Píše kapitán lodi La Grace, Pepa Dvorský:
21.6.2015 neděle
Hned po budíčku a snídani odvážíme Williho na břeh a odplouváme. Fouká svěží zadní vítr. Jen pod přední plachtou loď uhání ven z Belfástkého zálivu. Dopolední čas věnujem výcviku nováčků – dokud to neskáče lezou po stěžních. Venku už to tak super není. Počasí je dnes velmi proměnlivé. Svítí slunce a hned na to je mlha, vítr se v minutě mění mezi 2-5°Bf a zase zpět, chvíli leje, a chvíli zas ne atd. Je-li tohle Irsko/Skotsko, tak se máme na co těšit.
Načasování s proudem dopadlo na jedničku. Loď uhání 8 a více uzlů. Na večer jsme mezi ostrovem Jura s a Skotskem. Vítr slábne a přichází protiproud. Nevadí, rychlost sice padá až na 1kn, ale my potřebujem ztratit čas, abychom se dostali na sever ostrova Jura až za světla. Nad ním je prý totiž třetí největší vír na světě. Průliv se jmenuje „Corry vreckan“ a proud o rychlosti až 10kn má jméno, které napovídá, o co půjde – „The Great race“. Ohromné kolo vody s rozdílem hladin uprostřed a na krajích má rozdíl hladin až 2 metry a je známé tím, že se mu námořníci zdaleka vyhýbají a přitahuje blázny na vodních skútrech a rychlých člunech. My jsme se s La Grace vyhnuli hlavnímu proudu, ale i tak jsme zrychlili až na 13,5kn, což je náš nový rekord. Projíždějící rybář tímto vírem nám ale přesvědčil, že teď je vhodný okamžik a mnohdy je to tu mnohem horší.
22.6.2015 pondělí
Moc jsem toho dnes nenaspal. Tma byla jen chvilku a krajina kolem je tak úžasná, že většinu času sedím na palubě a civím na ostře zelené kopce všude kolem. Dnes je krásný a slunečný sen, i přesto jsem vytáhl lyžařskou kombinézu. Sundáváme plachty a míříme do městečka Oban. Úzký kanál zde lemují staré hrady. Oban je pro Čechy historickým místem, kde byli vycvičeni naši paragáni (Kubiš, Opálka, Gapčík apod.) co uskutečnili atentát na R. Heydricha. Je tu ku této příležitosti i jejich museum. Jinak jsou tu hlavně destilérky, takže doufám, že to mou posádku příliš nezdrží a neunaví. No uvidíme. Jak se říká a to obzvláště tady: „čas a příliv nečeká!“
V 16hod. odplouváme. Než se ale vydáme na sever, jedeme se ještě podívat na místní kolonii tuleňů. Ti si tu jen tak leží na jednom z malých ostrůvků. Tentokrát jsme viděli i matky s mláďaty při kojení.
Na sever od Obanu vplouváme do loch Linnhe. Loch v místním jazyce znamená jezero. Jmenuje se to tak i přesto, že je stále spojené s mořem, stejně jako každý záliv. Tento záliv lemují nejvyšší hory celé Anglie. Ale co je nejstrašnější je to, že je na nich ještě zbytek sněhu. Co bude další 650NM na sever se už bojím i představovat!
Těsně před setměním připlouváme do Ford William a přistáváme levým bokem u první komory Kaledonského kanálu. Je to nádhera. Na všech je vidět nadšení. Běháme kolem kanálu jako malí kluci.
23.6.2015 úterý
Den začal už hodně brzo. Obsluha komor nás objevila hned v 8hod. Nastal čas příprav. Já papíruju, Honza spravuje člun, Panák blbne kolem takeláže (je třeba loď co nejvíce zkrátit kvůli ceně :-D) a kadeti uklízí… V poledne je vše zaplaceno, připraveno a secvičeno a tak vyrážíme. První komora šla překvapivě snadno, přestože teprve sbíráme zkušenosti. Hned jak jsme ji překonali, zjišťuju, že přímo v komoře nad námi stojí velká loď. Čekalo nás tedy komplikované míjení v části rozšíření jinak hodně úzkého kanálu. Vypadá to na oslavu, ale náhle se před námi vynoří Neptunovi vidle. Soustava sedmi za sebou těsně jdoucích zdymadel. Každé z nich nás vyveze o 2,5 – 3metry. Naše loď stojí jen 2 metry od padající vody z první kaskády – je to impozantní pocit, ale velký fofr. Všichni běhají kolem lan, fendrů atd. Žádné zmatky, kluci i holky na palubě La Grace jsou super. Náhle kolem nás projede nádherně naleštěný parní vlak. Jako by se člověk propadl o sto let zpátky. Němí úžasem nikdo nestihl ani zmáčknout spoušť fotoaparátu. Ale honem do práce. Voda do komor teče a přestože může mít 17°C člověk má pocit, že se vaří! Vše dopadlo super a na jedničku!
