30.5.2016 pondělí
Dopoledne jsme si prohlídli Portoferraio a odpoledne vypluli podél severního pobřeží Elby. Skoro ale nefoukalo a tak jsme skoro přes hodinu stáli pod plnými plachtami jako nádherná kulisa před městskou pláží.
Takový, pro jachtaře hororový čas, se dá nejlépe vyplnit koupáním. Panák zavelel a kadeti nainstalovali naše nádherné schodiště do vody. Díky naší norské plavbě jsme ho neměli víc než rok. Pak následovala scéna jako od zubaře. Panák v plavkách se půl hodiny pletl na plošině a pouštěl jednoho za druhým před sebe. Nakonec prohlásil, že zašlo slunce a šel se obléct. Já s Honzou jsme se mu jen pošklebovali. Lézt do vody, která má jen 20°C rozhodně nebudem!
Noc jsme strávili na kotvě před Marciana Marina.
31.5.2016 úterý
Dopoledne všichni vyrazili s Bocmanem na nejvyšší horu Elby. Bylo to veselé. První autobus jim ujel, druhý nejel vůbec. Následovala akce, taxíky a pěškobusy aby ten vrchol dobyli. Prý to ale stálo za to…
Odpoledne taháme plachty a vyrážíme dál. Až na západ Elby to jde dobře, ale pak vítr lehá a je po legraci. 8,5kn kolem nás prosvišťel Francouzský trojstěžník Leponant ale oní mofunkčnosti jeho strojovny není pochyb.
Noc na kotvě před Marina di Campo byla fajn.
1.6.2016 středa
Ráno v Marina di Campo přineslo zataženou oblohu. I tak lidi vyrazili na procházku. Na lodi se zatím pilně pracovalo na člunu. Před odplutím nás přijela pozdravit skupinka Čechů na lodi Mickey mouse. Pozdravili jsme je výstřelem z děla. Odpoledne plujeme dál. Čeká nás už tradiční zastávka na lomu Calamita. Lidi si nahrabali kameny a v 23 hod. přeplouváme do Porto Azzura.
2.6.2016 čtvrtek
Budíček je už v 6:30hod. protože se chystá velká vojenská výprava. Cílem je vyzkoušet naše francouzské jednotky s osrými zbraněmi. Teď ráno je klid, volné moře a v tuhle dobu pusté břehy jihu Elby jsou ideálním místem na naše manévry se zbraněmi. Střelby dopadly skvěle a Napoleon se má na co těšit. Ne úplně stejný pocit ale měl jeden z racků, který se účastnil našich manévrů omylem. No, u nás platí jasné pravidlo. Co se na lodi zabije, to se taky sní. No, ještě že to nebyl třeba paraglaidista! Dá si někdo racka?
Pod plnými plachtami plujeme do Portaferraia za slabého větru rychlostí 2kn. Náhle nás předjíždí trajekt nahnutý na levobok a troubí. Co se deje? Na všech palubách jsou davy lidí a křičí: „Ahoooooj kluci!
Došlo nám, že loď je plná císařských vojáků ze Slavskovské gardy. Je to milé setkání.
Než jsme dopluli do Ferraia, kluci už měli postavené ležení v pevnosti. La Grace se pod plachtami pomalu sunula podél jejich zdí. S potměšilosti sobě vlastní jsme na ně vypálili ze vzdálenosti 30metrů z děla.
Noc na kotvě byla bezvětrná a klidná.
3.6.2016 pátek
Hned ráno po úklidu přeplouváme do mariny v centru města a přistáváme vedle Italské školní lodi Pandora. Vidět oba Lucase i Fanju je pro mě velká radost. La Grace stojí u mola Gallo a městem procházejí vojáci v uniformách a dámy v krásných robách. Je to paráda. Škoda jen že nedorazila Irina. Dívka srdcí všech mužů jezdících na tato akce.
Od jednotky francouzských granátníku, jsem dostal nádherný obraz La Grace. Ten bude zdobit můj nový domov. Využil jsem příležitosti, že mám na palubě skupinku akademických malířů a rozhodl jsem se opět trochu zkrášlit naši přídovou pannu. Výsledek posuďte sami.
