La Grace přes Atlantik- Z GIBRALTARU DO ITALIE 4

Píše Iva Muflonek Endrychová

Neptunovi škodolibosti

Ve čtvrtek se Neptun rozhodl, že si s námi pohraje. Ráno jsme se probudili bez kotvy a odpoledne se navíc rozbila dinghi, takže se nedalo přistát u mola ve vyhlédnutém přístavu. Poprvé jsme spali na palubě.

Ráno mě probrala hrozná rána. Oba s Vikym jsme okamžitě vystřelili z K3 na střední palubu. Pohledově to však vypadalo v pohodě, takže jsme se opět vrátili pokračovat v přerušeném spánku. Viky zabral hned, ale já se ještě chvíli převalovala, takže jsem slyšela, že na palubě se shání po Vikym, tak jsem ho znovu vyšťouchala ven a chtěla jsem spát, ale najednou slyším: „Ty, … jsme bez kotvy,“ okamžitě jsem na palubu vyletěla i já, cestou jsem na sebe jen hodila „kotevní“ tričko.

To už kapitán nastartoval motor a studoval GPS, v kterých místech se kotva utrhla a přemýšleli s bocmanem, jak ji vylovit. Nejdříve jsme však po menších problémech s druhou stranou kotevního vrátku (všechno funguje obráceně) zakotvili na druhou kotvu, která není přiliš používaná.

Kapitán si našel potápěčské věci a vydal se s dalším dobrovolníkem do vody. My ostatní jsme se zatím u snídaně vesele jsme vtipkovali na téma Dan Scheirich na palubě a utržená kotva. La Grace se kotva totiž neutrhla poprvé a i tehdy byl na palubě on, takže jsme si našli jasného viníka:o)

Kotvu i přetržený řetěz objevil kapitán poměrně rychle, takže zkušení šli vymýšlet strategii, jak ji nejlépe vytáhnout ven. Vytáhnout kotvu s přetrženým řetězem není jen tak. Jednu bojku jsme si přivázali přímo na kotvu a druhá nám označovala řetěz, který k ní vedl.

Nejprve jsme museli uvolnit řetěz zamotaný do kamenů, s tím pomohla naplno vytúrovaná dinghi. Pak jsme začali namotávat přes lano utrženou kotvu na vrátek a na palubu. Jako nově jmenovaný manažer kotevny jsem mohla černou práci přenechat ostatním, takže jsem do kotevny vyslala Petra Scheiricha a šla jsem na příď, kdyby bylo s něčím třeba pomoci.

Nakonec jsem si sedla ke spínání kotevního vrátku, protože Pepa skočil pro přetržené lano. Po navázání silnějšího lana jsme již začali tahat nahoru přetržený řetěz. U kormidla stál kapitán a Viky ho z přídě navigoval, kam jet, abychom kotvu nepřejeli. Najednou se vrátek sekl, na okamžitý povel stop jsem přerušila sepnutí. Vrátek začal vibrovat a vypadalo to, že se urve. Viky odtamtud všechny odehnal. Dotáhli jsme se totiž moc na kotvu a byl na ni moc velký tah. Museli jsme se dotáhnout i na tu druhou.

Nakonec se musel namočit i Viky, který se šel dolů podívat, zda se nám kotvy nepřekřížily. Když vylezl, vystřídal u kormidla kapitána a ten šel do vody a na příď navigoval Pepu, který předával povely ke kormidlu Vikymu.

Chudák Petr v kotevně přebíhal střídavě z jedné strany kotevny na druhou, to podle toho, kterou kotvu jsme zrovna přitahovali. Už do kotevny nebude muset, to jsem mu slíbila. Vyšlu tam jiné.

Když ti řetěz drží sotva,

tak ti rupne. Spadne kotva.

Co si loď

počne bez kotvy?

Bóji hoď

ať snáz ten bod ví.

A pak nežli slunce zajde,

potápěč nechť kotvu najde.

Znovu na ni

navaž lano,

jak vůl táhni,

máš vyhráno!

Další plánovaný cíl byla půvabná zátoka s přístavem- Puerto de Soller. Kapitán cestou tam provedl bezpečnostní školení nové posádky. Protože po dlouhé době foukal příznivý vítr, stáhli jsme plachty na předním stěžni a až téměř k cíli jsme plachtili.

Těsně před pozdním obědem jsme si ještě připili s Neptunem a zazpívali jsme mu pěknou písníčku – Koupím Ti papuče… Snad se mu líbila….

Cestou jsme také začali zkoušet staré navigační přístroje. Takový log sloužil dříve k měření rychlosti. Pro La Grace ho vyrobil Petr Scheirich. To se do vody hodí taková dřevěná destička, která je přivázaná na provázku a tažená za lodí. Na zádi stojí někdo, kdo drží odvíjející se buben se šňůrou a druhý na přesípacích hodinách měří čas. Po uplynutí času se stopne odvíjení a odmotaná část se začne navíjet zpátky a počítají se na ní značky, tak se zjistí, kolik uzlů loď pluje. Když jsem se za kormidlo postavila já, začali také zkoušet Jakobovu hůl, což je předchůdce oktantu a sextantu.

Těsně před kotvením v zátoce jsme sbalili plachty a já s Vikym jsme na dinghi vyrazili na obhlídku přístavu a domluvit případně stání u mola. Cesta tam proběhla v pořádku, ale zpátky jsme zjistili, že dinghi necouve a jede jen na jednu rychlost. Po návratu k lodi kapitán rozhodl, že plujeme dál.

Strojník se cestou pokusil opravit člun, ale potřeboval další součástky, takže dalším cílem naší noční plavby bylo městečko Alcúdia s velkým přístavem. Tentokrát jsem nebyla napsaná do hlídky, takže jsem se těšila na ničím nerušenou noc. Téměř to vyšlo.

V K3 bylo neuvěřitelné vedro, takže jsme se rozhodli pro nocleh na přídi. Nocovat jsme odešli brzy. Jen nás uprostřed vytáhl zvuk zvonu, to Petr Scheirich začal čas hlídek určovat odbíjením na zvon. Podruhé mě vzbudili, když chtěli jít kotvit. Automaticky totiž vyrazili k levé kotvě a chtěli abych odklidil naše ležení, jenže kotvili jsme na pravou kotvu. Po chvilce zmatků bylo zakotveno a byly rozděleny kotevní hlídky. Až do rána nás tedy pak nic nerušilo.

Další díl: La Grace přes Atlantik- Z GIBRALTARU DO ITALIE 5