Následuje kanál. Vypínám motor a s větrem v zádech pomalu plujem úzkou řekou a kocháme se v tričku z nádherného slunečného dne i výhledu na zbytky zasněžených hor. Nadšení nezná mezí – tráva je zelenější, než jindy, máváme lidem, cyklistům i pokojně se pasoucím kravám na břehu. Snad z té euforie mě napadlo vytáhnout plachty a pokračovat kanálem jako za starých dob. Je nám úplně jedno, jak dlouhá je cesta před námi a v kolik se kanál zavírá – úplně jsme zapomněli. Nezbývá než přespat na kanále. Jsme někde v prázdné komoře a kolem dokola je jen nádherná divočina. Oslavujeme, ale jsme unavení. Byl to opravdu nádherný ale náročný den.
P.S.: Ještě velká pochvala – Honzovi se podařilo opravit člun. Spouštíme ho na vodu.
24.6.2015 středa
Vstáváme o hodinu dříve než jindy, ale to nikomu nevadí. Každý den je tu plný zážitků. Hned v 8hodin. Hned jak přijde obsluha komory, tak odplouváme.
Hned za zdymadlem je jezero Loch Lochy. Je to krásné jezero jenž obklopují vysoké, zelené kopce. Proti nám křížují plachetnice a my se jako královna s ohromnou elegancí, kterou vytvářejí plné plachty na předním stěžni, pomalu posouváme k severo-východu. Dnes je oblačno a sem tam drobně prší. Zdá se že to nikomu nevadí.
Následují další komory směrem nahoru. To poslední nás zvedá o celé 4metry. Kanál dál připomíná úzkou říčku vedoucí hlubokým lesem. S plné šířky vodní plochy po obou stranách velkou část zabírají větve. Fouká příznivý (ikdyž slabý vítr) a tak opět vytahujeme plachty na celém předním stěžni. Jen blázen by si myslel, že by tu šlo plachtit. Pohled na La Grace je neskutečný. Už nikdy nic podobného asi nezažiju. Cvakáme fotky jako šílení ze všech stran ve snaze zachytit okamžiky, kdy naše loď vypadá jako když je na houbách.
Po vyjetí z lesa se před námi otevírá jezero Loch Ochi. To nevyšší ze všech. Naše nadmořská výška už přesáhla výšku našich stěžnů běžně na moři. Zastavujeme se u malého mola na severním břehu známém mohylou sedmi hlav. A opravdu – zdejší socha je složená z zřezaných hlav místních vrahů nad nimiž je ruka s nožem. Dost morbidní, ale na 17.století účinné zastrašovadlo.
Jezero samotné je hodně malé se spoustou krásných ostrůvků. To jak to tu může být nebezpečné dokazují jen vraky lodí. U jednoho z ostrůvků zastavujeme. Nechce se mi sundávat plachty a tak to vypadá, že La Grace si ho táhne sebou. Okamžitě na něm zvedáme Českou vlajku a Panáka (Bocmana Milana) jmenuji guvernérem. Během expedice po ostrově jsme se stali svědky nečekané události. Naše Mařenka nakladla tři malá vajíčka. No, to bude mít Jára radost!
K další komoře doplouváme až po 18 hodině, takže spát se dnes bude na divoko. Na kotvě, ale to nevadí…
Všichni si to tu báječně užíváme a je nám líto jen těch, co tu s námi nejsou, tak na ně alespoň vzpomínáme.
25.6.2015 čtvrtek
Hned po ránu proplouváme další kaskádou. Soustava komor a mostů vede skopce na jezero Loch Ness. Cesta domů je pro loď hračka. Žádné víry, škubání vazáky ani mačkání fendrů. V soustavě komor budí La Grace velkou pozornost. Ivo bubnuje a Romča prodává pohledy. Za mostem přistáváme na levé straně u malého, ale pevného mola. Dvouhodinová procházka po Fort Augustus přijde vhod. Jsou tu stánky se suvenýry a nádherný hrad. Odpoledne odplováme na Loch Ness pod plnými plachtami na obou stěžních už od mola – no paráda. Ze zadního větru se však dlouho neradujeme. Cca za 2 hodiny nádherně zesílí, ale hned na to se ale vítr otáčí a tak nám nezbývá, než zase všechny plachty sundat a na motor doplout zbývajících 5NM do městečka Foyers na stejnojmenné řece. Většina lidí se vydává po večeři k vodopádům.