5.6.2016 neděle
Všichni vyspávají a tak jsem souhlasil s tím, že posuneme budíček. Nakonec je z toho odjezd po obědě. Ale nevadí, stejně nefouká. Před městem nefouká a tak se nám lidi koupou a skáčou z lana do vody. Na palubě máme i dron a jedny šikovné ruce k němu. Vznikly tak nádherné, letecké záběry lodi. Velká škoda, že poslat film nejde poslat po mobilní datech. To byste mrkali!
Večer házíme kotvu před Marciana Marina. Na lodi hrajou dvě kytary a zpívají se písničky a je nám fajn.
6.6.2016 pondělí
Dopoledne se nám lidi toulali po kopcích národního parku. Jeden dokonce přešel celou Elbu napříč a nakládali jsme ho až na jihu ostrova. My jsme zatím obepluli západ a byli se zapotápět na vraku lodi Elvis Scott u městečka Pomonte a prohlédnout si modrou jeskyni. Cestu jsme prokládali koupáním. Teplota vody už dosáhla 21°C – konečně. Dopolední naprosté bezvětří se odpoledne zlepšilo a tak jsme s 10kn větrem pluli pod předními příčnými plachtami. Parta je tradičně super – na La Grace prostě blbci nejezdí.
7.6.2016 úterý
Dopoledne se lidi proběhli po městě a navštívili mořské akvárium a pak to vypuklo. Vítr zpočátku 15 a později 18kn a naše loď pod úplně plnými plachtami. Letící mořem rychlostí 7kn. Do toho manévry s člunem plným fotografů a nad tím vším ve vzduchu dron. No mazec! Když jsme dofilmovali, tak jsme si jen tak plachtili a cvičili obraty. Pravda ten první způsobila nutnost zachránit utržený člun. Ale to je jedno – návrat pro něj na plné plachty klapl na poprvé!
Večer házíme kotvu na dole Calamita a vydáváme se s grilem na pláž. Pavel naložil několik druhů masa a nechyběli ani moje oblíbené špekáčky. Večer u táboráku s kytarou se povedl. Někteří spaly na pláži, jiní šli do hajan na loď. Bylo to moc fajn.
8.6.2016 středa
Dopoledne nefouká a tak se lidi koupou a hraboši na pláži. Pak krom sledování koz celkem nuda. Odpoledne šnorchlujem u potopeného letadla a objevujem krásy okolí Porto Azzura.
9.6.2016 čtvrtek
Fouká, tak plachtíme. „Bye bye Elbo“ a míříme na sever.
Na facebook dávám jedno z mnoha krásných videí, co jsme natáčeli pod plnými plachtami na jihu Elby. Jsem nadšený, že vy jste nadšený!
Ještě jsem v deníku zapomněl na, že při 7kn rychlosti se nám „sám“ odvázal náš člun. Najednou byl fuč. Pod plnými plachtami ve větru 18kn jsme udělali hbitě obrat přes příď, a do pár minut už byla La Grace zpět u něho. Napoprvé! Honza do něj přestoupil a uvázal ho zpět k naší lodi. Secvičená posádka má tímto u mě velkou pochvalu! Byla to dobrá zkouška naší připravenosti ovládat tento těžký stroj.
Cestou jsme u ostrova Palmaiola potkali žraloka a tak nás přešla myšlenka na vykoupání a tak tedy pokračujeme až do San Vincenza.
A pak nám cestu zkřížila nacharterovaná loď s moravskou posádkou. Kapitánem je můj kamarád Miloš Křenek, se kterým jsem kdysi sedel na jedné cele v kriminále. Bylo to milé setkání po tolika letech!
Odpoledne se bavíme létání s dronem a filmováním. A pak se to stalo. Poslední záběr a dron jde na přistání. Najednou, jako když mu hrábne a začal letět kamsi za naši záď. V prvním okamžiku nikdo nechápe, co se stalo. Přivolávám člun s Honzou: „ztratili jsme kontrolu nad dronem, vrací se na místo vzletu! Rychle za ním!“
Člun letí jako šílený tím směrem. Z našeho pohledu je vidět, že dron už začal klesat. Náhle se ozvalo do hlubokého ticha na palubě z rádia: „máme ho“.
Následná radost se nedá popsat lépe slovy, než: Na lodi to v té chvíli vypadalo jako v řídícím centru NASA když se ozve:„Houstone, máme vás“.
Konec legrace – plujem to zapít do San Vincenza!