha je pryč. Postupně se k němu vypravujeme všichni. Je to nádherný pohled z té výšky do modře Atlantického oceánu kolem dokola. Máme neskutečnou kliku. Je nejvyšší voda a na chvíli se zastavil i velmi silný proud. Lépe jsme to načasovat nemohli. Vracím se pro La Grace a dostávám v tuhle výjimečnou chvíli odvahu připlout až k Ar-menu. To už ale zřejmě matka kouzelníka Merlina, podle legendy zde žijící, považuje za troufalost a v několika minutách halí celou oblast zpět do mlhy. Náš čas zřejmě vypršel.
Vyplouváme dál. Je bezvětří a mlha celý den. Dohlednost jen pár desítek metrů. Kolem plující lodi houkají a v mělčinách je sem tam možné zahlédnout nějakou bójku do dvaceti metrů od boku lodi. Na večer se uvazujeme na ohromné bóji v L´Aber Wrac´h. Tohle místo znám. Byl jsem tu s kamarády už kdysi s Princeznou a učil se bretaňsky.
2.6.
Vstáváme brzy a plujeme kolem severní Bretaně. Vůbec nefouká, a tak trápíme motor na vzdálenosti přes 100 NM. Cestou si prohlížíme strmé skalní břehy, mohutné útesy i jeden krásný hrad. Posádka se nudí, a tak cestou střílí z našich děl. Vrcholem volovin dne byl vynález hlubinné miny vyrobené z náboje do našeho děla.
3.6.
V 1 hod.ráno připlouváme přes mělčiny k Saint Malo a uvazujem loď na bóji před městem na řece. Zdymadlo domlouvám na 4 hod. ráno. Konečně přišel vítr. Teď se to ale nehodí, a tak nám to lehce komplikuje přistání ve zdymadle. Po 6 metrech jízdy nahoru jsme v bazénu Vauban a přistáváme pod hradbami u starého města. Opět 2 hodiny spánku a začíná normální sobota. Střídání, úklid, shánění náhradních dílů a běžné opravy. Loď je rozprasečená celý den. Jinak střídáme i stálou posádku. Odjíždí Honza a Tonda a přijíždí Michal, Ivo, Romča a poslední člen stálé posádky Merlin. Není to uplně kouzelník, ale kouzelné zážitky s ním jsou. Například bylo včera super ho pozorovat, jak honí vlny na pláži a zkouší pít slanou vodu.