Celý den to bylo na tričko a sluníčko i trochu opalovalo, ale večer přišel Skotský déšť. Cestou necestou dorazilo k cíli jen horní družstvo. Nás, co jsme šli podél řeky, zastavil sesuv půdy a zavřený starý most. I tak to ale byla hezká procházka zalesněnou krajinou s pastvinami se skotem a malými (Shetlandskými) koníky. Z výpravy jsem se vrátil úplně mrtvý. Chodit dlouhé trasy v terénu by napadlo jen úplného blbce!
Do půlnoci se koukáme na tematický film: „Já a moje příšera“ Pěkná pohádka o Nessi.
Noc u mola vyla v klidu. Při noční kontrole mě zaujala mlha nízko nad jezerem. Snad díky tomu filmu to všechno vypadalo mnohem mystičtěji.
26.6.2015 pátek
Ráno uklízíme loď. Je slunečno, ale včera jsme si v tom nečase pěkně našlapali na palubě. Hned pak odplouváme do Urquhart casle – poloostrovu se zříceninou starého hradu. Hrad je plný turistů a tak se strojíme do pirátského. Několik ran z děla a hrad je náš. Kolik se zde platí netuším, my jsme přišli od moře. Poté přejíždíme do zátoky u města Drumnadrochit, kam se někteří vydávaní do „Nessilandu“. My bez nohou nepoužitelní máme kotevní hlídku. Večer přeplouváme na plachet plný přední stěžeň až prvnímu zdymadlu na druhé straně jezera k Invernes.
27.6.2015 sobota
Dnes jsme se s Romčou ulili o úklid lodě a oba vyrazili na ortopedii do nemocnice v Invernes. Půjčil jsem si berle – bez nich bych se tam nikdy nedostal. Už jsem skoro přestal chodit a den odedne se to zhoršovalo. Ukázalo se, že jde o zánět šlach a namožené svaly. Dostal jsem silné léky na bolest, antibiotika a bylo mi doporučeno velet lodi v sede!
V 16hod. odplouváme. Fouká protivítr a tak plujeme přes jezero na motor. Radost ze střílení na hrad nám zkazila zavírací doba – není tam ani živáčka. Je krásný, teplý a slunečný den. Večer přistáváme ve Fort Augustus.
28.6.2015 neděle
Vstáváme brzy, ale tlačenice o místa v komoře je fakt velká. Nám to nevadí, jdeme se podívat na ohromný cruise ship „Lord of Glen“. Naprosto nechápu, že se tam na cm vejde. Je jasné, že ho postavili přesně na velikost komory. Pak to jde ráz naráz. Jedna komora za druhou a jeden most za druhým. Posádka už je vycvičená a z jachtingu dnes kvůli svěžímu protivětru není nic.
Tak se tedy soustředím jen na zážitky:
1. Cestou jsme se zastavili na hradě toho pána, který uřezal těch 7hlav. Na první pohled hodně zničená zřícenina. Cedule nebezpečí naše malé kluky taky moc neodradila. Než jsme je zastavili, zmizeli v podzemí. Trochu jsem přibrzdil tím, že jsem zařval jako vlk do jednoho z oken vedoucím do katakomb. Potom ale Filip objevil „poklad“. V sametovém pytli vynesl na světlo – cosi. Svítili mu oči radostí, ale jen do doby, než to rozbalil. Uvnitř byla pravá urna a na ní jméno: Kathleen B. Když to zjistil, lek se tak, že milou Kathleen praštil tak, že jsem byl rád, že ji to nezabilo podruhé. Samozřejmě jsme ji odnesli zpět na místo jejího věčného odpočinku a na lodi za ní zapálili svíčku. No, Skotsko je plné záhad a strašidel!
2. Cestou jsme našli krásný potopený vrak staré lodi. Původně čistě vědecká výprava za poznáním příčiny nehody se ale zvrhla v pirátskou akci. Naši malí kluci (včetně Honzy strojníka) běhali po lodi s klíčema, kleštěma a šroubovákama a mleli něco v tom v tom smyslu, že: „Záchrana lodi je vlastně spása lodi, ale měli by si prý pospíšit, když jsou jejich duše po nečekaném setkání s Kathleen tak křehké!“
3. Vrátili jsme se pro Mařenku a zjistili jsme, že z vajíček se vylíhli 3 malý tučňáčci. Dva kluci a jedna holčička, takže vyhlašuju výběrovou soutěž na jejich jména! Fotku šťastné rodinky posílám vám i Járovi v příloze.
P.S.: Závěrečná zpráva České expedice „La Grace na Loch Ness“ s cílem objasněnít největší Skotskou záhadu zní:
„Přestože se dá jednoznačně říci, že otec je vždy nejistý, díky Mařence jsme ztratili jistotu v tuto nejistotu! Přestože nikdo z nás Nessi bohužel neviděl, díky pořízeným fotografiím na místě jejího hnízdiště s jistotou víme, že Nessí je skutečná! Čím ale naše Česká expedice vešla to dějin a získala i světové prvenství, je ten nezvratný fakt, že: „Je-li Mařenka samička, pak se v případě Nessi jedná s jistotou o samce! (tedy Nessiho)
29.6.2015 pondělí
V noci jsme stáli zajímavým způsobem. Protože nám nechtějí nechávat na noc otevřenou komoru, ve které bychom mohli snadno nocovat, ale protože v ceně Kaledonského kanálu jsou přístavy, které pro nás ovšem nejsou moc dimenzované, rozhodl jsem se stát po svém. Hodil jsem kotvu uprostřed kanálu, otočil loď do protisměru do komory a couvnul k ní. Záďovým lanem jsme se za ni uvázali a bylo. Alespoň ráno nebylo pochyb, kdo pojede první! Celý den jsme strávili ve zdymadlech. Neptunovy schody jsou fakt práce pro celý team na víc než půl den. Cestou se ve spodních zdymadlech potkáváme s Holandským Tall shipem Flying Duchman. V 17hod. vyplouváme na moře a míříme na SW. Fouká protivítr a dost často prší! No, co naděláme. Výlet na jezera ale fakt stál za to, i když jsme zaplatili skoro 500Liber.
S odlivovým proudem, rychlostí 8kn plujeme až do úžiny před ostrov Shuna. Kotví zde mnoho lodí na bójkách. Je hezky, ale kotva tu moc nedrží a tak ji raději hlídáme.
30.6.2015 úterý
Hned po snídani zvedáme kotvu. Tentokrát míříme jinými kanály, než když jsme pluli sem. Cestou potkáváme další kolonie tuleňů. Tentokrát s mnoha mláďaty. Je na ně krásný pohled, jak ti mrňousci kloužou po chaluhami porostlém břehu do moře. Naše plavba vede dál k nádhernému a velmi impozantnímu hradu… a pak pokračujem směr ostrov Jura. Cestou se ale zvedá vítr. Nejdříve 20kn pak 30, 40 a nakonec u závětrné strany Jury má vítr stabilních 47 a v nárazech 50knot. S proudem v zádech nám to ale stoupá na kombinaci motor/hlavní stěhovka skoro 6uzlů. Přestává to být zábava. Házíme kotvu v ústí krásné a hluboké zátoky. Silný vítr nás však utrhl a tak překotvujeme. A pak znova a znova.
Při jednom splouvání se dokonce zamotáváme do nějaké rybářské sítě. Mám chuť klejt, ale říkám si se nám bohové budou dnes hodit a jsou tu děti! Nakonec se loď chytila. Držíme dvou kotvách a 150m řetězu. Vítr sice před půlnocí zeslábl na trapných 30knot, ale je jasné, že dnes si kotevní hlídky nelehnou!
Jinak tento ostrov je známý tím, že je zde ve volné přírodě přes 6tis.ks jelení zvěře. Když se kolem rozhlédnu, tak mám pocit, že lidí tu není v poměru k jelenům ani 1/100!
1.7.2015 středa
Bouře trvá. Rozhoduju se počkat do odpoledne. Část posádky prozkoumává ostrov a část pracuje na lodi. Na levoboku se ve střílnách objevili nové řezby lvích hlav – no nádhera. Odpoledne odplouváme. Vychytali jsme proud na tolik, že za pár hodin zdoláváme 60NM. Pomáhá nám ale proud od síle od 2 do 4kn. Kolem půlnoci házíme kotvu před Belfástskou zátokou. Nefouká a tak je noc klidná.